Naše zahrada
Nečekáme, že všichni budete náruživí zahradníci, co jim ani Krtečkovy
kalhoty s kapsami nestačí na všechny ty motyčky, nůžky, pilky a kdovíco
ještě. Zato věříme, že stejně jako nás, i vás někdy baví fotodokumentace
typu "PŘED A PO". Jinými slovy, jak se komu podařilo změnit vzhled
čehokoliv - v našem případě přirozeně zahrady. Můžete to brát i jako
inspiraci nebo posbírání kuráže k tomu, aby i váš pozemek se proměnil v
něco krásného.
Na začátku roku 2005 jsme se rozhodli vybudovat přesně to, co nabízíme i
vám: zahradu se středně vzrostlými a vzrostlými stromy a keři. Důvodem
nákupu už starších a zapěstovaných rostlin není vždy uspěchaná doba,
která nás nutí podvědomě chtít všechno hned. Koneckonců, důvod si můžeme
každý najít sám. Ten náš byl veskrze romantický: z ničeho udělat rajskou
zahradu. A pokud možno hned, to přiznáváme :-) A vám nyní ukážeme, že to
jde! Mimochodem, buďte si jistí, že se u toho budeme tvářit děsně chytře
a budeme radit a radit a radit ....
Takhle to vypadalo na začátku ... rok 2003 - pustá planina, bez stromů,
jen ten nejhorší plevel a v horní části pozemku všudypřítomný nálet
vrbiček, upozorňujících na mokřinu. Jinde naopak už v 1m hloubky tvrdá
skála nebo těžký jíl. Víte, že ten pozemek nikdo nechtěl? :-) Ale možná
to znáte: někam přijdete a najednou víte, že TO je ONO. Tak jsme do toho
šli. |
|
|
|
A začaly manévry. Nejdříve bylo potřeba se zbavit horní vrstvy s drny a
plevelem - shrnout na hromadu a nechat zetlít. Půda byla nestejnorodá,
bagr se místy propadal v příliš měkkém terénu, což nám na druhou stranu
posloužilo jako vodítko, kde je jaký terén a co tam lze zasadit |
|
|
|
S tím byla spojená i nutnost drenáží - na to důrazně upozorňujeme: pokud
si pořídíte nový pozemek, dobře si jej otestujte a nenechte nově
nakoupené rostliny zajít přemírou vody u kořenů. Většina z nich to
opravdu nemá ráda |
|
|
|
Typ zahrady byl jasný - většinou stálezelená zahrada s nádechem
středozemního slunce. A k tomu patří i altán. Tak se postavily základy a
začalo budovat něco, čemu každý říkal jinak: římské lážně, mexická
hacienda, francouzský letní byt, španělské bůhvíco ... uvidíte později.
Jen kdyby tolik nepršelo. |
|
|
|
Je fajn mít na zahradě nějakou vodu (kromě té v drenážních trubkách).
Takže koupací jezírko byla jasná volba a hlavně několikanásobně levnější
než běžný vybetonovaný bazén. Chce to jen díru, fólii s izolací a
filtraci. No a samozřejmě že také pořádný kamen na skákání do vody! |
|
|
|
Pomáhali všichni, kdo mohli a měli náladu - většinou se ta dobrá nálada
zračila ve tvářích zúčastněných. Jen někdo měl pocit, že musí být
zdokumentován jako ten, kdo pod bičem otrokáře žil ... |
|
|
|
Ale konec legrace, začali jsme osazovat místa, kde již nehrozilo, že nám
zedníci rozdupou zeleň. Zdá se totiž, že pro některé z nich nebylo nic
přirozenějšího, než nahazovat omítku a nechat vedle nějakou pěknou
rostlinu v květináči, která byla tuze těžká, než aby ji vzali a
poponesli metr jinam, aby nebyla celá od vápna |
|
|
|
Je dobré mít zahradu alespoň zhruba promyšlenou dopředu, než začnou
práce - hlavně ty prvky, které by vám později mohly nenávratně překážet:
např. rozvod vody a elektřiny v zemi dříve, než začnete dělat chodníčky
(zní to logicky, ale ne vždy si vzpomeneme, že?). Nebo pokud jako my
budete nakupovat některé stromy větší a jejich manipulace si vyžádá
techniku, je třeba to udělat dříve než jemnější práce a opět dříve než
