.jpg)
Hosta 'FIRST BLUSH' bohyška
Hosta
Rod Hosta tvoří skupinu vytrvalých bylin původem z východní Asie – především z Japonska, Korejského poloostrova, severovýchodní Číny a ruského Dálného východu – a v přírodě je běžně nalézáme v lesních podrostech, na vlhkých svazích a v údolích potoků, v polostínu až stínu. Počet uznávaných taxonů se v odborné literatuře liší podle koncepce druhu, obvyklé odhady se pohybují kolem 40–50 druhů. Hosty zaznamenal jako první evropský cestovatel Engelbert Kaempfer (1651–1716), významné rané botanické práce z Japonska přinesl Carl Peter Thunberg (1743–1828) a rodové jméno Hosta bylo formálně ustaveno Leopoldem Trattinnickem (1764–1849) na počest rakouského lékaře a botanika Nicholase Thomase Hosta (1761–1834), který se významně podílel na rozvoji císařských botanických sbírek ve Vídni. V historických pramenech se objevuje i synonymum Funkia, odkazující na Heinricha Christiana Funcka (1771–1839), je dnes považováno za synonymum a v moderní botanické systematice se však za mezinárodně uznávané považuje Hosta. Rod si díky své vysoké variabilitě prošel několika revizemi a moderní systematika ho dnes řadí čeledi Asparagaceae (podčeleď Agavoideae). V češtině se vyskytuje i starší a lidové označení bohyška, které se stále používá a pokládá se za uznávané synonymum.
Historické využití host v jejich domovině bylo výrazně praktičtější, než jak bývá někdy romantizováno. V Japonsku byly některé druhy host pěstovány především jako užitkové rostliny, zejména pro jedlé mladé výhony a listy, které se dodnes objevují v regionální kuchyni pod názvem urui. Okrasná hodnota host byla dlouho druhořadá a jejich systematické využití v zahradní tvorbě se rozvíjelo pomalu. Do Evropy a Severní Ameriky se hosty dostaly hlavně jako botanické sbírky v 19. století, mezi sběrateli a importéry v Asii vynikl hlavně německý lékař, přírodovědec a sběratel Philipp Franz von Siebold (1796–1866), který v první polovině 19. století systematicky zmapoval japonskou flóru, dovezl do Evropy rozsáhlé sbírky a spolupublikoval zásadní dílo Flora Japonica. Okrasné využití v zahradách se rozvíjelo postupně; v 20. století se kolem host vytvořilo silné sběratelské hnutí, které zastřešila American Hosta Society (založena 1968). AHS organizuje registraci kultivarů, vydává odborný tisk a podporuje regionální i národní výstavy a soutěže; ocenění jako „Hosta of the Year“ a lokální výstavní trofeje významně ovlivňují popularitu a šíření odrůd. Vedle AHS hrají roli univerzitní arboreta a specializované zahradnické instituce, které uchovávají sbírky, provádějí hodnocení a slouží jako centra výměny znalostí mezi sběrateli a šlechtiteli.
Šlechtění host se soustředí především na list – jeho velikost, tvar, kresbu a barevnost, dále na celkový habitus rostliny a u některých linií i na množství a vůni květů, což je pochopitelné, protože kvetení je jejich důležitou vlastní a byly dlouho řazeny do čeledi liliovitých. Mezi nejčastěji využívané rodičovské druhy při hybridizaci patří Hosta sieboldiana, Hosta fortunei a Hosta plantaginea (poslední ceněná pro vonné květy), které poskytují základní genetický materiál pro mnoho moderních kultivarů. Výsledkem jsou tisíce registrovaných kultivarů s širokou škálou listových textur a barev. Vášeň sběratelů pramení z pomalého, „osobnostního“ růstu host – každá rostlina se vyvíjí do charakteristického tvaru, listy mění texturu i barvu podle světla a stáří – a z možnosti porovnávat jemné rozdíly mezi odrůdami.
