Nový sortiment

Svída Norman Hadden vypadá tak trochu jako módní hit 20. let 21. století – oversize, protože když rozkvete, působí jako strom, který si oblékl slavnostní šaty o číslo větší, než bylo nutné. Jeho listeny jsou totiž nezvykle velké, dosahují 10 až 15 centimetrů, což ho řadí mezi největší v rámci japonských dřínů. Připomínají čtyři bílé plátky papíru, co se na koncích lehce zvedají, jako by chtěly odletět. A jak týdny plynou, bílá se pomalu mění v jemně růžovou, nenápadně, ale s elegancí, která působí téměř starosvětsky. Tahle bílá paráda ale nejsou samotné květy, jen barevné listeny (brakteje) obklopující malou kuličku, která je složená z pravých, miniaturních kvítků, a listeny jsou jen něco jako ranvej pro opylující hmyz, aby věděl, kudy má přistávat k jejich nektaru. Po opylení se kulička mění v atraktivní, sytě růžový plod, který je jedlý a dozrává na přelomu léta a podzimu. Plody jsou větší než u běžného dřínu a jsou mírně sladké, lehce moučnaté a obsahují mnoho semen. Slupka je mírně nahořklá. Nepatří k ovoci, které byste sbírali na kompot, ale fungují jako malý zákusek, zpestření během procházky zahradou, jen tak ze zvědavosti, a zjistíte, že mají své kouzlo.

Jedná se o opadavý strom pevného a vzpřímeného habitu, jehož větve se rozkládají do široké, trychtýřovité koruny, která působí stabilně, klidně a s věkem až majestátně, jako by si uvědomoval svou důležitost. Roste kolem 20–30 cm za rok, takže si na plnou krásu počkáte, ale odměna stojí za to. Listy jsou oválné s nápadnou špičkou, s jemným žilkováním, vždy mírně svěšené jako listy na hrušních, v létě sytě zelené a na podzim se mění do červených a purpurových tónů, které připomínají japonské javory.

Odrůda ‘Norman Hadden’ patří k velkokvětým a často se srovnává s giganty jako ‘Venus’. Oproti ní má listeny o něco menší, ale na druhou stranu nabízí měkký přechod do růžova a hustší habitus, který ‘Venus’ nabídnout nedokáže. Svoje jméno nese po irském zahradníkovi Normanu Haddenovi (1900–1980), který ji objevil ve své zahradě v hrabství Somerset v druhé polovině 40. let. Nebyla to plánovaná selekce ani výsledek šlechtitelského programu, ale spíše šťastný nález – semenáček, který se od ostatních dřínů v okolí nápadně lišil velikostí listenů a celkovou vitalitou. Později se ukázalo, že nejde o čistý Cornus kousa, ale o přirozený hybrid mezi Cornus kousa a Cornus capitata, což vysvětluje jeho robustnější růst, větší plody a jemné růžové doznívání květů. Hadden si rostlinu ponechal, mnohokrát ji pozoroval a nakonec ji předal do širšího zahradnického světa, aniž by ji nechal patentovat, a odrůda si rychle získala pověst jednoho z nejpůsobivějších velkokvětých dřínů. Její odolnost je o chloupek slabší než u japonské svídy, ale stále je pro nás dostatečná (cca -26 °C).

Podobně jako ostatní japonské svídy se i ‘Norman Hadden’ nejlépe uplatní jako solitéra, kde má dost prostoru pro svůj široký, trychtýřovitý tvar a velké listeny, které jsou vidět i z dálky. Skvěle funguje u terasy nebo v předzahrádce, kde se dá pozorovat zblízka a kde oceníte jeho jemné růžové doznívání i podzimní barvy. V přírodně laděných zahradách vytváří celoroční efekt – jarní květy, letní plody a podzimní zbarvení drží kompozici pohromadě i v hluchých obdobích. Výborně se kombinuje s menším podrostem, buď z hustých stálezelených keřů, které nabídnou strukturu i po jeho opadání, nebo z atraktivních trvalek, které rozzáří prostor barvami ve chvíli, kdy svída už jen nasazuje plody. Díky rozkladité koruně může sloužit i jako lehká clona, poskytující jemný, rozptýlený stín pro rostliny vyžadující ochranu před poledním sluncem, aniž by prostor ztmavila.

Plamének GLORIOUS RED patří k typu viticella a pyšní se sytě rudou, až sametovou hebkou barvou. I přes sytost květu nepůsobí těžce, protože jeho 5-6 okvětních plátků je tenčích a poměrně zářivých a při plném otevření se lehce stáčejí dolů, takže květ nepůsobí ploše, ale má prostorovou hloubku. Průměr květu kolem osmi centimetrů je na viticellu překvapivě velkorysý a žlutozelené prašníky uprostřed dodávají celé kompozici světelný bod, který červenou ještě zvýrazní. Rostlina kvete od června do září, a protože květy drží až dva týdny a sama se čistí, působí dlouho upraveně bez zásahu.

Listy jsou buď jednoduché, nebo trojčetné, obojí s hladkým, lehce lesklým povrchem a jemně zvlněným okrajem. Barva je středně až tmavě zelená, bez jakéhokoli letního žloutnutí, a spodní strana má výraznější lesk. Výhony jsou tenké, pevné a pružné, s jemným ochlupením, které je pro mladé viticelly typické. V zahradě dorůstá až 2,5 metru, ale působí lehce a vzdušně, protože internodia jsou delší a rostlina se nepřehušťuje. Odrůdu vyšlechtil Jan van Zoest z Nizozemí a je chráněna patentem č. PP36525 (USA – 2025). Je mrazuvzdorný do cca -34 °C.

Patří do skupiny 2, která kvete na loňském i novém dřevě: první vlna se tvoří na bočních výhonech loňských stonků, druhá na vrcholech nových letorostů. Na jaře odstraňte všechny suché, slabé a poškozené výhony a silné loňské výhony zkraťte k prvnímu páru dobře vyvinutých pupenů, aby vytvořily pevnou kostru pro časné letní kvetení; po první vlně lze lehce zkrátit odkvetlé části a podpořit tak tvorbu nové hmoty pro pozdně letní kvetení.

Poslední revize: 03-06-2026

Plamének GLORIOUS CLOUD patří do skupiny viticella a nese zvláštní, téměř éterický výraz: čtyři baculaté, ale u konců nápadně se zužující, jemně prohnuté okvětní lístky, které vytvářejí lehkou, vzdušnou hvězdu. Právě tato čtyřčetnost květu je u viticell neobvyklá a dává celé rostlině charakter, který se vymyká běžným odrůdám této skupiny. Zbarvení je dvoutónové – střed téměř bílý, zatímco okraje tepalů přecházejí do inkoustově modrofialové, takže květ působí jako světelný přechod mezi stínem a sluncem. Na plném slunci se tento kontrast ještě zvýrazní a květ připomíná jemný oblak, který se na okrajích zahušťuje do syté barvy.

Kvete od června až do září, a díky plynulému nasazování poupat si po celou sezónu udržuje jemný, oblačný výraz. Prašníky jsou světle žlutozelené a dodávají středu nenápadný, ale přesný akcent. Rostlina má vitální růst, dorůstá přibližně tří metrů, přičemž si zachovává lehkost typickou pro viticelly. Listy jsou středně zelené, hladké, s jemným leskem a tvoří přirozené pozadí, které nechává dvoubarevné květy vyniknout. Charakteristické je i bohaté nasazování poupat, díky němuž působí v sezóně jako souvislý, jemně zbarvený závoj. Významným benefitem je také vysoká odolnost vůči vadnutí a spolehlivá mrazuvzdornost přibližně do –34 °C. Vyšlechtil Jan van Zoest z Nizozemí.

Patří do skupiny 2, která kvete na loňském i novém dřevě: první vlna se tvoří na bočních výhonech loňských stonků, druhá na vrcholech nových letorostů. Na jaře odstraňte všechny suché, slabé a poškozené výhony a silné loňské výhony zkraťte k prvnímu páru dobře vyvinutých pupenů, aby vytvořily pevnou kostru pro časné letní kvetení; po první vlně lze lehce zkrátit odkvetlé části a podpořit tak tvorbu nové hmoty pro pozdně letní kvetení.

Poslední revize: 03-06-2026

Shiro‑nakafu je fantastická odrůda ostřice želeholisté, jejíž široké a měkké listy vypadají, jako by je někdo přetáhl štětcem namočeným do smetany. Pruhy jsou nepravidelné a listy obsahují vždy více bílé než zelené, která se objevuje jen v tenkých melírech podél okrajů. Naprosto protichůdně ke svému rodovému jménu ostřice jsou její listy měkké, skoro jako hedvábí, a člověk má chuť se jich dotýkat. Rostlina tvoří nízké, pomalu se rozšiřující trsy, které působí uklidňujícím dojmem, jako měkký koberec v polostínu. Rozrůstání je spolehlivé, ale nikoli agresivní, a díky širokým listům má odrůda mnohem výraznější přítomnost než většina ostřic. V porovnání s botanickým druhem je ‘Shiro‑nakafu’ světlejší, nápadnější a méně robustní, protože panašované části listů mají méně chlorofylu. To zpomaluje růst, ale zároveň dodává rostlině jemnost, kterou druhová forma nemá.

Původ odrůdy není zcela jasný, ale vše nasvědčuje tomu, že vznikla v Japonsku, kde se Carex siderosticta pěstuje po staletí a kde má tradice panašovaných rostlin hluboké kořeny. Japonské zahradnictví si vždy cenilo jemných barevných nuancí a světelných efektů, a právě tam se objevila řada panašovaných forem ostřic, které se později rozšířily do Evropy i Severní Ameriky. Název ‘Shiro‑nakafu’ (シロナカフ) je japonský a znamená „bílý střed“, což přesně vystihuje vzhled listů. V evropských zdrojích se objevuje už v druhé polovině 20. století, kdy se začala šířit mezi sběrateli okrasných trav a stínomilných trvalek.

Odrůdu v zahradě použijete v polostínu jako vítaný světlý a měkký kontrast například k vyšším a pevným kapradinám, zelenolistým pomněnkovcům a plicníkům. Dokáže také narušit monotónnost rozsáhlejších ploch tvořených jednodruhovým půdním pokryvem, jako jsou barvínky nebo tlustonitníky, a dodat jim světelný rytmus. V kompozicích působí jako jemný, ale nepřehlédnutelný akcent, který prostor zklidní a zároveň projasní.

Poslední revize 01-06-2026

Pojďme si to říct hned od začátku pěkně na rovinu: chrastavec Melton Pastels není žádná superhrdinská odrůda dechberoucí barvy a velikosti, je to směs. Ano, slyšíte správně: anglická směs několika odstínů, která někomu přišla tak zajímavá, že jí dal jméno. A za tu dobu, co ji prodáváme, je mi jasné, proč má takový úspěch a sáhne po ní doslova každý, kdo dělá trvalkový záhon lučního typu. Je to, jako kdyby někdo poslal mladou trvalku se stonky s nerozvitými květy, aby se prošla malířským ateliérem plným akvarelových barev škály od růžové po fialovou jako modelka po molu, která se při návratu ukazuje v několika barvách najednou a obecenstvo nadšeně tleská.

Desítky lehkých, knoflíkových úborů v odstínech malinové, růžové, světle karmínové i sytě purpurové se jemně pohupují v sebemenším vánku na tenkých stoncích o výšce 60 až 80 cm a barvy se mezi sebou mísí tak přirozeně, jako by tomu tak bylo od samého vzniku zeměkoule. První květy se objevují už v červnu a pokračují až do září či října, je-li teplý a slunečný nástup podzimu. Listy jsou atraktivní hlavně začátkem sezóny, než se objeví stonky s květy. Jsou úzké, šedozelené, lehce drsné a při okrajích nápadně laločnaté. Na rostlinách sužovaných stresem se začátkem léta může objevit padlí, tak pozor na přesušení nebo přelévání. Melton Pastels není klon ani registrovaná odrůda, ale zahradnická směs vzniklá v Anglii, pojmenovaná podle oblasti Melton, kde byla na přelomu 20. a 21. století poprvé selektována a uvedena do oběhu. 

Chrastavec dokáže trvalkový záhon okamžitě odlehčit a rozpohybovat. Jeho tenké stonky a pastelové květy vytvářejí nad porostem jemnou síť barevných teček, která se ve větru chvěje jako luční krajka. Nejlépe funguje v trvalkových výsadbách lučního typu, kde se může volně proplétat mezi ostatními rostlinami a kde mu nikdo nevymezuje přesné hranice. Jako barevné sputniky se nese nad šalvějemi, dochany, máky, kohoutky a řebříčky a dokonale se proplétá s vyššími svíčkovci, sporýši a perovskiemi, spolu s kterými dodává barevný rytmus až do konce léta. Díky dlouhému kvetení je také skvělý do řezaných vazeb, kde přidává lehkost a pohyb, aniž by přebíjel ostatní květiny.

Poslední revize 31-05-2026

„Takže en pointe, arabesque, relevé a plié!“ Co jiného by asi slyšela baletka od své náročné učitelky? Jenže tahle kráska je šalvěj, která se Ballerina jenom jmenuje. Ale její barva, lehkost, něžnost i graciéznost… to už je balerína dokonalá, nemyslíte? Šalvěj Ballerina Pink na záhon vstupuje jako tanečnice na scénu – s velkými, světle růžovými květy, které působí mnohem plněji a výrazněji než u běžných hybridů. Květní klasy jsou husté, pevné, dobře větvené a drží tvar i v horku, takže rostlina působí svěže po celou dobu kvetení. Listy tvoří kompaktní, tmavě zelený trs, který nepolehává a udržuje rostlinu v elegantním, pevném postoji. Vykvétá v květnu a opakované kvetení nabízí výjimečně. Kultivar vyšlechtil Hansa A. Hansen ve Walters Gardens, USA, a patent č. PP29957 byl vydán roku 2018. 

