Nový sortiment

Kvítky japonské astry Blue Star nesou jemnou, světle modrofialovou barvu, která je u letních trvalek stále poměrně vzácná. Jde o vytrvalou bylinu se vzpřímenými, pevnými stonky, které nesou množství drobných, hvězdicovitých květů se žlutým středem. Kvete dlouho, obvykle od června až do září, a právě tato vytrvalost je jejím největším trumfem. Listy jsou úzké, kopinaté, svěže zelené a vytvářejí lehký, přirozený základ, který nepůsobí těžce ani v hustších výsadbách. Oproti botanickému druhu je ‘Blue Star’ kompaktnější, bohatěji kvetoucí a barevně vyrovnanější. Protože kvete velmi dlouho, pro hezčí trs doporučujeme průběžně odstraňovat odkvetlé hlavičky, aby se omezila tvorba semeníků.

Neuvěřili byste, kde všude se japonská astra dá v zahradě použít. Skvěle funguje v přírodně laděných trvalkových záhonech, kde se prolíná s okrasnými travinami a vytváří lehký, téměř luční dojem. Krásně vynikne vedle vysokých kopretin a třapatkovek nebo letních okrasných česneků, které podtrhnou její jemnost, případně svíčkovců, jež podpoří celkovou vzdušnost záhonu. Díky vzpřímenému růstu se hodí i do středních partií záhonů, kde vyplní prostor mezi nižšími trvalkami a vyššími trsy. V menších zahradách může tvořit opakující se motiv podél cest nebo teras, kde její dlouhé kvetení zajistí barvu po celé léto. A protože květy dobře drží i po řezu, najde své místo i ve váze.

Nároky japonské astry jsou příjemně skromné. Nejlépe prospívá na slunném až lehce přistíněném stanovišti v propustné, mírně vlhké půdě. Přemokření jí nesvědčí, ale krátkodobé sucho zvládá bez větších problémů. Hnojení není nutné přehánět, bohatě postačí jarní přídavek kompostu. Kromě odstraňování odkvetlých hlaviček a stonků během sezóny má jen jeden hlavní řez: brzy na jaře, než začnou rašit nové výhony, se loňské stonky seříznou nízko nad zemí. V našich podmínkách je rostlina spolehlivě mrazuvzdorná přibližně do −28 °C a nevyžaduje zimní ochranu.

Poslední revize 14-12-2025

GROUNDBREAKER® je historicky první sérií půdopokryvných hortenzií latnatých na světě. Odrůda GROUNDBREAKER® GREENY je výjimečná. Její květy jsou při rozkvětu sytě zelené jako čerstvé limetky a dozrávají do světle pistáciové barvy. Květenství jsou 15-20 cm vysoká, vykvétají v červenci a na konci léta nemění barvu do růžové, takže dokážou vytvořit skvělý kontrast ve společneství s dalšími hortenziemi s bílými a růžovými květy. Rostliny jsou jen asi 30-40 cm vysoké při dvojnásobné šířce a velmi husté, takže dokonale vyplní prostor pod sebou a proto se používají jako půdopokryvné keře, jako nízké a kompaktní solitérky do malých zahrad nebo jako lemy cestiček a bordury záhonů. Kvetou od začátku července a vydrží krásné až do poloviny podzimu, než začnou květy pomalu sesychat. Nemusíte je hned stříhat – vypadají moc pěkně i přes zimu, třeba s námrazou či jinovatkou. Opadavé listy jsou oválné až vejčité, středně zelené a zdravé. Keř je bohatý a pevné větve a velké květy nabídne tehdy, pokud jej pravidelně každé jaro před rašením (březen) radikálně sestříháte a ponecháte cca 10 cm loňských větví. Kvete na nových výhonech. 

Latnaté hortenzie se nejlépe pěstují na plném slunci, ale zvládnou i lehký polostín. Nejsou příliš náročné na půdní typ, ale v živné, dobře propustné půdě budou nádherné. Jakmile zakoření, dobře zvládají i krátký letní přísušek, ale v rovnoměrně vlhké zemi budou zdravější. Velmi dobře reagují na hnojení, nabídnou pak vetší květy a mohutnější trs. Snáší jakoukoli světovou stranu a pH půdy. Mrazuvzdornost sahá až k -34 °C a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde budou vyžadovat častější zálivku.

Poslední revize 12-12-2025

GROUNDBREAKER® je historicky první sérií půdopokryvných hortenzií latnatých na světě. Odrůda GROUNDBREAKER® RUBY tvoří 15-20 cm vysoká květenství, jež v červenci vykvétají smetanově bílá a brzy se barví do třešňově červené barvy, přičemž na keři stále vykvétají květy nové – v bílé barvě, což nabízí svěží, pestrobarevný efekt. Rostliny jsou jen asi 30-40 cm vysoké při dvojnásobné šířce a velmi husté, takže dokonale vyplní prostor pod sebou a proto se používají jako půdopokryvné keře, jako nízké a kompaktní solitérky do malých zahrad nebo jako lemy cestiček a bordury záhonů. Kvetou od začátku července a vydrží krásné až do poloviny podzimu, než začnou květy pomalu sesychat. Nemusíte je hned stříhat – vypadají moc pěkně i přes zimu, třeba s námrazou či jinovatkou. Opadavé listy jsou oválné až vejčité, středně zelené a zdravé. Keř je bohatý a pevné větve a velké květy nabídne tehdy, pokud jej pravidelně každé jaro před rašením (březen) radikálně sestříháte a ponecháte cca 10 cm loňských větví. Kvete na nových výhonech. 

Latnaté hortenzie se nejlépe pěstují na plném slunci, ale zvládnou i lehký polostín. Nejsou příliš náročné na půdní typ, ale v živné, dobře propustné půdě budou nádherné. Jakmile zakoření, dobře zvládají i krátký letní přísušek, ale v rovnoměrně vlhké zemi budou zdravější. Velmi dobře reagují na hnojení, nabídnou pak vetší květy a mohutnější trs. Snáší jakoukoli světovou stranu a pH půdy. Mrazuvzdornost sahá až k -34 °C a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde budou vyžadovat častější zálivku.

Poslední revize 10-12-2025

GROUNDBREAKER® je historicky první sérií půdopokryvných hortenzií latnatých na světě. Odrůda GROUNDBREAKER® BLUSH tvoří 15-20 cm vysoká květenství složená z bílorůžových květů, jejichž růžový odstín koncem léta nabírá na intenzitě, ale stále zůstává zařivě svěží a není červený. Rostliny jsou jen asi 30-40 cm vysoké při dvojnásobné šířce a velmi husté, takže dokonale vyplní prostor pod sebou a proto se používají jako půdopokryvné keře, jako nízké a kompaktní solitérky do malých zahrad nebo jako lemy cestiček a bordury záhonů. Kvetou od začátku července a vydrží krásné až do poloviny podzimu, než začnou květy pomalu sesychat. Nemusíte je hned stříhat – vypadají moc pěkně i přes zimu, třeba s námrazou či jinovatkou. Opadavé listy jsou oválné až vejčité, středně zelené a zdravé. Keř je bohatý a pevné větve a velké květy nabídne tehdy, pokud jej pravidelně každé jaro před rašením (březen) radikálně sestříháte a ponecháte cca 10 cm loňských větví. Kvete na nových výhonech. 

Latnaté hortenzie se nejlépe pěstují na plném slunci, ale zvládnou i lehký polostín. Nejsou příliš náročné na půdní typ, ale v živné, dobře propustné půdě budou nádherné. Jakmile zakoření, dobře zvládají i krátký letní přísušek, ale v rovnoměrně vlhké zemi budou zdravější. Velmi dobře reagují na hnojení, nabídnou pak vetší květy a mohutnější trs. Snáší jakoukoli světovou stranu a pH půdy. Mrazuvzdornost sahá až k -34 °C a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde budou vyžadovat častější zálivku.

