Fotoblog

Zimě zvoní hrana19.02.2024
Taky jste se nechali probudit vlídnými teplotami posledních dnů? Hrábě, koště, možná i motyčky a nůžky, ti nejodvážnější i rýče 😊 To je příslib jara. A protože my už to taky nemohli vydržet, přivezli jsme prvnvní várku letošního nového zboží. A co jiného než právě vykvetlé a naprosto skvostné čemeřice. 8 odrůd, mezi nimi 4 novinky a jedna exluzivní, která před 2 týdny vyhrála první místo na Plantariu 2024. Co říkáte, to je krása, co? Veškeré dostupné odrůdy najdete zde a ta exkluzivní novinka se jmenuje Frostkiss Magico a je jich málo, tak na nic nečekejte (to je ta vlevo tady na obrázku ...).
Zimě zvoní hrana19.02.2024
Zimě zvoní hrana19.02.2024
Zimě zvoní hrana19.02.2024
Zimě zvoní hrana19.02.2024
Zimě zvoní hrana19.02.2024
Nejhezčí kousky20.01.2024
Chodíte na módní přehlídky? Nebo třeba na filmové festivaly, kde chcete ulovit energii aury některé významné osobnosti naživo, když se kolem projde, aby zamávala kamerám a věnovala pár úsměvů i svým fanouškům? Tak zapojte veškerou představivost a sdílejte se mnou tento obraz: právě jsme před vámi rozvinuli červený koberec na něčem, co připomíná přehlídkové molo, kolem se zhaslo, jen bodové reflektory osvítily tu uličku slávy, kde se nyní blýskne třpytivý výběr nejžhavějších kousků nadcházející sezóny. Ale neuvidíte jehlové podpatky, šifon ani krajku.

Nyní vám ukážeme několik hvězdných lahůdek mezi keři a stromy, které budou na jaře k dispozici. A vy máte jedinečnou možnost si je už teď nejen prohlédnout a vzdychat nad jejich krásou, ale rovnou i objednat, protože co si budeme povídat – těch nejlepších kousků je vždycky nejméně a kdo dřív přijde …😉

Nebo se jen pokochejte pohledem na něco, co vám zaručeně v těchto mrazivých dnech zimy udělá svou šťavnatou zelení radost a přiblíží příslib nadcházejícího jara. A pokud se vám něco zalíbí, můžete klidně i zatleskat, to udělá radost zase jim. Koneckonců kdo z nás není rád ohodnocen?!