Všechny hybridy šalvěje luční jsou typické „scénické“ trvalky: potřebují prostor, kde jejich zářivě vybarvené květy opravdu vyniknou. Nejlépe fungují v přední až střední části záhonu, kde snadno uvidíte a oceníte jejich vzpřímený, kompaktní habitus a pevné klasy. Pastelové barvy se výborně kombinují s jinými trvalkami stejné sezóny a je moudré do nejbližšího sousedství vysadit druhy a odrůdy kvetoucí jindy, aby se záhon postupně proměňoval. Díky své ukázněné výšce jsou ideální i do menších zahrad, kde nepřerůstají a nepůsobí těžce ani v omezeném prostoru. Já je velmi rád kombinuji s bahenními ibišky, které v době květu šalvějí teprve raší, a po ostříhání šalvějí si přirozeně převezmou uvolněné místo. Výborně fungují také s trávami, které jejich lehkost ještě podtrhnou – třtina, bezkolenec nebo nižší metlice zaplní záhon po odkvětu šalvějí podobným, vzdušným způsobem. A celé to dohromady funguje překvapivě snadno – záhon má po celý rok co nabídnout a přitom se chová úplně přirozeně.

Poslední revize 29-05-2026

Little Sonja je mimořádně kompaktní čarověník kryptomerie japonské z počátku 21. století. Objevila jej Sonja Horstmann, manželka majitele německé školky Baumschule Horstmann ve Schneverdingenu, jako spontánní mutaci na rostlině rostoucí v Nizozemsku, odkud pochází řada atraktivních odrůd vzniklých právě z čarověníků. Naše „Sonička“, jak by se dalo jméno kultivaru počeštit, vznikla jako mutace kultivaru ‘Little Champion’, od něhož se odlišuje typicky prstovitým větvením na koncích větviček. Rostlina tvoří extrémně husté, pomalu přirůstající polštáře až polokulovité keře. Jehlice jsou výrazně krátké, měkké, světle zelené, spirálovitě uspořádané kolem letorostů a právě na jejich koncích se objevuje znak, který ‘Little Sonja’ jednoznačně odlišuje od příbuzného ‘Little Champion’. Velmi krátká internodia dodávají rostlině jemnou, téměř mechovou texturu.

‘Little Sonja’ je jednoznačně miniaturou v rodině japonských kryptomerií. Nejlépe vyniká v předních partiích záhonů, na okraji vřesovišť, v malých jehličnatých kompozicích nebo jako solitér v kamenných a štěrkových výsadbách asijského stylu, kde její světle zelené, spirálovitě uspořádané jehlice vytvářejí jemný kontrast k tmavším jehličnanům a listnáčům. V zimě si zachovává svěží barvu i kompaktní tvar, takže funguje jako stálý strukturový prvek v období, kdy opadavé keře a trvalky ustupují a zahrada i naše oko volají po něčem živém a zeleném. V menších zahradách je ceněna pro svou dlouhodobou stabilitu velikosti, která umožňuje přesné plánování kompozice bez rizika přerůstání.

Poslední revize 27-05-2026

Bílá barva je pro levanduli možná poněkud neobvyklá, ale v dobré společnosti kombinovaná s jinými dokáže podtrhnout odstíny okolních kytiček, stejně jako upoutat pozornost sama na sebe svou čistotou. Edelweiss je stará odrůda lavandinu, která v záhonu působí jemně a čistě: její květy jsou sněhově bílé, uspořádané v pevných, štíhlých klasech dlouhých přibližně 6–10 cm, které drží nad kompaktním keříkem na pevných, stříbřitě ojíněných stoncích. Listy jsou typicky lavandinové – úzké, podlouhlé, šedozelené až stříbřité, s jemným plstnatým povrchem, který rostlině dodává suchomilný, téměř středomořský výraz. Rostlina dorůstá zhruba 60–90 cm na výšku a 70–100 cm do šířky, takže působí robustněji než pravé levandule úzkolisté, ale stále si zachovává pravidelný, hustý tvar. Kvete v červenci a srpnu, často s přesahem do září, a i když geneticky neremontuje, po seříznutí dokáže vytvořit slabší pozdní vlnu. Jde o starobylou evropskou selekci doloženou již kolem roku 1880, bez známého šlechtitele – kultivar, který přežil díky své spolehlivosti, čisté barvě a výrazné vůni.

Poslední revize 22-05-2026

Kuklík Orange Pumpkin patří mezi moderní odrůdy a vyznačuje se unikátně plnými květy s výraznou barvou dýně Hokkaidó. Jeho největší předností je stabilní, dlouhé a opakované kvetení od konce jara až do léta, často s druhou vlnou v chladnějším závěru sezony. Květy mají teplý odstín oranžové s jemným nádechem meruňkové barvy a díky hustému počtu okvětních lístků působí plně a bohatě. Nesou je pevné, tenké, tmavě zelené stonky vysoké přibližně 40–50 cm, které dobře drží tvar i za větrného počasí. Listy jsou tzv. dlanitolaločnaté a tvoří kompaktní a bohatou, svěže zelenou přízemní růžici. Celý trs působí čistě a upraveně po celou sezónu, protože listy dobře regenerují a netrpí na předčasné stárnutí. Růst je středně rychlý, trs bývá široký kolem 30–40 cm. 

Orange Pumpkin se dostal do nejužšího výběru finalistů na prestižní anglické výstavy Chelsea Flower Show v roce 2023 a v soutěži Glazen Tulp Award 2024–2025 získal People’s Choice Award a zároveň 3. místo v hlavním hodnocen. Odrůdu vyšlechtil Armand Kremer z německé školky Staudengärtnerei Green-Globe a evropský patent č. 69562 byl udělen roku 2025.

Co se zahradního umístění týče, vyplatí se využít tři hlavní přednosti Geum ‘Orange Pumpkin’. Jeho svěže zelené listy krásně vystoupí vedle tmavolistých trvalek, jako jsou popelivky nebo dlužichy, a dobře fungují i na rozhraní slunného a polostinného záhonu, kde se kultivar neschová do stínu. Díky kompaktnímu růstu spolehlivě vyplní prostor mezi většími trvalkami, aniž by je přerostl nebo zatížil svou hmotou. Šťavnatá oranžová barva květů působí jásavě a dokáže rozveselit trvalkové kompozice v době, kdy jsou ostatní trsy teprve na začátku sezony a ještě nekvetou – denivky mají nové listy, svíčkovce jsou ještě při zemi a kyprejům rovněž teprve dorůstají olistěné stonky. Protože je kultivar výrazně kompaktní a rozrůstá se pomalu, je vhodné sázet jej alespoň po třech kusech do hnízd, aby vytvořil bohatou skupinu.

Poslední revize 20-05-2026

CRANBERRY je dlužicha s listy v barvě bronzově červeného pigmentu, který působí jako jemně zaprášená červeň a v záhonu okamžitě přitáhne pozornost. Patří do nizozemské „bobulové“ série a její barva má připomínat brusinky, což skutečně platí, ale jen v jedné fázi, protože listy během sezóny mění odstín od brusinkově červené do karamelově měděné až tlumeně vínové, přičemž si zachovávají typický sytě purpurový rub. Listy jsou široké, mělce dlanitě laločnaté, se srdčitou bází a nápadně zakulacenými, silně zvlněnými laloky, což jim dodává výraznou plasticitu; povrch je jemně chlupatý a lehce lesklý. Rostlina tvoří nízký, pravidelně zakulacený, velmi hustý trs, z něhož vyrůstají dlouhé, štíhlé stonky o výšce až 70 cm s drobnými, světle purpurovými, sterilními květy ve velkém množství. Kvete přibližně od června do července. Odrůda je chráněna patenty 58126 (EU – 2021) a PP32106 (USA – 2020).

Její barvu a hustotu oceníte v předních partiích trvalkových záhonů, kde máte hodně zelených listů, které svou barvou skvěle doplní a pozvedne. Pro největší kontrast je dobré ji vložit mezi rostliny s kopinatými nebo trávovitými listy, takže šalvěje, denivky nebo ostřice budou dobrými sekundanty. Ale nebojte se přidat texturu a zkombinovat je i se stračkami nebo úpolíny, kterým vytvoří barevný podrost pro jejich zlatavě oranžové květy hned zjara. Pro husté trsy doporučuji vysazovat aspoň 3 rostliny do hnízda.

Dlužichy jsou nenáročné trvalky, které působí spíše půdokryvně, ale často a úspěšně se používají jako plnohodnotné součásti promyšlených trvalkových záhonů, kde nabídnou skvělý kontrast k jemnějším texturám. Nejraději mají lehce přistíněná stanoviště a rovnoměrně vlhkou, živnou půdu – na její pH nezáleží. S občasnou zálivkou snesou i plné slunce, vyjma světlolistých odrůd, pokud nejsou na slunce výslovně určené. Dají se pěstovat i ve stínu, kde však jejich barvy nejsou tak výrazné. Na jaře stačí ostříhat všechny listy, aby rostlina znovu obrazila svěžími, novými listy. Hnojení není nutné, ale významně zlepší její vzhled a vitalitu. Jsou mrazuvzdorné do cca -34 °C a lze je pěstovat i ve venkovních kontejnerech.

Poslední revize 18-05-2026

Plamének RED PASSION patří do skupiny Patens a nese výrazné, 8–10 cm široké květy v sytě rudé barvě, která na slunci působí téměř sametově. Okvětní lístky jsou široké, pevné, s lehce zvlněnými okraji a intenzivní pigmentací, díky níž květy vynikají i z větší vzdálenosti. V první jarní vlně, která přichází v květnu a červnu na loňských výhonech, jsou květy spolehlivě a bohatě plnokvěté, zatímco letní vlna od července do srpna na nových výhonech bývá převážně jednoduchá. Listy jsou trojčetné, středně velké, sytě zelené a mírně lesklé, dobře kryjí výhony a podporují kompaktní vzhled rostliny. Růst je středně silný, výhony dorůstají kolem 2 m a rostlina se ochotně pne, takže je vhodná pro menší pergoly, treláže i nádoby. Odrůda je chráněna evropským PBR i americkým PP, na trh byla uvedena roku 2016 a jejím šlechtitelem je Jan van Zoest. 

Patří do skupiny 2, která kvete na loňském i novém dřevě: první vlna se tvoří na bočních výhonech loňských stonků, druhá na vrcholech nových letorostů. Na jaře odstraňte všechny suché, slabé a poškozené výhony a silné loňské výhony zkraťte k prvnímu páru dobře vyvinutých pupenů, aby vytvořily pevnou kostru pro časné letní kvetení; po první vlně lze lehce zkrátit odkvetlé části a podpořit tak tvorbu nové hmoty pro pozdně letní kvetení.

Poslední revize 17-05-2026

Plamének Liberty je jako vystřižený z bohatě kvetoucího deštného pralesa – barva a velikost květů přímo neuvěřitelná. Je ze skupiny Patens a pyšní se svítivě neonově růžovými květy s tmavším, výrazným lemem. Květy mají 10–12 cm v průměru, při bohatém hnojení často i více a tvoří je široké, pevné okvětní lístky s jemně zvlněnými okraji, které na slunci vytvářejí intenzivní barevný efekt. Kvete brzy – hlavní vlna přichází v květnu na loňských výhonech a druhá od srpna dále, přičemž květy jsou nápadné už z dálky. Listy jsou trojčetné, středně velké, sytě zelené a lehce lesklé, dobře kryjí výhony a podporují kompaktní vzhled rostliny. Růst je středně silný, výhony dorůstají kolem 2 m a rostlina se chová jako spolehlivý, ochotně se pnoucí popínavý druh vhodný pro menší pergoly, treláže či nádoby. ‘Liberty’ je chráněna evropským PBR i americkým patentem a na trh byla uvedena roku 2014; jejím šlechtitelem je Jan van Zoest.

Patří do skupiny 2, která kvete na loňském i novém dřevě: první vlna se tvoří na bočních výhonech loňských stonků, druhá na vrcholech nových letorostů. Na jaře odstraňte všechny suché, slabé a poškozené výhony a silné loňské výhony zkraťte k prvnímu páru dobře vyvinutých pupenů, aby vytvořily pevnou kostru pro časné letní kvetení; po první vlně lze lehce zkrátit odkvetlé části a podpořit tak tvorbu nové hmoty pro pozdně letní kvetení.

Poslední revize 17-05-2026.

Plamének HAVE FUN je stejně hravý jako jeho jméno. Patří mezi moderní velkokvěté plaménky s výraznými barvami – jeho květy mají 10–12 cm v průměru, s nápadně kontrastní kombinací sytě purpurových až malinově růžových okvětních lístků a světlejšího, téměř bílého středového pruhu. Okvětní lístky jsou mírně zvlněné, na koncích se často nepatrně stáčejí, což dodává květu živý, neformální vzhled. Střed tvoří krémově žluté prašníky na světle zelených nitkách, které vynikají proti sytému pozadí korunních lístků. Rostlina kvete bohatě od června do září, přičemž první vlna květů bývá nejintenzivnější na loňských výhonech, druhá pak na nových. Růst je středně silný, výhony dosahují výšky kolem 2 m a dobře se větví. Listy jsou trojčetné, sytě zelené, lehce lesklé, na slunci si zachovávají svěží barvu i při vyšších teplotách. Celkový dojem z rostliny je veselý, energický, s přirozenou lehkostí – přesně tak, jak napovídá její název. Odrůda pochází z Nizozemska a jejím šlechtitelem je Jan van Zoest, který ji uvedl jako novinku roku 2023. 