Poslední revize 10-12-2025

Kdyby titul pohádky Ledové království nebyl chráněn ochrannou známkou autorských práv, určitě by tvůrce této překrásné vrby zvažoval svou odrůdu tak pojmenovat. Vrba bělostná ICEBERG ALLEY® totiž působí jako dokonale pokrytá mrazivou jinovatkou – její listy jsou hustě stříbřitě plstnaté, s modrozeleným nádechem, takže celá rostlina připomíná ledový oblak usazený v zahradě. A jsou tak hebké, jako byste hladili zaječí ouška. Na jaře, před rašením listů a částečně i během něj (duben-květen), se objevují nádherné jehnědy – stříbřité palice s červenými prašníky, které postupně přecházejí do žluté. Jsou docela velké, takže nejde si jich v jarní zahradě nevšimnout vedle takových primadon jako pestrobarevných tulipánů či řebčíků královských. Jsou samčí, takže se po nich netvoří semeníky. Nejenže tento detail přidává rostlině na atraktivitě, zároveň poskytuje cenný zdroj nektaru pro včely a další opylovače. Přirozeně tvoří kompaktní, (polo)kulovité až mírně rozložité keře o výšce i šířce 1,2–1,5 metru.

Vrba ICEBERG ALLEY® vznikla výběrem ze semenáčů v Kanadě a na trh byla uvedena společností Bailey Nurseries Inc. v rámci programu First Editions® začátkem roku 2025 během výstavy novinek Plantarium v nizozemském Boskoopu. Do zahrady díky své tlumené barvě vnáší klidnou energii a eleganci, dokáže sjednotit pestrou kompozici a dodat jí vyrovnaný rytmus. Díky toleranci vlhčích půd se hodí k jezírkům, do dešťových zahrad i na okraje vlhkých trvalkových záhonů. Dobře vynikne ve společnosti rostlin s kontrastním olistěním a s podobnými (nebo žádnými) nároky: s červenolistými tavolami a dřišťály, s hortenzií latnatou i dubolistou a naprosto skvostná bude ve vlhké až polobažinné kompozici s vřesnami, kyhankami či cesmínou lysou. Pro kombinaci s trvalkami zvolte třeba sibiřské kosatce, denivky či vlhkomilné ostřice a puškvorce, které podtrhnou její kompaktní tvar a zároveň nabídnou jinou texturu. Navíc, přestože je rostlina opadavá, díky svým mladým stříbřitým stonkům a „kočičkám“ brzy v sezóně vypadá krásně i mimo vegetační období a je tak důstojným spoluhráčem vedle stálezelených keřů.

Vrba bělostná je nenáročná dřevina, která ocení vlhčí, zásadité až neutrální půdy a plné slunce či lehký polostín. Výborně prospívá v přirozeně vodou nasyceném prostředí – u vodních ploch, v dešťových zahradách nebo na okrajích záhonů, které nebývají přesušené, ale není to nutné – zvládne i běžný záhon, když ji nenecháte úplně vyschnout. Můžete ji jakkoli řezat a tvarovat – vždy po odkvětu, ale kompaktní a zakrslé odrůdy řez nevyžadují. Je mimořádně odolná vůči mrazu, spolehlivě přezimuje až do zóny 2, což odpovídá sibiřským zimám, nebo v tomto případě spíše těm aljašským a nejnižší teplotě -46 °C, takže ji lze bez obav pěstovat i v drsnějších podmínkách střední a severní Evropy. Přitom si zachovává atraktivní vzhled po celý rok – od jarních jehněd přes letní stříbřité olistění až po zimní strukturu větví.

Poslední revize 03-12-2025

PEACE AND LOVE je francouzská odrůda planiky, kterou selektoval François Leverge v roce 2008 ve své školce Pépinière Le Verge v Bretani. Kultivar je chráněn evropským právem CPVO EU 69807 pod šlechtitelským jménem ‘Levap’ z roku 2025. Obchodní jméno PEACE AND LOVE odkazuje na harmonii a pozitivní náladu, inspirovanou ideály míru a lásky, které připomínají atmosféru hippie éry. Byl to jen marketingový záměr zdůrazňující estetiku a pocit klidu, který rostlina přináší do zahrady nebo asociace s kulatou ikonou hnutí hippie? Protože podíváme-li se na tvar listu, leccos napovídá 😊  

Listy této planiky jsou totiž výjimečné. Jsou stálezelené, hodně široce obvejčité, takže mohou u konce vypadat až kulatě a jejich žilkování, věřte nevěřte, připomíná písmeno Y vzhůru nohama, přesně jako v symbolu hippie. Jsou 3-5 cm dlouhé, kožovité a svěže zelené. Větvičky jsou zpočátku červenavé, později přecházejí do teplé hnědočervené, což dodává rostlině další vrstvu elegance. Habitus je kompaktní, téměř kulovitý, s hustým větvením. Roste pomalu až středně rychle – roční přírůstky se pohybují kolem 15-20 cm. Běžná výška v dospělosti je 1,5–2 m, šířka přibližně 1,5 m, takže se hodí i do menších zahrad nebo jako výrazný prvek v předzahrádce.

Planika patří do čeledi vřesovcovitých, čemuž odpovídají její konvalinkové květy. Jsou drobné, seskupené v krátkých hroznech a objevují se od podzimu do jara. Peace and Love tvoří květy velmi světlé, až porcelánově bílé a po jejich opylení dozrávají až po jednom roce jedlé plody, což jsou asi 2 cm široké kuličky, zprvu světle zelené, poté žlutavé a zralé jsou jahodově červené, což stromu dalo jeho jméno. Obsahují až 20 % cukru, ale chuť není zasyrova příliš výrazná, proto se používají spíše do marmelád, likérů a k dalšímu zpracování. Protože zrají velmi dlouho a je jich na keři hodně, často se stane, že nesklizené plody přezrají a samovolně na slunci fermentují, aniž by se kazily, proto si řidiči musí dát při jejich konzumaci pozor, neboť již obsahují alkohol. Ve Středozemí planika zraje na jaře, ale u nás podzimní květy většinou pomrznou a čekáme až na jarní kvetení, které – pokud je horké a slunečné léto, může dát plody na podzim, ale nelze na to spoléhat.

Planika většinou roste do pěkného tvaru i bez střihu, ale můžete ji tvarovat – ideálně zjara po mrazech ji můžete řezem povzbudit k hustšímu větvení. Často se tvaruje dokulata a nádherně vypadají vícekmenné formy, kdy se zachová několik silných, vzpřímených větví jako kosterní, ostatní se odřežou a letním řezem se formuje hřibovitá koruna. Takhle vyniknou její překrásné červenohnědé větve.

Potřebuje nutně dobrou, živnou, VÝBORNĚ propustnou půdu, kde jí hlavně v zimě nebudou zahnívat kořeny. S jílovitým podložím ve větší hloubce si snadno poradí. Po výsadbě zem udržujte rovnoměrně vlhkou, ale jakmile zakoření, zálivku omezte nebo úplně vynechte – je zvyklá zvládnout celé léto pouze s deštěm bez naší zálivky navíc. Pěstujte ji na plném slunci nebo v jen v lehkém polostínu a přednostně na chráněném stanovišti. Doporučujeme vysazovat silnější rostliny se zralým dřevem, aby během první zimy nedošlo k poškození mladých větviček. Zatím jsme nebyli schopni ji otestovat v nejsilnějších mrazech, ale předpokládá se, že zvládne přinejmenším totéž, co její rodič: cca -23 °C.  Netrpí na choroby ani na škůdce.