Jako první na scénu přichází portugalský vavřín. Fešák náramný a stálice mezi stálezelenými keři. Ať už jako solitér nebo v živém plotě. Tohle je základní druh bez odrůdy s velkými listy a uvolněným habitem.
Nejhezčí kousky20.01.2024
A když se vytáhne, je z něj strom a moc krásnej. Tady v odrůdě Angustifolia, který vám udělá hustou a úplně neprostupnou korunu stálezeleného listí.
Nejhezčí kousky20.01.2024
A do party musí vzít i bratříčka z Francie se jménem Brenelia. Má červené mladé větvičky, zvlněné listy a samozřejmě ráčkuje, dyk je to Francouz!
Nejhezčí kousky20.01.2024
Červenou umí i další skupina stálezelených listnáčů a to na nových listech zjara i v létě. Říkají si blýskavky a tady se blýsknou hned dvakrát. Jednak v odrůdě Carré Rouge jako stromeček.
Nejhezčí kousky20.01.2024
A tady je asi nejznámější odrůda Red Robin, rovněž jako stromek. Opět neopadavý.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Velkou parádou je stálezelený bambusový dub, kterého je čím dál méně. A když se podaří nějaký najít, stojí dost peněz, ale jsme za každý kousek rádi. Co říkáte na tenhle vícekmen?
Nejhezčí kousky20.01.2024
Když už jsme u dubů, dub korkový znáte? Překrásná kůra a neopadavé listy, trochu svým rozcuchaným habitem připomíná olivu, na rozdíl od které snáší naše mrazy až do min. -18 °C.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Planika jako botanický druh je středozemní keř, který zvládá mrazy až -20°C a některé odrůdy i více. Tohle je nádherný keř, který když jsme viděli zblízka, museli jsme uznat, že je fakt hustej.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Naše zahradnictví má jako vlajkovou loď stálezelenou magnólii velkokvětou. Na našem molu samozřejmě nesmí chybět. Třeba jako strom v odrůdě Little Gem, který kvete od června až do října.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Stejně dlouho kvete a u nás asi nejprodávanější je odrůda Goliath, kterou jsme počeštili na Goliáše a čekáme na Davida, aby si to s ním rozdal.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Bude v mnoha velikostech a nejvíc z nich v keřové variantě, která nabídne květy už od země, takže si snadno přivoníte.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Zatleskat můžete i další fešné odrůdě Ferruginea, která se zdobí sytě rezavým semišem zespoda listů.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Tohle jste ještě neviděli - cesmína Impala jako stříhaný vícekmen s polokulovitou hlavou. To je parádička, co?
Nejhezčí kousky20.01.2024
Čím dál populárnějšími se stávají stálezelené hlošiny Ebbingeovy. Na podzim jsme o nich natočili reportáž pro ČT. Jsou to spolehlivé keře i stromy se zelenými nebo panašovanými listy. Toto je botanický druh bez odrůdy se stříhanou korunou.
Nejhezčí kousky20.01.2024
A toto je odrůda Compacta, která je pomaleji a kompaktně rostoucí, zde paradoxně s nestříhanou korunou, opět jako strom. Ale co je nejkrásnější - ta cena! Tady se povedl vážně kauf :-)
Nejhezčí kousky20.01.2024
Když už mluvíme o stříhání, máte-li rádi tvarované keře, cesmína Nellie R. Stevens je v italských školkách dostupná snad ve všech tvarech i velikostech. Nedivil bych se, kdyby z ní vystříhali třeba i mamuta.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Jak se u nás mění klima a ubývá vláhy, oceníme keře a stromy, která nevyžadují moc vody a stačí jim déšť jednou za čas. Patří k nim třeba vonokvětky. Toto je speciální selekce Dentatus s velkými listy a skvělou mrazuvzdorností. A navíc je stálezelená.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Rychle rostoucím keřem rovněž do sucha, ale tentokrát s uzoučkými listy je jamovec úzkolistý. Z těchto keřů na jaře vystříháme efektní vícekmeny, těšíte se? Já už se nemůžu dočkat ...
Nejhezčí kousky20.01.2024
A tady máme dnešního jednoho ze dvou zástupců opadavých keřů - parádní vícekmen od heptakódia. Jeho odlupující se vláknitý kmen je krásný hlavně v zimě a kvetení na úplném konci sezóny voní po medu a perníku.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Trochu exotiky do zahrady vnese juka nádherná. Toto je speciální selekce jednoho pěstitele s bohatým a opakovaným kvetením a většími listy.
Nejhezčí kousky20.01.2024
A mezi očekávané novinky pro 2024 bude patřit i impozantní odrůda fíkovníku Ice Crystal s výjimečně vykrajovanými listy.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Nezapomínáme ani na milovníky jehličnanů. Borovice hustokvětá Umbraculifera. Pokud jí během zimy vítr nevyfouká ty staré jehlice, očistíme je zjara sami a uvidíte její překrásnou kostru šupinatých větví a svěže zelené jehličí připomínající středozemní pinie.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Borovice Watereri.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Stromkový cedr Feelin' Blue dělá překrásné závoje modrozeleného jehličí.
Nejhezčí kousky20.01.2024
Golden Horizon je něco podobného ve zlatožlutém odstínu.
Nejhezčí kousky20.01.2024
A kdo přichází jako poslední: Slíbený David. Ale prát se s Goliášem nebude, není to jeho brácha, je to tis 😊

