Nový sortiment

Jeřáb prostřední je pěkný, středně velký strom s nevelkými listy a hustou korunou, která je v mládí úzce pyramidální a později se zaobluje do široce vejčité až oválné. Opadavé listy jsou široce vejčité, mělce laločnaté, svrchu tmavě zelené a lesklé, zespodu hustě běloplstnaté, takže koruna působí stříbřitým dojmem, hlavně když si s listy pohrává vítr – podobně jako u některých topolů. Na podzim se barví do efektních žlutých až oranžových odstínů. V květnu až červnu se objevují krémově bílé a drobné květy, uspořádané v hustých chocholících o průměru 8–12 cm a mají typickou, lehce pronikavou vůni. Plody jsou oranžovočervené malvice, kulovité až vejčité, 1–1,5 cm velké, dozrávají koncem léta a často vytrvávají na stromě až do podzimu. Jsou významným zdrojem potravy pro ptáky, i když pro člověka jsou trpké a málo využívané. Strom obvykle dorůstá mezi 10–15 m výšky a 6–10 m šířky a jeho kmen má dlouho hladkou, šedočernou a ve stáří jemně rýhovanou kůru.

V zahradní a krajinářské kompozici funguje jeřáb prostřední jako spolehlivý solitér i alejový strom. Hodí se do městských ulic, parků a větrolamů, protože dobře snáší sucho, vítr, zasolení i znečištěné ovzduší. Dekorativní je po celý rok – na jaře květy, v létě stříbřitým listem, na podzim barvou listů a plody. Uplatní se i v běžných zahradách a díky běžnému vzezření, které má k exotice daleko, je vhodný i do přírodně laděných zahrad a parků.

Pro pěstování vyžaduje jeřáb prostřední slunné stanoviště a dobře propustnou, spíše chudší půdu, ale je velmi tolerantní – zvládá i hlinité či jílovité podklady, pokud nejsou trvale zamokřené. Dlouhodobé podmáčení nesnáší, proto je vhodné výsadbu v těžších půdách kombinovat s drenáží nebo mírným vyvýšením. Nejlépe prospívá v čerstvě vlhkých, ale dobře odvodněných půdách; po zakořenění je však velmi odolný vůči suchu a nevyžaduje zálivku. Strom je mimořádně mrazuvzdorný: snáší až –34 °C a výborně odolává i městskému prostředí, včetně zasolení půdy vlivem zimních posypů. Nevyžaduje pravidelný řez, pouze výchovný v mládí a později odstranění suchých či poškozených větví. U stromkové formy je nezbytný zavětrovací úvaz alespoň na první 2–3 roky po výsadbě, dokud kořenový systém dostatečně nezpevní strom v půdě. Díky své odolnosti vůči chorobám, včetně bakteriální spály růžovitých, je ceněn jako dlouhověký a spolehlivý strom pro veřejnou zeleň i soukromé zahrady.

Poslední revize 20-09-2025

Silver Butterfly je odrůda říčního keře, která byla vyselektována v Jihoafrické republice v 90. letech 20. století (šlechtitel: Malanseuns Pleasure Plants, Pretoria) a do evropského sortimentu se dostala krátce poté. Odrůda byla vybrána pro intenzivnější stříbřité zbarvení listů a kompaktnější růst, díky čemuž je vhodná i do menších zahrad nebo nádob. Listy jsou úzké, čárkovité až úzce kopinaté, stříbřitě šedé až šedo‑zelené, s jemným plstnatěním, které vytváří „stříbrný“ dojem; celkový habitus je vzdušný, lehký, ale dostatečně hustý, aby působil jako výrazný světlý akcent v záhonu. Rostlina dorůstá obvykle kolem 1 m na výšku a podobně do šířky.

Květy jsou čistě bílé, hvězdicovité a drobné, přibližně 1–2 cm v průměru, s jemně krémovým až světle žlutým středem tvořeným prašníky. Nesou se ve volných, řídkých hroznech až latách na koncích a horních partiích mladých výhonů, takže při kvetení působí keř dojmem lehkého bílého oparu nad stříbřitým listem a ve větru se jemně pohupuje. Kvetení začíná od pozdního jara a vrcholí v první polovině léta (obvykle květen–červenec), ale spolehlivě nakvétá až do začátku podzimu, má‑li dostatek slunce. Odkvetlé laty lze odstřihnout těsně pod květenstvím; rostlina pak rychle vyraší nové výhony s dalšími latami.

V zahradní kompozici říční keř funguje jako světlý kontrastní prvek. Skvěle se kombinuje s tmavolistými trvalkami, například s barevnými dlužichami nebo černými orlíčky, s levandulemi či s růžemi, kterým dodá jemný podklad. V moderních výsadbách se uplatní i vedle trav, kde jeho stříbrný tón zvýrazní pohyb a barvu okolních rostlin. Díky jemnému habitu se hodí i k vodním prvkům, kde připomíná svůj přirozený biotop. Zároveň může být jednou z dominant tzv. stříbrných zahrad, tedy záhonů s rostlinami se stříbřitými listy – pelyňkem, svatolinou, smilem apod.

Pro pěstování vyžaduje slunné stanoviště a dobře propustnou, spíše chudší půdu. Přestože v přírodě roste u vody, v zahradách chladnějšího klimatu, kde v zimě mrzne, nesnáší trvale zamokřené podmínky – potřebuje vlhko, ale s dobrou drenáží. Hnojení je možné, ale není nutné. V našich podmínkách se Gomphostigma virgatum chová jako polokeř – v mírnějších zimách část dřevnatých výhonů přežije a na jaře jen obrazí z konců, ale při silnějších mrazech může celá nadzemní část odumřít a rostlina pak raší z báze. Proto je nejlepší na jaře vyčkat, co je živé, a seříznout výhony zpět k zelenému pletivu; pokud vše zmrzlo, klidně ji seřízni až k bázi, odkud spolehlivě znovu vyraší. Mrazuvzdornost Silver Butterfly se původně uváděla jen do –15 °C, ale pěstitelská praxe v Evropě potvrzuje, že dobře zakořeněné rostliny zvládají i –22 °C, pokud mají propustnou půdu a chráněné stanoviště. V chladnějších oblastech je proto vhodné zimní přikrytí nebo pěstování v nádobě, kterou lze na zimu přenést do chráněného prostoru.

Poslední revize 19-09-2025

Plicník Miss Elly patří právě do této skupiny hybridů Pulmonaria × cultorum a na trhu se poprvé objevil kolem roku 2008. Vyznačuje se hustým, kompaktním, polštářovitým růstem a v předjaří (duben-květen) rozkvétá trubkovitými květy v sytě tmavě modré barvě beze změny do purpurové. Květy jsou uspořádány v krátkých hroznech na vrcholech dužnatých stonků o výšce cca 20 cm a lákají zejména čmeláky a včely, které se na ně slétají jako na první jarní hostinu. První listy jsou drobnější a jen jemně skvrnité, ale jakmile začnou květy odkvétat, rostlina vytváří nové a mnohem větší listy, které jsou v tomto případě široce kopinaté, tmavě zelené a poseté množstvím nápadně stříbrošedých flíčků. V tomto okamžiku je nejlepší stonky s odkvétajícími květy a drobnými listy odstranit a dát prostor novým, velkým listům, které jsou navíc dobře odolné vůči chorobám. Výška v květu nepřesahuje 30 cm a šířka je podobná. 

Všechny druhy plicníků – botanické druhy i hybridy jsou vhodné jak do moderních, tak i do přírodních či venkovských výsadeb. Můžete je kombinovat s kapradinami, sasankami, dymnivkami, dlužichami nebo pomněnkovci. V moderní zahradě působí jako decentní barevný akcent, který se objeví dřív než většina trvalek a atraktivními listy zdobí záhony dlouho do zimy, neboť jsou částečně neopadavé. Ve venkovské zahradě fungují skvěle jako podrostová výplň a díky časnému kvetení jsou cenným zdrojem nektaru pro opylovače, pro něž je v té doba nabídka kvetoucích dobrot ještě chudá.

Velkolisté formy plicníků vyžadují živou a kyprou půdu, která nebude vysychat ani zůstávat trvale podmáčená, aby se předešlo houbovým chorobám. V přírodě přirozeně rostou pod stromy, jež jim zajišťují ochranu před vysycháním, a v dobré půdě mírně kyselé až neutrální reakce – silně vápenité podloží netolerují. Tyto rostliny preferují polostín nebo stín; na plném slunci mohou jejich listy utrpět popáleniny, s výjimkou odrůd, které slunce tolerují. I když některé listy mohou po zimě zůstat pěkné, brzy zjara – ještě před rašením stonků s květy – je vhodné celý trs seříznout kousek nad zemí. Plicník je mrazuvzdorný až do teplot kolem -34 °C a není příliš vhodný do nádob, protože nelibě snáší střídání sucha a vlhka.

Poslední revize 24-09-2025

Rozchodník SUNSPARKLER® LIME ZINGER pochází z americké šlechtitelské série Sunsparkler®, kterou vytvořil renomovaný šlechtitel Hans Hansen. Tento trvalkový guru je známý jako autor desítek úspěšných echinaceí, heucher, host a dalších zahradních stálic. Jeho práce spojuje botanickou preciznost s estetickým citem pro moderní zahradní kompozice. Lime Zinger je jedním z nejvýraznějších kultivarů série: jeho listy připomínají miniaturní lístky eukalyptu, jsou kulaté, šťavnaté, limetkově zelené s tenkým vínovým lemem v mládí, jako by je někdo obkreslil pastelkou. Kvete drobnými, hvězdicovitými květy v odstínu malinové růžové, které zhusta pokrývají rostlinu, která pak připomíná lákavou malinovou pěnu od konce léta do podzimu. Výška nepřesahuje 15 cm, šířka se však rychle rozrůstá až do 45 cm, takže tvoří nízký, hustý koberec, který se plazí po povrchu jako zahradní deka.

V zahradě se SUNSPARKLER® LIME ZINGER uplatní jako půdopokryvná trvalka, zejména na slunných místech s dobře propustnou půdou. Skvěle se kombinuje s jinými nízkými sukulenty, jako jsou netřesky, kosmatce nebo nízké mateřídoušky. Vynikne i vedle trvalek s tmavými listy, jako je dlužicha nebo čistec, a v kontrastu se stříbřitými listy smilu, starčeku nebo nízkých kultivarů šalvěje. V moderní zahradě působí jako svěží barevný akcent, zatímco v přírodní výsadbě se chová jako nenápadný, ale spolehlivý vyplňovač. Díky svému pozdnímu kvetení poskytuje včelám a motýlům cenný zdroj nektaru na konci sezóny. Odrůda je chráněna patenty č. 40474 (EU – 2015) a PP24632 (USA – 2014).

Potřebuje velmi dobře propustnou půdu a nesnáší přemokření — těžká zemina nebo trvale vlhká místa vedou ke hnilobě stonků a kořenů. Péče je jinak minimální: není třeba hnojit, řezat ani chránit před zimou. Zjara odstraňte staré stonky seříznutím těsně nad zemí a nechte rostlinu vyrašit ze spodních partií. Loňské stonky raději nevylamujte, ale opravdu odřežte, abyste nepoškodili mladé puky na jejich patkách, které se často tvoří již na podzim předchozího roku. Ty mladé listy jsou stočené do malých hlávek, díky kterým se rostlině dříve říkalo zelíčko nebo zaječí zelí. Častěji kontrolujte, zda je neobjevili slimáci a včas zakročte. Je mrazuvzdorný do min. -34 °C a je vhodný i do květináče (bez podmisky).

Poslední revize 23-09-2025

Hybridní azalka Carolina Salmon vychází z odrůdy Carolina s panašovanými květy, ale zde je rozdíl v tom, že Carolina Salmon je pouze jednobarevná. Napadne vás, že to je nuda? Ani náhodou! Kombinace sytě lososové barvy a poměrně velkých květů zaručeně přiláká pozornost. Květy jsou široce rozevřené, působí velkoryse a v množství, v jakém se objevují, připomínají spíš slavnostní záplavu než náhodná světélka. Keř má patrovitou stavbu, větve se skládají do vrstev, které mu dávají přirozenou eleganci, aniž by působil těžce. Listy jsou stálezelené, kožovité, sytě zelené a v zimě se na chráněných místech zbarvují do bronzova, takže i mimo dobu květu si rostlina zachovává dekorativní vzhled.

Carolina Salmon vznikla jako výsledek tzv. reverze – jevu, kdy rostlina spontánně změní některý znak a „vrátí se“ k jednodušší, stabilnější formě. U azalek se to stává nejčastěji u panašovaných nebo vícebarevných květů, protože tyto znaky jsou geneticky méně pevné. V případě Caroliny se část rostliny rozhodla odložit bílý lem a trochu zjemnit sytost purpurového tečkování a nabídla květ jednobarevný. Takové reverze se objevují nepravidelně, někdy jen na jedné větvi, jindy se z nich vyvine celá nová odrůda – a právě tak se zrodila Carolina Salmon, která si zachovala všechny pěstitelské kvality původní Caroliny, ale přináší jiný, čistší estetický dojem.