Poslední revize 01-12-2025.

Chryztantéma Cousin Joan patří mezi velmi pozdní odrůdy, protože své sytě vybarvené květy nabídne klidně až s příchodem prvních mrazů. Jsou jednoduché a jemně voňavé, okvětní lístky mají tmavě fuchsiovou barvu s téměř bílým, uzoučkým vnitřním prstencem, který vesele kontrastuje se žlutým terčem. Rostlina je kompaktní, hustě větvená a dorůstá do výšky kolem 70 cm. Odrůda patří do skupiny tzv. „single Korean“, tedy korejských chryzantém s jednoduchým květem. Původ je spojen s britským šlechtěním, kde byla odrůda zařazena do sortimentu a získala ocenění RHS Award of Garden Merit, což potvrzuje její spolehlivost a estetickou hodnotu.

Pozdní kvetení od října až do listopadu ji činí cennou pro prodloužení sezóny trvalkových záhonů zejména v místech, která jsou v tuto roční dobu stále navštěvovaná – záhony před vchody domů, u parkovacích stání nebo u francouzských oken. Všude tam působí 'Cousin Joan' jako barevný ohňostroj a je fajn mít kolem nějaký kontrastní doprovod – buď nějaké středně velké stálezelené keře pro zachování svěžesti díky neopadavým listům, nebo naopak zvolit jemnější trávy typu dochanů, které navodí usínající přírodu před zimou, přičemž si zachovávají strukturu (nemusí se svazovat ani stříhat). 

Na pěstování nejsou chryzantémy náročné: vyžadují slunné stanoviště, humózní, dobře propustnou půdu a pravidelnou zálivku v době sucha. Přihnojování během vegetace podporuje bohaté kvetení. Stříhání není nutné, pouze odstranění odkvetlých květů. V nádobách je třeba chránit kořeny před promrznutím. Rostlina je mrazuvzdorná přibližně do –29 °C. Při manipulaci je vhodné používat rukavice, protože pro citlivější osoby může působit jako kožní alergen díky tzv. laktonům obsaženým v listech – pokud jste někdy měli alergii na sedmikrásky, slunečnice, artyčoky nebo pampelišky, chryzantéma vám bude vadit také.

Poslední revize 30-11-2025

Gold Queen je odrůda japonského brslenu, která nabízí kompaktní, nepříliš široké keře a výrazně dvoubarevné listy. Mají tmavě zelený lem a sytě žlutý střed, což ji na první pohled odlišuje od odrůdy Aureus s opačným vzorem. Mladé výhony bývají sytě žluté, habitus je uhlazený a rovnoměrný, růst pomalejší než u Aureus. Listy jsou stálezelené, oválné, kožovitě tuhé, středně lesklé a při okrajích tupě pilovité. Jde o starší zahradnický výběr, pravděpodobně pojmenovaný jako barevný protiklad k bílo zelenému kultivaru Silver King.

Využití pestrolistých stálezelených brslenů v zahradě je univerzální. Hodí se do předzahrádek, kde rozsvítí kompozici jednobarevných keřů, funguje i jako nízký živý plot lemující cesty, krásně kontrastuje s tmavolistými dřevinami nebo naopak s těmi se stříbřitými nebo namodralými listy. V moderních zahradách se často uplatňuje i jako solitér v nádobách na terasách, které je nutné dobře zazimovat, protože japonské brsleny u nás nejsou vhodné pro celoroční pěstování ve venkovních nádobách. A jestli máte i tu druhou odrůdu ‚Silver King’, vypadá to na šachovou partii – král a královna ve zlatém a stříbrném provedení 😊!

Japonský brslen je poměrně nenáročný stálezelený keř, výjimečně malý strom, který se spokojí i s průměrnou půdou, hlavně musí být dobře propustná. Přesto v zimě nemá rád úplné vyschnutí, takže v bezmrazém období jej jednou za měsíc zalijte, pokud je suchá zima. Přesto jakmile zakoření, snese i delší období sucha. Kyselá zem zajistí sytější barvu listů, ale pro zdraví keře není zásadní. Může být na slunci i ve stínu, přičemž v lokalitách se silnějšími a déle trvajícími mrazy se doporučuje zimní a jarní stín. Pozor si dejte na štítenku brslenovou, drobného bílého parazita, která japonské brsleny napadá a doslova z nich vysává život. Při brzkém odhalení, hlavně na kmenech, se jí můžete snadno zbavit pomocí aktuálně dostupných prostředků. Během sezóny jej můžete občas přihnojit, aby nevyholoval spodní partie. Řez můžete provádět kdykoli od jara do léta – jarní řez podporuje větvení, letní řez je tvarovací. Gold Queen má doposud ověřenou mrazuvzdornost do -21 °C. 

Poslední revize 21-11-2025

Tavolník Pink Ice vás nadchne na první pohled, a to sotva zjara naraší nové lístečky: mladé mají zářivě růžovou barvu, která se během několika dní promění v jemně panašované listy. Základní plocha je zelená, do ní se vpíjí krémově bílé skvrny, takže keř působí jako pastelová mozaika. Jak sezóna postupuje, růžová ustupuje a převládne zeleno‑krémová kresba, která si udržuje svěží vzhled až do podzimu. Mladé větvičky jsou nápadně červené. V květnu a červnu se mezi listy objevují husté chocholíky drobných bílých květů, které kontrastují s panašovaným olistěním a dodávají keři lehkost, jako by byl posypán sněhem. Po odkvětu se tvoří množství drobných semenných měchýřků, které však zůstávají sterilní (neobsahují semena nebo jen jejich neklíčivé zárodky). Pokud je ponecháte na větvích, mohou keři dodat lehce neupravený vzhled, proto se doporučuje odkvetlé chocholíky co nejdříve ostříhat, čímž podpoříte novou tvorbu větví i listů a keř bude opět svěží a krásný. Habitus je kompaktní, spíše vzpřímený, dorůstá asi 1–1,5 metru na výšku i šířku, což jej činí vhodným pro menší zahrady i městské výsadby.

Tuto odrůdu selektoval britský šlechtitel Peter Catt a v roce 1995 ji uvedl na trh prostřednictvím své školky Liss Forest Nursery v hrabství Hampshire. Catt patřil k nejvýznamnějším evropským pěstitelům okrasných dřevin, proslul nejen cestami za novými druhy, ale i řadou vlastních odrůd, mezi nimi například Spiraea japonica ‘Golden Princess’ či velmi oblíbená Choisya × dewitteana ‘Greenfingers’, kterou naprosto milujeme pro její velké listy, velké a voňavé květy a skvělou mrazuvzdornost. Peter Catt byl dlouholetým předsedou komise pro hodnocení dřevin při Royal Horticultural Society, získal Veitch Memorial Medal (1998) a nejvyšší ocenění RHS – Victoria Medal of Honour (2018). V Liss Horticultural Society působil jako čestný prezident. Zemřel v roce 2025, ale jeho odrůdy a školkařské dědictví žijí dál a dodnes formují podobu moderního zahradnictví.

‘Pink Ice’ je ideální volbou pro zahrady, kde chcete spojit jemnou eleganci s nenáročností. Díky kompaktnímu vzrůstu se hodí do menších předzahrádek, městských výsadeb i jako solitér na trávníku. Skvěle vynikne v kombinaci s tmavolistými dřevinami, například s Physocarpus opulifolius ‘Diabolo’, nebo s jehličnany, které zvýrazní panašování listů. Lze použít i do nestříhaných, volně rostoucích zelených stěn a pestrobarevných živých plotů, kde působí jako svěží barevná vložka, zatímco v trvalkových záhonech se dobře doplňuje s modře kvetoucími rostlinami, třeba se šantou, šalvějí nebo rudbékií. Díky své odolnosti vůči mrazu a nenáročnosti na půdu je vhodný i pro méně zkušené zahradníky.