Tak co? Zalíbilo se vám něco? Nezapomeňte, že tohle je jen malá ochutnávka, máme toho v rukávech mnohem víc. Tak brouzdejte a prohlížejte, zatímco naši manekýni a modelky si půjdou odpočinout, než se na ně zjara vrhnete.
Novoroční pohádka o cestě za lepším životem01.01.2024


Bylo nebylo, za mnoha horami a řekami ležela velká zem s hlavním městem a spoustou menších měst a vesniček a v nich lidé jako my. Ta zem byla opředená legendami a pověstmi o blahobytu a rozkvětu, a protože byla tak daleko v době, kdy cestovat tam by znamenalo životní pouť, všichni kolem věřili povídačkám, jak krásně se jim tam žije a docela jim záviděli. Sám jsem slyšel, že jejich vládce má nádherný palác a krásnou ženu, kterou by mu mohl každý závidět, ale že všichni jejich muži i ženy oplývají takovou fyzickou krásou, že vlastně není důvod. Že jejich pole jsou velmi úrodná a podnebí tak příznivé, že si téměř bez námahy vypěstují třikrát víc, než sami potřebují. Že jsou tak odříznutí od světa, že se u nich neválčí, protože žádný nepřítel se k nim pořádně nedostane. Že tím dosáhli mnohem rychleji vyššího stupně vývoje a mají mnohem víc vynálezů, které jim ulehčují i zpříjemňují život. Že mají vše, na co si jen vzpomenou – od moudrosti starých předků až po moderní vymoženosti a jsou tak soběstační, že ani sami nemají potřebu cestovat za vlastní hranice. Znáte ten příběh? Povím vám ho, třeba se rozpomenete.

Byl jsem tehdy velmi mladý a právě přijatý cechem do nového řemesla. A stalo se, že jsem potkal muže. Na první pohled mu mohlo být tak 80 let, možná i víc, ale co to říkám, nebylo mu více než 60, ale jeho tvář byla pokrytá únavou a utrpením a jeho vlasy i vousy protkané šedí starostí. Přišel k nám zdaleka a nikdy předtím jsem ho neviděl. Byl to poutník, tak jsem mu nabídl přístřeší a pohostil ho, protože to se u nás sluší. Nabídku přijal a já ho uvítal v mém skromném domě.

Když se najedl a odpočinul si, začal jsem se vyptávat, odkud a kam jde. K mému údivu to byl našinec a na cestě zpět z oné země, kam se kdysi vydal za lepší budoucností, když přišel o celou rodinu, protože už neměl co ztratit. Velký kus života strávil obtížnou cestou tam, nějakou dobu v oné zemi žil a další kus zase strávil cestou zpátky. Dychtil jsem se dozvědět úplně všechno, protože takové zprávy z první ruky na rozdíl od pouličních povídaček slibovaly punc vzácnosti.

Díval se na mě svým unaveným vrásčitým obličejem, z něhož stále ještě planuly dvě velké hnědé oči, které se chtěly podělit o to, co viděl a zažil. Nejdřív mi pověděl o svém utrpení s rodinou. Jeho mladá žena porodila dvojčata, ale osud jim nedopřál ani spatřit světlo prvního dne na Zemi. Žena se trápila natolik, že se zanedlouho rozhodla od manžela odejít, protože jí jejich smutný osud připomínal. Už jí nikdy nespatřil. Neměl pro co žít, tak se rozhodl odejít na pouť do té daleké země, o které mluvil každý mladý muž, ale nikdo se na ní nikdy nevydal.

Cesta mu přišla nekonečná. Každý, koho potkal, se chvástal tím, že dobře ví, kde ona zem leží a že mu poradí, kudy má jít. Jenže málokdo byl ochotný poradit jen tak – z dobré vůle. Mnohdy musel za informace zaplatit nebo si je odpracovat, aby stejně zanedlouho zjistil, že byly mylné nebo dokonce smyšlené. Nakonec se přestal ptát a řekl si, že má-li tam dojít a je to jeho osudem, dojde i bez nich. A šel. Trvalo mu to deset let.