First Blush je unikátní odrůda bohyšky, která na rozdíl od valné většiny ostatních nabízí něco výjimečného: červený odstín. Není ho mnoho, odtud i anglické pojmenování ‚První uzardění‘, ale při rašení listů je nápadné a stínomilné zahrádce dodá úplně jiný rozměr. Červenavé až růžové zabarvení se objevuje především na jaře a je soustředěno do mladých listů, kde vytváří jemný, proměnlivý efekt závislý na průběhu počasí a světelných podmínkách. Nejprve je rozlité po celé ploše listu a později se vytrácí smrem k okrajům, jako byste na listy vylili malinovou šťávu, která pomalu stéká a proměňuje listy den za dnem. Listy jsou středně velké, hladké, s měkčím pletivem a lehce zvlněným okrajem, takže trs působí spíše lehce a otevřeně než kompaktně. V létě jsou vesměs zelené pouze s červenými žilkami a lesklé. Od července se objevují světle levandulové květy nesené na štíhlých stvolech o výšce 60-70 cm, které listový efekt nijak nepřehlušují, neboť jsou vysoko na listovou plochou.
Autorem odrůdy je americký šlechtitel Bob Solberg, jenž ji představil v roce 2016 a roku 2018 byl udělen patent č. PP28920. ‚First Blush‘ vznikla křížením starší odrůdy ‚Beet Salad‘, která nese sytě červené řapíky listů. A ve srovnání s další načervenalou odrůdou ‚Purple Haze‘, která nese purpurový nádech v nepravidelných pruzích na listové ploše, má ‚First Blush‘ mladé listy celé pokryté červenavým odstínem. Bob Solberg patří k výrazným osobnostem moderního šlechtění host a působí ve vlastní školce Green Hill Farm (Green Hill Hostas) v Severní Karolíně, kde se dlouhodobě věnuje jejich cílenému šlechtění bohyšek se zaměřením na barvu listů, jejich texturu a netypické znaky, které se v rodu Hosta objevují jen zřídka. Mezi jeho nejúspěšnější odrůdy patří například ‘Guacamole’, oceněná titulem Hosta of the Year v roce 2002, dále ‘Orange Marmalade’, ‘Corkscrew’, ‘Ginsu Knife’ a ‘First Blush’, která zapadá do jeho dlouhodobého zájmu o neobvyklé barevné projevy listů.
Hosty přinášejí do zahrady drama i klid zároveň: dramaticky velké, často sytě vybarvené listy, ale díky své strnulosti a pomalému růstu i rozrůstání do větších trsů také pocit klidu a potřebu trpělivosti. Jejich architektonická struktura se u jiných trvalek hledá jen těžko a přímo vybízí k ostrým kontrastům. Nebojte se proto hutných kombinací rozdílných textur – například trávovitě protáhlých listů liriope, dlanitě dělených tvarů kakostů, okázalých vějířů kapradin nebo naopak drobnolistých a jemných trvalek, které zde fungují jako nejmenší společníci v tomto téměř deštném pralese. Můžete je pěstovat v izolovaných trsech, nebo mladé rostliny přesazovat každoročně o kousek dál a dát tak vzniknout půdnímu pokryvu nebo atraktivním pruhům kolem cestiček či jako podrostový okraj vyšších trvalek či keřů.
Hosty potřebují rovnoměrně vlhkou, nevysychavou půdu s dostatkem živin, preferují mírně kyselou zem, ale není to podmínka. Na hnojení výborně reagují mohutnějším olistěním a bohatším trsem. Ideální umístění je v polostínu nebo na slunci s občasným přistíněním během částí dne. Tmavozelené, masivní kultivary snesou více slunce než jemně panašované nebo světlolisté formy, které v plném slunci rychle blednou a pálí se. Naopak do tmavého stínu jsou vhodné jen formy, u kterých neočekáváte kvetení. Listy jsou opadavé, takže po zimě opatrně odstraňte zavadlé a často již tlející listy z loňské sezóny, abyste neponičili již brzy zjara rašící puky. Pozor na slimáky, kterým jejich listy moc chutnají a ve venkovských zahradách bez plotů na vysokou zvěř, která si na listech umí pochutnat. Dobře snáší městské, znečištěné ovzduší a jsou vhodné i do venkovních nádob, kde je častěji zaléváte a hnojíte. Odrůda je plně mrazuvzdorná přibližně do −40 °C (USDA zóna 3), miluje polostín až stín a slunečné stanoviště zvládne pouze s ochranou před ostrým poledním sluncem a s vyšší zálivkou. Vzhledem k jemnějším listům patří mezi kultivary náchylnější k poškození slimáky.
Poslední revize 05-04-2026