Tavolníky Van Houtteovy patří mezi nejspolehlivější a zároveň nejméně náročné okrasné keře – my je řadíme do skupiny tzv. blbuvzdorných. Vyhovuje jim slunné stanoviště a běžná zahradní půda, jsou nenáročné na zálivku a dobře snášejí i mírné sucho. Po odkvětu je vhodné odstřihnout odkvetlé květenství, aby si keř zachoval upravený vzhled a podpořil tvorbu nových výhonů. Zároveň je to nejvhodnější doba pro řez, protože kvete na loňském dřevě. Díky své odolnosti a dlouhověkosti se hodí nejen do volné půdy, ale lze je pěstovat i v prostorných nádobách, kde vyniknou na terasách či balkonech – vyžadují však dostatek vláhy a pravidelné přihnojování, aby si zachovaly vitalitu. Druh je odolný vůči lesní zvěři, netoxický pro lidi i domácí a hospodářská zvířata. Plně mrazuvzdorný až do cca -40 °C a nevyžaduje žádnou zimní ochranu.

Poslední revize 19-11-2025

Když se řekne parocie, většina lidí si představí široce rozložený strom s barevným podzimem. ‘Vanessa’ už kdysi ukázala, že může růst i úžeji, ale s věkem se rozšiřuje a ztrácí svou štíhlost. PERSIAN SPIRE® je jiná liga – od začátku byla vybrána právě pro svůj stálý, úzký sloupovitý tvar, který si drží i v dospělosti. Díky tomu působí jako elegantní barevný sloup, který se vejde i do malé zahrady nebo městské předzahrádky, a dokonce zvládne pěstování i ve velkém kontejneru.

Její listy jsou menší než u druhu i než u ‘Vanessy’, ale o to víc hrají barvami. Na jaře raší celé purpurové, v létě se uklidní do zelené s vínovým okrajem, a na podzim předvedou vícefázovou show – nejprve lososově oranžovou, pak zářivě červenou a později purpurovou. Je to jako sledovat malíře tvořícího vymývanou malbu či patinu – nejprve zvolí světlý podklad, který postupně překrývá sytějším odstínem a jak se barvy mísí a postupně prolínají jedna do druhé, výsledek vás naprosto ohromí. Tyto proměny jsou právě tím, co ji odlišuje od všech ostatních parocií.

Květy jsou drobné shluky karmínově červených tyčinek objevující se koncem zimy, nenápadné, ale při bližším pohledu dekorativní. U starších kusů oceníte i atraktivní borku kmene – odlupuje se v tenkých plátech a odhaluje mozaiku skořicových, šedých a zelených tónů, takže strom zůstává ozdobný i mimo vegetační období. Díky nim je vyhledávaná i ve formě štíhlejšího vícekmene. Protože je odrůda mladá a chybí dlouhodobá data, konečná výška není dosud ověřena; podle srovnání tempa růstu se sloupovitou ‘Vanessou’ lze odhadnout v našich podmínkách 6–9 m na výšku a 1,5–2,5 m na šířku (v nádobě či na sušším stanovišti spíše dolní hranice).

Odrůdu PERSIAN SPIRE objevil školkař John Lewis v roce 2011 v americkém státě Oregon. Nebylo to v divoké přírodě, ale přímo v kultivovaném prostředí jeho školky, mezi běžnými semenáči parocie. Právě tam si všiml jednoho mladého stromku, který se od ostatních nápadně lišil – rostl úzce, sloupovitě, s menšími listy a s neobvyklým purpurovým jarním olistěním. Tento semenáč označil jako ‘JL Columnar’, začal jej dále množit a po několika letech bylo jasné, že nalezl novou odrůdu, která roku 2014 získala patent č. PP24951.

Přestože parocie běžně vyžaduje prostor, PERSIAN SPIRE se díky úzkému habitu vejde i do malé zahrádky. Najděte jí slunečné místo, kde nejlépe vynikne její stavba a podzimní vybarvení v teplých tónech. Pro kontrast můžete zkombinovat s keři či stromy ostřejších podzimních barev (ambroně, japonské javory apod.). Má ráda živnou a hlubokou půdu, vlhkou ale dobře odvodněnou, po zakořenění výborně zvládá sucho, městské znečištění, silné mrazy i letní horka. Pro nejlepší barvy na podzim je dobré ji pěstovat raději v kyselém prostředí, ale v přírodě roste i na vysoce vápenitém podloží. Není náročná na údržbu, první rok po výsadbě kromě občasné zálivky nepotřebuje nic než obdiv. Řez je možné provádět před rašením od konce zimy do začátku jara. Je dlouhověká a netrpí na choroby ani škůdce. Plně mrazuvzdorná do cca -34 °C. Jato odrůda je díky své subtilnosti vhodná i do velkých nádob, kde bude vyžadovat častější hnojení i zálivku.

Poslední revize 18-11-2025

Jméno odrůdy tavolníku DOOZIE odkazuje na anglický výraz pro něco výjimečného, „skvělého kousku“ a v případě tohoto tavolníku je to trefa do černého. Vlastně do červeného a pořádně sytě! Zjara raší listy v sytě červených odstínech a postupně se mění do tmavě zelené, zatímco mladé výhony si udržují červené zbarvení po celou sezónu. Od pozdního jara se objevují chocholíky až křiklavě purpurově červených květů, které se nepřetržitě obnovují až do podzimu. Protože rostlina netvoří semena, veškerou energii věnuje kvetení – výsledkem je nepřetržitý ohňostroj barev od jara do podzimu. Habitus je kompaktní, mírně polštářovitý, dosahuje 60–90 cm výšky i šířky, což ji činí ideální pro menší zahrady, obruby i městskou zeleň. Oproti původnímu druhu se vyznačuje nejen pestřejším olistěním, ale především dlouhodobým a nepřerušovaným kvetením, které z něj dělá jednoho z nejatraktivnějších tavolníků současnosti. 

Tento kultivar byl vyšlechtěn v USA v rámci série Double Play®, která se zaměřuje na spojení atraktivního olistění s bohatým kvetením. Je chráněn americkým patentem USPP 30,953 z roku 2019 a evropským právem šlechtitele (EU PBR 2019/0404). Autorem je významný americký šlechtitel Dr. Tom Ranney z North Carolina State University (NCSU), známý svými inovativními dřevinami. Proslavil se zejména revoluční sérií růžových hortenzií Pink Annabelle, Sweet Annabelle a Ruby Annabelle. Do jeho portfolia však patří i další okrasné dřeviny – pěnišníky, azalky, cesmíny, dřišťály, kaliny – a jedna velká zvláštnost: mezirodový kříženec ×Pyracomeles z roku 2024. Ranney je uznávaným profesorem na NCSU, držitelem řady ocenění, a kromě šlechtění okrasných dřevin se věnuje také výzkumu bioenergetických plodin.

Spiraea se začala ve velkém vysazovat do parků a veřejných prostranství už koncem 19. století, zejména v Evropě a Severní Americe, kdy se hledaly spolehlivé, nenáročné keře pro městskou zeleň. Japanese spiraea byla do USA introdukována kolem roku 1870 a rychle se rozšířila v severovýchodních státech. Plusy jsou zřejmé: dlouhé období květu, odolnost vůči znečištění, snadná údržba, možnost přesazení i po delší době a nenáročný kořenový systém. Nevýhodou je, že v některých oblastech USA, zejména v Appalačském regionu a na severovýchodě, se stala invazní – osidluje louky, lesní světliny a vytlačuje původní druhy, přičemž semena vydrží v půdě mnoho let. V Evropě a jejích zahradách však zůstává ceněným keřem, který lze využít jako barevný solitér nebo v kombinaci s tmavolistými dřevinami, například s dřišťálem (Berberis thunbergii) či bezy (Sambucus nigra) a funguje i jako zjemnění mezi stálezelenými dřevinami s kožovitými listy. V soukromých zahradách doporučuji vyhýbat se řadovým (plotovým) a skupinovým (plošným) výsadbám, které by mohly připomínat městskou zeleň.