Patří do skupiny 2, která kvete na loňském i novém dřevě: první vlna se tvoří na bočních výhonech loňských stonků, druhá na vrcholech nových letorostů. Na jaře odstraňte všechny suché, slabé a poškozené výhony a silné loňské výhony zkraťte k prvnímu páru dobře vyvinutých pupenů, aby vytvořily pevnou kostru pro časné letní kvetení; po první vlně lze lehce zkrátit odkvetlé části a podpořit tak tvorbu nové hmoty pro pozdně letní kvetení.

Poslední revize 17-05-2026.

Kiri Te Kanawa je velkokvětý, plnokvětý plamének s mimořádně bohatým, vrstveným květem, který patří k nejefektnějším modrofialovým odrůdám skupiny Early Large-flowered. Kvete dvakrát do roka – od konce května do června a znovu v srpnu – protože nasazuje květy na loňských i letošních výhonech. Květy mají průměr 12–15 cm a jsou tvořeny několika řadami okvětních lístků, které se směrem ke středu zahušťují a vytvářejí téměř pivoňkovitý efekt. Barva je sytě modrofialová, v polostínu hlubší a sametová, na plném slunci jasnější a chladně modrá. Vnitřní lístky bývají světlejší, což dodává květu hloubku. Prašníky jsou krémové až světle žluté a tvoří jemný kontrast k tmavému květu. Růst je kompaktní, dobře větvený, výhony dorůstají obvykle 2–2,5 m, takže se hodí i do menších zahrad, na pergoly, treláže nebo do větších nádob. Odrůda dobře snáší polostín, kde její barvy působí nejplastičtěji. Kultivar vyšlechtil Barry Fretwell ve Velké Británii v 70. letech 20. století a pojmenoval jej po slavné novozélandské sopranistce Kiri Te Kanawa. Jméno odkazuje na její elegantní, kultivovaný projev – přesně ten typ noblesy, který květ této odrůdy vyzařuje. 

Patří do skupiny 2, která kvete na loňském i novém dřevě: první vlna se tvoří na bočních výhonech loňských stonků, druhá na vrcholech nových letorostů. Na jaře odstraňte všechny suché, slabé a poškozené výhony a silné loňské výhony zkraťte k prvnímu páru dobře vyvinutých pupenů, aby vytvořily pevnou kostru pro časné letní kvetení; po první vlně lze lehce zkrátit odkvetlé části a podpořit tak tvorbu nové hmoty pro pozdně letní kvetení.

Poslední revize 17-05-2026.

Plamének Corry je jemná, přírodně působící odrůda s typickými zvonkovitými květy, které se sklánějí dolů a mají čtyři silnější, lehce voskovité okvětní lístky. Patří do skupiny Clematis tangutica, tedy himálajských a středoasijských druhů, které se vyznačují zvonkovitými květy a výraznými, stříbřitě ochmýřenými nažkami po odkvětu. Barva je čistě světle žlutá, s jemnou texturou a mírným prosvítáním na okrajích, takže květy působí svěže a slunečně i za horšího počasí. Velikost květu se pohybuje kolem 5–6 cm, což je pro tangutické plaménky typické. Prašníky jsou světle žluté a splývají s barvou květu, takže celkový dojem je velmi harmonický. Rostlina kvete dlouho, od července do září, výhradně na nových letorostech, a stříbřitě ochmýřené nažky zdobí rostlinu až do zimy. Listy jsou jemně zpeřené, středně zelené, s tenkými řapíky, které se snadno zachytávají opory. Růst je vitální, s tenčími, pružnými výhony dorůstajícími kolem tří metrů, takže se dobře hodí na menší pergoly, treláže nebo do přírodně laděných výsadeb, kde vynikne jeho lehký, vzdušný charakter. Tangutské plaménky pocházejí z Tibetu, Qinghai, Gansu, Ningxie a Mongolska – tedy oblastí s extrémně suchými zimami, minimem sněhu a prudkými výkyvy teplot.

Patří do řezové skupiny 3, která kvete výhradně na novém dřevě: všechny květy se tvoří na letorostech vyrůstajících v aktuální sezóně. Na jaře se proto provádí hluboký řez, při němž se všechny loňské výhony zkrátí na 20 až 40 cm nad zemí, ideálně k silnému páru dobře vyvinutých pupenů. Tím se podpoří tvorba nové, vitální hmoty a rovnoměrné rozvětvení, které je nezbytné pro bohaté letní kvetení. U silně rostoucích rostlin lze během sezóny lehce zkrátit přerůstající výhony, aby se udržel kompaktnější tvar a podpořila tvorba dalších květů.

Poslední revize 17-05-2026.

Plamének PARADISO je opravdu jako kousek z Ráje. Patří do skupiny Patens a nese velké, 10–12 cm široké květy. Kromě barvy si nejde nevšimnou faktu, že každý okvětní plátek je jinak velký a často má i jiný tvar. Barva je fantastická – uvnitř velmi světle růžový, zato okraj je sytě purpurový – kombinace jako na výstražnou dopravní značku 😊 V první jarní vlně jsou květy často poloplné, zatímco v pozdější fázi rostlina přechází převážně do květů jednoduchých. Hlavní kvetení přichází v dubnu a květnu na loňských výhonech, druhá, lehčí vlna se objevuje od srpna na výhonech nových. Listy jsou trojčetné, středně velké, sytě zelené a lehce lesklé, dobře kryjí výhony a podporují kompaktní vzhled rostliny. Růst je středně silný, výhony dorůstají kolem 2 m a rostlina se ochotně pne, takže je vhodná pro menší pergoly, treláže i nádoby. Odrůda je chráněna evropským PBR i americkým PP, na trh byla uvedena roku 2016 a jejím šlechtitelem je Jan van Zoest.

Patří do skupiny 2, která kvete na loňském i novém dřevě: první vlna se tvoří na bočních výhonech loňských stonků, druhá na vrcholech nových letorostů. Na jaře odstraňte všechny suché, slabé a poškozené výhony a silné loňské výhony zkraťte k prvnímu páru dobře vyvinutých pupenů, aby vytvořily pevnou kostru pro časné letní kvetení; po první vlně lze lehce zkrátit odkvetlé části a podpořit tak tvorbu nové hmoty pro pozdně letní kvetení.

Poslední revize 17-05-2026.

Stálezelená hlošina TANEO vznikla ve francouzské školce Pépinières Ladan a zblízka vypadá jako oděná do jemné kožené bundy – mladé výhony mají teplý hnědý odstín připomínající přírodní useň a listy po dozrání hrají tmavě olivovou zelení s měděným podtónem a stříbřitě béžovým rubem. Po jarním rašení hnědavých výhonů trvá zrání listů do zelené barvy poměrně dlouho, zhruba tři až pět týdnů, takže máte dost času užít si barevnou předehru. V létě nabídne svůj hustý, až neprostupný habitus a s prvními signály chladnějšího počasí začne tvořit masu fantasticky vonných, nepříliš nápadných kvítků. Jsou téměř bílé, poseté béžovými tečkami a jejich vůně je sladká a silná, připomíná karafiáty a konvalinky, někdo v ní cítí i ovoce.

Květy jsou hojně navštěvované včelami i čmeláky a po opylení rychle opadávají, zatímco na jejich místě se přes zimu vyvíjejí drobné peckovice. V našich podmínkách TANEO plodí pravidelně, není-li nezvykle tuhá zima, a na jaře dozrávají malé, červené, jedlé peckovice. Chuťově připomínají sladké višně a nejchutnější jsou ty, které v plné zralosti samovolně opadnou na zem. Nedozrálé mají trpce svíravou chuť podobnou kaki.

TANEO roste středně rychle, přibližně 30–40 cm za rok, hustě, rovnoměrně a kompaktně, takže působí přirozeně upraveně a nevyžaduje časté zásahy. Díky dobrému větvení se považuje za jeden z nejúhlednějších kultivarů v rámci celého hybridu. Díky svému kompaktnímu růstu a hustému větvení se TANEO často využívá do živých plotů – jak stříhaných jednodruhových, tak i do kombinovaných zelených stěn, kde po boku jiných stálezelených keřů podobných nároků nabídne atraktivní, celoročně působící předěl. Pro středomořský styl jej můžete kombinovat s planikou, kalinou modroplodou, dubem cesmínovým či jamovcem. Pro živější, pestřejší dojem blízký západoevropským zahradám bude krásná pospolu s blýskavkami, portugalskými vavříny, modrými i japonskými cesmínami, stálezeleným ptačím zobem a bobkovišněmi.

U hlošiny Ebbingeovy se může každoročně objevit několik náhle uschlých větviček a zde je jednoduchý návod, jak poznat, zda jde o problém: pokud na odumřelých větvích najdete oranžové polštářky plodnic, jedná se o houbovou chorobu Nectria cinnabarina. Pokud oranžové tečky nejsou, ale pod kůrou u báze keře jsou patrné bílé vějířovité pláty mycelia nebo v půdě černé provázky, jde o Armillarii, která napadá kořeny. Obě choroby se objevují hlavně v těžké, špatně odvodněné půdě a popravdě neexistuje žádný přípravek, který by je zničil – pouze vylepšení půdních podmínek. Pokud však nenajdete žádný z těchto znaků a odumírá jen pár větví ročně, jde téměř vždy o přirozenou autoredukci způsobenou hustým růstem, stíněním uvnitř keře a občasným stresem; u starších hlošin je to běžné a děje se to asymetricky – přesně tak, jak to dělají i olivy, cesmíny i duby cesmínové nebo bobkovišně a není to nebezpečné.

Hlošina Ebbingeova patří k nejodolnějším stálezeleným keřům a prospívá téměř v jakékoli dobře odvodněné půdě – od písčitých přes hlinité až po kamenité, ideálně s neutrálním až mírně zásaditým pH. Nejlépe roste na slunci, ale velmi dobře snáší i polostín a roste i v hlubším stínu, jen mírně řídne. Po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku jen po několik měsíců, aby dobře zakořenila a poté se kropení úplně vyhněte – je výrazně tolerantní k suchu i větru. Těžkou, neprovzdušněnou a trvale mokrou půdu nesnáší – v takových podmínkách trpí na nemoci a růst je slabý. Řez snáší výborně a nejlépe se provádí zjara před rašením a během sezóny lze bez obav zkracovat i přerůstající výhony. Mulčování vrstvou 5–7 cm pomáhá udržet vláhu, zlepšuje strukturu půdy, podporuje hustotu keře a v zimě brání proti rychlým teplotním výkyvům. Mrazuvzdorná je do cca -24 °C a krátkodobě zvládá i o několik stupňů níže i s rizikem, že konce větví mohou namrznout, ale zjara výborně regeneruje.

Poslední revize 15-05-2026

Denivka Lullaby Baby je už na první pohled roztomilou, jemně působící odrůdou s měkkým pastelovým zjevem. Nese spíše menší, asi 9 cm široké, pevné květy s mírně řasenými okraji, které si i v teplejších dnech drží pěkný tvar. Patří k odrůdám, u nichž se barevná proměnlivost mezi rostlinami od různých pěstitelů a z odlišných klimatických podmínek může lišit poměrně výrazně. Nejčastěji je měkce béžová se zlatavým přelivem, ale viděl jsem i rostliny s lososovým nádechem, stejně jako takové, které působily jako citrónový sorbet jen s lehounkým dotekem žluté. My jsme měli nejčastěji štěstí na rostliny sytě béžové až světle oranžové se zlatými odlesky. Hrdlo je nápadně žlutozelené a kromě nektaru pro hmyz nabízí i příjemnou, sladkou a překvapivě výraznou vůni. Kvete v časné až střední sezóně, přičemž každý květ vydrží otevřený déle než obvykle (extended bloom type). Rostlina tvoří nízký, kompaktní trs o výšce kolem 40–50 cm s úzkými, trávovitými listy, které zůstávají svěží i v teplejších obdobích. Celkový dojem je klidný, harmonický, s půvabem starých amerických hybridů sedmdesátých let.

Kultivar Lullaby Baby pochází z dílny Williama Spaldinga a byl registrován roku 1975. Spalding patřil k americkým hybridizátorům, kteří ve své době hledali rovnováhu mezi krásou, vůní a zahradní spolehlivostí. Jeho denivky se vyznačují jemnými pastelovými odstíny, příjemnou vůní a dlouhou trvanlivostí květu. Spaldingovy kultivary jsou dodnes ceněny pro svou přirozenou eleganci a stabilní růst — neokázalou, ale trvalou, přesně takovou, jakou má i tato „ukolébavka“ mezi denivkami.

Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.

Poslední revize 14-05-2026

Longfields Model je atraktivní tetraploidní denivka z nizozemské série Longfields z roku 2021 s velkými, přibližně 18 cm širokými květy. Základní barva je tmavě purpurově vínová, doplněná o světlejší břidlicově růžový vodní znak nad zeleným hrdlem. Okvětní lístky jsou pevné, široké, s hladkým okrajem a sametovým povrchem, který zvýrazňuje sytost barvy. Kvete ve střední sezóně a patří mezi opakovaně kvetoucí, takže může remontovat i později v létě. Stvoly dosahují výšky kolem 80 cm a nesou mnoho poupat, což zajišťuje rovnoměrné kvetení. List je trávovitý, opadavý až částečně stálezelený. 

Série Longfields pochází z nizozemské školky Heemskerk, která se denivkami zabývá již od roku 1965. Patří mezi tradiční evropské producenty zaměřené na velkokvěté, barevně výrazné a zahradnicky spolehlivé kultivary. Jejich práce je charakteristická důrazem na robustní habitus, syté barvy a kultivary vhodné pro masovou výsadbu i domácí zahrady. American Daylily Society, kde se kultivary registrují, do roku 2026 již eviduje úctyhodných 43 odrůd v této sérii a to jak diploidních, tak i tetraploidních. 

Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.

Poslední revize 13-05-2026

Heavenly Angel Ice je diploidní denivka z roku 2004 s velkými, přibližně 20 cm širokými květy. Základní barva je čistě bílá, bez výrazného žilkování, doplněná o zelenožluté hrdlo, které směrem ke středu přechází do světle zeleného tónu. Patří mezi kultivary typu Unusual Form – Crispate, takže okvětní lístky jsou nápadně tvarově rozvolněné, s charakteristickým kroucením a nepravidelným protažením, které dodává květu výrazně plastický vzhled. Kvete středně pozdě, obvykle od poloviny července, a patří mezi opakovaně kvetoucí, takže může remontovat i později v sezóně. Stvoly dosahují výšky kolem 90 cm, nesou až pět větví a přibližně 27 poupat, což zajišťuje dlouhé a rovnoměrné kvetení. List je opadavý, takže rostlina dobře přezimuje i v chladnějších oblastech. Celkově jde o spolehlivý bílý kultivar s výraznou neobvyklou formou, velkým květem a velmi dobrou zahradní výkonností.

Jamie Gossard je americký hybridizátor působící v Ohiu, známý svým dlouhodobým zaměřením na velkokvěté linie, neobvyklé formy a výrazné morfologické rysy květů. Patří mezi nejaktivnější šlechtitele počátku 21. století a v registru American Daylily Society je uveden jako autor rozsáhlé řady introdukcí, které často kombinují robustní habitus, vysoký počet poupat a výraznou tvarovou variabilitu. Jeho práce je ceněna pro systematické budování linií s pevnou substancí, dobrou plodností a důrazem na typy Unusual Form, zejména crispate a cascade. Heavenly Angel Ice patří mezi jeho ranější diploidní kultivary, které ukazují jeho zájem o čisté světlé barvy, velké květy a morfologicky výrazné formy s dobrou zahradní spolehlivostí.

Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.

Poslední revize 13-05-2026

Chocolate Candy je tetraploidní denivka s velkými, přibližně 14–15 cm širokými květy, které mají tmavě rudou až mahagonově čokoládovou barvu s vínovým podtónem a žlutým hrdlem. Barva je poměrně stabilní, i když v extrémních vedrech může mírně světlat. Květy jsou trubkovité až široce nálevkovité, s hladkými okraji a dobrou substancí, takže dobře drží tvar i za horka. Kultivar kvete středně brzy až středně pozdě, obvykle červenec, a je spolehlivě remontantní, takže po krátké pauze nasazuje druhou vlnu květů. Vůně se v registru neuvádí, ale mně voní příjemně a poměrně výrazně. Květy se otevírají ve dne, nejsou nočního typu. Stonky dosahují výšky přibližně 65–70 cm, nesou střední počet poupat a kvetení je rovnoměrné. List je opadavý, takže rostlina dobře přezimuje i v chladných oblastech. Celkově jde o spolehlivý, výrazně barevný kultivar s dlouhou sezónou kvetení.

‘Chocolate Candy’ vyšlechtil Patrick Stamile, jeden z nejvýznamnějších amerických hybridizátorů denivek druhé poloviny 20. a počátku 21. století. Spolu se svou ženou Grace působil nejprve na Floridě a později v Jižní Karolíně, kde vytvořil stovky kultivarů, které zásadně ovlivnily moderní sortiment. Stamile se specializoval na tetraploidní linie, velkokvěté typy, výrazné okraje, silné kontrasty a kultivary s vysokou odolností a bohatým kvetením. Mnohé jeho odrůdy získaly prestižní ocenění Stout Silver Medal nebo Award of Merit. Jeho práce je ceněna pro kombinaci výrazné estetiky a zahradní spolehlivosti, díky čemuž patří mezi nejcitovanější šlechtitele v databázích American Daylily Society i mezi sběrateli.

Poslední revize 08-05-2026

Gold Spark patří mezi panašované odrůdy černého bezu, ale pravdou je, že jeho listy jsou velmi elegantní a barevnost držená na uzdě jako studentky historické internátní školy. Ty listy jsou opadavé, lichozpeřené, složené z 5 až 7 lístků, každý s nepravidelným žlutým až krémovým lemem nebo jen nepravidelnými skvrnkami při okrajích. Barva je nejvýraznější na jaře, s příchodem letních veder je tlumená. Listy jsou vonné jako u každého černého bezu. 

V květnu až červnu se objevují plochá, 10 až 15 cm široká květenství složená z drobných bílých až krémových květů s jemnou vůní. Jsou bohaté na nektar a pyl, takže přitahují opylovače. Po odkvětu nasazuje převislé hrozny lesklých černých plodů, které dozrávají od srpna do října. Plody jsou dekorativní a jedlé, stejně jako u běžného bezu černého. Používají se na šťávy, mošty, sirupy i domácí vína a díky své výrazné chuti dobře fungují v džemech, omáčkách a koláčích. ‚Gold Spark‘ tvoří vzpřímené až široce trychtýřovité keře, obvykle 2,5 až 3 metry výšky i šířky, přičemž pravidelný jarní řez jej udrží nižší a kompaktnější. Kultivar je v odborných katalozích uváděn také pod jménem ‘Alcsam’, ale žádný dostupný zdroj neuvádí šlechtitele, rok vzniku ani přesný původ. Zatím neexistuje patent, registrace ani oficiální popis.

Poslední revize 08-05-2026

Ruffled Apricot je tetraploidní denivka z roku 1972 s velkými, přibližně 18 cm širokými květy. Základní barva je meruňková, doplněná o levandulově růžové středové žilky a zlatavě meruňkové hrdlo, které směrem ke středu přechází do světle zeleného tónu. Okraje okvětních lístků jsou zřetelně zvlněné, což kultivaru dodává jemný, dekorativní výraz. Kvete raně až středně raně, obvykle od konce června. Květy mají příjemnou vůni a patří mezi typy s prodlouženou výdrží, takže zůstávají otevřené déle než běžných 16 hodin. Stonky dosahují výšky přibližně 70 cm, nesou střední počet poupat a kvetení je rovnoměrné. List je opadavý, takže rostlina dobře přezimuje i v chladnějších oblastech. Celkově jde o kultivar s teplou pastelovou barevností, výrazným zvlněním okrajů a velmi dobrou zahradní spolehlivostí.

S. H. Baker byl americký hybridizátor aktivní v 2. polovině 20. století, patřící k té generaci pěstitelů, která rozvíjela první tetraploidní linie denivek po jejich zavedení do praxe. Působil v USA, pravděpodobně v severnějších státech, kde se soustředil na velkokvěté pastelové typy a na zlepšování substancí okvětních lístků. V registru American Daylily Society je uveden jako autor několika introdukcí ze 60. a 70. let, které ukazují jeho zájem o teplé meruňkové tóny, jemné žilkování a pevnou stavbu květu. Patří mezi šlechtitele, kteří sice nezanechali rozsáhlé portfolio, ale jejich práce je dodnes ceněna pro solidní zahradní vlastnosti a pro podíl na formování rané tetraploidní éry.

Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.

Poslední revize 08-05-2026

Kalina modroplodá Rock & Rolla® je odrůda, která si své místo na výsluní zaslouží. A to doslova. Byla vybrána hlavně pro své nezvykle velké a atraktivně tvarované a zbarvené listy. Mladé výhony raší v nápadných měděně červených odstínech, které se postupně mění v tmavě zelenou. Kožovité listy jsou stálezelené, mají charakteristicky zakřivené okraje, nápadný reliéf žilek a jsou širší a zaoblené. Keř roste přirozeně vzpřímeně a udržuje si úhledný tvar bez řezu. V zimě se objevují jasně růžová až purpurová poupata, která se od prosince (ve Středozemí) nebo na jaře (ve Střední Evropě) otevírají do velkých, čistě bílých květenství. Květy jsou seskupené do hustých chocholíků a působí mnohem robustněji než u běžných odrůd. Po odkvětu následují kovově modré, nejedlé plody, které přetrvávají do léta a přitahují ptáky. 

Šlechtitel uvádí, že kalina Rock & Rolla® dorůstá přibližně 1,2 m výšky a 0,7 m šířky, ale budoucnost ukáže, jestli nebude umět ještě o něco více. Každopádně je ideální pro menší zahrady, předzahrádky i nízké neformální plůtky. Její kompaktnost je genetická, nikoli výsledkem řezu, což byl jeden z hlavních důvodů její selekce. Odrůdu objevil Thijs Veldhuijzen z Nizozemí a na trh byla uvedena po roce 2020. 

Poslední revize 08-05-2026

PINK REVOLUTION je odrůda hybridní heucherelly, jejíž jméno není přehnané ani trošku. Jedná se opravdu o zlomový bod ve šlechtění, protože je snad první odrůdou, která kromě atraktivních listů nabízí opravdu bohaté kvetení, které nenechá nikoho na pochybách, že tohle je revoluce. Jednotlivé květy jsou sytě růžové, nikoli jen světle narůžovělé, a díky vysoké hustotě působí květenství téměř pěnově, což je u heucherell výjimečné. Jsou výrazně větší, hustší a početnější než u srovnatelných kultivarů, nesená na pevných stoncích, které vytvářejí nad listy souvislou vrstvu růžových květů. V dobrých podmínkách kvete souvisle od jara až do podzimu, nikoli jen v jedné vlně, což je u heucherell výjimečné a v praxi znamená, že růžová vrstva květů drží celé měsíce. Listy mají hluboce laločnatý tvar po tiarelle, ale pevnost, textura a celoroční výdrž odpovídají moderním dlužichám. Snadno v nich uvidíte výrazný kontrast mezi tmavším středem a světlejším okrajem a oceníte i stabilitu barvy během sezóny, což je u hybridů tohoto typu ceněná vlastnost. Habitus je kompaktní, rovnoměrně vyplněný, s dobrou odolností vůči teplu a schopností držet tvar bez vyholování.

PINK REVOLUTION vyšlechtil Joke Dragt v nizozemském Zuidwolde jako součást programu zaměřeného na dlouhokvetoucí, zimovzdorné heucherelly. Vznikla řízeným křížením mateřské linie Heuchera sanguinea s Kultivarem Tiarella ‘Pink Skyrocket’. Dragt rostlinu objevil v roce 2015 a odrůda byla uvedena na trh po udělení amerického patentu USPP30656 a evropských práv CPVO 52369 (PBR) v roce 2019. Joke Dragt se dlouhodobě specializuje na hybridy Heucherelly a Heuchery s důrazem na dlouhé kvetení, pevné květní stonky, odolnost vůči padlí a spolehlivý zahradní výkon, a PINK REVOLUTION patří zatím k jeho nejvýraznějším výsledkům.

Heucherella PINK REVOLUTION funguje v zahradě jako barevný maják. Na několik týdnů spolehlivě rozsvítí své okolí fascinující růžovou barvou a poté nabídne atraktivní texturu a barvu listů, kterém budou skvěle sekundovat kapradiny, bergénie, plicníky, ostřice a další trvalky do polostínu. Výborně pracuje v lesních a přírodních výsadbách, kde bude lepší držet zelený tón v barvě listů, aby kompozice vypadala co nejpřirozeněji. Ve venkovské zahradě si už můžete dovolit větší pestrost a použít k ní třeba kakosty s tmavými listy nebo neobvyklé dymnivky. V moderních výsadbách bude nejhezčí jako monokultura – vysazená ve větších jednodruhových hnízdech ať už v záhonu nebo v okrasných nádobách.

Poslední revize 08-05-2026

Screamcicle je tetraploidní denivka z roku 2003. Květy jsou velké, téměř 20 cm široké, s výraznou oranžovou barvou a červenooranžovým okem nad žlutavě oranžovým hrdlem. Okvětní lístky jsou zvlněné a lehce kroucené, typické pro neobvyklou Crispate Form, takže květ působí živě a plasticky. Kvete raně až středně raně, často remontuje, takže přináší druhou vlnu květů v pozdním létě. Květy se otevírají ve dne, mají dobrou substanci a v plném slunci si zachovávají sytý odstín. Stonky dosahují výšky kolem 89 cm, nesou asi 28 poupat na 5 větvích, což zajišťuje dlouhé a bohaté kvetení. List je opadavý, rostlina dobře přezimuje. Celkově jde o kultivar s výraznou, teplou barevností, dynamickým tvarem květu a spolehlivou vitalitou v zahradních podmínkách.

Cochenour je americký hybridizátor působící na přelomu 20. a 21. století, patřící k té generaci pěstitelů, která posunula estetiku Unusual Form denivek směrem k výraznějšímu pohybu a barevné energii. V registru American Daylily Society je uveden jako autor několika tetraploidních kultivarů, které spojuje silná oranžová paleta, kontrastní červenooranžové oko a práce s genetikou linií ‘Primal Scream’ a ‘Outrageous’. Jeho kultivary se vyznačují výraznou substancí květu, vysokým počtem poupat a schopností remontovat, což z nich dělá spolehlivé zahradní rostliny. Ačkoli jeho portfolio není rozsáhlé, Cochenour patří mezi hybridizátory, kteří pomohli definovat moderní podobu UF Crispate denivek – květů s uvolněnými, kroucenými lístky a dynamickým výrazem. ‘Screamcicle’ je jeho nejznámější introdukcí a dodnes patří mezi kultivary, které se objevují v záhonech i sbírkách díky své barevné intenzitě a charakteristickému tvaru.

