Hosta 'SLEEPING BEAUTY' bohyška, funkie

Hosta

Rod Hosta tvoří skupinu vytrvalých bylin původem z východní Asie – především z Japonska, Korejského poloostrova, severovýchodní Číny a ruského Dálného východu – a v přírodě je běžně nalézáme v lesních podrostech, na vlhkých svazích a v údolích potoků, v polostínu až stínu. Počet uznávaných taxonů se v odborné literatuře liší podle koncepce druhu, obvyklé odhady se pohybují kolem 40–50 druhů. Hosty zaznamenal jako první evropský cestovatel Engelbert Kaempfer (1651–1716), významné rané botanické práce z Japonska přinesl Carl Peter Thunberg (1743–1828) a rodové jméno Hosta bylo formálně ustaveno Leopoldem Trattinnickem (1764–1849) na počest rakouského lékaře a botanika Nicholase Thomase Hosta (1761–1834), který se významně podílel na rozvoji císařských botanických sbírek ve Vídni. V historických pramenech se objevuje i synonymum Funkia, odkazující na Heinricha Christiana Funcka (1771–1839), je dnes považováno za synonymum a v moderní botanické systematice se však za mezinárodně uznávané považuje Hosta. Rod si díky své vysoké variabilitě prošel několika revizemi a moderní systematika ho dnes řadí čeledi Asparagaceae (podčeleď Agavoideae). V češtině se vyskytuje i starší a lidové označení bohyška, které se stále používá a pokládá se za uznávané synonymum.

Historické využití host v jejich domovině bylo výrazně praktičtější, než jak bývá někdy romantizováno. V Japonsku byly některé druhy host pěstovány především jako užitkové rostliny, zejména pro jedlé mladé výhony a listy, které se dodnes objevují v regionální kuchyni pod názvem urui. Okrasná hodnota host byla dlouho druhořadá a jejich systematické využití v zahradní tvorbě se rozvíjelo pomalu. Do Evropy a Severní Ameriky se hosty dostaly hlavně jako botanické sbírky v 19. století, mezi sběrateli a importéry v Asii vynikl hlavně německý lékař, přírodovědec a sběratel Philipp Franz von Siebold (1796–1866), který v první polovině 19. století systematicky zmapoval japonskou flóru, dovezl do Evropy rozsáhlé sbírky a spolupublikoval zásadní dílo Flora Japonica. Okrasné využití v zahradách se rozvíjelo postupně; v 20. století se kolem host vytvořilo silné sběratelské hnutí, které zastřešila American Hosta Society (založena 1968). AHS organizuje registraci kultivarů, vydává odborný tisk a podporuje regionální i národní výstavy a soutěže; ocenění jako „Hosta of the Year“ a lokální výstavní trofeje významně ovlivňují popularitu a šíření odrůd. Vedle AHS hrají roli univerzitní arboreta a specializované zahradnické instituce, které uchovávají sbírky, provádějí hodnocení a slouží jako centra výměny znalostí mezi sběrateli a šlechtiteli.

Šlechtění host se soustředí především na list – jeho velikost, tvar, kresbu a barevnost, dále na celkový habitus rostliny a u některých linií i na množství a vůni květů, což je pochopitelné, protože kvetení je jejich důležitou vlastní a byly dlouho řazeny do čeledi liliovitých. Mezi nejčastěji využívané rodičovské druhy při hybridizaci patří Hosta sieboldiana, Hosta fortunei a Hosta plantaginea (poslední ceněná pro vonné květy), které poskytují základní genetický materiál pro mnoho moderních kultivarů. Výsledkem jsou tisíce registrovaných kultivarů s širokou škálou listových textur a barev. Vášeň sběratelů pramení z pomalého, „osobnostního“ růstu host – každá rostlina se vyvíjí do charakteristického tvaru, listy mění texturu i barvu podle světla a stáří – a z možnosti porovnávat jemné rozdíly mezi odrůdami.