Tavolník japonský patří mezi nejspolehlivější a zároveň nejméně náročné okrasné keře – my jej řadíme do skupiny tzv. blbuvzdorných. Dobře prospívá na plném slunci i v polostínu, nejbohatší květenství a barvy listů však má na slunném stanovišti. Půda může být běžná zahradní nebo i horší – směs zbytků po stavbách a dovezené zeminy, snáší sucho i krátkodobé podmáčení, takže poroste i ve středně těžkém jílu; není nutná vysoká úrodnost ani zvláštní příprava. Ale v dobré zemi s pravidelnou zálivkou bude nejhezčí a déle a opakovaně pokvete. Kořenový systém je kompaktní, proto se dobře pěstuje i v nádobách. Řez se provádí na jaře, protože kvete na novém dřevě; zkrácení výhonů podpoří hustotu a bohaté kvetení, odstranění odkvetlých chocholíků může přinést druhé kvetení v pozdním létě. Hnojení není nutné, ale je možné zjara po narašení listů. Druh je odolný vůči lesní zvěři, netoxický pro domácí i hospodářská zvířata a velmi mrazuvzdorný, snáší pokles teplot až k –34 °C, takže nevyžaduje žádnou zimní ochranu.

Poslední revize 17-11-2025

Jméno odrůdy tavolníku BIG BANG znamená Velký třesk a odkazuje na výbuch barev jeho listů při rašení. Zjara to začíná v sytě oranžových barvách, které světlají do pistáciově zelené, zatímco nově rašící listy jsou cihlově červené až mahagonové. V létě, od června do července, se na koncích výhonů objevují velké, ploše rozložené chocholíky sytě růžových květů, které patří k největším v rámci celého rodu – dosahují 15 až 20 cm. Habitus keře je kompaktní, kulovitý, dosahuje přibližně 60–90 cm výšky a podobné šířky, což z něj činí ideální keř pro menší zahrady i městskou zeleň. Oproti původnímu druhu se vyznačuje výrazně pestřejším olistěním a masivnějšími květenstvími, a protože zjara raší mezi prvními listnáči, nabídne syté barvy mnohem dříve, než se celá příroda probudí po zimním spánku. 

Tento kultivar byl vyšlechtěn v USA v rámci série Double Play®, která se zaměřuje na spojení atraktivního olistění s bohatým kvetením. Je chráněn americkým patentem USPP 21,588 z roku 2010. Autorem kultivaru je věhlasný americký šlechtitel Timothy D. Wood ze Spring Meadow Nursery. Jeho rostliny se staly ambasadory moderní zahradní kultury – od hortenzie ‘Limelight’ po tavolu ‘Summer Wine®’, které dnes zdobí parky a zahrady po celém světě. Rovněž šlechtí abélie, kaliny, vajgélie, pustoryly, ruje, ale i cypřišky, zeravy, jalovce a tisy. Jeho jméno najdete pod více než 400 rostlinných patentů a díky jeho práci se okrasné keře z USA rozšířily do globálního sortimentu a ovlivnily estetiku veřejné i soukromé zeleně po celém světě.

Spiraea se začala ve velkém vysazovat do parků a veřejných prostranství už koncem 19. století, zejména v Evropě a Severní Americe, kdy se hledaly spolehlivé, nenáročné keře pro městskou zeleň. Japanese spiraea byla do USA introdukována kolem roku 1870 a rychle se rozšířila v severovýchodních státech. Plusy jsou zřejmé: dlouhé období květu, odolnost vůči znečištění, snadná údržba, možnost přesazení i po delší době a nenáročný kořenový systém. Nevýhodou je, že v některých oblastech USA, zejména v Appalačském regionu a na severovýchodě, se stala invazní – osidluje louky, lesní světliny a vytlačuje původní druhy, přičemž semena vydrží v půdě mnoho let. V Evropě a jejích zahradách však zůstává ceněným keřem, který lze využít jako barevný solitér nebo v kombinaci s tmavolistými dřevinami, například s dřišťálem (Berberis thunbergii) či bezy (Sambucus nigra) a funguje i jako zjemnění mezi stálezelenými dřevinami s kožovitými listy. V soukromých zahradách doporučuji vyhýbat se řadovým (plotovým) a skupinovým (plošným) výsadbám, které by mohly připomínat městskou zeleň.

Tavolník japonský patří mezi nejspolehlivější a zároveň nejméně náročné okrasné keře – my jej řadíme do skupiny tzv. blbuvzdorných. Dobře prospívá na plném slunci i v polostínu, nejbohatší květenství a barvy listů však má na slunném stanovišti. Půda může být běžná zahradní nebo i horší – směs zbytků po stavbách a dovezené zeminy, snáší sucho i krátkodobé podmáčení, takže poroste i ve středně těžkém jílu; není nutná vysoká úrodnost ani zvláštní příprava. Ale v dobré zemi s pravidelnou zálivkou bude nejhezčí a déle a opakovaně pokvete. Kořenový systém je kompaktní, proto se dobře pěstuje i v nádobách. Řez se provádí na jaře, protože kvete na novém dřevě; zkrácení výhonů podpoří hustotu a bohaté kvetení, odstranění odkvetlých chocholíků může přinést druhé kvetení v pozdním létě. Hnojení není nutné, ale je možné zjara po narašení listů. Druh je odolný vůči lesní zvěři, netoxický pro domácí i hospodářská zvířata a velmi mrazuvzdorný, snáší pokles teplot až k –34 °C, takže nevyžaduje žádnou zimní ochranu.

Poslední revize 17-11-2025

Paprika Flame je fantasticky vybarvená odrůda tetraploidní denivky, která vypadá jako výbuch na marockém trhu s kořením. Dokážete si představit explozi pytle s paprikou, šafránem a kurkumou? Přesně takové odstíny se mísí v této plnokvěté odrůdě. Nese květy široké přibližně 12 cm, které mají sytě oranžovou až červenooranžovou barvu s tmavším středem a zlatavým hrdlem. Okvětní plátky jsou jemně zvlněné, s lehkým řasením. Kvete v červenci, někdy i v srpnu, a patří mezi spolehlivé rebloomery. Květy se objevují na stoncích vysokých kolem 60 cm, nad kompaktním trsem středně zelených, obloukovitě převislých listů. Habitus je pevný, trs dobře drží tvar i bez opory. V zahradě je nepřehlédnutelná jak díky své barvě, tak i tvarem květu. 

Za odrůdou 'Paprika Flame' stojí americký šlechtitel David Kirchhoff, který ji zaregistroval v roce 2000. Kirchhoff patřil k nejvýraznějším osobnostem moderního šlechtění denivek – nejen jako tvůrce, ale i jako popularizátor. Měl cit pro kompozici: jeho denivky nebyly jen květy, ale živé obrazy, které měly v zahradě své místo a účel. Spolu s kolegou Mortem Morssem vedl hybridizační stanici Daylily World v Kentucky, kde vznikly desítky kultivarů známých pro svou barevnou intenzitu, vůni a schopnost opakovaného kvetení. Byl také aktivní v Americké denivkové společnosti (AHS), kde působil jako prezident a později jako editor odborného časopisu. Jeho práce ovlivnila celou generaci šlechtitelů – nejen technicky, ale i esteticky. 