Denivky prospívají na plném slunci i v lehkém polostínu a nejlépe rostou v hlubších, živných, dobře odvodněných, ale trvale mírně vlhkých půdách. Díky dužnatým hlízám (oddenkům) však bez poškození zvládají i delší období sucha. Nejbohatší kvetení dosahují na slunných stanovištích a při pravidelném dělení trsů po 4–6 letech, které udržuje vitalitu a zabraňuje zahuštění středu. Po odkvětu mohou listy některých odrůd působit unaveně, proto je vhodné odstranit celé odkvetlé stvoly a podle potřeby i nejstarší či poškozené listy, což podpoří čistý vzhled a další nástup květů. Mladé výhony mohou být atraktivní pro drobné plže s ulitou, kteří je poškozují zejména na jaře ve vlhku. Hlízy jsou v zemi velmi odolné a spolehlivě přezimují i v tuhých zimách; mrazuvzdornost většiny kultivarů se pohybuje kolem –40 °C. V nádobách rostou uspokojivě pouze v dostatečně velkých květináčích s kvalitním substrátem, pravidelnou zálivkou, hnojením a ochranou před letním přehříváním, jinak rychle zasychají a omezují kvetení. Jsou dlouhověké, spolehlivé, nenáročné a netrpí závažnými chorobami ani škůdci.

Poslední revize 08-05-2026

Supaga je lotyšská odrůda stolní révy s velmi světlými, téměř bílými bobulemi, které na keři působí čistě a jemně. Hrozny jsou středně velké až velké, kuželovité, často s krátkými křidélky, takže působí přirozeně nepravidelně. Bobule jsou oválné až lehce zašpičatělé, se tenkou, průsvitnou slupkou, která se na slunci zbarvuje do světle žlutých tónů. Dužnina je měkká, šťavnatá a sladká, s lehce navinulým tónem a typickou „foxy“ příchutí, tedy jemně jahodovým, lehce květinovým aroma, které připomíná americké odrůdy, ale není těžké ani vtíravé. Má semena. Zraje raně, obvykle v první polovině srpna, a díky bujnému růstu a dobrému vyzrávání dřeva dává spolehlivé úrody i v chladnějších oblastech. Odrůda dobře snáší vlhčí klima a má zvýšenou odolnost vůči houbovým chorobám, což ji činí vhodnou pro severnější zahrady.

Supaga vznikla v Lotyšsku roku 1959 křížením odrůd Madeleine Angevine × Dvietes Zila, které provedl šlechtitel Pauls Sukatnieks; vybrána byla v roce 1968. Jde o mezidruhový kříženec s plně doloženým rodokmenem potvrzeným SSR markery a je zapsána v evropském katalogu. Kombinuje jemnost evropského rodiče s odolností a aromatickým charakterem východobaltských interspecifických linií, což z ní činí spolehlivou stolní révu pro severnější vinařské oblasti.

Poslední revize 06-05-2026

Rhea je moderní slovenská stolní odrůda vinné révy s růžově zbarvenými bobulemi, která na keři působí velmi elegantně. Hrozny jsou středně velké až velké, válcovitě kuželovité, často s menšími křidélky. Bobule mají tenkou, růžovou až růžově červenou slupku, která se na osluněné straně vybarvuje do teplejších tónů. Dužnina je šťavnatá, masitá, s neutrální, čistou chutí bez muškátových či liščích tónů, takže působí velmi univerzálně – neurazí, ale ani nevnucuje výrazné aroma. Semena jsou jen zakrnělá (rudimentární), takže při jídle téměř nepřekážejí a odrůda je v praxi vnímána jako téměř bezsemenná. Keř roste středně bujně, dobře vyzrává dřevo a tvoří pravidelné, vyrovnané úrody, pokud má dostatek slunce a tepla.

Rhea byla vyšlechtěna na Slovensku v roce 1969 ve Výskumnom ústave vinohradníckom a vinárskom (VSSVVM) šlechtitelkou Dorotou Pospíšilovou. Jde o čistou Vitis vinifera subsp. sativa, vzniklou křížením odrůd Chaouch Rozovyi (Ceaush Roz) × Nedeltcheff Magvatlana, tedy dvou východoevropských stolních kultivarů s velkými, atraktivními hrozny. Odrůda má plně doložený rodokmen i SSR markery a je zapsána v evropském katalogu (ochrana od roku 2009). Svým charakterem představuje moderní stolní révu: růžově zbarvené, atraktivní hrozny, téměř bezsemenné bobule, neutrální chuť a spolehlivou plodnost v podmínkách střední Evropy.

Poslední revize 06-05-2026

Vinná réva Primus působí jako odrůda, která se nesnaží zaujmout efektem, ale spolehlivostí. Bílé hrozny s tenkou slupkou mají čistou, neutrální chuť bez liščích tónů, což je u mezidruhového křížence překvapivě příjemné. Réva roste vyrovnaně, dobře vyzrává dřevo a netrpí přehnanou bujností. Hrozny jsou středně velké a kompaktní, bobule drží pevně a nepraskají. Primus dozrává poměrně brzy, což odpovídá jeho rodičovským liniím a lépe snáší vlhčí podmínky i tlak chorob než čisté Vitis vinifera. V chuti nepřináší aromatické výstřelky, ale spíše čistotu a jednoduchost, která se hodí pro lehká vína nebo jako stolní hrozen s minimem semen.

Odrůdu vyšlechtil Alberto Pirovano (1884–1973) v Itálii roku 1901 křížením Madeleine Royale a Ferdinand de Lesseps, přičemž genetické analýzy později upřesnily, že skutečným mateřským rodičem je Madeleine Angevine. Primus je typickým představitelem rané éry mezidruhových kříženců: spojuje jemnost evropské révy s odolností amerických druhů, má kompletně doložený rodokmen i SSR markery a je registrován v evropském katalogu. Jeho jméno Primus = první odkazuje na ambici stát se předvojem nové generace odrůd, které měly nabídnout stabilitu v době, kdy Evropa hledala cestu z révokazové krize a to se podařilo.

Poslední revize 06-05-2026

Rotundifolium je na první pohled velmi roztomilý keříček. Jedná se o kompaktní, pomalu rostoucí kultivar stálezeleného japonského ptačího zobu se zakulacenými listy, které mu daly odrůdové jméno. Listy jsou neopadavé, malé, kožovité, tmavě zelené, na okrajích mírně zvlněné, s lesklým povrchem. V mládí mají světlejší odstín, později tmavnou do syté zeleně. Rostlina vytváří hustý, pravidelný keř, který si zachovává tvar i bez častého řezu. Kvetení je možné, ale velmi vzácné. Rostlina kvete výrazně méně než základní druh a květy se objevují obvykle jen u starších exemplářů a v omezeném množství; většina pěstitelů se s kvetením v praxi nesetká. Květy jsou bílé, drobné a vonné, objevují se v červnu až červenci. Plody jsou malé, černé, lesklé bobule, které často přetrvávají do zimy.

Díky svému kompaktnímu růstu a hustému olistění je ‘Rotundifolium’ ideální pro nízké živé ploty, lemování cest nebo výsadbu do nádob, které je nutné na zimu uschovat před mrazem ve světlé místnosti. V menších zahradách působí jako stálý zelený prvek, který udržuje strukturu i v zimě. Dobře snáší řez, městské prostředí i sucho a je vhodný i pro tvarované výsadby. V kombinaci s rostlinami jemnějšího habitu (např. azalky, choísie) vytváří výrazný texturový kontrast.

‘Rotundifolium’ je historická zahradní forma japonského ptačího zobu, popsaná již roku 1851 botanickým autorem Blume. Pravděpodobně pochází z Japonska, kde vznikla jako spontánní mutace nebo raná zahradní selekce. V literatuře se objevuje také pod synonymem ‘Coriaceum’. Jde o velmi starý kultivar, jehož přesná šlechtitelská historie se nedochovala.
Stálezelený ptačí zob vyžaduje dobře propustnou, středně živnou půdu a prospívá na slunci i v polostínu; v hlubokém stínu méně kvete a ztrácí kompaktní tvar. Trvale zamokřená, jílovitá nebo jinak nepropustná půda vede k problémům s kořeny a odumírání. Po zakořenění výborně snáší dlouhodobé sucho během sezóny a vysoké letní teploty, naopak v zimě je zvyklý na dostatek srážek, proto v suchých zimách je nutné jej v bezmrazém období jednou za měsíc vydatně zalít. Mulčování kořenové zóny udrží vláhu a chrání před mrazem – doporučujeme bohatý mulč po celý rok. Hnojení není nutné, ale je možné jednou ročně na jaře vyváženým hnojivem. Pro povzbuzení hustoty, tvarování nebo omezení růstu stříhejte po odkvětu nebo pozdě v zimě, nikdy neodstraňujte více než třetinu koruny najednou. Plody a listy jsou mírně toxické, proto zabraňte konzumaci dětmi a zvířaty. Pro živé ploty sázejte 0,6–1,2 m od sebe, pro solitér nebo tvarované prvky ponechte 2–4 m. Odolnost odrůdy Rotundifolium se pohybuje kolem -20 °C a vyžaduje chráněné stanoviště.

Poslední revize 04-05-2026

Plody meruňky Goldrich jsou velké až velmi velké, široce oválné, s hladkou, pevnou slupkou sytě oranžové barvy a jemným červeným líčkem na osluněné straně. Dužnina je oranžová, pevná, středně šťavnatá, s vyváženým poměrem cukrů a kyselin, chuť sladká, osvěžující, lehce kořeněná. Pecka je velká, dobře odlučitelná. Strom roste silně, tvoří rozložitou korunu s dlouhými, silnými výhony a bohatým plodonosným obrostem. Kvete středně pozdě, květy jsou bílé, středně velké. Odrůda je částečně samosprašná, pro plnou násadu vyžaduje opylovače (např. ‘Hargrand’, ‘Harcot’).

‘Goldrich’ byla vyšlechtěna v USA (Washington State University, Pullman) v roce 1969 z křížení ‘Sungold’ × ‘Perfection’. Do evropského sortimentu byla zavedena v 80. letech a dodnes patří mezi nejrozšířenější velkoplodé odrůdy pro tržní produkci. Vyznačuje se vysokou odolností vůči mrazu, zejména dřeva, a dobrou odolností vůči pozdním jarním mrazům, což ji činí vhodnou i pro střední Evropu. Zraje středně raně až středně pozdě, přibližně 7–10 dnů po ‘Velkopavlovické’. Plody jsou velmi atraktivní, pevné, dobře snášejí transport a skladování, proto se často používají pro exportní trh. Chuťově je vyvážená, méně aromatická než u jižních odrůd, ale stabilní a spolehlivá. Pro střední Evropu je ‘Goldrich’ velmi vhodná: dobře snáší zimní mrazy (dřevo až −25 °C), květní pupeny jsou středně odolné (−18 °C), strom má silný růst a vysokou vitalitu. Vyžaduje slunné, teplé stanoviště a propustnou půdu; ve vlhčích polohách může trpět klejotokem. V optimálních podmínkách poskytuje velké, vyrovnané plody s vysokou tržní hodnotou a spolehlivou úrodou.

Meruňka vyžaduje teplé, vzdušné stanoviště s hlubokou, propustnou půdou, protože mnohem lépe snáší krátkodobé sucho než trvalé přemokření, které vede k odumírání kořenů a rakovinovým nekrózám. V prvních letech po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, později je vhodnější střídmá voda a mulč než přehnané zavlažování. Dusík je u meruněk problematický: podporuje bujný růst, ale zhoršuje vyzrávání dřeva, zvyšuje citlivost k mrazům a podporuje moniliovou hnilobu plodů, proto je lepší doplňovat spíše draslík a hořčík. Řez je nutné vést s rozvahou – meruňka plodí na dvouletém a starším dřevě a nesnáší těžké zimní zásahy do starých větví, zejména za vlhka a chladu, kdy se snadno otevírá cesta rakovinám. Nejlepší je střídmý letní až pozdně letní řez, který udržuje korunu vzdušnou, odstraňuje přetížené nebo křížící se větve a postupně obnovuje plodonosný obrost, ale neměl by se provádět mechanicky každý rok. Velké rány je vhodné dělat jen tehdy, když je to nezbytné – u meruněk neexistuje „omlazovací řez“ v pravém slova smyslu, protože staré dřevo reaguje špatně.
o
Z chorob jsou nejvýznamnější moniliová spála květů a výhonů, moniliová hniloba plodů, rez meruňková a různé formy rakoviny větví a kmene. Moniliová spála napadá květy za chladného, vlhkého počasí, květy zhnědnou a zůstávají viset, výhony zasychají a silně gumují; stejný patogen později způsobuje hnilobu plodů, zejména pokud na stromě zůstávají „mumie“. Rez meruňková vede k předčasnému opadu listů a oslabení stromu. Základem ochrany je hygiena: odstraňovat mumifikované plody, silně napadené větve a nenechávat pod stromem ležet shnilé ovoce. Chemické zásahy mají smysl jen tehdy, když se trefí do rizikových období – vlhké jaro v době květu a období před sklizní – jinak je lepší nechat strom být a nesnažit se řešit každou skvrnu. Meruňka je krátkověká jádrovina: v dobrých podmínkách se může dožít 40–50 let, ale období skutečně kvalitní, pravidelné plodnosti trvá obvykle 15–25 let. Starší stromy mají větší výkyvy v úrodě, častěji odumírají větve a roste náchylnost k rakovinám; v určitém bodě je rozumnější vysadit nový strom než se snažit udržet přestárlý jedinec. Evropské meruňky mají obecně dobrou mrazuvzdornost ve dřevě do min. –25 °C, ale mezi odrůdami jsou výrazné rozdíly. Goldrich odolává ve dřevě teplotám kolem –25 °C.