V zahradní kompozici Carolina Salmon sjednocuje výsadbu. Jednolitá lososová barva květů se snadno kombinuje s rostlinami, které mají výrazné listy – ať už jde o tmavě zelené pěnišníky, modrozelené hosty nebo jemně vykreslené kapradiny. Díky tomu, že květy nejsou panašované, nepůsobí rušivě ani v sousedství jiných kvetoucích dřevin, naopak vytvářejí klidné pozadí, které dovolí vyniknout kontrastním barvám, například bílým kalinám nebo světle růžovým magnoliím. V polostínu pod vyššími stromy se lososová barva rozzáří ještě intenzivněji a dodá prostoru slavnostní, ale přitom harmonický tón. 

Stálezelené azalky potřebují lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejraději neustále vlhkou (nikoli zamokřenou) zem bohatou na železo a fosfor. Používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, případně i pro vřesovištní rostliny. Pro zachování vlhkosti půdy je nejlepší mít je neustále zamulčované, ideálně kůrou nebo listovkou, která zároveň chrání mělké kořeny před přehříváním a vysycháním. Ideální směs země pro výsadbu je 1/3 rašeliny, 1/3 zetlelého listí nebo vlastního nevápněného kompostu a 1/3 vlastní, nejraději přesáté země z místa, kam ji budete vysazovat. Azalky tvoří mělký kořenový systém rozprostřený do šířky, proto je nesázejte hluboko a v žádném případě do těžké, nepropustné země. Vhodné umístění je polostín nebo rozptýlené slunce pod vysokými korunami stromů; plné slunce zvládnou pouze na část dne, pokud mají dostatek vláhy. Mrazuvzdornost Caroliny je vyzkoušená do -27 °C a rostlina zvládne i celoroční pěstování v širších, ale nepříliš hlubokých venkovních nádobách s izolací proti mrazu. V nádobách je však nutné dbát na občasnou zálivku, protože substrát vysychá rychleji než v záhonu.

Poslední revize 19-09-2025

Jednou z nejaromatičtějších a zároveň nejokázalejších šalvějí je šalvěj muškátová, která se stala symbolem smyslnosti a síly vůně v rámci celého rodu. Pochází ze Středomoří a jihozápadní Asie, kde roste na suchých, slunných stráních a kamenitých svazích. V přírodě ji nelze přehlédnout – už samotná růžice listů působí mohutně a když druhým rokem vyrazí vysoká lodyha, korunovaná působivými květenstvími – vzpřímenými klasy drobných bílých až světle fialových květů, obklopených výrazně zbarvenými růžovofialovými listeny, které dodávají rostlině její opojnou scénografii – stává se opravdovou královnou stanoviště. Rostlina působí jako silueta starověké fontány: mohutná dole, rozevlátá nahoře, a celá voní – květy, listy i stonky mají intenzivní muškátově‑kořenitou vůni. Od jiných šalvějí se liší nejen svou výškou a robustností, ale právě touto vůní, která jí zajistila pevné místo v parfumerii, vinařství i lidovém léčitelství. V minulosti byla ceněna také jako přísada do vín, jimž dodávala muškátový tón, a proto se jí v angličtině říká clary sage – šalvěj, která „projímá jasno“ a zároveň okouzluje svou vůní i vzhledem.

V zahradě se šalvěj muškátová uplatní jako dominantní vertikála, která nejlépe vynikne ve společnosti rostlin se stejnými nároky na slunce a sušší půdu. Skvěle ji doplní perovskie, jejíž stříbřitá, vzdušná textura podtrhne robustní stavbu šalvěje a zároveň s ní ladí aromatickým charakterem. Kontrast tvarů přináší třapatkovka, jejíž ploché květy se staví proti vzpřímeným klasům šalvěje. Do nižší vrstvy se hodí „oslí ouška“ čistce vlnatého se sametově stříbrnými listy, které zvýrazní růžovofialové listeny. Jemnost a pastelovou barevnost přidají různobarevné řebříčky a celek sjednotí fialově kvetoucí šanty. Společně vytvářejí kompozici, která je nejen esteticky vyvážená, ale i dlouhodobě udržitelná v suchomilných výsadbách.

Šalvěj muškátová je nenáročná rostlina, pokud jí dopřejeme podmínky, které odpovídají jejímu původu. Vyžaduje plné slunce a propustnou, spíše vápenitou půdu, v níž dobře snáší sucho a nesnáší přemokření. Nejčastěji se pěstuje jako dvouletka: v prvním roce vytváří mohutnou růžici listů, ve druhém roce pak vykvétá a po odkvětu obvykle odumírá, i když se někdy chová jako krátkověká trvalka. Snadno se vysemeňuje a na vhodném stanovišti se v zahradě udrží sama. Je mrazuvzdorná do našich podmínek, ale v těžkých, nepropustných půdách může v zimě vyhnívat. Péče spočívá hlavně v zajištění suchého stanoviště a případném vyjednocení semenáčků, aby rostliny měly dostatek prostoru k rozvinutí své monumentální stavby. Jako trvalka odolává mrazům přibližně do −25 °C.

Poslední revize 18-09-2025

Valdštajnka kuklíkovitá je jedním z mála zástupců svého rodu, ale zároveň tím nejznámějším. V přírodě se s ní setkáme především ve střední Evropě, kde obývá světlé listnaté lesy, kamenité svahy a humózní půdy s dobrou drenáží. Na rozdíl od některých příbuzných druhů netvoří plazivé porosty, ale drží se v kompaktních trsech, které působí jako drobné ostrůvky zeleně. Její vzhled může na první pohled připomínat jahodník, ale bez plodů a bez ambice šířit se do okolí. V některých oblastech bývala považována za léčivou rostlinu, jinde se jí přisuzovala schopnost „držet půdu pohromadě“, jako by měla v kořenech zakódovanou touhu chránit svahy před rozplaváním. 

Valdštajnka kuklíkovitá roste v pevných, kompaktních trsech, které působí jako drobné zelené ostrovy v klidném moři půdy. Její listy jsou opadavé, hluboce laločnaté, lesklé, s jemně pilovitým okrajem a opravdu připomínají listy kuklíků. Drží si svěží zelenou barvu po většinu roku a na podzim na plném slunci nabírají trochu nachových tónů. Květy se objevují brzy na jaře, obvykle v dubnu, a mají zářivě žlutou barvu, která kontrastuje s temnou zelení listů. Jsou jednoduché, pětičetné, uspořádané jednotlivě nebo po několika na krátkých stoncích, a působí jako drobné sluneční odlesky v podrostu. Rostlina roste pomalu, bez expanze do okolí, a tvoří husté bochánky. Na první pohled může působit docela nenápadně, ale buďte si jistí, že jakmile se zakoření, zamilujete si jí a budete se na ní chodit dívat, protože kypí zdravím a dělá viditelné, pěkné přírůstky a díky ní je každý záhon vždy tak nějak hezčí a svěžejší. 

V zahradní kompozici působí valdštajnka kuklíkovitá jako decentní, ale velmi spolehlivý prvek, který nekřičí okázalostí. Hodí do podrostu pod keře a stromy, kde vytváří klidné zelené ostrůvky s drobnými drahokamy žlutých kvítků zjara. Skvěle se kombinuje s kapradinami, poměnkovci, tmavolistými ploštičníky nebo pestrolistými plicníky, jimž poskytne kontrastní texturu i barvu. Dobře vypadá i vedle jarních cibulovin, které nad ní vykvétají jako nad pevným zeleným podkladem. V přírodně laděných zahradách dokáže navodit atmosféru lesního zákoutí, zatímco v pečlivě udržovaných výsadbách působí jako nenápadný, ale elegantní doplněk, který drží linii a přináší harmonii. Je to rostlina, která se nevnucuje, ale když se na ni zadíváte, zjistíte, že právě ona dává celku pocit vyváženosti a klidu.

Valdštajnka kuklíkovitá není na péči vůbec náročná. Nejlépe prospívá v polostínu až stínu, kde má dostatek vláhy a humózní, dobře propustnou půdu. Snese i těžší jíly, pokud nejsou trvale přemokřené, a v delším suchu ocení občasnou zálivku. Hnojení není nezbytné, ale lehké přidání kompostu na jaře jí dodá sílu a podpoří bohatší kvetení. Mrazuvzdornost je výborná až do cca -34 °C, bez problémů přežívá i tuhé zimy střední Evropy a není třeba ji chránit. V nádobách roste pomaleji, ale zvládne je, pokud jsou chráněny před úplným promrznutím. 

Poslední revize 18-09-2025

Granatnaja je ruská odrůda jeřábohlohu granátového, což je středně vysoký strom s jedlými plody. Jeho listy jsou lichozpeřené, s kopinatými až eliptickými lístky, jemně pilovitými, na pohled připomínají spíše hloh než jeřáb, což odpovídá jejímu hybridnímu původu. Na podzim se barví do červenooranžových až purpurových odstínů, které dodávají stromu výraznou sezónní proměnlivost. Květy se objevují v květnu, jsou bílé, uspořádané v chocholících a mají jemnou vůni, která přitahuje opylovače – včely i motýly. Plody dozrávají koncem srpna až v září. Jsou granátově červené, velikostí připomínají malé višně, s oranžovou až tmavě červenou dužinou. Chuť je sladkokyselá, jemně trpká, ale bez hořkosti typické pro běžné jeřabiny. Plody lze konzumovat čerstvé, ale výborně se hodí i na marmelády, kompoty, sušení nebo výrobu ovocných vín. Na stromě vydrží i po opadu listů, což ocení nejen ptáci, ale i zahradníci, kteří si chtějí prodloužit sklizeň. Strom tvoří přirozeně kompaktní korunu a dorůstá do výšky kolem 4–6 metrů. Růst je vyvážený, bez tendence k přerůstání nebo řídkému větvení, takže působí upraveně i bez zásahu nůžkami.

Granatnaja se uplatní jako solitér i jako součást jedlého plotu nebo tzv. jedlého lesa, kde plní estetickou i praktickou funkci. Díky kompaktnímu růstu a atraktivním plodům je vhodný do přírodně laděných zahrad, ale neztratí se ani v městské výsadbě. Dobře se kombinuje s dřevinami jako je dřín obecný, mišpule, rakytník nebo temnoplodec – všechny mají podobné nároky a plody, které se chuťově i vizuálně doplňují. A určitě v okolí oceníte i nějaké oříšky, třeba lísku. Jeho podzimní barvy a dlouho vytrvávající plody dodají výsadbě hloubku a sezónní dynamiku.

Jeřábohloh granátový není náročný na pěstování. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti, ale snese i polostín. Půda může být hlinitá, hlinitopísčitá, suchá i mírně vlhká, s pH od mírně kyselého po slabě zásadité. V prvních letech po výsadbě je vhodné vyvazovat hlavní výhon, aby se vytvořil rovný kmen. Řez není nutný, ale lehké prosvětlení koruny na konci zimy podpoří zdravý růst a plodnost. Plody se sklízejí snadno, větve se po sklizni samy narovnají. Mrazuvzdornost sahá až k –34 °C, takže bez problémů přežije i v horských oblastech střední Evropy.

Poslední revize 15-09-2025

Burka je jedinečný jeřáboplodec, který dorůstá do výšky kolem 3–5 metrů, což z něj činí ideální strom pro menší zahrady. Jeho habitus je kompaktní, koruna hustá a přirozeně tvarovaná. Květy se objevují v dubnu až květnu, jsou bílé, uspořádané v okolících, a lákají opylovače svou jemnou vůní. Ale skutečná magie přichází až na konci léta, kdy se začnou tvořit plody – tmavě purpurové, téměř černé kuličky o velikosti kolem 2 cm, které dozrávají v srpnu až září. Dužina je překvapivě žlutá, šťavnatá a jemně trpká, s nádechem aronie a jeřábu. Na rozdíl od běžných jeřabin nejsou plody 'Burky' hořké – dají se jíst přímo ze stromu, nebo je využít v kuchyni. Jsou bohaté na vitamín C, antioxidanty a třísloviny, které podporují trávení. V Rusku se z nich tradičně připravují marmelády, kompoty, vína i sušené plody do čajových směsí. V moderní kuchyni se hodí do džemů, fermentovaných nápojů nebo jako dekorativní prvek na talíři. Plody zůstávají dlouho na stromě i po opadu listů, což ocení nejen ptáci, ale i zahradníci, kteří si chtějí užít podzimní sklizeň.

Opadavé listy 'Burky' jsou fascinující botanickou hříčkou. Jsou lichozpeřeně složené (ale ne vždy!) z několika aróniově široce elipčitých lístků s jemně pilovitými okraji. Zajímavé je, že koncový lístek je zde největší a směrem k bázi řapíku se lístky zmenšují = naprostý protiklad k ostatním jeřábům. Jsou tmavě zelené, mírně lesklé, na podzim se barví do purpurově červené, což z ní činí atraktivní solitér i v době, kdy už květy dávno odkvetly. Růst je kompaktní, koruna hustá, a strom působí elegantně i bez zásahu nůžkami. Nenechte se odradit převislými větvemi v době plodnosti díky tíze plodů – po sklizni se opět narovnají. Díky své velikosti se hodí nejen jako solitér, ale i do živých plotů nebo jako součást jedlých zahrad, kde plní estetickou i praktickou funkci. Skvěle se kombinuje s dřevinami jako je líska, muchovník nebo bez, které doplňují jeho plody chuťově i vizuálně.