Denivky mají silné, sytě zelené, zdravé listy, které zdobí zahradu od jara až do zimy. Netrpí na škůdce ani choroby, slimáci je napadají jen výjimečně. Dopřejte jim plné slunce nebo mírný stín, a pro bohatší kvetení každé jaro lehce přihnojte. Snášejí jakoukoliv půdu, i suchou, ale lépe se jim daří ve vlhké zemině. Jsou vhodné i do venkovních květináčů. Po odkvětu je možné celý trs ostříhat nebo výrazně protrhat staré listy, které bývají unavené. Listy lze odstranit i na konci sezóny, ale není to nutné — rostlina si poradí sama. Mrazuvzdornost je výborná, až do –40 °C.

Poslední revize 11-11-2025

Denivka citronová je statná, opadavá trvalka s úzkými, obloukovitě převislými listy, které tvoří elegantní trsy vysoké až 80 cm. Květní stvoly jsou bezlisté, větvené, často přesahují výšku listů a mohou nést až 70 poupat. Květy jsou sírově žluté, až 15 cm dlouhé, s dlouhou trubkou a nápadně úzkými, dozadu prohnutými okvětními plátky. Otevírají se navečer a často vydrží až do dopoledne následujícího dne, což je u denivek výjimečné. Vůně květů je jemná, sladká, připomínající citrusy. Rostlina kvete od června do července, v příznivých podmínkách i déle. Na rozdíl od většiny moderních kultivarů působí Hemerocallis citrina přirozeně a vzdušně, s lehkostí divoké rostliny.

V zahradě působí denivka citronová jako elegantní solitér, ale dobře se uplatní i ve větších skupinách, kde její večerní květy vytvářejí zvláštní atmosféru. Díky výšce a vzdušnému habitu se hodí k výsadbě mezi nižší trvalky jako jsou řebříčky (Achillea), kakosty (Geranium) nebo šalvěje (Salvia). V přírodních zahradách může doplnit výsadbu travin, zejména kostřav (Festuca) nebo bezkolenců (Molinia). Je vhodná i do blízkosti posezení, kde její večerní vůně vynikne. Vzhledem k jedlým pupenům lze uvažovat i o výsadbě v užitkové zahradě, ale vždy s důrazem na správnou sklizeň a tepelnou úpravu. Pro mě to bývala hlavně květina konce školního roku, protože ji maminka, která ji roky pěstovala, tradičně řezala do malé kytice pro mou třídní učitelku při předávání vysvědčení na konci června.

U denivky citronové se nároky na pěstování příliš neliší od ostatních druhů, ale přesto si zaslouží pár specifických poznámek. Dopřejte jí plné slunce, případně lehký polostín, zejména v teplejších oblastech. Nejlépe prospívá ve vlhké, humózní půdě, ale snese i sušší stanoviště, pokud má dostatek prostoru pro kořeny. Je vhodná i do přírodních zahrad, kde může růst bez zásahu, ale v kultivovaném záhonu ocení jarní přihnojení kompostem nebo slabou dávkou organického hnojiva. Slimáci ji napadají jen výjimečně, chorobami netrpí. Po odkvětu je možné celý trs ostříhat nebo výrazně protrhat staré listy, které bývají unavené. Listy lze odstranit i na konci sezóny, ale není to nutné – rostlina si poradí sama. Mrazuvzdornost je výborná, až do –40 °C.

Poslední revize 11-11-2025

Denivka Bettylen zaujme už na první pohled svými velkými, asi 13 cm širokými květy v sytě purpurové barvě, které lemují výrazné krémově bílé okraje s jemným zoubkováním. Hrdlo květu je žlutozelené a tvoří kontrastní střed, který dodává květu hloubku. Kvete v první polovině léta, obvykle od června do července, a patří mezi tzv. rebloomery – tedy odrůdy, které za příznivých podmínek vykvétají znovu. Květy se objevují na stoncích vysokých kolem 55 cm, nad kompaktním trsem obloukovitě rostoucích, trávovitých listů. Každý stonek může nést až 15 poupat, což zajišťuje dlouhé období kvetení. Odrůda je tetraploidní a opadavá.

Za vznikem této odrůdy stojí americký šlechtitel James Hall z Floridy, který ji zaregistroval v roce 1993. Hall se specializoval na výrazné barevné kombinace a rebloomingové typy, které měly nejen estetickou hodnotu, ale i praktické využití v zahradní architektuře. 'Bettylen' je pojmenována po jeho manželce Betty a dceři Len, což odráží osobní vztah k rostlině i rodinnou tradici šlechtění. Hallova práce je ceněna pro důraz na vůni, výdrž květu a schopnost rostliny odolávat horku a vlhkosti, což je v podmínkách jihovýchodních států USA klíčové.

Denivky mají silné, sytě zelené, zdravé listy, které zdobí zahradu od jara až do zimy, tzn. že nevadnou jako například odkvetlé cibuloviny. Netrpí na škůdce ani choroby. Pokud v okolí není nic chutnějšího, mohou je napadnout slimáci. Dopřejte denivkám plné slunce nebo nanejvýš mírný stín a pro bohatší kvetení můžete každé jaro mírně přihnojit. Jinak snáší jakoukoliv půdu, i suchou, přestože se jí daří lépe ve vlhké zemi. Vhodná i do venkovních květináčů. Po odkvětu je možné celý trs ostříhat nebo výrazně protrhat staré listy, které bývají unavené. Listy lze odstranit i na konci sezóny, ale není to nutné – rostlina si poradí sama. Naprosto mrazuvzdorná do min. –40 °C.

Poslední revize 11-11-2025

Toto je odrůda Totem, už samotný název leccos napovídá. Totem je extrémně úzký, sloupovitý kultivar cypřiše stálezeleného, který připomíná zelený meč zapíchnutý do země. Roste pomalu, ale vytrvale, a drží tvar jako voják na stráži. Jehlice jsou sytě zelené, bez modrozeleného nádechu typického pro základní druh, a působí živěji než u kultivaru ‘Pyramidalis’. Jsou hustě přitisklé k větvičkám, které jsou kratší a pevnější, takže se nevylamují při vichřicích ani po zatížení sněhem. Plodí velmi málo a až v dospělém věku. Totem je zřejmě nejštíhlejší známý jehličnan, což ocení každý, kdo nemá místo na široké stromy. Vznikl roku 1984 na Novém Zélandu díky šlechtitelům Trevoru Daviasovi a Cyrilu Watsonovi. Jejich cílem bylo vytvořit kultivar, který obstojí i v moderních zahradách, kde je prostor vzácný – a podařilo se jim to. Od té doby se Totem stal naprostým bestsellerem všude tam, kde lze stálezelený cypřiš pěstovat.

Díky obzvláště štíhlé formě je cypřiš Totem ideální pro formální zahrady, kde potřebujete přísně vertikální akcent – třeba po obou stranách vstupu, aby vytvořil slavnostní rám. Skvěle se hodí do řad podél cest, kde působí tak trochu jako alej palem na Sunset Boulevard. V moderních minimalistických zahradách se uplatní jako solitér v trávníku nebo v nádobě na terase, kde dodá prostoru architektonickou čistotu. Ve středomořsky laděných aranžmá navodí letní atmosféru a výborně vypadá buď vysazený ve třech kusech vedle sebe, nebo v trojkombinaci opačně tvarovaných keřů: štíhlý + plochý + kulatý, což je ikonickou signaturou středozemního stylu. 