Poslední revize 03-05-2026

Plody meruňky Rouge du Roussillon jsou malé až středně velké (35–55 mm v průměru), kulaté až mírně oválné, se sytě oranžovou základní barvou a jemnými červenými tečkami či líčkem, které pokrývá část povrchu. Slupka je tenká, jemně sametová, dužnina měkká, šťavnatá, velmi aromatická, s vysokým obsahem cukrů: nad 12 °Brix a nízkou kyselostí. Chuť je sladká, plná, s tóny broskve a nektarinky, typická pro roussillonské meruňky. Pecka je malá, dobře odlučitelná. Strom roste středně silně, tvoří rozložitou korunu s bohatým obrostem na krátkých větévkách. Kvete raně, květy jsou bílé až narůžovělé, středně velké. Odrůda je samosprašná, ale přítomnost dalších meruněk zlepšuje násadu.

‘Rouge du Roussillon’ je tradiční regionální odrůda pěstovaná v jihofrancouzském Roussillonu již od 19. století – první písemné zmínky pocházejí z roku 1825. V polovině 20. století tvořila dvě třetiny všech meruněk v regionu, než ji postupně vytlačily moderní odrůdy s většími plody.  Dnes je součástí chráněného označení původu AOP „Abricots Rouges du Roussillon“, které zahrnuje i odrůdy Aviéra, Royal Roussillon a Avikandi. Odrůda je velmi raná, sklízí se od konce června do začátku července. Díky jemné dužnině a vysoké aromatičnosti je ideální pro čerstvou konzumaci, džemy a cukrářské využití. Plody se sklízí ručně při plné zralosti, protože jsou měkké a citlivé na otlak. Pro střední Evropu je vhodná pouze do nejteplejších oblastí, s dlouhým létem a chráněnými polohami. Mrazuvzdornost dřeva je střední (-20 až -22°C). V chladnějších oblastech trpí nepravidelnou násadou a slabším vybarvením. V optimálních podmínkách však poskytuje výjimečně aromatické, sladké plody s charakteristickým červeným tečkováním, které ji činí jednou z nejpůvabnějších historických meruněk Středomoří.

Meruňka vyžaduje teplé, vzdušné stanoviště s hlubokou, propustnou půdou, protože mnohem lépe snáší krátkodobé sucho než trvalé přemokření, které vede k odumírání kořenů a rakovinovým nekrózám. V prvních letech po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, později je vhodnější střídmá voda a mulč než přehnané zavlažování. Dusík je u meruněk problematický: podporuje bujný růst, ale zhoršuje vyzrávání dřeva, zvyšuje citlivost k mrazům a podporuje moniliovou hnilobu plodů, proto je lepší doplňovat spíše draslík a hořčík. Řez je nutné vést s rozvahou – meruňka plodí na dvouletém a starším dřevě a nesnáší těžké zimní zásahy do starých větví, zejména za vlhka a chladu, kdy se snadno otevírá cesta rakovinám. Nejlepší je střídmý letní až pozdně letní řez, který udržuje korunu vzdušnou, odstraňuje přetížené nebo křížící se větve a postupně obnovuje plodonosný obrost, ale neměl by se provádět mechanicky každý rok. Velké rány je vhodné dělat jen tehdy, když je to nezbytné – u meruněk neexistuje „omlazovací řez“ v pravém slova smyslu, protože staré dřevo reaguje špatně.
o
Z chorob jsou nejvýznamnější moniliová spála květů a výhonů, moniliová hniloba plodů, rez meruňková a různé formy rakoviny větví a kmene. Moniliová spála napadá květy za chladného, vlhkého počasí, květy zhnědnou a zůstávají viset, výhony zasychají a silně gumují; stejný patogen později způsobuje hnilobu plodů, zejména pokud na stromě zůstávají „mumie“. Rez meruňková vede k předčasnému opadu listů a oslabení stromu. Základem ochrany je hygiena: odstraňovat mumifikované plody, silně napadené větve a nenechávat pod stromem ležet shnilé ovoce. Chemické zásahy mají smysl jen tehdy, když se trefí do rizikových období – vlhké jaro v době květu a období před sklizní – jinak je lepší nechat strom být a nesnažit se řešit každou skvrnu. Meruňka je krátkověká jádrovina: v dobrých podmínkách se může dožít 40–50 let, ale období skutečně kvalitní, pravidelné plodnosti trvá obvykle 15–25 let. Starší stromy mají větší výkyvy v úrodě, častěji odumírají větve a roste náchylnost k rakovinám; v určitém bodě je rozumnější vysadit nový strom než se snažit udržet přestárlý jedinec. Evropské meruňky mají obecně dobrou mrazuvzdornost ve dřevě do min. –25 °C, ale mezi odrůdami jsou výrazné rozdíly. Rouge du Roussillon odolává ve dřevě teplotám kolem –22 °C.

Poslední revize 03-05-2026

Meruňka Farbaly tvoří středně velké až velké, široce oválné plody se sytě oranžovou slupkou a výrazným, rovnoměrným červeným líčkem, které může pokrývat až polovinu povrchu. Slupka je jemně sametová, pevnější, dobře snáší manipulaci a transport. Dužnina je oranžová, pevná, velmi šťavnatá, s vysokým obsahem cukrů a výrazně aromatickou, sladce kořeněnou chutí, která je pro tuto odrůdu typická. Pecka je středně velká, dobře odlučitelná. Strom roste středně silně, tvoří široce rozložitou, dobře větvenou korunu s bohatým plodonosným obrostem na krátkých větévkách. Letorosty jsou rovné, středně silné, s hladkou oranžově hnědou kůrou. Listy jsou široce vejčité, sytě zelené, na delších řapících, s jemně pilovitým okrajem. Kvete středně brzy, květy jsou bílé až lehce narůžovělé, středně velké, s výraznými prašníky. Odrůda je funkčně samosprašná, ale přítomnost dalších meruněk zlepšuje násadu a velikost plodů.

‘Farbaly’ je moderní francouzská odrůda pocházející ze šlechtitelského programu NEWCOT, zaměřeného na dvoubarevné, kvalitní a spolehlivě plodící meruňky pro teplejší oblasti Evropy. Autorkou je Marie‑France Bois a do evropského sortimentu ji uvedla společnost I.P.S. Montélimar. Pěstuje se od roku 2008–2010; přesné rodičovství nebylo zveřejněno. Zraje krátce po nejranějších typech, jako je Early Orange nebo Luizet, ale nabízí větší, sytěji zbarvené plody s výrazným červeným líčkem a vyšším obsahem cukrů. Oproti klasickým evropským odrůdám typu Velkopavlovická je ranější, barevnější a sladší, ale vyžaduje teplejší stanoviště, aby plně rozvinula chuť a velikost plodů. V chladnějších oblastech může trpět nepravidelnou násadou, slabším vybarvením a nižší cukernatostí, protože její ranost a kvalita jsou výrazně závislé na teplotě a intenzitě slunce. V optimálních podmínkách však patří k nejatraktivnějším raným meruňkám současného sortimentu.

Meruňka vyžaduje teplé, vzdušné stanoviště s hlubokou, propustnou půdou, protože mnohem lépe snáší krátkodobé sucho než trvalé přemokření, které vede k odumírání kořenů a rakovinovým nekrózám. V prvních letech po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, později je vhodnější střídmá voda a mulč než přehnané zavlažování. Dusík je u meruněk problematický: podporuje bujný růst, ale zhoršuje vyzrávání dřeva, zvyšuje citlivost k mrazům a podporuje moniliovou hnilobu plodů, proto je lepší doplňovat spíše draslík a hořčík. Řez je nutné vést s rozvahou – meruňka plodí na dvouletém a starším dřevě a nesnáší těžké zimní zásahy do starých větví, zejména za vlhka a chladu, kdy se snadno otevírá cesta rakovinám. Nejlepší je střídmý letní až pozdně letní řez, který udržuje korunu vzdušnou, odstraňuje přetížené nebo křížící se větve a postupně obnovuje plodonosný obrost, ale neměl by se provádět mechanicky každý rok. Velké rány je vhodné dělat jen tehdy, když je to nezbytné – u meruněk neexistuje „omlazovací řez“ v pravém slova smyslu, protože staré dřevo reaguje špatně.
o
Z chorob jsou nejvýznamnější moniliová spála květů a výhonů, moniliová hniloba plodů, rez meruňková a různé formy rakoviny větví a kmene. Moniliová spála napadá květy za chladného, vlhkého počasí, květy zhnědnou a zůstávají viset, výhony zasychají a silně gumují; stejný patogen později způsobuje hnilobu plodů, zejména pokud na stromě zůstávají „mumie“. Rez meruňková vede k předčasnému opadu listů a oslabení stromu. Základem ochrany je hygiena: odstraňovat mumifikované plody, silně napadené větve a nenechávat pod stromem ležet shnilé ovoce. Chemické zásahy mají smysl jen tehdy, když se trefí do rizikových období – vlhké jaro v době květu a období před sklizní – jinak je lepší nechat strom být a nesnažit se řešit každou skvrnu. Meruňka je krátkověká jádrovina: v dobrých podmínkách se může dožít 40–50 let, ale období skutečně kvalitní, pravidelné plodnosti trvá obvykle 15–25 let. Starší stromy mají větší výkyvy v úrodě, častěji odumírají větve a roste náchylnost k rakovinám; v určitém bodě je rozumnější vysadit nový strom než se snažit udržet přestárlý jedinec. Evropské meruňky mají obecně dobrou mrazuvzdornost ve dřevě do min. –25 °C, ale mezi odrůdami jsou výrazné rozdíly. Farbaly odolává ve dřevě teplotám kolem –22 °C.

Poslední revize 03-05-2026

Meruňka Mombacher Frühe tvoří středně velké, kulaté až lehce zploštělé plody se žlutooranžovou slupkou a jemným červeným líčkem na osluněné straně; povrch je jemně sametový a dužnina oranžová, šťavnatá, jemná, dobře odlučitelná od pecky, s vyváženou, aromatickou chutí. Strom roste středně silně až silně, tvoří široce rozložitou korunu s hustým plodonosným obrostem na krátkých větévkách. Letorosty jsou rovné, středně silné, s hladkou světle hnědou kůrou, která v dospělosti tmavne. Listy jsou široce vejčité, sytě zelené, na dlouhých, často lehce načervenalých řapících, s jemně pilovitým okrajem. Kvete velmi brzy, květy jsou bílé až lehce narůžovělé, středně velké, s červenavými kališními lístky a výraznými prašníky. Odrůda se chová jako funkčně samosprašná, ale přítomnost dalších meruněk zlepšuje násadu.

‘Mombacher Frühe’ pochází z německého Mombachu u Mohuče a patří mezi nejranější evropské meruňky – zraje výrazně dříve než klasické odrůdy typu Velkopavlovická či Bergeron, časově se blíží nejranějším typům jako Early Orange, ale je aromatičtější a jemnější v dužnině. Kvetením patří k úplně prvním, podobně jako Harcot, ale na rozdíl od něj má menší plody a tradičnější evropský charakter chuti. Je ceněna pro velmi raný vstup do sklizně, pravidelnost plodnosti v teplých oblastech a příjemnou, klasicky meruňkovou chuť. Pěstitelé ji doporučují jako typickou „sezónní“ meruňku pro čerstvou konzumaci i zpracování – zejména na kompoty, džemy, povidla a pálenku – a jako odrůdu, která dokáže zaplnit mezeru před hlavním meruňkovým sortimentem. Citlivost na pozdní mráz je shodná jako u většiny ostatních odrůd.

Meruňka vyžaduje teplé, vzdušné stanoviště s hlubokou, propustnou půdou, protože mnohem lépe snáší krátkodobé sucho než trvalé přemokření, které vede k odumírání kořenů a rakovinovým nekrózám. V prvních letech po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, později je vhodnější střídmá voda a mulč než přehnané zavlažování. Dusík je u meruněk problematický: podporuje bujný růst, ale zhoršuje vyzrávání dřeva, zvyšuje citlivost k mrazům a podporuje moniliovou hnilobu plodů, proto je lepší doplňovat spíše draslík a hořčík. Řez je nutné vést s rozvahou – meruňka plodí na dvouletém a starším dřevě a nesnáší těžké zimní zásahy do starých větví, zejména za vlhka a chladu, kdy se snadno otevírá cesta rakovinám. Nejlepší je střídmý letní až pozdně letní řez, který udržuje korunu vzdušnou, odstraňuje přetížené nebo křížící se větve a postupně obnovuje plodonosný obrost, ale neměl by se provádět mechanicky každý rok. Velké rány je vhodné dělat jen tehdy, když je to nezbytné – u meruněk neexistuje „omlazovací řez“ v pravém slova smyslu, protože staré dřevo reaguje špatně.
*
Z chorob jsou nejvýznamnější moniliová spála květů a výhonů, moniliová hniloba plodů, rez meruňková a různé formy rakoviny větví a kmene. Moniliová spála napadá květy za chladného, vlhkého počasí, květy zhnědnou a zůstávají viset, výhony zasychají a silně gumují; stejný patogen později způsobuje hnilobu plodů, zejména pokud na stromě zůstávají „mumie“. Rez meruňková vede k předčasnému opadu listů a oslabení stromu. Základem ochrany je hygiena: odstraňovat mumifikované plody, silně napadené větve a nenechávat pod stromem ležet shnilé ovoce. Chemické zásahy mají smysl jen tehdy, když se trefí do rizikových období – vlhké jaro v době květu a období před sklizní – jinak je lepší nechat strom být a nesnažit se řešit každou skvrnu. Meruňka je krátkověká jádrovina: v dobrých podmínkách se může dožít 40–50 let, ale období skutečně kvalitní, pravidelné plodnosti trvá obvykle 15–25 let. Starší stromy mají větší výkyvy v úrodě, častěji odumírají větve a roste náchylnost k rakovinám; v určitém bodě je rozumnější vysadit nový strom než se snažit udržet přestárlý jedinec. Evropské meruňky mají obecně dobrou mrazuvzdornost ve dřevě do min. –25 °C, ale mezi odrůdami jsou výrazné rozdíly. Mombacher Frühe odolává teplotám kolem –25 °C bez problémů a krátkodobě snese i pokles o několik stupňů níže.