Jeřáboplodec není náročný. Snese slunce i polostín, vyhovuje mu vlhká, dobře propustná půda, ideálně mírně kyselá. Pokud se rozhodnete pěstovat 'Burku' jako jednokmenný strom, doporučuje se v prvních letech vyvazovat hlavní výhon ke stabilní opoře, aby se vytvořil rovný kmen. Řez není nezbytný, ale na konci zimy je vhodné odstranit slabé nebo poškozené větve a případně prosvětlit korunu. Tím podpoříte nejen zdravý růst, ale i bohaté kvetení a plodnost. Díky své přirozené kompaktnosti však 'Burka' většinou nevyžaduje intenzivní tvarování. Mrazuvzdornost sahá až k -34 °C, takže bez problémů přežije i v horských oblastech.

Poslední revize 15-09-2025

Když se na tento šater podíváte, připomíná spíš něžnou alpskou květinku než příbuznou mohutných gypsofilek z květinářství. Její květy jsou dokonale souměrné a stejné, jako by všechny byly vykrojené z papíru podle stejné šablony. Jsou drobné, bílé až narůžovělé, s jemným žilkováním, které působí jako akvarelový tah štětcem. V některých tibetských oblastech se jí přezdívá „kamenná víla“, protože vyrůstá přímo ze štěrbin mezi balvany, kde by jiná rostlina dávno vzdala boj o přežití. Její růst je pouze přízemní a tvoří souvislé koberce bez děr, pouze v okamžiku květu se lehce vzedme nad listoví, aby ukázal květy. Listy jsou oválné až obvejčité, středně zelené, jemně chloupkaté ale lesklé a neopadavé. Kvete od konce jara do začátku léta a její květy se objevují postupně, jako by si dávaly načas, aby každá mohla zazářit zvlášť. Není to rostlina, která by ohromila velikostí, ale její jemnost a detailní krása z ní dělají šperk skalek.

V zahradě se nejlépe uplatní ve skalce, na suchých zídkách nebo ve štěrkových záhonech, kde může vyniknout její přirozený habitus. Skvěle se kombinuje s nízkými rozchodníky, mateřídouškou, pumpavou, hořcem, starčekem nebo mydlicí, které jí dodají kontrastní barvu. V moderních přírodních výsadbách působí jako decentní výplň mezi výraznějšími druhy, ale v minimalistických kompozicích může být i hlavní hvězdou. Její plazivý habitus využijete i k pokrytí hran skalek a zídek.

Na péči není náročná, ale vyžaduje dobře propustnou půdu – ideálně s příměsí štěrku nebo písku. Miluje slunce, nesnáší přemokření, ale občas ocení zálivku, což ji odlišuje od typických suchomilek. Mrazuvzdornost sahá až k -34 °C. V nádobách se jí daří překvapivě dobře, pokud jí dopřejeme plné slunce, dobrou drenáž a občasnou mírnou zálivku.

Poslední revize 15-09-2025

Rozchodník nachový SEDUCTION® ROSE CHARM je součástí šlechtitelské série Seduction®, kterou vytvořila nizozemská firma Florensis. Tato odrůda si rychle získala oblibu díky svému kompaktnímu vzrůstu, bohatému kvetení a atraktivnímu vzhledu. Tvoří drobné, hvězdicovité květy složené z pastelově růžových plátků a světle žlutého středu, který během zrání květu tmavne do nachových tobolek se semeny. Jsou uspořádané do plochých chocholíkovitých květenství, která se objevují od konce léta do podzimu. Listy jsou masité, oválné, světle hráškově zelené, v mládí s jemným nádechem do purpurova. Rostlina dorůstá výšky kolem 30–40 cm a přibližně stejné šíře. Díky svému nízkému a hustému růstu působí jako elegantní polštářek, který se každoročně rozrůstá do bohatého trsu. Pro nižší růst můžete celou rostlinu přibližně v polovině června ostříhat napůl.

V zahradě se SEDUCTION® ROSE CHARM uplatní jako půdopokryvná trvalka nebo jako přední linie trvalkového záhonu. Skvěle se kombinuje s jinými sukulenty, jako jsou netřesky nebo kosmatce, ale také s jemnolistými trávami typu kavyl nebo kostřava. Vynikne i vedle stříbřitých listů čistce vlnatého, starčeku nebo tmavolistých odrůd vyšších rozchodníků. V moderní zahradě působí jako decentní barevný akcent, zatímco ve venkovské zahrádce navazuje na tradici rozchodníků našich babiček. Díky svému pozdnímu kvetení poskytuje včelám a motýlům cenný zdroj nektaru na konci sezóny. Odrůda je chráněna evropským patentem č. 60210 z roku 2022.

Potřebuje velmi dobře propustnou půdu a nesnáší přemokření — těžká zemina nebo trvale vlhká místa vedou ke hnilobě stonků a kořenů. Péče je jinak minimální: není třeba hnojit, řezat ani chránit před zimou. Zjara odstraňte staré stonky seříznutím těsně nad zemí a nechte rostlinu vyrašit ze spodních partií. Loňské stonky raději nevylamujte, ale opravdu odřežte, abyste nepoškodili mladé puky na jejich patkách, které se často tvoří již na podzim předchozího roku. Ty mladé listy jsou stočené do malých hlávek, díky kterým se rostlině dříve říkalo zelíčko nebo zaječí zelí. Častěji kontrolujte, zda je neobjevili slimáci a včas zakročte. Je mrazuvzdorný do cca -40 °C a je vhodný i do květináče (bez podmisky).

Poslední revize 15-09-2025

Botanický druh arálie papírodárné je exot a to v pravém slova smyslu. Pamatujete si, když jste někdy zahlédli něco či někoho tak zvláštního a přitažlivého, že jste si mohli hlavu ukroutit a zapomněli, kudy jdete, až jste skončili hlavou v pouličním sloupu? Jako ve filmu! Ale tady se to může stát i ve skutečnosti 😊

Tenhle exot nese obrovské, středně zelené, dlanité, hluboce laločnaté listy obvykle s 5 až 7 laloky, které mají mírně zvlněné okraje. Šířka listů se pohybuje kolem 60–80 cm, výjimečně až k metru, a jsou neseny na dlouhých, dutých řapících, které vyrůstají z vrcholu nevětveného stonku. Každý lalok – cíp listu nese u konců ještě dva kratší cípy, což připomíná pařáty obřího ještěra nebo kohouta na steroidech – působí divoce, jako by je příroda navrhla pro tropický thriller. 

Podle teplotní lokality, kde se pěstuje, se může jednat o opadavý keř či polodřevnatou trvalku do 2-2,5 m (u nás) nebo malý stálezelený strom o výšce až 5 m (v substropech). Povrch listů i mladých výhonů je pokryt jemnými rezavými chloupky, které mohou u nejcitlivějších osob způsobit podráždění pokožky. V subtropech a sklenících umí koncem léta vykvést krémově bílými květy uspořádanými do kulovitých květenství, které jsou velmi atraktivní pro hmyz. Po odkvětu se tvoří drobné černé plody. 

V roce 2007 se o Tetrapanaxu zmínil slavný britský zahradník Christopher Lloyd ve své knize „Exotic Planting for Adventurous Gardeners“, kde jej označil za rostlinu s „prehistorickým vzhledem a dramatickým efektem“. Jeho kultivar 'Rex' se stal ikonou tzv. jungle-style zahrad, které napodobují tropickou vegetaci. Zajímavostí je, že i mladé rostliny mají obrovské listy, což je u dřevin neobvyklé. V některých oblastech se Tetrapanax šíří agresivně pomocí podzemních výběžků, což mu vysloužilo označení „zahradní Godzilla“. 

V zahradě působí Tetrapanax jako výrazný solitér, který dodá kompozici exotický a architektonický ráz. Hodí se do subtropických koutů, k moderním domům i do městských zahrad, kde vynikne na pozadí jednoduchých linií. Skvěle se kombinuje s rostlinami jako jsou mrazuvzdorné banánovníky a begónie, nebo s tmavolistými trvalkami jako popelivka, ploštičník či rodgersie. Poutavý kontrast avšak nabídne i větší trs jemnolistých trav v okolí typu dochan, proso metlice. Díky své velikosti je vhodný do větších ploch, ale lze jej pěstovat i v přenosných nádobách, pokud mají dostatečný objem. Vzhledem k mohutným listům je třeba počítat s tím, že pod Tetrapanaxem se hůře daří jiným rostlinám – je tedy vhodné jej vysazovat jako dominantu.

Tetrapanax preferuje slunné až polostinné stanoviště, chráněné před silným větrem. Půda by měla být humózní, dobře propustná, ale zároveň vlhká – rostlina nesnáší přemokření, zejména v zimě. V období růstu ocení pravidelnou zálivku a přihnojení univerzálním hnojivem pro listnaté rostliny. Na podzim je vhodné rostlinu bohatě zamulčovat a chránit její kořenový krček před mrazem, například pomocí slámy, chvojí nebo kůry. Rostlina má tendenci tvořit výběžky, které mohou v ideálních růstových podmínkách vytvářet husté porosty. Mladé rostliny je lepší na zimu přenést do chladného, světlého prostoru a vysazovat ven až silnější jedince. Ověřená KOŘENOVÁ mrazuvzdornost je až –24 °C, přičemž nadzemní části odumírají již při cca -10 °C. Podle síly mrazu rostlina zjara opětovně raší buď ze špiček nepoškozených stonků nebo z kořenů, ale v zóně 6 nám ještě nezahynula ani jediná. Tetrapanax není jedovatý, ale jeho chloupky mohou být dráždivé, proto je vhodné při manipulaci používat rukavice. Lze pěstovat i ve větších nádobách, ale ty musíte na zimu uschovat mimo mráz.

Poslední revize: 14-09-2025

Rex je rychle rostoucí odrůda arálie papírodárné s obrovskými a nadmíru exotickými listy. Podle teplotní lokality, kde se pěstuje, se může jednat o opadavý keř či polodřevnatou trvalku do 2-2,5 m (u nás) nebo malý stálezelený strom o výšce až 5 m (v substropech). Jeho gigantické listy jsou hluboce laločnaté, až metr široké, nesené na dlouhých a tuhých řapících, které se jen tak nezlámou. Tuto odrůdu poznáte podle pravidelného vykrajování okrajů listů, jako by je stvořitel dělal z vykrajovátek na vánoční cukroví. Povrch listů i mladých výhonů je pokryt jemnými rezavými chloupky, které mohou u nejcitlivějších osob způsobit podráždění pokožky. V subtropech a sklenících umí koncem léta vykvést krémově bílými květy uspořádanými do kulovitých květenství, které jsou velmi atraktivní pro hmyz. Po odkvětu se tvoří drobné černé plody. 

V roce 2007 se o Tetrapanaxu zmínil slavný britský zahradník Christopher Lloyd ve své knize „Exotic Planting for Adventurous Gardeners“, kde jej označil za rostlinu s „prehistorickým vzhledem a dramatickým efektem“. Jeho kultivar 'Rex' se stal ikonou tzv. jungle-style zahrad, které napodobují tropickou vegetaci. Zajímavostí je, že i mladé rostliny mají obrovské listy, což je u dřevin neobvyklé. V některých oblastech se Tetrapanax šíří agresivně pomocí podzemních výběžků, což mu vysloužilo označení „zahradní Godzilla“. 

V zahradě působí Tetrapanax 'Rex' jako výrazný solitér, který dodá kompozici exotický a architektonický ráz. Hodí se do subtropických koutů, k moderním domům i do městských zahrad, kde vynikne na pozadí jednoduchých linií. Skvěle se kombinuje s rostlinami jako jsou mrazuvzdorné banánovníky a begónie, nebo s tmavolistými trvalkami jako popelivka, ploštičník či rodgersie. Poutavý kontrast avšak nabídne i větší trs jemnolistých trav v okolí typu dochan, proso metlice. Díky své velikosti je vhodný do větších ploch, ale lze jej pěstovat i v přenosných nádobách, pokud mají dostatečný objem. Vzhledem k mohutným listům je třeba počítat s tím, že pod Tetrapanaxem se hůře daří jiným rostlinám – je tedy vhodné jej vysazovat jako dominantu.

Tetrapanax 'Rex' preferuje slunné až polostinné stanoviště, chráněné před silným větrem. Půda by měla být humózní, dobře propustná, ale zároveň vlhká – rostlina nesnáší přemokření, zejména v zimě. V období růstu ocení pravidelnou zálivku a přihnojení univerzálním hnojivem pro listnaté rostliny. Na podzim je vhodné rostlinu bohatě zamulčovat a chránit její kořenový krček před mrazem, například pomocí slámy, chvojí nebo kůry. Rostlina má tendenci tvořit výběžky, které mohou v ideálních růstových podmínkách vytvářet husté porosty. Mladé rostliny je lepší na zimu přenést do chladného, světlého prostoru a vysazovat ven až silnější jedince. Ověřená KOŘENOVÁ mrazuvzdornost je až –24 °C, přičemž nadzemní části odumírají již při cca -10 °C. Podle síly mrazu rostlina zjara opětovně raší buď ze špiček nepoškozených stonků nebo z kořenů, ale v zóně 6 nám ještě nezahynula ani jediná. Tetrapanax není jedovatý, ale jeho chloupky mohou být dráždivé, proto je vhodné při manipulaci používat rukavice. Lze pěstovat i ve větších nádobách, ale ty musíte na zimu uschovat mimo mráz.