Byl jsem nadšený z jeho vyprávění a nemohl se dočkat, až mi popíše, jak dorazil do země zaslíbené. Viděl to na mě, moc dobře to viděl a v klidu pokračoval dál.

Jednoho dne dorazil do města, kde opravdu bylo všechno jiné. Byl naprosto ohromen tou velkolepostí, nádherou a vyspělostí, která byla patrná na první pohled. Bylo mu jasné, že mezi ně jen tak nezapadne, přitom po tom tak moc toužil. Odebral se do ústraní ve víře, že ho přijmou lépe lidé na venkově nebo na předměstí a pomohou mu se začlenit. Nemýlil se, ujala se ho rodina, která mu s radostí vysvětlila, jak to u nich funguje a vyptala se na jeho domov. Byl jejich očividným zájmem potěšen a vyprávěl, co mu síly stačily, a pak dalším a dalším lidem. Měl pocit, že se mu splnil sen.

Ale jenom mluvit ho nebavilo, našel si práci, na kterou stačil a začalo se mu dařit. Spřátelil se s novými lidmi a byl až u vytržení z toho, jak mu visí na rtech, když ho opakovaně vyzývali k dalším vyprávěním o jeho domovské zemi. Dokonce si ho oblíbila i jedna krásná svobodná žena z města, která mu poskytla více než jen nový domov a stal se z nich pár. Zprvu se můj poutník rozhlížel všude kolem a srovnával, co oni měli a co neznal. Poznával to a učil se s tím pracovat. Chtěl dokázat, že na to má, že to chápe a může jim být roven. Těšilo ho, jak jej každý přijímal s radostí a úsměvem a vůlí pomoci. Po několika letech tvrdé práce na začlenění se v novém světě si uvědomil, že úsměvů i vlídnosti kvapem ubývá. Tak se snažil ještě víc. O to víc se od něj noví přátelé vzdalovali. Nechápal to. Hledal útěchu u své partnerky, která bývala čím dál častěji ve společnosti svých přátel a pro jeho otázky neměla pochopení.

Kdykoli to jen bylo možné, začal se vydávat ven z města na výpravy do dalších městeček a vesnic oné země, aby trochu pookřál a možná pochopil, co dělá špatně. Všude jej přivítali a povídali si s ním. Ale vždycky jen tolik, co bylo třeba. Pak se všichni stáhli zpět do svých ulit a můj poutník byl osamělejší než dřív. Sledoval tu krásu a vyspělost kolem sebe a byl přesvědčený, že dorazil do té správné země zaslíbené. Jen mu nešlo na rozum, co se kolem něj děje.

Až se jednou při svých víkendových výpravách dostal na farmu, která vůbec nevypadala jako ostatní vyspělé podniky, které doposud poznal. Farmář mu nabídl, že ho vezme do lesa a na pole a ukáže mu jejich krajinu. Byl také přátelský, ale nebyl zvědavý. Nezdálo se, že by dychtil po poutníkových historkách. Vydali se ven a cestou si povídali. Farmáře zajímalo, co poutníka v jejich zemi tak zaujalo. Ten se rozpovídal chvíli nadšeně, chvíli smutně, a nakonec bezradně přiznal, že si připadá ztracenější, než když přišel o svou rodinu.

Farmář si ho prohlížel a pak mu položil jedinou otázku: „Proč si myslíš, že by to u nás mělo být tak jiné nebo snad lepší?“

„No“, nevěděl poutník, jak začít. „Jste na takové úrovni, mnohem vyšší než my, tak jsem si myslel, že jste ve všem dál. A že tu kromě nového života najdu třeba i vysvobození z vlastní přízemnosti“, přiznal nakonec.