Poslední revize 03-05-2026

Barvu poupat mitrovničky Pink Skyrocket její šlechtitel Dan Heims z americké školky Terra Nova popisuje jako krevetově růžovou – a má pravdu. A nejspíš aby odrůdě dodal drama, nazval ji růžová raketa, protože se tyčí k nebi jako střela ohňostroje, která zjara exploduje zářivou barvou na pozadí atraktivního listí. Jednotlivé květy jsou maličké, hvězdicovité a po úplném otevření téměř bílé, což dodává dynamiku celému květenství, které působí jako úzký, špičatý klas.

Listy jsou hluboce vykrajované, na jaře světle zelené s výraznou žilnatinou tmavě vínové barvy. Během sezóny tmavnou a často získávají purpurové až bronzové odstíny, které se zvýrazňují na podzim. Rostlina tvoří kompaktní, pravidelný, mírně klenutý trs s listy těsně nad zemí. V listu dorůstá přibližně 15–20 cm, květní stonky vystupují do výšky kolem 25–30 cm, takže květy působí nad olistěním lehce a vzdušně. Habit je stabilní, bez tendence k agresivnímu rozrůstání. Odrůda je chráněna patenty PP13,382 (USA – 2002) a 13697 (EU – 2004).

Hybridní mitrovničky patří mezi nejspolehlivější trvalky do polostínu a stínu, protože vycházejí z lesních druhů, které přirozeně rostou pod korunami stromů a podél vlhkých potoků. Nejlépe prospívají na stanovišti s rozptýleným nebo ranním sluncem a odpoledním stínem, případně v celodenním přirozeném šeru. V hlubokém stínu sice přežijí, ale méně kvetou a kresba listů může být méně výrazná. Půda by měla být vláčná, humózní a trvale mírně vlhká, nikdy však rozbahněná. Nesnášejí dlouhodobé sucho, ale nevyžadují pravidelnou zálivku – stačí, aby půda nevysychala do prachu. I když jsou jejich listy často stálezelené až poloopadavé, po zimě bývají unavené a doporučujeme je všechny ostříhat co nejdříve před rašením květních stonků. Mitrovničky se výborně hodí jako podsadbová trvalka pod keře a stromy, do stinných záhonů, přírodních lesních partií, k lemování cest nebo do smíšených výsadeb. Hnojení kompostem nebo listovkou podpoří bohatost kvetení i velikost listů. Jsou odolné vůči chorobám i škůdcům, pouze v těžkých, přemokřených půdách mohou trpět hnilobou kořenů. V nádobách prospívají dobře, pokud mají stín a pravidelnou zálivku. Mrazuvzdorné přibližně do –34 až –40 °C podle původu hybridní linie.

Poslední revize 27-04-2026

Mitrovnička Spring Symphony vás uchvátí svou něžností a bohatým kvetením, jakmile v dubnu otevře svá klasovitá květenství, která botanicky nejsou klasy 😉. Se zaslouženou dávkou poetiky působí jako lehká jarní mlha s růžovým nádechem, která se vznese nad listy ještě dřív, než si člověk uvědomí, že zima opravdu skončila. Rostlina tvoří kompaktní, pravidelný trs hluboce laločnatých, světle zelených listů se širokými, tmavě mahagonovými žilkami, které vypadají jako ručně malované. Právě tento kontrast dodává rostlině celoroční dekorativnost, protože kresba zůstává patrná i mimo dobu květu. Květy se objevují s příchodem opravdu teplých dnů jara, většinou v polovině dubna, a jsou uskupeny do vzpřímených hroznů drobných, hvězdicovitých bílých květů, které se otevírají z růžových poupátek postupně odspodu nahoru.

Růst je přirozeně kompaktní, bez tendence k nekontrolovanému rozrůstání, což je rozdíl oproti některým botanickým druhům, které mohou tvořit stolony a rychle obsazovat prostor. ‘Spring Symphony’ drží tvar, tvoří hustý, ale neagresivní trs a díky tomu se hodí i do menších zahrad nebo k podsadbě pod keře. Oproti původním druhům má výraznější kresbu listů, delší dobu kvetení a celkově jemnější, kultivovanější vzhled. Její původ je spojen se šlechtitelským programem Terra Nova Nurseries vedeným Danielem M. Heimsem — šlechtitelem, autorem patentu a zároveň spoluzakladatelem a prezidentem Terra Nova, jedné z nejvýznamnějších amerických školek zaměřených na moderní trvalky. Rostlina získala tyto patenty: PP12,397 (USA – 2002) a 11333 (EU – 2003).

Hybridní mitrovničky patří mezi nejspolehlivější trvalky do polostínu a stínu, protože vycházejí z lesních druhů, které přirozeně rostou pod korunami stromů a podél vlhkých potoků. Nejlépe prospívají na stanovišti s rozptýleným nebo ranním sluncem a odpoledním stínem, případně v celodenním přirozeném šeru. V hlubokém stínu sice přežijí, ale méně kvetou a kresba listů může být méně výrazná. Půda by měla být vláčná, humózní a trvale mírně vlhká, nikdy však rozbahněná. Nesnášejí dlouhodobé sucho, ale nevyžadují pravidelnou zálivku – stačí, aby půda nevysychala do prachu. I když jsou jejich listy často stálezelené až poloopadavé, po zimě bývají unavené a doporučujeme je všechny ostříhat co nejdříve před rašením květních stonků. Mitrovničky se výborně hodí jako podsadbová trvalka pod keře a stromy, do stinných záhonů, přírodních lesních partií, k lemování cest nebo do smíšených výsadeb. Hnojení kompostem nebo listovkou podpoří bohatost kvetení i velikost listů. Jsou odolné vůči chorobám i škůdcům, pouze v těžkých, přemokřených půdách mohou trpět hnilobou kořenů. V nádobách prospívají dobře, pokud mají stín a pravidelnou zálivku. Mrazuvzdorné přibližně do –34 až –40 °C podle původu hybridní linie.

Poslední revize 27-04-2026

Old Gold patří k těm méně obvyklým huseníkům, které nepěstujeme kvůli jarnímu květu, přestože kvést umí a bohatě, ale především kvůli listům, jejichž barevnost nabízí atraktivitu po celý rok. Vytváří nízké, kompaktní trsy pevně přitisklé k podkladu, takže působí jako drobné sluneční ostrůvky kolem kamenů či ve štěrku. Stálezelené listy jsou svěže zelené uprostřed a nesou tučný, máslově nažloutlý okraj. Jejich tvar je zvláštní – jsou typicky úzce kopinaté – zakončené špičkou, ale ne všechny; některé listy jsou úzce obvejčité – zakončené dokonale dokulata. Jsou pevné, při okrajích jemně chlupaté a spíše lesklé. Květy jsou čistě bílé a objevují se brzy na jaře na vrcholech asi 20 cm vysokých, tenkých stvolů. Jsou uskupené ve vrcholovém hroznu, ale na první pohled připomínají protáhlé laty. Barevnost listů je stabilní a nestává se, že by listy reverzovaly k čistě zelené barvě. Přesný rok introdukce ani jméno šlechtitele jsme nedohledali, ale v zahradnických katalozích se objevuje od 80. let 20. století. 

Huseník Ferdinanda Koburského patří mezi vysokohorské druhy, které vyžadují především dokonale propustné, štěrkovité stanoviště a nesnášejí zimní přemokření. Nejlépe roste na plném slunci v chudém, minerálním substrátu s vysokým podílem drti nebo hrubého štěrku, kde voda rychle odtéká a kořeny nezůstávají dlouho ve vlhku. V těžších nebo úrodných půdách ztrácí kompaktní tvar a může postupně odcházet, zejména po vlhkých zimách. Vhodné je mírné vyvýšení nad okolní terén, suchá zídka nebo štěrkový záhon, kde proudí vzduch a povrch rychle osychá. Zálivku potřebuje jen minimální, spíše v prvním roce po výsadbě; později je spolehlivě odolný vůči suchu. Hnojení není nutné a spíše škodí, protože podporuje příliš bujný růst na úkor kompaktního habitu. V ideálních podmínkách je schopen zvládnout přinejmenším -27 °C.

Poslední revize 26-04-2026

Amazing Grace je oblíbená varieta půdopokryvné plamenky, která se v zahraničních katalozích objevuje nejpozději od 90. let 20. století. I když bez uvedeného šlechtitele, dodnes patří k nejoblíbenějším bílým kultivarům. Její květy jsou sněhově bílé s výrazným purpurově růžovým očkem, které při pohledu zblízka vytváří jemný dvoubarevný efekt, aniž by narušovalo její čistotu, měkkost a harmonii. Kvete od poloviny dubna do května a tvoří husté, stálezelené koberce s kompaktním růstem bez vybočujících větviček. Stálezelené listy jsou úzké až jehličkovité, středně až světle zelené, takže trs působí upraveně i mimo sezónu.

Optimistický zjev a barevná čistota květů nejspíše přiměly neznámého šlechtitele pojmenovat rostlinu po starší, dnes již ikonické duchovní písni Amazing Grace – Úžasná milost. Je to hymnus, jehož význam dávno přesáhl náboženský rámec: vznikl v Anglii, ale hluboce zakořenil v afroamerické kultuře v USA, protože témata pokání, bolesti a naděje silně rezonovala s historií zotročených lidí. Právě černošské sbory mu daly podobu, kterou dnes známe – emotivní, hlubokou a spojenou s lidskou důstojností a osvobozením. Píseň nabízí naději a světlo stejně jako tato nádherná plamenka.

Plamenky potřebují plné slunce a dobře propustnou, spíše chudší půdu. Po zakořenění snášejí dlouhá sucha, výborně zvládají horká, spalující léta a nevyžadují pravidelné hnojení. Na pH nejsou vybíravé. Rostou do stran jako nízké půdopokryvné trvalky, takže je praktické zakrýt okolní půdu mulčovací textilií, aby skrz kvetoucí polštáře neprorůstaly trávy a plevely. Po odkvětu je vhodné rostliny lehce sestřihnout – klidně nůžkami nebo „sekačkovým“ způsobem – což udrží kompaktní tvar a zabrání vyholování uprostřed trsu. Jsou mimořádně mrazuvzdorné, přibližně do −45 °C, a dobře prospívají i v korytech a venkovních nádobách.

Poslední revize 24-04-2026

FABULOUS™ DARK ROSE EYE je asi nejsytější růžově kvetoucí odrůda půdopokryvné plamenky ze série FABULOUS™. Tvoří souvislé, velmi husté koberce, které jsou stálezelené a drží si kompaktní tvar „bez tykadel“ po celý rok. Listy jsou úzké až jehličkovité, středně až světle zelené, takže i mimo sezónu působí trs čistě a upraveně. Květy mají jasně růžovou barvu a typické vykrojené okvětní lístky, díky nimž každý květ vypadá jako malá hvězdička. Střed zdobí malé, výrazně purpurové očko kolem hrdla. Kvetení je překvapivě dlouhé – a nutno říct, že takhle dlouho kvetoucí plamenku jsme ještě neviděli. Až do konce června byla tu a tam posetá pěknými kvítky, i když hlavní vlna proběhla v květnu.

Odrůdu vytvořil Tobias M. Braeunig a pochází ze série FABULOUS™ nizozemské firmy Florensis. Byla vytvořena pro profesionální i hobby pěstitele, kteří potřebují kompaktní, jednotné rostliny s dlouhým kvetením a stabilní barvou. 

Plamenky potřebují plné slunce a dobře propustnou, spíše chudší půdu. Po zakořenění snášejí dlouhá sucha, výborně zvládají horká, spalující léta a nevyžadují pravidelné hnojení. Na pH nejsou vybíravé. Rostou do stran jako nízké půdopokryvné trvalky, takže je praktické zakrýt okolní půdu mulčovací textilií, aby skrz kvetoucí polštáře neprorůstaly trávy a plevely. Po odkvětu je vhodné rostliny lehce sestřihnout – klidně nůžkami nebo „sekačkovým“ způsobem – což udrží kompaktní tvar a zabrání vyholování uprostřed trsu. Jsou mimořádně mrazuvzdorné, přibližně do −45 °C, a dobře prospívají i v korytech a venkovních nádobách.

Poslední revize 24-04-2026

FABULOUS™ BLUE DARK CENTRE je světle fialová odrůda půdopokryvné plamenky ze série FABULOUS™. Květy mají typické vykrojené okvětní lístky, díky nimž každý květ vypadá jako malá hvězdička. Střed zdobí nápadné, tmavě levandulově fialové oko kolem hrdla se zlatožlutými tyčinkami. Tvoří souvislé, velmi husté koberce, které jsou stálezelené a drží si kompaktní tvar „bez tykadel“ po celý rok. Listy jsou úzké až jehličkovité, středně až světle zelené, takže i mimo sezónu působí trs čistě a upraveně. Kvetení je překvapivě dlouhé – a nutno říct, že takhle dlouho kvetoucí plamenku jsme ještě neviděli. Až do konce června byla tu a tam posetá pěknými kvítky, i když hlavní vlna proběhla v květnu.

Odrůdu vytvořil Tobias M. Braeunig a pochází ze série FABULOUS™ nizozemské firmy Florensis. Byla vytvořena pro profesionální i hobby pěstitele, kteří potřebují kompaktní, jednotné rostliny s dlouhým kvetením a stabilní barvou. Je chráněná evropskými právy PBR č. 56203 z roku 2020.