Poslední revize: 14-09-2025

Ibišky syrské nešlechtí mnoho pěstitelů, takže najde-li se někdo, kdo se jim věnuje cíleně a dlouhodobě, brzy se ve svém oboru stane uznávaným. Jednou takovou významnou šlechtitelskou stanicí je Hortival Diffusion ve Francii, což je nové jméno pro školku Minier založenou už roku 1838 v Anjou. Šlechtěním ibišků se zabývají již od 60. let minulého století a prvním vedoucím programu byl Claude Bellion. Za jeho vedení vznikly velkokvěté odrůdy jako Pink Giant a Russian Violet (1970). Jeho štafetu poté převzal Patrick Pineau a nyní (r. 2025) je šéfem programu Pierre Chaussard. Díky nim již známe například vylepšené starší odrůdy jako SUP’BRIDGE nebo SUP‘HEART, plnokvětou sérii French Cabaret®, sérii Chateau®, která se zatím těší popularitě hlavně v USA. Nové kultivary se objevují dál a dál a díky našemu dlouhodobému partnerství se školkou Minier jsme hrdí na to, že můžeme představovat jejich nejnovější šlechtitelské úspěchy, jakmile jsou uvedeny na trh.

Odrůda B'TWIST® LAVENDER přichází s dalším vylepšením již známých odrůd syrských ibišků s růžovými květy. Tyto květy jsou obrovské: mají 10-12 cm v průměru, jasně pastelově lila růžový odstín a velmi nápadný střed purpurově rudého oka, jehož paprsky střílí ohňostroj až do poloviny okvětních plátků. Světlounce krémový sloupek s bliznami a prašníky uprostřed – typický znak celé čeledi slézovitých (např. sléz či topolovka) – tu není příliš nápadný, a navíc jej částečně zakrývá několik drobných zakrnělých plátků. B'TWIST® LAVENDER roste do pěkného, vzpřímeného a zdravého keře a přirůstá cca 30 cm ročně při dospělé výšce 2,5–3 metry. Zachovává si vzpřímený, hustě větvený habitus a pevné větve, které bez potíží unesou záplavu květů od července až do září. Roku 2020 získal ocenění ADR od anglické Královské zahradnické společnost RHS. 

Opadavé listy jsou 5-7 cm dlouhé, trojcípé, mělce laločnaté, středně až tmavě zelené. Jako u většiny v létě kvetoucích dřevin raší dost pozdě, tak si nedělejte zbytečné starosti, že třeba zmrznul, jestliže ještě v dubnu na keři nic neuvidíte. Pokud začnou žloutnout a opadávat, je rostlina momentálně přelitá nebo se ještě nestihla prokořenit. Má dužnaté kořeny, které si dobře poradí s dočasným nedostatkem vody. 

Pravidelný řez ibišků není vhodný, protože rostliny samy od sebe tvoří pěkné keře, jsou-li v dostatečně vlhké půdě. Přesto mnoho pěstitelů každoroční řez doporučuje pro získání větších květů. Nevýhodou zůstává, že radikálně zakrácené keře vykvétají později a některé odrůdy mají poněkud měkké nové výhony, které se pak mohou se ohýbat. Jediný řez, který doporučuji, je zkrácení již velkého, dospělého keře, vždy zjara před rašením a řezat můžete až o 80 %. 

Co se typu země týče, ibišek je vcelku nenáročný. Pouze starší rostliny při přesazování nemají rády rašelinu. Zem musí být každopádně rozumně propustná, středně živná ale nepřehnojená. Milují vodu, takže pokud si pohlídáte, že čerstvě vysazené rostliny se neutopí, můžete je umístit i tam, kde se během vegetační sezóny mají šanci dobře napít. Pro lepší násadu květů i jejich velikost můžete použít selektivní hnojiva na bázi fosforu (na tvorbu květů), ale není to nutné. Umístěte jej na přímé slunce = vyžaduje úpal. Plně mrazuvzdorný do min. -27 °C, ale zřejmě snese ještě silnější mráz. Není vhodný do nádob.

Poslední revize 11-09-2025.

Pokud máte rádi přírodně laděné zahrady, hlavatku obrovskou si zamilujete. Její květy tančí ve větru s lehkostí lesní víly a vypadají přesně tak, jako by je víla uháčkovala při svitu měkkého měsíce. Jsou to jemné, máslově žluté koule, které se vznášejí vysoko nad záhonem – nekřičí okázalostí, ale šeptají elegancí. Botanicky se jim říká strbouly: kulovitá květenství složená z desítek drobných trubkovitých kvítků, každý s vlastní korunou, připravenou přivítat čmeláka nebo motýla. Stonky, které je nesou, jsou vzpřímené, štíhlé a pevné, dorůstající výšky přes dva metry. Přesto působí lehce, jako by se samy držely ve vzduchu. Nejsou těžké ani robustní — spíš jako stébla, která se rozhodla vyrůst do nebe. Kvete spolehlivě od konce jara do poloviny léta; po odkvětu je vhodné odstřihnout celé odkvetlé květní stonky až k bázi listové růžice nebo k prvnímu silnému listu na lodyze, čímž se prodlouží doba kvetení a rostlina zůstane upravená.

Zatímco si květy hoví s hlavami v oblacích a levitují ve větru s téměř nadpřirozenou lehkostí, paty rostliny se noří do mohutné růžice mírně plstnatých listů, jež připomíná pampelišku v nadživotní velikosti. Každý list je hluboce vykrajovaný, kopinatý až podlouhlý, s výraznou střední žilkou a jemně zubatými okraji. V létě září svěží zelení, která tvoří pevný, rustikální kontrast k jemným květům nad nimi. S příchodem prvních chladných nocí koncem léta se však jejich barva začne měnit – nejprve se do žil vpíjí tmavší tóny, až se celá plocha listu zbarví do vínově červené, která rostlině propůjčí podzimní dramatičnost.

V trvalkovém záhonu se hlavatka uplatní jako vzdušný architektonický prvek, který dodá výsadbě výšku a lehkost zároveň. Nejčastěji patří do zadních partií, pokud ovšem netvoříte ostrůvky, jejichž středy chcete přirozeně vyvýšit. Skvěle zapadne do přírodně laděných kompozic, kde může volně tančit mezi řebříčky, třapatkovkami, chrpami či sporýši. V kombinaci s okrasnými travami, jako jsou kavyl, bezkolenec nebo dochan, získá výsadba pohyb a jemně proměnlivou strukturu. Vedle vyšších odrůd romantických trvalek, například svíčkovce, šalvějí nebo chrastavce, vynikne kontrast mezi jemností jejích květů a sytostí barev sousedů. V zadní části smíšeného záhonu vytvoří lehké, průsvitné pozadí, které nechá vyniknout nižším rostlinám v popředí a zároveň propojí celou kompozici do harmonického celku.

Hlavatka obrovská je překvapivě nenáročná a přizpůsobivá trvalka. Nejlépe prospívá na slunném stanovišti nebo v lehkém polostínu, chráněném před prudkým větrem, který by mohl polámat její vysoké stonky. Půdu má ráda hlubokou, živnou a dobře propustnou, ideálně mírně zásaditou až neutrální, ale snese i běžnou zahradní zeminu, pokud není dlouhodobě podmáčená. Po zakořenění zvládá i kratší období sucha, přesto v horkém létě ocení občasnou zálivku. Množí se semeny, ale není invazní; pro zamezení samovýsevu odstraňujte odkvetlé květy ještě před dozráním semen. Zjara před novým rašením odstraňte všechny nadzemní části. Je plně mrazuvzdorná přibližně do –34 °C a patří mezi dlouhověké trvalky, které na stanovišti vydrží řadu let bez ztráty vitality; čas od času však ocení dělení trsů na jaře nebo na podzim.

Poslední revize 12-09-2025

Metallica Crispa je výrazná odrůda zběhovce jehlancovitého, která je rovněž půdopokryvná, ale oproti zběhovci plazivému tvoří mnohem kompaktnější trsy. Její listy jsou velmi dekorativní a navíc v mírných zimách stálezelené. Mají kovový lesk a jejich barva se pohybuje od tmavě zelené přes purpurově bronzovou až po téměř černé odstíny v závislosti na osvětlení a ročním období. Povrch listů je nápadně puchýřkatý až bublinkatý se zvlněnými okraji, což nabízí nezvyklý plastický vzhled. Listy vyrůstají v přízemní růžici, která tvoří hustý, nízký koberec. Květy se objevují od června až do konce léta, jsou tmavě modré až fialové, dvoupyské, uspořádané v krátkých klasovitých květenstvích na vzpřímených stoncích o výšce asi 25 cm. Výška rostliny bez květů se pohybuje mezi 5–10 cm, šířka může dosáhnout až 30 cm. Rozmnožuje se pomocí krátkých oddenků, které umožňují pomalé, ale stabilní šíření a je odolná půdním chorobám, které mohou poškozovat porosty zběhovce plazivého.

Původ kultivaru Metallica Crispa není jednoznačně doložen. V odborných databázích, včetně Royal Horticultural Society, je veden jako uznaný kultivar, avšak bez uvedení šlechtitele či data registrace. Na základě dostupných informací lze předpokládat, že se jedná o zahradní selekci vzniklou pravděpodobně v západní Evropě, nejspíše v Anglii nebo Německu, v průběhu 20. století. První doložený herbářový záznam pochází z roku 1999, kdy byl exemplář nasbírán v hrabství Surrey ve Velké Británii sběratelem K. Simpsonem. V evropských zahradnických katalozích se Metallica Crispa ale objevuje již dříve – od 80. let a v Česku se začala objevovat od 90. let minulého století. Absence formální registrace a šlechtitelského záznamu naznačuje, že šlo nejspíš o vegetativně šířený výběr bez oficiálního „rodného listu“, což je u starších trvalek poměrně běžné. Přesto si díky svému výraznému vzhledu i spolehlivosti získala stabilní místo v sortimentu evropských zahradnictví.

V zahradní architektuře se Metallica Crispa uplatní jako půdopokryvná rostlina do polostínu či stínu. Skvěle se kombinuje s poměnkovci, hostami, heucherami nebo nízkými travinami či kapradinami, ideálně v kontrastní barevné kombinaci. Vynikne také v nepříliš suché skalce, mezi kameny nebo jako lem záhonů. Díky svému tmavému olistění vytváří kontrastní pozadí pro světle kvetoucí trvalky. V nádobách působí efektně jako převislá rostlina, zejména v kombinaci s drobnokvětými letničkami. Její struktura a barva dodávají kompozici hloubku a eleganci.

Ajuga nevyžaduje složitou péči – prospívá v humózní, dobře propustné půdě jakéhokoli pH s mírnou vlhkostí a nejlépe se jí daří v polostínu. Je plně mrazuvzdorná až do –37 °C a velmi odolná vůči chorobám. Jako zástupce druhu Ajuga pyramidalis má kompaktní růst bez výběžků, takže zůstává stabilně na místě. Pokud se rostlina přesto začne vytrácet, bývá to spíše důsledkem nevhodných podmínek než přirozené migrace. Doporučuje se občasné dělení a přesazení, které ji omladí a podpoří její vitalitu. V nádobách dejte pozor na přelití.

Poslední revize 11-09-2025

Na tuto linii navazuje i moderní kultivar BLOOM ME AWAY v pěstební oblasti Warmond v Nizozemsku, kde jej selektoval Garry Grueber z otevřeného opylení jiných hybridů kakostu roku 2012. Jeho květy jsou fantastické a vždy se vám dívají zpříma do tváře, protože se během dne umí otáčet za sluníčkem a tím pádem i za vámi. Jsou pětičetné, modré až modrofialové s výrazným fialovým žilkováním a žlutým pylem. Průměr květu je kolem 4 cm. Vyrůstají po dvou v úžlabních vrcholících, na jednom postranním stonku se objevuje v průměru 16 poupat a 4 otevřené květy současně. Kvetení začíná přirozeně v červenci a pokračuje až do října, přičemž poupata se otevírají postupně každé 2–3 dny. Květy jsou samočistící = nevyžadují odstraňování. Jako vegetativně množený kultivar má znaky stálé, ale intenzita barvy a hustota kvetení se mohou mírně lišit podle světelných a teplotních podmínek.