štěrkování cestiček či konečné vyrovnávání terénu. |
|
|
My jsme pro cestičky zvolili pískovec, který není vždy rovný jako lámaná
žula, ale o to je zajímavější. Vkládá se do betonového lože. Vyžaduje
sice trochu více umu od řemeslníků, kteří jej pokládají a spárují, ale
výsledek stojí za to, podívejte se sami. Kámen prostě na zahradu patří,
co říkáte? |
|
|
|
Všechny stromy a keře jsme mezitím zasadili a když odešli dlaždiči a
uklidili jsme prach a nečistoty po stavbě chodníčků, začala ta nejhezčí
práce na závěr - natahování černé netkané textílie proti plevelům a
mulčování kůrou. Rázem se vám celá zahrada vyloupne a každý kus vynikne
ve své největší kráse. |
|
|
|
Kůra je sice fajn, ale dojem středozemí se dělá jinak - zkuste písek
jako my. Tam, kde budete přes léto mít exotičtější rostliny, světlý
(nežlutý) písek výborně hodí jako výjimečná dekorace. Stejně jako u
kůry, je pod ním textilie, aby neprorůstal plevel a vrstva písku nemusela
být tak silná. A pomůže vám i zamaskovat květináč, ve kterém máte
například palmu přes léto v zemi a před mrazy ji vyndáte ze země i s
květináčem a do díry vložíte jiný kontejner (květináč) o stejné
velikosti, aby vám tlak zvenčí přes zimu díru nezmenšil. |
|
|
|
Altán už je také hotov. Není velký, taková Potěmkinova vesnice - je
hlavně dlouhý a členitý, takže dělá rozložitější dojem. Jeho hlavní
funkcí totiž je chránit zahradu před severní a severozápadní stranou,
aby uvnitř pozemku vzniklo místní mikroklima, jež výborně pomáhá
choulostivějším druhům přečkat zimu. |
|
|
|
Ale pro odražení proudění studených větrů si nemusíte stavět nic
náročného. Většina hobby-marketů vám dnes nabídne materiál jako jsou
např. tyto dřevěné lamelové desky, které pouze natřete a připevníte mezi
dva zabetonované kůly. Efekt je také výborný a pokud zvolíte vkusnou
barvu nátěru, bude to vypadat velmi nenásilně. Fandíme těmto jednoduchým
variantám. |
|
|
|
Hlavně nezapomeňte na to nejdůležitější: ať už jste v jakémkoliv stádiu
tvoření vaší zahrady, užívejte si to. Každý kousek, který uděláte. Když
vás bolí záda, hoďte rýč do kouta a jděte se projít jinam, kde to třeba
kvete nebo voní, nebo si prostě lehněte a dívejte se až do nebe. Není ta
modrá na obloze stejně nejhezčí? :-) |
|
|
|
Dá se říci, že podobná zahrada bez stavby altánu trvá tak 2-3 týdny. Nám
trvalo celou sezónu, než jsme zahradu dotvořili. Velký podíl na tom měly
stavební práce, jež se vinou špatného počasí a bohužel i liknavosti
stavební firmy protáhly až do podzimu. Ale stihli jsme vše zasadit včas
a s příchodem října jsme se už těšili pestré paletě barev podzimního
listí. |
|
|
|
A když přišla zima, připadali jsme si jako v pohádce ... (byla to taková
ta Ladovská zima J.Nohavici). |
|
|
|
|
Jenže ta idyla netrvala příliš dlouho. Co bohužel trvalo příliš dlouho,
bylo sněžení. Sníh padal a padal ... A zejména stálezelené listnáče měly
co dělat, aby vydržely ten nápor zprvu těžkého sněhu, později, když
začalo přes den svítit slunce a v noci třeskutě mrznout, zbytky sněhu
namrzaly na listech. |
|
|
|
Po každé zimě, i té nejkrutější, nadchází jaro. A čím je zima delší, tím
více se těšíme, až se příroda probudí, vytáhne nás ven něco dělat a
věnovat se jí. Těmito fotkami záměrně jeden cyklus uzavíráme a pokud vás
zajímá, jak se všechny ty stromy a keře mají po zimě, přijďte se k nám
podívat. Vzorková zahrada je otevřena během otevírací doby zahradnictví,
pokud neprobíhají práce, jež by mohly znemožnit návštěvníkům vstup.
Takže na viděnou!