Naše zahrada

Nečekáme, že všichni budete náruživí zahradníci, co jim ani Krtečkovy kalhoty s kapsami nestačí na všechny ty motyčky, nůžky, pilky a kdovíco ještě. Zato věříme, že stejně jako nás, i vás někdy baví fotodokumentace typu "PŘED A PO". Jinými slovy, jak se komu podařilo změnit vzhled čehokoliv - v našem případě přirozeně zahrady. Můžete to brát i jako inspiraci nebo posbírání kuráže k tomu, aby i váš pozemek se proměnil v něco krásného.

Na začátku roku 2005 jsme se rozhodli vybudovat přesně to, co nabízíme i vám: zahradu se středně vzrostlými a vzrostlými stromy a keři. Důvodem nákupu už starších a zapěstovaných rostlin není vždy uspěchaná doba, která nás nutí podvědomě chtít všechno hned. Koneckonců, důvod si můžeme každý najít sám. Ten náš byl veskrze romantický: z ničeho udělat rajskou zahradu. A pokud možno hned, to přiznáváme :-) A vám nyní ukážeme, že to jde! Mimochodem, buďte si jistí, že se u toho budeme tvářit děsně chytře a budeme radit a radit a radit ....

Takhle to vypadalo na začátku ... rok 2003 - pustá planina, bez stromů, jen ten nejhorší plevel a v horní části pozemku všudypřítomný nálet vrbiček, upozorňujících na mokřinu. Jinde naopak už v 1m hloubky tvrdá skála nebo těžký jíl. Víte, že ten pozemek nikdo nechtěl? :-) Ale možná to znáte: někam přijdete a najednou víte, že TO je ONO. Tak jsme do toho šli.

A začaly manévry. Nejdříve bylo potřeba se zbavit horní vrstvy s drny a plevelem - shrnout na hromadu a nechat zetlít. Půda byla nestejnorodá, bagr se místy propadal v příliš měkkém terénu, což nám na druhou stranu posloužilo jako vodítko, kde je jaký terén a co tam lze zasadit

S tím byla spojená i nutnost drenáží - na to důrazně upozorňujeme: pokud si pořídíte nový pozemek, dobře si jej otestujte a nenechte nově nakoupené rostliny zajít přemírou vody u kořenů. Většina z nich to opravdu nemá ráda

Typ zahrady byl jasný - většinou stálezelená zahrada s nádechem středozemního slunce. A k tomu patří i altán. Tak se postavily základy a začalo budovat něco, čemu každý říkal jinak: římské lážně, mexická hacienda, francouzský letní byt, španělské bůhvíco ... uvidíte později. Jen kdyby tolik nepršelo.

Je fajn mít na zahradě nějakou vodu (kromě té v drenážních trubkách). Takže koupací jezírko byla jasná volba a hlavně několikanásobně levnější než běžný vybetonovaný bazén. Chce to jen díru, fólii s izolací a filtraci. No a samozřejmě že také pořádný kamen na skákání do vody!

Pomáhali všichni, kdo mohli a měli náladu - většinou se ta dobrá nálada zračila ve tvářích zúčastněných. Jen někdo měl pocit, že musí být zdokumentován jako ten, kdo pod bičem otrokáře žil ...

Ale konec legrace, začali jsme osazovat místa, kde již nehrozilo, že nám zedníci rozdupou zeleň. Zdá se totiž, že pro některé z nich nebylo nic přirozenějšího, než nahazovat omítku a nechat vedle nějakou pěknou rostlinu v květináči, která byla tuze těžká, než aby ji vzali a poponesli metr jinam, aby nebyla celá od vápna

Je dobré mít zahradu alespoň zhruba promyšlenou dopředu, než začnou práce - hlavně ty prvky, které by vám později mohly nenávratně překážet: např. rozvod vody a elektřiny v zemi dříve, než začnete dělat chodníčky (zní to logicky, ale ne vždy si vzpomeneme, že?). Nebo pokud jako my budete nakupovat některé stromy větší a jejich manipulace si vyžádá techniku, je třeba to udělat dříve než jemnější práce a opět dříve než štěrkování cestiček či konečné vyrovnávání terénu.