Jedná se o trvalku s kompaktním, mírně rozkladitým až polštářovitým habitem. Dorůstá výšky kolem 20 cm a šířky až 45 cm. Vytváří husté bazální větvení – v průměru kolem 20 postranních výhonů – a díky tomu rychle pokryje půdu souvislým porostem. Stonky jsou tenké, pružné, až 45 cm dlouhé a opadavé listy jsou stejně pěkné jako květy. Jsou vstřícné, dlanitě dělené do hlubokých laloků, jemně pilovité, sytě zelené, na obou stranách jemně chlupaté. Při vysokých letních teplotách se mohou na listech objevit drobné červené tečky – není to choroba, ale přirozená reakce na stres. Odrůda je chráněna americkým patentem č. PP32481 z roku 2020 

Díky svému kompaktnímu růstu, dlouhé době kvetení a odolnosti vůči teplu je BLOM ME AWAY ideální pro trvalkové záhony, přední části rabat, městské výsadby, přírodně laděné zahrady i jako půdopokryvná rostlina pod stromky a keře z osluněné části, kde bohatě pokvate. Skvěle se uplatní i v nádobách na terasách a balkonech (doporučený průměr nádoby alespoň 25 cm). V plném květu vytvoří souvislý, barevný koberec, který přitahuje opylovače, a po odkvětu zůstává dekorativní díky svým listům. Pro zahradní architekty je to spolehlivý „pracovní kůň“, protože hlavně v plošných výsadbách nabídne hodně muziky.

Hybridy kakostu Wallichova prospívají nejlépe na plném slunci až v lehkém polostínu, v propustné, středně živné a mírně vlhké půdě, která nesmí být trvale zamokřená. Snesou i běžné zahradní podmínky, ale v horkých obdobích ocení pravidelnou zálivku. Hnojení je možné, ale není nutné. Po odkvětu je možné seříznout odkvetlé stonky a starší listy, čímž se podpoří tvorba nových listů a udrží kompaktní tvar. Dokonce jsem už viděl, jak jej seřezali sekačkou na trávu. Mrazuvzdornost sahá až do cca -34 °C a je možné i pěstování v nádobách.

Poslední revize 10-09-2025

Růže Hugova patří mezi botanické růže ze skupiny s jemnými, drobnými lístky. Poprvé ji popsal britský botanik William Botting Hemsley na konci 19. století. Druhové jméno dostala po skotském misionáři a sběrateli rostlin reverendu Williamu Hugovi, který ji objevil ve střední Číně a poslal do Evropy kolem roku 1899, kde si rychle si získala obdiv pro své časné a bohaté kvetení. V přírodě roste ve střední a severní Číně – od S’-čchuanu a Kan-su přes Šan-si až po Mandžusko – a také v Koreji. Najdete ji na slunných stráních, v křovinách a na okrajích světlých lesů, často vysoko v horách, až do 2300 metrů nad mořem. V době svého objevu byla jednou z mála známých růží s čistě žlutým květem, což v Evropě vyvolalo velký rozruch a zájem šlechtitelů.

Květy se objevují jednotlivě na nových výhonech a jsou opravdovou ozdobou – pět jemných plátků v odstínech od světle po sytě žlutou, průměr kolem 4–5 cm. Uprostřed září zlaté tyčinky, které lákají včely. Po odkvětu nasazuje drobné, hnědočervené šípky. Kvete velmi brzy, často už ve druhé polovině dubna, kdy většina růží teprve raší a dokáže skvěle doplnit zahrady s právě kvetoucími magnóliemi v růžových odstínech. Protože jde o botanický druh, může se v detailech trochu lišit – někde má květy světlejší, jinde sytější, ostny hustší nebo řidší, šípky větší či menší a i velikost listů je proměnlivá. V přírodě i pěstování může být zaměňována s příbuznými druhy, zejména s Rosa xanthina. Opadavé listy jsou velmi atraktivní: jsou lichozpeřené a složené ze 7 až 15 jemně pilovitých a matně zelených lístků, které se na podzim zbarvují do žluta.

Růže Hugova tvoří vzpřímené až lehce klenuté keře o výšce 2–3 metrů na výšku i na šířku, výjimečně i víc. Roste středně rychle – každý rok přidá zhruba 30–40 cm. Větve jsou štíhlé a hustě poseté jemnými, přímými ostny, které mohou být u mladých výhonů načervenalé. Je ideální pro volně rostoucí živé ploty, jako solitéra do trávníku nebo do přírodně laděných výsadeb. Hodí se i do veřejné zeleně – je odolná, nenáročná a kvete v době, kdy ostatní růže ještě spí. Navíc je velmi zdravá, netrpí běžnými chorobami, je odolná vůči škůdcům, dobře snáší i méně úrodné půdy a mráz jí neublíží. 

Nejlépe jí vyhovuje plné slunce a propustná, středně živná půda. Snese i sušší místa, ale v době nasazování poupat ocení zálivku. Není vybíravá na pH půdy. Kvete jen jednou za rok, ale o to bohatěji. Řez není nutný, ale je možný. Po odkvětu můžete odstranit staré, málo kvetoucí větve, aby mohly vyrůst nové, nebo ji vytvarovat do živého plotu – buď po odkvětu nebo zjara před rašením. Je plně mrazuvzdorná minimálně do –29 °C, takže bez problémů přezimuje i v drsnějších podmínkách. Pro svůj větší vzrůst a hluboké kořeny se nehodí pro dlouhodobé pěstování v nádobách – nejlépe prospívá ve volné půdě.

Poslední revize 09-09-2025

Abélie Little Lady je atraktivní, stálezelený až poloopadavý, pomalu rostoucí keř bohatě kvetoucí od poloviny léta až do prvních mrazů. Květy jsou drobné, trubkovité, téměř bílé s jemným růžovým nádechem, příjemně voní a lákají motýly i další opylovače. Jejich půvab umocňují nápadné nachové kalichy, které přetrvávají i po opadání kvítků a prodlužují okrasný efekt hluboko do podzimu – působí, jako by rostlina vykvetla podruhé, tentokrát v jiné barvě.

Listy jsou drobné, eliptické až vejčité, vysoce lesklé a dodávají keři luxusní vzhled ještě před začátkem kvetení. V průběhu roku se jejich barva mění od svěže zelené na jaře přes tmavší letní odstíny až po měděné tóny na podzim. Keř má přirozeně široce kulovitý tvar a v dospělosti dorůstá přibližně 50–100 cm na výšku i do šířky. Husté větvení vytváří bohatý, souvislý porost bez mezer, ideální pro menší zahrady, předzahrádky i pěstování v nádobách. Little Lady vznikla jako náhodná mutace odrůdy ‘Prostrata’, kterou v srpnu 2015 objevil Klemens Keysers ve své školce v německém Kevelaeru. Od roku 2020 je chráněna americkým rostlinným patentem PP31,410.

Hustý a kompaktní habitus této odrůdy lze využít téměř univerzálně – v zahradách se zakrslými jehličnany jako kvetoucí oživení bez nároků na prostor, ve stálezelených aranžmá s odlišnými tvary listů (bobkovišeň ‘Sofia’, červenající leukotoe, mrazuvzdorné pryšce), v kombinaci s drobnolistými keříky (choisya, hebe, berberis) nebo mezi suchovzdornými druhy (caryopteris, vitex, arbutus, okrasné trávy) pro bezúdržbovou zeleň.

Abélie milují slunce a po zakořenění jsou výrazně suchovzdorné – nevyžadují zálivku navíc ani během suchého léta. Zjara je můžete vytvarovat lehkým řezem, ale snáší i silný zmlazovací řez do staršího dřeva. Ve starších encyklopediích se uvádí nízká mrazuvzdornost pro naše podnebí, ale my jsme všechny dlouhodobě otestovali a rostou a kvetou i po těžkých zimách. Pouze bydlíte-li ve vyšší poloze, umístěte abélii na místo chráněné před ostrým, mrazivým větrem. Abélie jsou naprosto nenáročné na půdu, zvládnou i jílovitá podloží, pokud je v prvním roce po výsadbě neutopíte v mokré zemi. Little Lady je mrazuvzdorná do min. -29 °C bez jakékoli ochrany.

Poslední revize 07-09-2025

Sasanka ELFIN SWAN tvoří kompaktní trs vysoký přibližně 35–45 cm (v ideálních podmínkách i o trochu vyšší), ze kterého vyrůstají pevné, vzpřímené a jemně větvené stonky. Květy jsou jednoduché, o průměru 4–6 cm, z lícní strany čistě bílé a z rubu výrazně modrofialové, obvykle se 6–8 okvětními lístky a žlutým středem tyčinek. Listy jsou středně velké, sytě zelené, hluboce dlanitě laločnaté a hrubě zubaté na okrajích, tvoří hustý přízemní porost, který zvýrazňuje dvoubarevný efekt květů a dodává trsu na atraktivitě i mimo dobu kvetení – což je však téměř protimluv, protože tato sasanka dokáže za dobrých podmínek kvést od června až do podzimu. Z celé série se pokládá za nejkompaktnější a je chráněna americkým rostlinným patentem PP30,496, uděleným v roce 2019.

Uplatní se v předních partiích smíšených trvalkových záhonů, kde její kompaktní habitus dovolí, aby bílé květy s modrofialovým rubem svítily nad tmavším listem okolních rostlin. V řídkém polostínu pod stromy či vyššími keři vytváří od června do října pravidelný rytmus květů a skvěle tak sekunduje i dalším dlouho kvetoucím trvalkám, jako jsou například kakosty. Výborně vypadá v kombinaci s kontrastními listy mnoha dlužich a efektní je i v kombinaci s kapradinami či mitrovničkou. Zkuste popustit uzdu fantazii a vysadit z jedné strany tmavolistou dlužichu a z druhé některou zlatolistou odrůdu rákosovky – to bude teprve spektákl!

Nejlépe prospívá na stanovišti s propustnou, humózní a rovnoměrně vlhkou půdou, ideálně v polostínu, kde je chráněna před prudkým poledním sluncem. Snese i slunné místo, pokud má dostatek vláhy, a v řidším stínu pod stromy či vyššími keři si zachovává kompaktní tvar a bohaté kvetení. Vyžaduje pravidelnou zálivku v období sucha, především v prvních letech po výsadbě, a občasné přihnojení kompostem nebo hnojivem pro kvetoucí trvalky. Odkvetlé stonky je vhodné průběžně odstraňovat, čímž se podpoří tvorba nových poupat a prodlouží doba kvetení. Je plně mrazuvzdorná do cca −28 °C, takže v našich podmínkách nevyžaduje zimní kryt, pouze v oblastech s holomrazy ocení lehký mulč z listí či chvojí a kůrový mulč po celý rok ji ochrání před rychlým vysycháním.

Poslední revize 04-09-2025

Ibišky syrské nešlechtí mnoho pěstitelů, takže najde-li se někdo, kdo se jim věnuje cíleně a dlouhodobě, brzy se ve svém oboru stane uznávaným. Jednou takovou významnou šlechtitelskou stanicí je Hortival Diffusion ve Francii, což je nové jméno pro školku Minier založenou už roku 1838 v Anjou. Šlechtěním ibišků se zabývají již od 60. let minulého století a prvním vedoucím programu byl Claude Bellion. Za jeho vedení vznikly velkokvěté odrůdy jako Pink Giant a Russian Violet (1970). Jeho štafetu poté převzal Patrick Pineau a nyní (r. 2025) je šéfem programu Pierre Chaussard. Díky nim již známe například vylepšené starší odrůdy jako SUP’BRIDGE nebo SUP‘HEART, plnokvětou sérii French Cabaret®, sérii Chateau®, která se zatím těší popularitě hlavně v USA. Nové kultivary se objevují dál a dál a díky našemu dlouhodobému partnerství se školkou Minier jsme hrdí na to, že můžeme představovat jejich nejnovější šlechtitelské úspěchy, jakmile jsou uvedeny na trh.

Představte si modř letního nebe těsně před soumrakem, kdy se jeho hluboký odstín jemně prolíná s teplými tóny červánků. Právě takovou barvu nese překrásná odrůda syrského ibišku BEAUTIFULL® COBALT, vyšlechtěná v roce 2024 týmem Hortival Diffusion. Její velké, 8–10 cm široké květy září pastelově modrofialovým odstínem, který je ještě sytější než u slavné odrůdy BLUE CHIFFON®. Střed zdobí temně purpurové až vínové oko s krátkými paprsky a bohatý věnec drobných, zakrnělých okvětních plátků, jež téměř zakrývají světlounce krémový sloupek s bliznami a prašníky – typický znak celé čeledi slézovitých (např. sléz či topolovka). Keř roste středně rychle (20–30 cm ročně) a dorůstá výšky 2–3 metry. Zachovává si vzpřímený, hustě větvený habitus a pevné větve, které bez potíží unesou záplavu květů od července až do září. Nízká tvorba semen znamená méně nepořádku a delší, bohatší kvetení.

Opadavé listy jsou 5-7 cm dlouhé, trojcípé, mělce laločnaté, středně až tmavě zelené. Jako u většiny v létě kvetoucích dřevin raší dost pozdě, tak si nedělejte zbytečné starosti, že třeba zmrznul, jestliže ještě v dubnu na keři nic neuvidíte. Pokud začnou žloutnout a opadávat, je rostlina momentálně přelitá nebo se ještě nestihla prokořenit. Má dužnaté kořeny, které si dobře poradí s dočasným nedostatkem vody. 