„Vážně si myslíš, žes tady našel někoho, kdo by byl víc než ty a nějakým evolučním zázrakem by uměl spravit všechny bolesti, kterými člověk trpí bez ohledu na vyspělost svojí země? Třeba závist, lakomství, nepřejícnost, zloba, lhaní a mnoho dalších?“

Poutník zalapal po dechu a okamžik za okamžikem si srovnával všechny příhody, které se mu v oné zemi staly. Postupně z nich sundával závoj novoty a výjimečnosti, než si uvědomil, koho vlastně potkal a jak se k němu zachovali. Farmář mlčel a čekal, až se poutník sám rozmluví.

„Nebyl jsem pro ně nic víc než opička z atrakce, která přestala být atraktivní v momentě, kdy nechtěla zpátky do klece, ale naopak mezi ně“, řekl nakonec pomalu. Bavil je, dokud jim ukazoval svou jinakost, ale když byla studna překvapení vyčerpaná, byl pro ně stále jenom cizinec, který ohrožuje jejich pracovní místo a zvyky.

Farmář se sehnul a nabral do ruky hrst země z kraje pole, u kterého seděli a řekl: „Podívej. Tohle je základ. Na tom záleží ze všeho nejvíc. Přesto to nikoho nezajímá, dokud má co jíst. Není to téma ke konverzaci u kávy, nedá se to inovovat a hrst země z tohohle pole je tak podobná té z támhletoho, že nikoho ani nenapadne se jí věnovat umělecky. Ale když uděláš, co máš a je úplně jedno, kdo jsi, pokorně se sehneš a zaseješ nebo zasadíš, dá ti zase ona, co má a ty můžeš sklízet. A nemusíš u toho říct ani slovo.“ Tím skončil. Ještě tam chvíli seděli a než se rozloučili, poutník věděl, co má udělat. Poděkoval farmáři za jeho málo slov, která byla moudřejší než evoluce jeho země.

Rozhodnutí vydat se zpátky domů možná vypadalo náhle, ale o to silněji ho cítil jako něco, co bylo dávno předurčeno jako další nutný krok. O všem, co viděl a zažil, měl spoustu času přemítat na dlouhé cestě domů. A já byl první, kdo ho vyslechl. Měl jsem asi tisíc otázek, ale viděl jsem, že vyprávění bylo vyčerpávající a to, co bylo v tuto chvíli mou povinností, bylo nabídnout mu přenocování a dál se nevyptávat.

Ráno jsem se přeci jenom osmělil a zeptal se, jak souvisí jeho hledání nového života s půdou, kterou mu farmář ukázal. Řekl mi jen toto:

„Když se dereme moc vzhůru a dál, někdy zapomínáme na to, co máme přímo před sebou a kolem. Tak se vydáváme pryč ve víře, že někde jinde nás čeká lepší život. A na té cestě potkáváme stejné lidi – také se derou vzhůru a dál. Takže se snadno my staneme tím, co oni mají před sebou, ale nevidí to. Tak moc věříme, že až TAM dojdeme, bude líp, takže nikdy neuskutečníme naše TADY. A to je chyba, protože z tam se nikdy nestane tady, jako se z potom nikdy nestane teď. Ten farmář to věděl. Zem ho to naučila. Věděl, že musí zasít tady a teď, aby se něco zrodilo. Že mu bude k ničemu, když bude stále hledat jinde a jindy něco, co by mohlo být lepší.

Co pro mě může být lepší než to všechno, co mám tady a teď? Mám tu čistou postel, ve které jsi mě nechal přespat, snídani na stole, cos nám připravil a možná i nového přítele. Za to všechno jsem ti moc vděčný a rád s tebou budu mlčet, zatímco ty si to budeš chtít přebrat.“

Přeji vám všem hodně moudrosti a víry v dobrý život tady a teď!
© Milan Havlis

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2024

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2023

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2022

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2021

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2020

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2019

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2018

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2017

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2016

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2015

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2014

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2013

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2012

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2011

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2010

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2009

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2008

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2007

ARCHIV FOTOGRAFIÍ 2006

VZROSTLÉ ROSTLINY nad 150 cmsolitéry, clonící a plotové keře

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookies - podrobnosti naleznete zde . Dalším používáním tohoto webu beru tuto informaci na vědomí ROZUMÍM.