Cypřiš stálezelený se v Evropě i na Blízkém východě přirozeně nachází v rámci středomořského tvrdolistého lesa, nejčastěji v jeho keřových formacích zvaných makchie (macchia), kde se považuje za nepůvodní, ale díky svým nárokům snadno přizpůsobený. Tyto porosty tvoří převážně stálezelené keře a roztroušené stromy na suchých, horkem vyprahlých pláních a skalách s minimem kvalitní půdy a omezeným přísunem vláhy. Cypřiš dokáže vytvořit hluboké kořeny mezi kameny, kde hledá živiny a trochu podzemní vody, a umí načerpat vzdušnou vlhkost (zejména v noci a nad ránem) díky velké listové ploše. Pokud mu podobné podmínky vytvoříme i u nás, bude spokojený.

Cypřiš stálezelený poroste pouze v dobře odvodněné půdě – ideálně suché až mírně vlhké, s přednostně alkalickou nebo neutrální reakcí, nesnáší trvale zamokřená stanoviště. Vyžaduje plné slunce; při jeho nedostatku začne na zastíněných partiích řídnout. Je přirozeně úzký, ale lze jej lehce tvarovat či krátit – nejlépe koncem zimy po odeznění mrazů, případně v polovině léta. Nikdy neřežte do starého dřeva bez jehličí, protože neobrazí. Při výsadbě vzrostlých exemplářů nebo těch s menším kořenovým balem použijte šikmé kůly jako oporu na první 2–3 roky, aby jej vítr nevyvrátil, než zakoření. Zálivku omezte jen na nezbytně nutnou dobu po výsadbě; později zalévejte pouze při dlouhém suchu. Hnojení není nutné, případně pouze k dovyživení slabších rostlin, ideálně pomalu rozpustnými hnojivy pro jehličnany na jaře. Je odolný vůči chorobám i škůdcům a dlouhověký. V nádobách jej lze pěstovat jen jako přenosná rostlina ve velkých nádobách s perfektní drenáží do doby, než přeroste. Zatím byl vyzkoušen v teplejších oblastí Česka v teplých nížinách (Praha až Mělnicko), jižní Moravy a jižního Slovenska, kde je bezproblémový při teplotách do –18 °C při dobrém zamulčování během silnějších zim. Ale nadšení pěstitelé již hlásí i silnější odolnost, kterou právě ověřujeme. 

Poslední revize 09-11-2025

Na první pohled působí štědřencovec Adamův jako obyčejný štědřenec – vzpřímený keř až menší strom s řídkou korunou a hladkou šedozelenou kůrou. Ale už při letmém pohledu na větve je jasné, že tu něco nehraje. Některé výhony nesou typické trojčetné listy štědřence, jiné mají drobnější, oválné lístky janovce, a pak jsou tu takové, které vypadají jako kompromis mezi oběma – listy s nejasně definovaným okrajem, mírně asymetrické, jako by si rostlina nebyla jistá, ke kterému rodu vlastně patří a křičela „Pomoc! Nevím, čí jsem!“ 😊. Tento vizuální zmatek je však jen předehrou k tomu, co se odehrává v květenství.

V době květu, obvykle na přelomu května a června, se štědřencovec promění v botanickou paletu. Na jediné rostlině se objevují hrozny květů ve třech barvách: zářivě žluté (typické pro štědřenec), sytě purpurové (charakteristické pro janovec) a zvláštní měděně růžové, které nemají obdoby – právě tyto květy vznikají v zóně srůstu, kde se genetické vrstvy obou rodičů překrývají. Tvar květů se rovněž liší: některé jsou klasicky motýlovité, jiné drobnější a sevřenější, jako by se rostlina snažila vyjádřit obě identity zároveň. Květy se často objevují na různých větvích podle toho, která buněčná vrstva převládla – a někdy i na jedné větvi v různých kombinacích.

Růst chiméry je zpravidla pomalejší než u štědřence, s menší vitalitou a nižšími přírůstky. Habitus bývá nepravidelný, často s asymetrickým větvením, což jen podtrhuje její hybridní původ. Výška obvykle nepřesahuje 3–4 metry, šířka bývá menší, ale závisí na podmínkách a způsobu vedení. Vzhledem k tomu, že se jedná o vegetativní chiméru, nelze ji množit semeny – pouze řízkováním nebo opětovným štěpením, což omezuje její dostupnost a činí z ní sběratelskou raritu. V zahradě ji umístěte jako solitéru na viditelném místě, kde vynikne její neobvyklý vzhled a proměnlivé květy. Díky svému nepravidelnému habitu se hodí do přírodně laděných kompozic, kde nebude působit rušivě, ale spíše jako exotická kuriozita a dobře ji podtrhnou opadavé keře či nízké stromy s odlišně vybarvenými listy, jako např. černý bez ‚Black Lace‘ a vrba ‚Golden Sunshine‘.

Štědřencovec není náročný na půdu, ale nejlépe prospívá na lehkých, dobře propustných substrátech s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Vyžaduje slunné stanoviště – ve stínu trpí slabším kvetením a vyšší náchylností k chorobám. Vláhu snáší spíše střídmě, nesnáší trvale zamokřené půdy. Hnojení není nutné. Řez se nevyžaduje, ale po odkvětu můžete stříhat pro zmlazení nebo lehké – protože jde o chiméru, je citlivější na mechanické poškození v místě srůstu, proto se nedoporučuje radikální tvarovací řez. Všechny části rostliny jsou jedovaté, zejména semena. Mrazuvzdornost je srovnatelná se štědřencem, tedy přinejmenším do –30 °C a nevyžaduje žádnou zimní ochranu.

Poslední revize 27-10-2025

Vonokvětka pilovitá je jedním z nejvoňavějších zástupců svého rodu – její drobné, bílé květy dokážou na podzim naplnit horský vzduch v lesích západní Číny sladkou, jasmínovou vůní, která se šíří daleko za hranice jejího nenápadného vzhledu. Tento druh pochází z provincie S’-čchuan, kde roste v nadmořských výškách kolem 2000 metrů jako součást stálezeleného podrostu horských lesů. Botanicky ji popsal Alfred Rehder v roce 1916 na základě sběrů slavného sběratele E. H. Wilsona, který ji objevil poblíž města Baoxing – oblasti známé nejen výskytem vzácných rostlin, ale i jako domovina pandy velké. Do Evropy se dostala již v roce 1912, kdy byla vysazen v Královské botanické zahradě v Kew, ale dodnes zůstává spíše sbírkovou raritou než běžnou zahradní dřevinou.

Co ji odlišuje od většiny ostatních, je její kompaktní, hustý habitus, který si zachovává přirozenou eleganci i bez zásahu zahradnických nůžek a tvar listů. Ty jsou úzce vejčité až protáhle eliptické, kožovité, se špičkami mírně stočenými dolů, díky čemuž vypadá unikátně. Jejich povrch je jen slabě lesklý až saténový. Druhové jméno získala díky jemně pilovitému okraji listů, který se u větších rostlin může vytrácet a stávat se hladkým (celokrajným). Květy se objevují na podzim, u nás obvykle od konce září do konce října či začátku listopadu a tvoří krátké svazečky v paždí listů. Jsou drobné, bílé, čtyřčetné a věrné jménu celého rodu vonokvětka, protože nádherně a intenzivně voní směsí jasmínu, meruněk a citrusových květů. Po odkvětu se tvoří modročerné, elipsoidní, nejedlé ale nejedovaté plody, které dozrávají na podzim. 