Pravidelný řez ibišků není vhodný, protože rostliny samy od sebe tvoří pěkné keře, jsou-li v dostatečně vlhké půdě. Přesto mnoho pěstitelů každoroční řez doporučuje pro získání větších květů. Nevýhodou zůstává, že radikálně zakrácené keře vykvétají později a některé odrůdy mají poněkud měkké nové výhony, které se pak mohou se ohýbat. Jediný řez, který doporučuji, je zkrácení již velkého, dospělého keře, vždy zjara před rašením a řezat můžete až o 80 %. 

Co se typu země týče, ibišek je vcelku nenáročný. Pouze starší rostliny při přesazování nemají rády rašelinu. Zem musí být každopádně rozumně propustná, středně živná ale nepřehnojená. Milují vodu, takže pokud si pohlídáte, že čerstvě vysazené rostliny se neutopí, můžete je umístit i tam, kde se během vegetační sezóny mají šanci dobře napít. Pro lepší násadu květů i jejich velikost můžete použít selektivní hnojiva na bázi fosforu (na tvorbu květů), ale není to nutné. Umístěte jej na přímé slunce = vyžaduje úpal. Plně mrazuvzdorný do min. -27 °C, ale zřejmě snese ještě silnější mráz. Není vhodný do nádob.

Poslední revize 01-09-2025.

Ibišky syrské nešlechtí mnoho pěstitelů, takže najde-li se někdo, kdo se jim věnuje cíleně a dlouhodobě, brzy se ve svém oboru stane uznávaným. Jednou takovou významnou šlechtitelskou stanicí je Hortival Diffusion ve Francii, což je nové jméno pro školku Minier založenou už roku 1838 v Anjou. Šlechtěním ibišků se zabývají již od 60. let minulého století a prvním vedoucím programu byl Claude Bellion. Za jeho vedení vznikly velkokvěté odrůdy jako Pink Giant a Russian Violet (1970). Jeho štafetu poté převzal Patrick Pineau a nyní (r. 2025) je šéfem programu Pierre Chaussard. Díky nim již známe například vylepšené starší odrůdy jako SUP’BRIDGE nebo SUP‘HEART, plnokvětou sérii French Cabaret®, sérii Chateau®, která se zatím těší popularitě hlavně v USA. Nové kultivary se objevují dál a dál a díky našemu dlouhodobému partnerství se školkou Minier jsme hrdí na to, že můžeme představovat jejich nejnovější šlechtitelské úspěchy, jakmile jsou uvedeny na trh.

Když se řekne POMPEI®, většině z nás se vybaví slavné římské město, které před staletími pohřbily tuny sopečného popela. Možná právě představa žhnoucí energie a dramatických barev erupce inspirovala tvůrce tohoto ibišku syrského k pojmenování, jež odkazuje na stejnou intenzitu – květy totiž září na dálku jako výbuch sopky, ovšem tentokrát jen obrazně a zcela bezpečně. Mají sytě malinově růžový odstín a průměr až 10 cm, což řadí tuto odrůdu mezi nejvelkokvětější v rámci druhu. Jsou poloplné – pět velkých okvětních plátků doplňuje věnec menších, zakrnělých, které částečně zakrývají světlounce krémový sloupek s bliznami a prašníky, typický pro celou čeleď slézovitých (např. sléz či topolovka). Uprostřed najdete i malé rudé očko, které je rovněž téměř zakryté drobnějšími plátky. Keř roste středně rychle (20–30 cm ročně) a dorůstá výšky 2–3 metry, přičemž si zachovává vzpřímený, hustě větvený habitus. Poprvé byl představen v roce 2024 a je chráněn patentem č. PP36672 z roku 2025.

Opadavé listy jsou 5-7 cm dlouhé, trojcípé, mělce laločnaté, středně až tmavě zelené. Jako u většiny v létě kvetoucích dřevin raší dost pozdě, tak si nedělejte zbytečné starosti, že třeba zmrznul, jestliže ještě v dubnu na keři nic neuvidíte. Pokud začnou žloutnout a opadávat, je rostlina momentálně přelitá nebo se ještě nestihla prokořenit. Má dužnaté kořeny, které si dobře poradí s dočasným nedostatkem vody. 

Pravidelný řez ibišků není vhodný, protože rostliny samy od sebe tvoří pěkné keře, jsou-li v dostatečně vlhké půdě. Přesto mnoho pěstitelů každoroční řez doporučuje pro získání větších květů. Nevýhodou zůstává, že radikálně zakrácené keře vykvétají později a některé odrůdy mají poněkud měkké nové výhony, které se pak mohou se ohýbat. Jediný řez, který doporučuji, je zkrácení již velkého, dospělého keře, vždy zjara před rašením a řezat můžete až o 80 %. 

Co se typu země týče, ibišek je vcelku nenáročný. Pouze starší rostliny při přesazování nemají rády rašelinu. Zem musí být každopádně rozumně propustná, středně živná ale nepřehnojená. Milují vodu, takže pokud si pohlídáte, že čerstvě vysazené rostliny se neutopí, můžete je umístit i tam, kde se během vegetační sezóny mají šanci dobře napít. Pro lepší násadu květů i jejich velikost můžete použít selektivní hnojiva na bázi fosforu (na tvorbu květů), ale není to nutné. Umístěte jej na přímé slunce = vyžaduje úpal. Plně mrazuvzdorný do min. -27 °C, ale zřejmě snese ještě silnější mráz. Není vhodný do nádob.

Poslední revize 31-08-2025.

Ibišky syrské nešlechtí mnoho pěstitelů, takže najde-li se někdo, kdo se jim věnuje cíleně a dlouhodobě, brzy se ve svém oboru stane uznávaným. Jednou takovou významnou šlechtitelskou stanicí je Hortival Diffusion ve Francii, což je nové jméno pro školku Minier založenou už roku 1838 v Anjou. Šlechtěním ibišků se zabývají již od 60. let minulého století a prvním vedoucím programu byl Claude Bellion. Za jeho vedení vznikly velkokvěté odrůdy jako Pink Giant a Russian Violet (1970). Jeho štafetu poté převzal Patrick Pineau a nyní (r. 2025) je šéfem programu Pierre Chaussard. Díky nim již známe například vylepšené starší odrůdy jako SUP’BRIDGE nebo SUP‘HEART, plnokvětou sérii French Cabaret®, sérii Chateau®, která se zatím těší popularitě hlavně v USA. Nové kultivary se objevují dál a dál a díky našemu dlouhodobému partnerství se školkou Minier jsme hrdí na to, že můžeme představovat jejich nejnovější šlechtitelské úspěchy, jakmile jsou uvedeny na trh.

Odrůda ibišku syrského IGLOO® je jedním slovem překrásná a její název je trefný – pohled na květ evokuje chladné iglú, které v tomto případě ale neroztaje. Naopak, letní slunce vyhledává a doslova se v něm koupe. Květy jsou bílé s jemně chladivě namodralými okraji, jako by se chtěly napít inkoustu, ale na poslední chvíli si to rozmyslely, takže jsou jen světlounce modrofialové. Jsou velké (8-10 cm), uprostřed mají menší rudé očko a světlounce krémový sloupek s bliznami a prašníky – typický pro celou čeleď slézovitých (např. sléz či topolovka). Sloupek je částečně skrytý mezi několika menšími, zakrnělými plátky. Keř roste středně rychle (20–30 cm ročně) a dorůstá výšky 2–3 metry, přičemž si zachovává vzpřímený a hustě větvený habitus. Poprvé byl představen v roce 2024.

Opadavé listy jsou 5-7 cm dlouhé, trojcípé, mělce laločnaté, středně až tmavě zelené. Jako u většiny v létě kvetoucích dřevin raší dost pozdě, tak si nedělejte zbytečné starosti, že třeba zmrznul, jestliže ještě v dubnu na keři nic neuvidíte. Pokud začnou žloutnout a opadávat, je rostlina momentálně přelitá nebo se ještě nestihla prokořenit. Má dužnaté kořeny, které si dobře poradí s dočasným nedostatkem vody. 

Pravidelný řez ibišků není vhodný, protože rostliny samy od sebe tvoří pěkné keře, jsou-li v dostatečně vlhké půdě. Přesto mnoho pěstitelů každoroční řez doporučuje pro získání větších květů. Nevýhodou zůstává, že radikálně zakrácené keře vykvétají později a některé odrůdy mají poněkud měkké nové výhony, které se pak mohou se ohýbat. Jediný řez, který doporučuji, je zkrácení již velkého, dospělého keře, vždy zjara před rašením a řezat můžete až o 80 %. 

Co se typu země týče, ibišek je vcelku nenáročný. Pouze starší rostliny při přesazování nemají rády rašelinu. Zem musí být každopádně rozumně propustná, středně živná ale nepřehnojená. Milují vodu, takže pokud si pohlídáte, že čerstvě vysazené rostliny se neutopí, můžete je umístit i tam, kde se během vegetační sezóny mají šanci dobře napít. Pro lepší násadu květů i jejich velikost můžete použít selektivní hnojiva na bázi fosforu (na tvorbu květů), ale není to nutné. Umístěte jej na přímé slunce = vyžaduje úpal. Plně mrazuvzdorný do min. -27 °C, ale zřejmě snese ještě silnější mráz. Není vhodný do nádob.

Poslední revize 30-08-2025.

Dlužicha Royal Ruby je starší kultivar, jejíž vznik je přisuzován Alanu Bloomovi z Bressingham Gardens kolem roku 1953. Bloom byl významný britský zahradník, který začal v roce 1953 rozvíjet zahrady u Bressingham Hall v anglickém Norfolku, kde se specializoval na trvalky a vytvořil koncept tzv. „ostrovních záhonů“, což jsou samostatně stojící záhony uprostřed trávníku, které umožňovaly pozorovat rostliny ze všech stran a vytvářely dynamický, sochařský efekt v zahradní krajině. Během své kariéry vyšlechtil přes 170 nových kultivarů trvalek včetně několika dlužich.

Royal Ruby vznikla jako kříženec H. sanguinea × H. × brizoides; tvoří kompaktní a většinou stálezelené trsy vysoké asi 25–30 cm a nápadně vínově červené listy, které jsou na jaře nejintenzivnější. Od konce jara do začátku léta vykvétá růžově červenými květy na tenkých stvolech vysokých 40–50 cm. Barva jejích listů je skvostná a skvěle doplní trvalkové záhony buď jako červený akcent ve stylu tón v tónu, nebo naopak nabídne vítaný kontrast k jinak vybarveným listům či květům.

Dlužichy jsou nenáročné a často stálezelené trvalky, které působí spíše půdokryvně, ale často a úspěšně se používají jako plnohodnotné součásti promyšlených trvalkových záhonů, kde nabídnou skvělý kontrast k jemnějším texturám. Nejraději mají lehce přistíněná stanoviště a rovnoměrně vlhkou, živnou půdu – na její pH nezáleží. S občasnou zálivkou snesou i plné slunce, vyjma světlolistých odrůd, pokud nejsou na slunce výslovně určené. Dají se pěstovat i ve stínu, kde však jejich barvy nejsou tak výrazné. Na jaře stačí ostříhat všechny listy, aby rostlina znovu narašila svěžími, novými listy. Hnojení není nutné, ale významně zlepší její vzhled a vitalitu. Jsou mrazuvzdorné do cca -34 °C a lze je pěstovat i ve venkovních kontejnerech.

Poslední revize 22-08-2025

MOOODZ® JEALOUSY je kompaktní třapatkovka s 8-10 cm širokými, neobvykle vybarvenými květy kombinujícími jablečně zelenou barvu okvětních plátků s výrazným, zlatým, vypouklým středem. Okvětní plátky mají elegantně zakulacené konce okvětních plátků (téměř lžičkovité), u středu jsou světlejší, směrem ven tmavnou. Dorůstá výšky 40-50 cm, kvete od začátku léta a láká včely, čmeláky, motýly a dlouhozobky. Díky svému neobvyklému zbarvení působí exoticky a zároveň moderně, takže se skvěle hodí i do stylových nádob hypermoderního, minimalistického designu. Ale svou úlohu sehraje i ve smíšeném trvalkovém záhonu vhodně začleněná mezi trvalky, jejichž barvy k ní budou pasovat. Listy jsou opadavé, široce kopinaté, tmavě zelené a vyrůstají podél stonků vzhůru. Odrůda byla představena roku 2021 na veletrhu FlowerTrials.

Třapatkovky jsou krásné a nenáročné trvalky, které kvetou od první poloviny léta až do podzimu. Středové tyčinky schovávají nektar tolik vyhledávaný motýly a čmeláky. Otrhávání odkvetlých květů spolu s občasným hnojením tekutými hnojivy prodlouží kvetení. Stonky jsou velice pevné a odolávají nárazovým dešťům i větru. Porostou téměř v jakékoli nepodmáčené zemi na plném slunci, pouze nesnáší příliš kyselou půdu. I když pochází z prérií, máme vyzkoušeno, že zejména křížené druhy nemají rády dlouhodobé sucho a ocení zálivku navíc v nejsušších obdobích roku. Pozor zjara na nájezdy slimáků, kteří dokážou sežrat mnoho z nového rašení. Nabídněte jim pivní domečky – skvělý a účinný trik, jak jim nabídnout skon v alkoholovém opojení a zároveň ochránit své kytičky. Mrazuvzdorná do min. -29 °C, možná ještě o něco více a nevyžaduje zimní kryt.