My jsme pro cestičky zvolili pískovec, který není vždy rovný jako lámaná žula, ale o to je zajímavější. Vkládá se do betonového lože. Vyžaduje sice trochu více umu od řemeslníků, kteří jej pokládají a spárují, ale výsledek stojí za to, podívejte se sami. Kámen prostě na zahradu patří, co říkáte?

Všechny stromy a keře jsme mezitím zasadili a když odešli dlaždiči a uklidili jsme prach a nečistoty po stavbě chodníčků, začala ta nejhezčí práce na závěr - natahování černé netkané textílie proti plevelům a mulčování kůrou. Rázem se vám celá zahrada vyloupne a každý kus vynikne ve své největší kráse.

Kůra je sice fajn, ale dojem středozemí se dělá jinak - zkuste písek jako my. Tam, kde budete přes léto mít exotičtější rostliny, světlý (nežlutý) písek výborně hodí jako výjimečná dekorace. Stejně jako u kůry, je pod ním textilie, aby neprorůstal plevel a vrstva písku nemusela být tak silná. A pomůže vám i zamaskovat květináč, ve kterém máte například palmu přes léto v zemi a před mrazy ji vyndáte ze země i s květináčem a do díry vložíte jiný kontejner (květináč) o stejné velikosti, aby vám tlak zvenčí přes zimu díru nezmenšil.

Altán už je také hotov. Není velký, taková Potěmkinova vesnice - je hlavně dlouhý a členitý, takže dělá rozložitější dojem. Jeho hlavní funkcí totiž je chránit zahradu před severní a severozápadní stranou, aby uvnitř pozemku vzniklo místní mikroklima, jež výborně pomáhá choulostivějším druhům přečkat zimu.

Ale pro odražení proudění studených větrů si nemusíte stavět nic náročného. Většina hobby-marketů vám dnes nabídne materiál jako jsou např. tyto dřevěné lamelové desky, které pouze natřete a připevníte mezi dva zabetonované kůly. Efekt je také výborný a pokud zvolíte vkusnou barvu nátěru, bude to vypadat velmi nenásilně. Fandíme těmto jednoduchým variantám.

Hlavně nezapomeňte na to nejdůležitější: ať už jste v jakémkoliv stádiu tvoření vaší zahrady, užívejte si to. Každý kousek, který uděláte. Když vás bolí záda, hoďte rýč do kouta a jděte se projít jinam, kde to třeba kvete nebo voní, nebo si prostě lehněte a dívejte se až do nebe. Není ta modrá na obloze stejně nejhezčí? :-)

Dá se říci, že podobná zahrada bez stavby altánu trvá tak 2-3 týdny. Nám trvalo celou sezónu, než jsme zahradu dotvořili. Velký podíl na tom měly stavební práce, jež se vinou špatného počasí a bohužel i liknavosti stavební firmy protáhly až do podzimu. Ale stihli jsme vše zasadit včas a s příchodem října jsme se už těšili pestré paletě barev podzimního listí.

A když přišla zima, připadali jsme si jako v pohádce ... (byla to taková ta Ladovská zima J.Nohavici).

Jenže ta idyla netrvala příliš dlouho. Co bohužel trvalo příliš dlouho, bylo sněžení. Sníh padal a padal ... A zejména stálezelené listnáče měly co dělat, aby vydržely ten nápor zprvu těžkého sněhu, později, když začalo přes den svítit slunce a v noci třeskutě mrznout, zbytky sněhu namrzaly na listech.

Po každé zimě, i té nejkrutější, nadchází jaro. A čím je zima delší, tím více se těšíme, až se příroda probudí, vytáhne nás ven něco dělat a věnovat se jí. Těmito fotkami záměrně jeden cyklus uzavíráme a pokud vás zajímá, jak se všechny ty stromy a keře mají po zimě, přijďte se k nám podívat. Vzorková zahrada je otevřena během otevírací doby zahradnictví, pokud neprobíhají práce, jež by mohly znemožnit návštěvníkům vstup. Takže na viděnou!