Protože je vonokvětka pilovitá poměrně vzácná, asi si ji každý sběratel a milovník nevšedních stálezelených dřevin umístí podle svého. Ale mohl-li bych něco doporučit, dal bych ji do kompozice se stálezelenými keři s odlišnými listy, které díky rozdílné textuře nabídnou atraktivní kontrast: dlanitolistá choísie, drobnolistá cesmína vroubkovaná, kapradinolisté mahónie, kožolisté ptačí zoby, vzdušné a šustivé nandiny a na zem třeba černolistý sedoulek a fialově kvetoucí liriope. Co říkáte? 😊 

Dopřejte vonokvětce dobrou, pro sytější barvu listů kyselou (ale není to podmínkou) půdu s dostatkem živin a určitě ji bohatě zamulčujte jako ochranu proti rychlému promrzání. Pro bohaté kvetení doporučujeme pěstovat výhradně na plném slunci, ale máte-li obavu o její odolnost, protože bydlíte v chladnějším regionu, dopřejte jí takové umístění, kde na ni v zimě nebude svítit přímé slunce, a naopak v létě jej bude mít dostatek. Doporučujeme vysazovat silnější rostliny se zralým dřevem, ale pořídíte-li si mladou rostlinu, přenášejte ji na několik prvních zim dovnitř, než jí zesílí větve a vyzraje dřevo. Podobně jako ostatní podzimně kvetoucí osmanthusy nevyžaduje zimní zálivku, pokud ji před příchodem mrazů jednou dostatečně zalijete, protože jakmile se dobře zakoření (po cca 2 letech od výsadby), snese i delší období sucha, zejména v dobře propustné půdě. Přesto bude během horkých letních týdnů za trochu vody navíc moc ráda, zejména v lehké nebo písčité půdě. Naopak přemokření nesnáší – trvale vlhká půda může vést k hnilobě kořenů. Mulčování pomáhá udržet vláhu a chránit kořenový systém před výkyvy teplot. Vonokvětky jsou dlouhověké dřeviny, které většinou netrpí na choroby a podle dosavadních pozorování vonokvětka pilovitá moc nechutná lalokonoscům. Doposud vyzkoušená mrazuvzdornost je do -17 °C bez poškození a naše testování pokračuje – předpokládá se odolnost až do cca -23 °C.

Poslední revize 27-10-2025

Pokud milujete trávy a jejich charakter, určitě si oblíbíte i tuto netrávu, chceme-li být botanicky korektní 😊 Jmenuje se Ogon a je to odrůda puškvorce, která díky své barvě listů září jako šperk. Vaši pozornost si přitáhne svým zářivě žlutým listem s jemnými, olivově zelenými pruhy, které se elegantně kloní jako vodní stuhy. Habitus je nízký, tvoří husté trsy vysoké kolem 30 cm, které se pomalu rozrůstají pomocí oddenků. Listy jsou aromatické, polostálezelené a v mírných zimách zůstávají dekorativní. Květy jsou nenápadné, zelenožluté, objevují se od jara do léta, ale nemají žádnou okrasnou hodnotu. Odrůda se liší od základního druhu především barvou listů a kompaktnějším růstem. Původní šlechtitel není jednoznačně znám, ale odrůda se objevila v japonských zahradách již v druhé polovině 20. století. Název 'Ogon' znamená v japonštině „zlatý“, což přesně vystihuje její vzhled.

V zahradní kompozici působí 'Ogon' jako světlý akcent, který dokáže rozzářit i tmavší zákoutí. Skvěle se hodí k okrajům jezírek, do dešťových zahrad nebo jako lemování vlhkých cest. Zajímavé je, že trs nehoustne od středu – podobně jako u kosatců zůstává střed rostliny lehce otevřený, zatímco nové listy vyrůstají spíše po obvodu. Díky tomu celý trs vypadá jako fontána přetékající zlatem a zelení, dodává rostlině vzdušnost a umožňuje jí dobře se kombinovat s jinými druhy. Například s rostlinami jako japonský kosatec, měsíčnice roční nebo lobelka nádherná vytváří harmonické společenství, které nejen dobře vypadá, ale i prospívá. V nádobách může být efektní solitérou, pokud je zajištěna trvale vlhká půda. V přírodních zahradách pomáhá stabilizovat břehy a zabraňuje erozi.

Pěstování puškvorce není nenáročné, pokud dodržíme základní pravidla. Vyžaduje vlhkou až mokrou půdu, ideálně s mírně kyselým pH (6–7). Nejlépe prospívá na plném slunci, kde se jeho zlaté listy nejvíce vybarvují. Snese i polostín, ale v příliš tmavých místech může ztrácet barvu a růst být řídký. V horkých oblastech ocení odpolední stín, který chrání listy před spálením. Rostlina není vhodná pro dlouhodobé pěstování v suchých nádobách, ale v trvale vlhkých podmínkách vynikne. Je odolná vůči chorobám, škůdcům i lesní zvěři. Jedovatost ani alergenní účinky nejsou známy. Pro udržení vitality je vhodné ji jednou za několik let rozdělit a přesadit. Mrazuvzdornost je velmi dobrá: až do -29 °C.

Poslední revize: 26-10-2025

Kalokvět EVER SAPPHIRE je jako modrý plamen, který se vynoří z trsu svěže zelených listů a rozhoří se do plné krásy uprostřed léta. Jeho květy mají hluboký, sametově modrý odstín s nádechem fialové, který připomíná noční oblohu těsně po západu slunce. Jsou uspořádány do pevných okolíků na štíhlých, ale pevných stoncích, které vyrůstají z kompaktního trsu listů. Listy jsou středně zelené, řemenovité, s mírným leskem, který dodává rostlině svěží vzhled i mimo dobu květu. Celkový habitus je nízký a pevný – rostlina tvoří husté trsy vysoké kolem 50-60 cm, které působí upraveně a zároveň přirozeně. Kvete v červenci a srpnu. Tato odrůda patří do série EVERPANTHUS® vznikla v roce 2007 v Hartebeespoortu v severozápadní provincii Jihoafrické republiky jako výsledek šlechtitelské práce botanika Quinton Beana, který zkřížil hybridní formu Agapanthus caulescens s hybridem Agapanthus campanulatus. Je chráněna patenty č. PP26336 (USA – 2015) a EU 55541 (Evropa – 2016).

Kalokvěty v zahradě působí sebevědomě a aby ne – jejich modrá barva květů je v našem klimatu výjimečná, tak ji využijte co nejlépe. Kalokvět EVER SAPPHIRE můžete zkombinovat s rostlinami jemnějších textur, jako jsou kompaktní šanty nebo bochánkově rostoucí mateřídoušky a tymiány, které navodí pocit středozemní zahrady. Trochu více stepní rytmus nabídne kombinace s kostřavou, kavylem a svíčkovcem. A maximální estetiky i moderního šmrcu dosáhnete v ambiciózní kompozici se stříbrolistými trvalkami či polokeři typu smil, pelyněk, svatolina nebo starček. 

Kalokvět pěstujte ve výživné zemi, která musí být velmi dobře odvodněná, aby kořeny přes zimu neshnily. Od pozdního jara do konce léta rostlina uvítá hnojení a občasnou zálivku, přestože díky dužnatým kořenům výborně zvládá i dočasné sucho. Ve Středozemí patří k nejoblíbenějším letním rostlinám jak do nádob, tak do zahrad. U nás je výborný do letních kompozic k bazénům a letním terasám, kde si léto užíváte nejdéle. Nechutná slimákům. Jako ochranu před mrazy mu v zóně 7 postačí zamulčování suchou kůrou nebo listím na konci podzimu, ale v chladnějších oblastech s tuhými zimami můžete rostlinu zasypat větším množstvím kůry, a navíc ochránit nepromokavým krytem. Na konci zimy, co nejdříve po nebezpečí nejsilnějších mrazů, odstraňte kryt a polovinu kůry a vyčkejte do opravdového jara (březen/duben), kdy můžete odhrabat i kůru, odstranit zbytky listů a nechat rostlinu opět vyrašit. Doposud vyzkoušená mrazuvzdornost je -17 °C a předpokládá se, že snese ještě o něco více. 

Poslední revize 26-10-2025