Poslední revize 20-08-2025

Double Scoop™ je americká šlechtitelská série plnokvětých třapatkovek z programu firmy PanAmerican Seed (Illinois, USA), jejíž autorkou je šlechtitelka čínského původu Jianping Ren. Kultivary z této řady se vyznačují velkými, sytě zbarvenými květy s výrazným pomponovitým středem obklopeným věncem jazykovitých květů, což jim dodává mimořádně bohatý a dekorativní vzhled. Rostliny jsou kompaktní, pevné a dobře větvené, s dlouhou dobou kvetení od začátku léta až do podzimu.

DOUBLE SCOOP™ CRANBERRY je plnokvětá třapatkovka z americké série Double Scoop™, která zahrnuje odrůdy s bohatými květy připomínajícími zimní kulich 😊. Na samém počátku jsou květy ploché a působí jednoduše, ale brzy se začnou zvedat a vytvářejí hustý, kompaktní květ s výrazným pomponovitým středem – skutečnou „bambuli“ na pomyslné čepici. Barva květů začíná korálově oranžová a postupně dozrává do brusinkově růžové. Rostliny dorůstají výšky 50–60 cm, jsou kompaktní, dobře větvené a pevné, určené pro dlouhodobý výkon v zahradě i v nádobách. Vynikají stálostí barvy, vysokou okrasnou hodnotou a atraktivitou pro opylovače. Na trh byla uvedena v roce 2014 a je chráněna americkým rostlinným patentem PP24,769 a evropskou ochranou EU PBR 37709.

Třapatkovky jsou krásné a nenáročné trvalky, které kvetou od první poloviny léta až do podzimu. Středové tyčinky schovávají nektar tolik vyhledávaný motýly a čmeláky. Otrhávání odkvetlých květů spolu s občasným hnojením tekutými hnojivy prodlouží kvetení. Stonky jsou velice pevné a odolávají nárazovým dešťům i větru. Porostou téměř v jakékoli nepodmáčené zemi na plném slunci, pouze nesnáší příliš kyselou půdu. I když pochází z prérií, máme vyzkoušeno, že zejména křížené druhy nemají rády dlouhodobé sucho a ocení zálivku navíc v nejsušších obdobích roku. Pozor zjara na nájezdy slimáků, kteří dokážou sežrat mnoho z nového rašení. Nabídněte jim pivní domečky – skvělý a účinný trik, jak jim nabídnout skon v alkoholovém opojení a zároveň ochránit své kytičky. Mrazuvzdorná do min. -34 °C a nevyžaduje zimní kryt.

Poslední revize 20-08-2025

Pokud syrské ibišky znáte už mnoho let a myslíte si, že vás nic nepřekvapí, podívejte se na tuto nádheru. Speciální série Walberton’s® Lunar® působí, jako by vypadla z tropického skleníku přímo do běžné evropské zahrady – a přestože vypadá exoticky, je spolehlivě odolná i vůči našim středoevropským podmínkám a zimám. Vznikla jako odvážné mezidruhové křížení mezi Hibiscus syriacus a Hibiscus paramutabilis, které spojuje vitalitu a houževnatost s elegancí, velkými květy a barvami téměř neuvěřitelnými. Za tímto objevem stojí David Tristram, uznávaný britský šlechtitel, jenž svůj ambiciózní program cíleného křížení zahájil už v 80. letech. Je také zakladatelem Walberton Nursery (1973), školky proslulé novinkami a botanickými zvláštnostmi. U nás jsou známé zejména jejich plnokvěté azalky Walberton’s. Nové odrůdy již šlechtí Eva Erhart. 

WALBERTON’S® LUNAR® RHAPSODY je obzvlášť nápadná odrůda hybridního ibišku syrského s obrovskými květy o průměru až 16 cm. Jsou sytě nachové až fuchsiové, kolem středu je malé rudé oko a několik drobných zakrnělých plátků a méně nápadný, světlounce krémový sloupek s bliznami a prašníky – typický pro celou čeleď slézovitých (např. sléz či topolovka). Roste středně rychle (20–30 cm ročně) do výšky okolo 2 m, ve výjimečně příznivých podmínkách i více. Keř má poněkud rozevřený, neučesaný habitus, který mu však vzhledem ke kráse květů snadno odpustíme. Odrůda je chráněna patentem č. PP36541 z roku 2025.

Opadavé listy jsou 5-7 cm dlouhé, trojcípé, mělce laločnaté, středně až tmavě zelené. Jako u většiny v létě kvetoucích dřevin raší dost pozdě, tak si nedělejte zbytečné starosti, že třeba zmrznul, jestliže ještě v dubnu na keři nic neuvidíte. Pokud začnou žloutnout a opadávat, je rostlina momentálně přelitá nebo se ještě nestihla prokořenit. Má dužnaté kořeny, které si dobře poradí s dočasným nedostatkem vody. 

Pravidelný řez ibišků není vhodný, protože rostliny samy od sebe tvoří pěkné keře, jsou-li v dostatečně vlhké půdě. Přesto mnoho pěstitelů každoroční řez doporučuje pro získání větších květů. Nevýhodou zůstává, že radikálně zakrácené keře vykvétají později a některé odrůdy mají poněkud měkké nové výhony, které se pak mohou se ohýbat. Jediný řez, který doporučuji, je zkrácení již velkého, dospělého keře, vždy zjara před rašením a řezat můžete až o 80 %. 

Co se typu země týče, ibišek je vcelku nenáročný. Pouze starší rostliny při přesazování nemají rády rašelinu. Zem musí být každopádně rozumně propustná, středně živná ale nepřehnojená. Milují vodu, takže pokud si pohlídáte, že čerstvě vysazené rostliny se neutopí, můžete je umístit i tam, kde se během vegetační sezóny mají šanci dobře napít. Pro lepší násadu květů i jejich velikost můžete použít selektivní hnojiva na bázi fosforu (na tvorbu květů), ale není to nutné. Umístěte jej na přímé slunce = vyžaduje úpal. Plně mrazuvzdorný do min. -25 °C, ale zřejmě snese ještě silnější mráz. Není vhodný do nádob.

Poslední revize 19-08-2025.

Pokud syrské ibišky znáte už mnoho let a myslíte si, že vás nic nepřekvapí, podívejte se na tuto nádheru. Speciální série Walberton’s® Lunar® působí, jako by vypadla z tropického skleníku přímo do běžné evropské zahrady – a přestože vypadá exoticky, je spolehlivě odolná i vůči našim středoevropským podmínkám a zimám. Vznikla jako odvážné mezidruhové křížení mezi Hibiscus syriacus a Hibiscus paramutabilis, které spojuje vitalitu a houževnatost s elegancí, velkými květy a barvami téměř neuvěřitelnými. Za tímto objevem stojí David Tristram, uznávaný britský šlechtitel, jenž svůj ambiciózní program cíleného křížení zahájil už v 80. letech. Je také zakladatelem Walberton Nursery (1973), školky proslulé novinkami a botanickými zvláštnostmi. U nás jsou známé zejména jejich plnokvěté azalky Walberton’s. Nové odrůdy již šlechtí Eva Erhart. 

WALBERTON’S® LUNAR® FLARE je hybridní ibišek syrský s obrovskými květy o průměru kolem 15 cm. Jsou bílé a ze středu směrem k okrajům okvětních plátků se vpíjí zářivě rudé paprsky. Uprostřed najdete méně nápadný, světlounce krémový sloupek s bliznami a prašníky – typický pro celou čeleď slézovitých (např. sléz či topolovka). Roste středně rychle (20–30 cm ročně) do výšky okolo 2 m, ve výjimečně příznivých podmínkách i více. Keř má poněkud rozevřený, neučesaný habitus, který mu však vzhledem ke kráse květů snadno odpustíme. Odrůda je chráněna patentem č. PP36438 z roku 2025.

Opadavé listy jsou 5-7 cm dlouhé, trojcípé, mělce laločnaté, středně až tmavě zelené. Jako u většiny v létě kvetoucích dřevin raší dost pozdě, tak si nedělejte zbytečné starosti, že třeba zmrznul, jestliže ještě v dubnu na keři nic neuvidíte. Pokud začnou žloutnout a opadávat, je rostlina momentálně přelitá nebo se ještě nestihla prokořenit. Má dužnaté kořeny, které si dobře poradí s dočasným nedostatkem vody. 

Pravidelný řez ibišků není vhodný, protože rostliny samy od sebe tvoří pěkné keře, jsou-li v dostatečně vlhké půdě. Přesto mnoho pěstitelů každoroční řez doporučuje pro získání větších květů. Nevýhodou zůstává, že radikálně zakrácené keře vykvétají později a některé odrůdy mají poněkud měkké nové výhony, které se pak mohou se ohýbat. Jediný řez, který doporučuji, je zkrácení již velkého, dospělého keře, vždy zjara před rašením a řezat můžete až o 80 %. 

Co se typu země týče, ibišek je vcelku nenáročný. Pouze starší rostliny při přesazování nemají rády rašelinu. Zem musí být každopádně rozumně propustná, středně živná ale nepřehnojená. Milují vodu, takže pokud si pohlídáte, že čerstvě vysazené rostliny se neutopí, můžete je umístit i tam, kde se během vegetační sezóny mají šanci dobře napít. Pro lepší násadu květů i jejich velikost můžete použít selektivní hnojiva na bázi fosforu (na tvorbu květů), ale není to nutné. Umístěte jej na přímé slunce = vyžaduje úpal. Plně mrazuvzdorný do min. -25 °C, ale zřejmě snese ještě silnější mráz. Není vhodný do nádob.

Poslední revize 19-08-2025.

Pokud syrské ibišky znáte už mnoho let a myslíte si, že vás nic nepřekvapí, podívejte se na tuto nádheru. Speciální série Walberton’s® Lunar® působí, jako by vypadla z tropického skleníku přímo do běžné evropské zahrady – a přestože vypadá exoticky, je spolehlivě odolná i vůči našim středoevropským podmínkám a zimám. Vznikla jako odvážné mezidruhové křížení mezi Hibiscus syriacus a Hibiscus paramutabilis, které spojuje vitalitu a houževnatost s elegancí, velkými květy a barvami téměř neuvěřitelnými. Za tímto objevem stojí David Tristram, uznávaný britský šlechtitel, jenž svůj ambiciózní program cíleného křížení zahájil už v 80. letech. Je také zakladatelem Walberton Nursery (1973), školky proslulé novinkami a botanickými zvláštnostmi. U nás jsou známé zejména jejich plnokvěté azalky Walberton’s.

WALBERTON’S® LUNAR® ECLIPSE je hybridní ibišek syrský s tropicky působícím květem o průměru kolem 15 cm. Sytě nachové okvětní plátky zdobí temně rudé oko, které se vpíjí až do dvou třetin jejich délky. Výrazný, světlounce krémový sloupek s bliznami a prašníky – typický pro celou čeleď slézovitých (např. sléz či topolovka) – dodává květu dramatický akcent a připomíná tasený kord. Roste středně rychle (20–30 cm ročně) do výšky okolo 2 m, ve výjimečně příznivých podmínkách i více. Keř má poněkud rozevřený, neučesaný habitus, který mu však vzhledem ke kráse květů snadno odpustíme. Odrůda je chráněna patentem č. PP36618 z roku 2025.

Opadavé listy jsou 5-7 cm dlouhé, trojcípé, mělce laločnaté, středně až tmavě zelené. Jako u většiny v létě kvetoucích dřevin raší dost pozdě, tak si nedělejte zbytečné starosti, že třeba zmrznul, jestliže ještě v dubnu na keři nic neuvidíte. Pokud začnou žloutnout a opadávat, je rostlina momentálně přelitá nebo se ještě nestihla prokořenit. Má dužnaté kořeny, které si dobře poradí s dočasným nedostatkem vody. 

Pravidelný řez ibišků není vhodný, protože rostliny samy od sebe tvoří pěkné keře, jsou-li v dostatečně vlhké půdě. Přesto mnoho pěstitelů každoroční řez doporučuje pro získání větších květů. Nevýhodou zůstává, že radikálně zakrácené keře vykvétají později a některé odrůdy mají poněkud měkké nové výhony, které se pak mohou se ohýbat. Jediný řez, který doporučuji, je zkrácení již velkého, dospělého keře, vždy zjara před rašením a řezat můžete až o 80 %. 

Co se typu země týče, ibišek je vcelku nenáročný. Pouze starší rostliny při přesazování nemají rády rašelinu. Zem musí být každopádně rozumně propustná, středně živná ale nepřehnojená. Milují vodu, takže pokud si pohlídáte, že čerstvě vysazené rostliny se neutopí, můžete je umístit i tam, kde se během vegetační sezóny mají šanci dobře napít. Pro lepší násadu květů i jejich velikost můžete použít selektivní hnojiva na bázi fosforu (na tvorbu květů), ale není to nutné. Umístěte jej na přímé slunce = vyžaduje úpal. Plně mrazuvzdorný do min. -25 °C, ale zřejmě snese ještě silnější mráz. Není vhodný do nádob.

