Jak vznikl nápad zaměřit se na stálezelené listnáče

Je tomu již řadu let, kdy jsem zavítal poprvé do Velké Británie v době "vegetačního klidu". Záměrně ten termín vkládám do uvozovek, protože když jsem uviděl ty nádherné a živé skupiny keřů a stromů se sytě zelenými lesklými listy mnoha tvarů a odstínů, nevěřil jsem, že je únor. Přirozeně, anglická zima je pro našince teplá (teplota zřídkakdy spadne pod -6°C a když se tak stane, téměř nikdy nevydrží pod nulou přes poledne). Ale i v silných mrazech se tyto rostliny uměly adaptovat. Chodil jsem kolem každého keře a stromku snad hodiny a přemýšlel, co jim pomáhá přežít chlad a mráz. A protože závidět Angličanům jejich klima a tím i rozmanitější flóru by bylo k ničemu, postupně jsem začal experimentovat s některými druhy i v Čechách. Všiml jsem si, že jeden druh - prunus laurocerasus bobkovišeň lékařská nebo také střemcha vavřínolistá (blíže neurčené kultivary, zřejmě "Caucasica" a "Otto Luyken") - se v některých našich parcích již vyskytuje v poměrně velkých exemplářích, tak jsem získal odvahu začít experimentovat i s dalšími.

Jak to funguje.
Každá rostlina se umí chránit trochu jinak. Většina z nich má lesklé listy, které odráží sluneční paprsky tak, aby omezily odpar vody. Některé mají za stejným účelem miniaturní chloupky. Magnolie grandiflora má například spodní stranu listu pokrytou tak silnou vrstvou chloupků , že budí dojem semiše. A při větru přirozeně zelenou stranu listu schová a nastaví rub jako štít. Všeobecně se tedy dá říci, že alfou omegou úspěchu je zajištění přísunu vody hlavně ke kořenům i v době chladných a mrazivých dní, protože nemáme jinou možnost, jak imitovat vysokou vzdušnou vlhkost jejich domoviny. Listy i během zimy vypařují poměrně dost vody, přestože množství mízy je menší. Proto tyto rostliny sázíme přednostně do míst, kde máme možnost maximálně omezit jejich vysychání větrem. Rostliny Vám sice porostou i na větrném stanovišti, ale vysychání listů a tím pádem i odmrzání loňských letorostů bude větší a rostlina poroste pomaleji.

Jsou otužilé.
Prvním krokem k cíli bylo dát dohromady sortiment rostlin, které z botanického hlediska mají předpoklady pro zdárný růst i přežití mrazivých zim. Ale tím o mnoho důležitějším bylo selektovat druhy a hlavně kusy, které se opravdu adaptují a pouze nepřežívají, ale rostou a vyzrávají. Takže nabízíme keře a stromy, které při dodržení pokynů na etiketě zvládnou naše zimy a proto na ně dáváme 100%ní záruku přežití běžných mrazů. Na tomto místě nutno upozornit, že, jak zahradníci vědí, příroda je mocnější než všechna opatření a prudké teplotní zvraty zejména v jarním období a velké množství srážek najednou, čehož jsme v posledních letech svědky, mohou znamenat ztrátu i naprosto bezproblémových domácích druhů.

Jak na to.
Každá rostlina má zde svou kartu a pokud si ji koupíte přímo z našeho zahradnictví, bude mít i etiketu s českým popisem a instrukcemi. Často se jedná o rostliny vápnostřežné, tedy nesnášející vápenité půdy. V tom případě smíchejte Vaši zem s rašelinou. Samotná rašelina málo drží vodu, kterou tyto keře tolik potřebují, proto je nutná i dobrá zahradní zem. Jak výživnou půdu máte, tak Vám rostlina poroste. Ale varujeme před hojným používáním hnojiv - zdejší klima neumožní rostlině s nepřiměřeně dlouhými letorosty vyzrát ve dřevě během vegetačního období a výsledek na jaře může být horší než lepší. Pokud máte pocit, že Vaše půda pohnojit opravdu potřebuje, udělejte tak jen na jaře a opravdu "přiměřeně". Máte-li tu možnost, tyto rostliny sázejte do polostínu nebo na místa, kde je na jaře nemůže spálit ostré dopolední slunce. Jestliže rostlinu záměrně chcete umístit na osluněné stanoviště, počítejte s eventualitou spálených listů v horní vrstvě habitu. Na konci jara je snadno ostříháte a rostlina udělá nové.

Radíme mulčovat.
Tyto rostliny potřebují vodu neustále. Velmi se nám osvědčilo mulčování kombinací černou netkanou textilií a vrstvou kůrového mulče. Má to hned několik výhod najednou:
- mulč drží vlhko i v horkých letních dnech
- textilie udržuje vyrovnanou teplotu půdy bez nebezpečných výkyvů hlavně na jaře a na podzim
- v zimě zem nepromrzá do takové hloubky a zamrzá později
- kombinace textilie a vrchního posypu kůry pro dekoraci je o mnoho levnější než klasický mulč pouze z kůry, který musí být i v létě 7-10 cm vysoký, aby zajistil svou funkci
- textilie zabraňuje prorůstání plevele
- a na závěr: vypadá to velmi efektně - sytě zelené listy dokonale vyniknou proti hnědé mozaice kůrového posypu.

Když přírodu napadne, že napadne.
Zima 2005/2006 nás v lednu překvapila velkým množstvím sněhu najednou a to se nelíbilo jak silničářům, tak zahradníkům a lesníkům. Jehličnany i některé opadavé listnáče se pod váhou těžkého, mokrého sněhu lámaly jako párátka a my jen smutně přihlíželi nadělení, kterému jsme nemohli pomoci. Stálezelené listnáče trpěly samozřejmě také, ale přestože nejsou na takové laviny zvyklé, mají velmi účinnou obranu: pružné větve. Magnolia grandiflora, photinia x fraserii, stejně jako prunusy laurocerasus měly větve ohnuté až k zemi, ale pokud na ně nesáhla nešetrná lidská ruka, nezlomila se ani jedna. Takže co poradit? Pokud hustě sněží a tyto keře a stromy přirozeně sníh drží na svých listech, vyplatí se jemně sníh setřást, je-li to možné. Jakmile ale začne sníh na listech namrzat a nejde setřást lehce, raději je nechte na pokoji a věřte, že si poradí. Můžeme totiž snadno větev ohnout přespříliš a tím ji zničit. Na druhou stranu, pro malé rostliny je pořádná nadílka sněhu požehnáním zejména v třeskutých mrazech ledna a února. Taková sněhová přikrývka chrání před holomrazy nejenom mladé a nevyzrálé dřevo, ale i zem, která tolik nepromrzá. A jak jsme již napsali, právě stálezelené krásky potřebují čerpat vodu od kořenů i v zimě.