Plamenky potřebují plné slunce a dobře propustnou, spíše chudší půdu. Po zakořenění snášejí dlouhá sucha, výborně zvládají horká, spalující léta a nevyžadují pravidelné hnojení. Na pH nejsou vybíravé. Rostou do stran jako nízké půdopokryvné trvalky, takže je praktické zakrýt okolní půdu mulčovací textilií, aby skrz kvetoucí polštáře neprorůstaly trávy a plevely. Po odkvětu je vhodné rostliny lehce sestřihnout – klidně nůžkami nebo „sekačkovým“ způsobem – což udrží kompaktní tvar a zabrání vyholování uprostřed trsu. Jsou mimořádně mrazuvzdorné, přibližně do −45 °C, a dobře prospívají i v korytech a venkovních nádobách.

Poslední revize 24-04-2026

Condo  
Condo je úzce rostoucí, vzpřímená odrůda s kompaktní korunou, která si dlouho udržuje štíhlý tvar a jen málo větví. Plody jsou středně velké až větší, zelenožluté s jemným líčkem, šťavnaté, sladké a aromatické, chuťově blízké odrůdě Conference, ze které vznikla křížením s odrůdou Doyenné du Comice. Dozrává koncem září a je částečně samosprašná, takže dokáže nasadit plody i bez opylovače, ale pro bohatou úrodu je vhodný opylovač. Při správném skladování vydrží do listopadu, někdy i déle.

Saphira  
Saphira tvoří velmi štíhlý, elegantní stromek s minimem bočních větví, takže působí nejvíce „sloupovitě“ ze všech tří odrůd. Plody jsou středně velké, žlutozelené, s jemnou sladce navinulou chutí a šťavnatou dužninou. Dozrává brzy, obvykle v první polovině září, a je cizosprašná, ale v malých zahradách často nasazuje alespoň omezené množství plodů i bez opylovače. Ke skladování se hodí jen krátkodobě, zpravidla do října.

Decora  
Decora má úzce vzpřímený růst, ale vytváří o něco bohatší obrost než například Condo nebo Saphira, takže působí plnějším dojmem. Pochází z křížení Conference × Clappova. Plody jsou středně velké, žlutozelené s jemným červeným líčkem, sladké, měkké a velmi šťavnaté, ideální k přímé konzumaci. Sklízí se v polovině září a je cizosprašná, přičemž bez opylovače obvykle vytvoří jen omezené množství plodů. Skladovatelnost je kratší, většinou do října, ale v chladu vydrží o něco déle.

Úzce rostoucí hrušně jsou ideální volbou pro malé zahrady, úzké prostory, předzahrádky i moderní městské výsadby, kde je potřeba zachovat vzdušnost a světlo. Díky štíhlému, vzpřímenému růstu je lze vysazovat v menších rozestupech nebo vést podél plotů a stěn, aniž by zabíraly mnoho místa. Nejlépe prospívají na slunném stanovišti s propustnou, živnou půdou, kde rychle vstupují do plodnosti a udržují si kompaktní habitus. Vhodné jsou i pro pěstování ve větších nádobách, pokud mají pravidelnou zálivku a hnojení, což z nich činí atraktivní volbu pro terasy, balkóny a dvorky. Díky své úzké koruně se dobře kombinují s jinými ovocnými dřevinami a lze je využít i jako vertikální prvek v okrasné zahradě.

Úzce rostoucí hrušně vyžadují pravidelnou, ale mírnou péči, která pomáhá udržet jejich štíhlý tvar a podporuje tvorbu plodonosného obrostu. Základem je kontrola tvorby delších postranních výhonů a v případě jejich výskytu letní řez, při němž se tyto výhony zkracují na 2–3 očka, aby koruna zůstala úzká a světelně prostupná. Stromky potřebují pravidelnou zálivku v prvních letech po výsadbě a během suchých období, protože úzký růst často znamená menší kořenový objem. Hnojení se provádí střídmě, ideálně kompostem nebo pomalu rozpustnými hnojivy, aby se podpořila plodnost, nikoli příliš bujný růst. Vždy je vhodné řídit se popisem konkrétní odrůdy, zejména pokud jde o samosprašnost či potřebu opylovače; v malých zahradách však obvykle postačí i blízké stromy v sousedství nebo omezená vlastní samosprašnost, která zajistí alespoň základní úrodu. Mrazuvzdorné jsou přibližně do –34 °C.

Poslední revize 18-04-2026

Lomikámen TOURAN™ PINK je moderní kultivar ze série TOURAN™, kterou vytvořil nizozemský šlechtitel Martien Everett Gutter a kterou na trh uvádí společnost Syngenta Flowers. Tato odrůda byla vybrána jako kompaktní, rovnoměrně rostoucí forma s bohatým jarním kvetením ve vesele růžové barvě – není ani křiklavá, ani mdlá, prostě pěkně růžová. Tvoří nízké, pevné bochánky drobných růžic, jejichž listy jsou jemně laločnaté, sytě až svěže zelené, stálezelené a působí téměř mechovým dojmem. Při dotyku překvapí pružností a hustotou, takže porost nepůsobí křehce ani v zimě. Odrůda je stejně jako i ostatní v celé sérii ceněná pro svou uniformitu, stabilní růst a spolehlivou vitalitu. Je chráněna evropskými právy č. 39489 z roku 2015.

TOURAN PINK nejlépe vynikne tam, kde je potřeba jemná struktura a jarní barva na malém prostoru. Dokáže zaplnit úzké spáry mezi kameny, vytvořit měkký přechod mezi trvalkami a kamenem nebo zjemnit okraj záhonu, aniž by působila rušivě. V polštářových výsadbách dodává kompozici rytmus díky svému pravidelnému růstu a jemné textuře listů. Dobře se kombinuje s rostlinami, které mají výraznější listy nebo jinou dynamiku růstu – například se světlomilnými dlužichami, zvonečky a jinými drobnými trvalkami, které podobně jako lomikámen nemají rády úplné vyschnutí. V polostinných zákoutích dokáže dodat svěžest a jemné světlo, které se v jarních měsících odráží od růžových květů.

Hybridy lomikamenu Arendsova mají společné nároky, které vycházejí z jejich horského původu. Nejlépe prospívají v polostínu nebo na světlém stanovišti chráněném před prudkým poledním sluncem. Vyžadují chladnější, humózní a mírně vlhkou půdu, která však musí být velmi dobře propustná – trvalé zamokření je pro ně největším rizikem stejně jako trvalé skalkové sucho. Ideální je směs zahradní zeminy s jemným štěrkem nebo hrubším pískem. V období růstu občas potřebují střídmě zalít během suchých období, aby půda nikdy zcela nevyschla, ale zároveň nezůstávala mokrá. Hnojení stačí minimální, jednou na jaře lehkou dávkou kompostu nebo slabého hnojiva pro skalničky. Po odkvětu je vhodné odstranit květní stvoly, aby rostlina udržela kompaktní tvar. U starších trsů je běžné, že se postupně otevírá a hnědne střed – jde o přirozený růstový cyklus růžic, který se zrychluje při nadměrné vlhkosti nebo špatné cirkulaci vzduchu, takže je vhodné dbát na velmi propustnou půdu a zálivku ke kořenům, nikoli přes listy. Mrazuvzdornost se u této skupiny obvykle pohybuje kolem –34 °C, což zajišťuje bezproblémové přezimování i v chladnějších oblastech. Nevhodné jsou však koryta a květináče, protože v nich dochází k rychlému přehřívání a k zimnímu přemokření, které lomikameny špatně snášejí.

Poslední revize 13-04-2026

Traveller je půvabně převislou formou zmarliky kanadské, která na rozdíl od drobnější a ikonické ‘Lavender Twist’ působí vzdušněji, stromověji a s větší elegancí v linii větví. Koruna splývá v dlouhých, měkce zalomených liniích, takže se výhony nehroutí do hustého klubka, ale volně padají a i starší rostlina si zachovává lehkost a jemný pocit pohybu. Opadavé listy raší na jaře v teplých odstínech zelené, místy s měděným nádechem, brzy se rozvíjejí do široce srdčitého tvaru a dosahují střední velikosti pro zmarliky, obvykle 7 až 10 cm v průměru. Mají pevnou, kožovitou texturu a nápadně lesklý povrch, což je charakteristický znak texaské linie Cercis canadensis var. texensis. Barva zůstává stabilní i v létě a listy jsou méně náchylné k povadání v horku. Oproti ‘Lavender Twist’ jsou o něco menší, pevnější a s výraznějším leskem, který dobře vyniká i v polostínu.

Zmarlika kanadská je ceněná pro své jarní kvetení na holém dřevě a ‘Traveller’ tento efekt podtrhuje otevřenější korunou. Drobné, bobovité květy ve svítivě růžových odstínech s nádechem lila vytvářejí kolem větví jemný závoj, který působí lehce a přirozeně. Odlišné architektury stromu a vyšší odolnosti vůči letním teplotám si všiml Tim Brotzman ze školky Brotzman’s Nursery v Ohiu, proto tuto formu vybral jako samostatnou selekci a v roce 2003 ji uvedl do kultury. Pojmenoval ji ‘Traveller’ – ‘Cestovatel’; oficiální výklad názvu nebyl publikován, ale vzhledem k lehce splývavému, plynulému charakteru větví lze předpokládat, že může odkazovat na dojem pohybu, který je pro tuto texaskou linii typický.

Jako každá převislá zmarilka i ‘Traveller’ roste přirozeně převisle, takže bez zásahu nikdy sama nevytvoří kmen a po určité délce se každý výhon ohne a dál pokračuje jen směrem dolů, pokud není vedený. Stromky v prodeji jsou proto vyvazované podél opory do různých výšek, které v praxi určují téměř konečnou výšku budoucího stromu, protože od tohoto bodu se nové výhony už jen ohýbají. Vzniká tak nízký, široký, elegantně splývavý strom s tak bohatým olistěním, že v zahradě může působit dojmem keře. Kdo stojí o vyšší strom, musí terminální větev vyvazovat k vyšší opoře co nejdříve, dokud je měkká a ohebná; jakmile se vedení ukončí, nový terminál se opět ohne a začne převisat.

Zmarlika kanadská není příliš vybíravá, co se půdy týče – spokojí se s běžnou zahradní zeminou, pokud je dobře propustná. Nejlépe však prospívá v mírně až silně kyselé půdě s konstantní vlhkostí, nikoli v přemokřené zemi. V období červnových veder jsme zaznamenali občasné spálení nejmladších listů u rostlin na plném slunci bez dostatečné závlahy. Naštěstí se ukázala jako velmi odolná – poškozené listy rychle nahradila novými, zdravými. Mladé rostliny je vhodné chránit před ostrým jarním sluncem, které může být překvapivě agresivní, a také před vysušujícím zimním větrem, který umí potrápit zejména v otevřených polohách. Přesazování snáší velmi špatně – je to strom, který si na své místo zvykne a nerad ho mění. Lze tvarovat řezem, pokud je mladá, později doporučujeme řez pouze tenkých větviček v období vegetačního klidu – ideálně koncem zimy před rašením. Mrazuvzdornost je výborná, běžně udávaná do -29 °C, ale některé zdroje uvádějí odolnost až do -34 °C (nevyzkoušeno). V nádobách se pěstovat nedoporučuje – potřebuje prostor pro kořeny a stabilní mikroklima, které květináč neposkytne.

Poslední revize 12-04-2026

SNOW CONE je kompaktní, hustě větvená iberka vždyzelená, která působí jako uhlazenější a jednotnější verze botanického druhu – tvoří nízké, pevné polštáře s uzoučkými, tmavě zelenými, kožovitými listy a na jaře je doslova zalitá sněhobílými květy, které se skládají do souvislé vrstvy bez mezer. Oproti běžné iberce kvete rovnoměrněji, má větší hustotu květních chocholíků a lépe drží tvar i v předním plánu záhonu, takže působí profesionálněji a čistěji. Roste pomaleji a kompaktněji než botanický druh, což usnadňuje údržbu a zajišťuje dlouhodobě pěkný habitus. Odrůda vznikla jako komerční selekce společnosti Syngenta Flowers a je právně chráněna v Evropě pod č. 23441 z roku 2008.

Použití této iberky stojí hlavně na jejím polštářovitém, až půdokryvném habitu. Dokáže oživit spáry mezi kameny, vykvést na suché zídce a ve skalkách. Nejlépe vynikne na okraji záhonu – i vyvýšeného, kde její převislé okraje jemně přepadávají přes hranu. Skvěle se kombinuje s rostlinami, které mají kontrastní strukturu listů, jinou barvu nebo jiný rytmus kvetení – třeba s mateřídouškou, levandulí, rozchodníky nebo tařicí. Všechny tyto druhy sdílejí podobné nároky na sucho a slunce, takže spolu tvoří stabilní a nenáročné společenstvo. 

Nároky a péče jsou u iberky přímočaré. Vyžaduje plné slunce, jinak kvete méně a polštář se může rozvolňovat. Půda musí být dobře propustná, ideálně štěrkovitá nebo písčitá, protože trvalé vlhko je pro iberky nejčastější příčinou úhynu. Zalévat je potřeba jen při výsadbě a několik týdnů po ní, aby zakořenila, a v delších obdobích sucha. Hnojení není nutné, naopak příliš výživná půda vede k bujnějšímu, ale méně kompaktnímu růstu. Stříhání je vhodné hned po odkvětu – jen lehké zakrácení, které udrží tvar a podpoří hustotu. Pěstování v nádobách je možné, pokud je nádoba mělká, široká a s velmi dobrou drenáží. Vítr jí nevadí, ale dlouhodobé zimní zamokření ano. Iberky jsou velmi mrazuvzdorné, zvládají až -34 °C, pokud nejsou v mokré půdě. 

Poslední revize 10-04-2026