Poslední revize 13-08-2025.

Queen Victoria je sošná odrůda lobelky nádherné, která zdobí zahrady mírného klimatu již velice dlouho. Od poloviny léta do raného podzimu nasazuje dlouhé, vrcholové klasy hustě osazené svítivě šarlatově červenými, trubkovitými a dvoupyskými květy, které na pozadí tmavého olistění doslova září. Jednotlivé stonky jsou pevné, s temně vínovým nádechem, nesou mnoho květů těsně nad sebou a vytvářejí dojem souvislých, ohnivě rudých svící. Rostlina obvykle dorůstá do výšky kolem 90–120 cm, kvete bohatě a působí nejlépe v menších skupinách, kde vynikne její vertikální efekt i sytost barvy. Název kultivaru vzdává hold britské královně Viktorii, panovnici známé svou zálibou v zahradničení a symbolem elegance viktoriánské éry. Odkazem právě na tuto silnou ženu na nejvyšším postu královské hierarchie dost možná i poukazuje na celkově důstojný a pevný vzhled.

Listy tvoří v době před květem nízkou přízemní růžici kopinatých až obvejčitých čepelí v odstínech naší nejsilnější superpotraviny - kořenů červené řepy – od temně purpurové přes bronzově hnědou, s lesklým povrchem a jemně zvlněným okrajem. Jak stonky vytahují do květu, listy zůstávají podstatně delší a užší, na méně osluněných částech rostliny často přecházejí do tmavě zelené s purpurovým přelivem, ale na plném slunci zůstávají pěkně vínové. Trs je hustý, kompaktní, rozšiřuje se do šířky zhruba 30–60 cm a nese několik rovnoběžných, rovně stoupajících stonků, které drží tvar i v plném květu a dodávají výsadbě čistou, sošnou linii. Odstříháváním stonků s odkvetlými květy podpoříte tvorbu nových a kratších pro druhou vlnu kvetení (bez záruky - záleží na počasí 😉). 

Lobelka nádherná vyžaduje vlhko, a i když to mnozí pěstitelé popírají, dokáže stát i v lehce podmáčené půdě a svědčí jí to. Při našich testech se prokázalo, že přes zimu neuhynuly rostliny mrazem, ale suchem a ty, které byly v jílovitém, podmáčeném nebo velmi vlhkém záhoně, měly po celou zimu krásné listy těsně nad zemí a v nové sezóně brzy vyrazily ze země a vytvořily dvojnásobný trs v porovnání s rokem předchozím. Pěstujte ji na plném slunci nebo pouze v mírném polostínu, kde ale může být krátkověká. Má ráda živnou půdu jakékoli pH reakce, takže během kvetení je dobré ji občas přihnojit organickými hnojivy. Rostlina obsahuje jedovaté látky a při řezu roní mléko, které může alergickým jedincům způsobit kožní alergie. Chraňte před slimáky – milují její stonky, jejichž vnější pletiva rádi ožírají až k vrcholům. Tato odrůda vyžaduje stanoviště před silným větrem a odolává mrazům do cca -20 °C, pokud přes zimu neuschne.

Poslední revize 10-08-2025

Tulipánovník Snowbird® je výjimečná odrůda tohoto atraktivního stromu, jejíž původ je spojen s Novým Zélandem. Podle některých zdrojů ji vyšlechtil James Palmer Rumbal, dlouholetý výzkumník ze slavné školky Duncan & Davies, který se specializoval na výběr a množení okrasných dřevin a za svou práci obdržel v roce 2012 ocenění RNZIH Plant Raisers’ Award. Jiná verze uvádí, že kultivar vybral Elliot Groves ze Stepping Stones Nursery v New Plymouth, jak sdělil v osobní komunikaci dendrologovi Neilovi Dunnovi v roce 2018. Ať už je pravda jakákoli, Snowbird® se začátkem 21. století postupně — byť pomalu — rozšířil do světa. V Evropě se poprvé objevil v katalogu britské školky Frank P. Matthews kolem roku 2010. Ve stejném roce jej jako novinku uvedla i americká školka s trefným názvem Nothing Normal Nursery (Školka ničeho normálního) – a mají recht, proč prodávat nudné kytky? 😊

Proč je Snowbird® tak výjimečný? Jedná se o kultivar s panašovanými listy, jejichž sněhobílé okraje v létě nevyblednou, na rozdíl od starší odrůdy Aureomarginatum. Na stromě nádherně svítí až do podzimu, kdy se zbarvují do sytě máslově žluté a opadávají. Listy jsou poměrně velké (15–20 cm dlouhé, 10–15 cm široké), sedlovitě tvarované, připomínající lyru. Strom má vzpřímený růst s pyramidální korunou a v dospělosti (cca po 100 letech) dosahuje výšky až 20 metrů a šířky kolem 12 metrů. Na starších jedincích se objevují tulipánovité květy světle zelené barvy s oranžovým základem, které vykvétají od konce května do konce června. Díky užšímu vzrůstu je vhodný i do středně velkých zahrad, kde vynikne jako solitérní strom.

Řez se obecně nevyžaduje, protože strom přirozeně roste krásně pyramidálně a hustě. Pokud jej však potřebujete zmenšit nebo tvarovat, řežte vždy ihned po odkvětu — jako člen čeledi magnoliovitých kvete na koncích větví, a jarním řezem byste se připravili o poupata. Můžete jej pěstovat jako keř s větvemi od země, nebo jako jednokmenný strom s korunou nad hlavou.

Tulipánovník vysaďte na slunné, otevřené místo s dostatkem prostoru. Snáší i větrné polohy, pokud má dostatek vláhy. Nejlépe prospívá v živné, dobře propustné půdě, ideálně lehce kyselé — přidání rašeliny pomůže. Půda by měla být vlhká, nikoli podmáčená, i když po zakořenění dobře snáší krátkodobé přemokření po silných deštích. Ve své domovině roste v mírném, vlhkém klimatu s vysokou vzdušnou vlhkostí, což u nás nelze snadno napodobit. Nemáte-li možnost výsadby poblíž vody, zajistěte alespoň občasnou zálivku, zejména během letního sucha a horka. Mladé stromky s jedním kmenem doporučujeme upevnit k opoře, aby dobře zakořenily a rostly rovně. Tulipánovník je odolný vůči chorobám i škůdcům a starší dřeviny s vyzrálým dřevem běžně snášejí mrazy až do –30 °C. Kořenový systém je mělký, široce rozprostřený a aktivně vyhledává vodu. Z tohoto důvodu se nedoporučuje výsadba v těsné blízkosti staveb, zídek nebo sítí — ideální odstup je alespoň 5 metrů, aby nedošlo k poškození konstrukcí nebo potrubí.

Poslední revize 08-08-2025

Ploché nektarinky jsou lahůdkou mezi broskvemi a běžnými nektarinkami. Mají zploštělý tvar, hladkou a lesklou slupku, která je tenká, takže se nedají moc dlouho skladovat zralé a fantasticky sladkou a šťavnatou dužinu, která při plném dozrání může evokovat zralá manga. Dužina je velmi měkká, žlutá či bílá a není odlučitelná od malé pecky. Dozrává během srpna – podle odrůdy. Odrůdová jména bývají často smyšlená a vícejazyčná, proto se přikláníme k anglickým názvům pouze odkazujícím na vlastnosti plodů, aby od sebe byly stromky rozeznatelné: White Flesh (s bílou dužinou), Yellow Flesh (se žlutou dužinou), Nectarine Yellow Flesh (hladká slupka, žlutá dužina).

Pěstují se snadno a vypozorovali jsme, že jsou viditelně bujnější i zdravější než většina kulatoplodých odrůd. Zároveň jsou méně náchylné ke kadeřavosti, která pokud se přeci jenom objeví, raději než chemickou cestou stromkům pomáháme přirozeně: doporučujeme stromek vydatně hnojit, jakmile se kadeřavost objeví a zkadeřené listy po opadání posbírat a spálit. Brzy nato stromu narostou nové, již zdravé listy, které zajistí dobrý růst a dozrání plodů v témže roce. Zem by měla být lehce vápenitá nebo neutrální, neustále vlhká, ale dobře odvodněná. Nepřesazujte prostokořenné na podzim – od konce léta již nedělají kořínky. Peckoviny je lépe nechat růst přirozeně bez prořezávání, protože nejlepší sklizeň zaručí pouze stromky bez řezu, ale pokud potřebujete strom udržovat menší, udělejte po odkvětu základní řez do roviny – seříznete korunu do žádané výšky jedním vodorovným řezem. Mladé stromky upevněte na první tři roky k opoře. Mrazuvzdorná do cca -29 °C. 

Poslední revize 01-12-2021; 02-08-2025

Řebříček Apple Blossom (doslovný překlad původního a upřednostňovaného německého jména ‚Apfelblüte‘ – Jabloňový květ) vytvořil německý šlechtitel A. Kikillus. Nese něžně růžové květy v téměř plochých chocholících složených z jemných úborů. Kvetení začíná v červnu a pokračuje až do září, pokud pravidelně odstraňujete celé stonky s odkvetlými květy až u země. Listy jsou jemné, svěže zelené, 2x až 3x zpeřené, opadavé a rostlině propůjčují nadýchaný charakter. Celková výška v květu je u dospělých rostlin kolem 70 cm.

Řebříček je trvalka vhodná pro běžné záhony, suchá místa i skalky (u menších odrůd). Díky letní době kvetení se skvěle hodí do výsadeb, které mají být v plném květu právě o prázdninách. Můžete ho ladit tón v tónu s jinými kvetoucími trvalkami podobné barvy, nebo použít jako kontrastní doplněk mezi keři. Skvěle se hodí buď do stylu venkovské louky, kde se uplatní s kopretinami, zvonky nebo kohoutky, nebo do moderní výsadby s výraznými suchovzdornými druhy, například:

- Echinacea – série Sunseekers (Mineola, Coral, Hot Pink…)
- Buddleja – série Butterfly Candy (Cerise, Ruby, Purple)
- kompaktní verbeny (V. canadensis, V. bonariensis Lollipop)
- nižší rudbekie

Řebříček je nenáročný na pěstování. Nejlépe prospívá na plném slunci a v propustné, spíše chudší půdě. Dlouhodobě nesnáší přemokření, takže dobře roste i ve štěrkových záhonech nebo na suchých svazích. Hnojení obvykle nevyžaduje, ale pokud jej po odkvětu seříznete a mírně přihnojíte, podpoří to novou násadu květů bez vyčerpání rostliny. Kvůli zachování vitality a kompaktního růstu je vhodné starší trsy dělit každé 3–5 let, ideálně na jaře nebo na podzim — rostlina se tím omladí a předejde se vyholení středu. Dobře snáší výkyvy počasí. Je suchovzdorný a plně mrazuvzdorný až do –40 °C.

Poslední revize 02-08-2025

BUTTERFLY CANDY™ LITTLE CERISE je kompaktní, nízká komule z roku 2024 se zářivě purpurově růžovými květy. Drobné, trubkovité květy jsou složené v homolovitých květenstvích o délce jen asi 6-8 cm, ale je jich mnoho a vykvétají od konce června až do září a jemně a sladce voní. Mohou připomínat i šeřík, proto se keři někdy také přezdívá letní šeřík, i když toto jméno je zavádějící, neboť se používá pro lagerstroemii. Tato odrůda získala hned po svém představení bronzovou medaili na veletrhu Plantarium v nizozemském Boskoopu za ojedinělou barvu a krásný habitus. Opadavé listy jsou vstřícné, široce kopinaté, jemně chloupkaté, středně zelené z horní strany a stříbřité zespodu. Keře rostou nadmíru úhledně, vzpřímeně, hustě a kompaktně do výšky a šířky kolem 60-80 cm. 

Komuli doporučujeme každoročně na jaře výrazně zmladit. Ideální čas je konec března až duben, kdy se začínají nalévat pupeny, ale již nehrozí silné mrazy. Řezem lze odstranit až 80 % loňských větví, přičemž ponechaná základní kostra by měla mít výšku alespoň 30 cm (u zakrslých) až 50 cm (u běžných odrůd) nad zemí. Takto upravená rostlina spolehlivě obrůstá a po celou sezónu bohatě kvete. Dlouhodobé a vydatné kvetení podpoří pravidelné odstraňování odkvetlých květenství, čímž se zamezí tvorbě semen a poté aplikace tekutého hnojiva, ale není nezbytné.

Komule prospívá nejlépe na plném slunci ve středně živné, dobře propustné a výborně odvodněné půdě — přemokření, zvláště v zimních měsících, může způsobit její odumření. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně –29 °C (zóna 5), ale v teplejších oblastech bývá vývoj rostliny bujnější. V chladnějších regionech se doporučuje vysazovat pouze dobře zakořeněné, starší jedince s vyzrálým dřevem. Zálivka by měla být lehká, nikoliv vydatná — komule je odolná vůči suchu, ale v době růstu a kvetení může zálivka přispět k vitalitě a luxusnějšímu vzhledu rostliny.

Poslední revize 30-07-2025