Koelreuteria paniculata

Jen málo dřevin se v našich podmínkách může pochlubit kvetením v létě, kdy všechny jarní keře a stromy už zdobí pouze listy. Svitel latnatý je tím jedním z mála. Jedná se o opadavý strom původem z Číny a přirozeným výskytem i v Japonsku a Koreji. Poprvé jej popsal roku 1772 ruský přírodovědec Erik Laxmann (1737-1796) a nazval jej na počest německého botanika Josepha G. Koelreutera (1733-1806). Zprávy o prvním stromě dovezeném do Evropy jsou z Velké Británie z roku 1763, kde byl vysazen v zahradách panství Croome ve Worcestershiru a zřejmě to byl právě tento strom, který Laxmann měl k dispozici k pozkoumání. U nás se podle Braunova seznamu objevil poprvé v pražské Královské oboře kolem roku 1835 a vzrostlé exempláře dnes zdobí parčíky a některé ulice Prahy 1 a 2.

Botanický druh svitelu latnatého vykvétá přibližně v polovině léta nádhernými, 30 až 40 cm dlouhými latami, jež jsou bohatě obsypané drobnými, sytě žlutými kvítky s málo nápadným červeným očkem. Vydrží kvést až 4 týdny a často jsou na stromech vidět pozdní květy spolu s plody schovanými v atraktivních tobolkách, které na stromě vypadají jako rozvěšené lampiónky dozrávající do lososově růžové barvy. Semena jsou vitální, na neudržovaných plochách snadno klíčí a v zemích s horkým klimatem časem tvoří bohaté houštiny, proto se např. na jihovýchodě USA řadí mezi invazní.

Další parádou jsou jeho exoticky vyhlížející lichozpeřené listy, jejichž jednotlivé lístečky mají na okrajích mnoho nestejně hlubokých zářezů, takže vypadají stříhané jako krajka. Jsou 20-45 cm dlouhé a výjimečně mohou být i dvojnásobně zpeřené. Raší nejpozději ze všech opadavých listnáčů (spolu s perskou akácií, ibišky nebo trubači), mladé lístky jsou růžové až bronzové, v létě dozrávají do svěže zelené a na podzim se mění buď do ohnivě oranžové až červené, nebo jenom zlátnou. Barvu určuje genetická výbava každého semínka a sytost zvyšuje použití kyselé půdy.

Svitel roste středně rychle až rychle (30-40 cm za rok), přirozeně do vícekmenného keře, ale ve školkách se častěji tvaruje do jednokmenného stromu vhodného do stromořadí. Koruna je s věkem téměř pravidelně kulovitá až dómovitá. Řez není nutný, ale lze zakracovat a tvarovat na začátku jara před rašením, ale po odeznění nejsilnějších mrazů. Je možný i zpětný řez, kdy ponecháte jen cca 20-30 cm loňských větví a nové přírůstky budou dlouhé, silné a listy extrémně velké. Ale po radikálním řezu někdy nemusí v létě vykvést. Koruna nabízí příjemný, avšak nepříliš tmavý stín umožňující pěstování polostinných rostlin pod ní.

Přestože se tento strom řadí k menším až středně velkým, jeho pěstování se v Čechách zatím bohužel omezilo pouze na parky a ojedinělou městskou výsadbu, ale určitě si zaslouží širší rozšíření. V zahradách se běžná výška i šířka pohybuje mezi 5-7 m, v parcích a arboretech s neomezeným prostorem na kořeny dokáže dorůst dvojnásobek. Má výhodu, že kromě zamokření snáší jakoukoli půdu i městské znečištění. Pro bohaté kvetení potřebuje slunné, výhřevné místo a pěkné léto. Rostliny starší 3 let jsou plně mrazuvzdorné do min. -30 °C a údajně zvládnou dočasně až -34 °C.

Poslední revize 08-12-2008; 04-10-2014; 14-02-2024