Rhamnus alaternus 'ARGENTEOVARIEGATA'

Řešetlák je nevelký rod zahrnující asi 125 druhů, ale jeho příslušníci dokážou být velmi nesourodí. U nás není příliš rozšířený. Existují formy opadavé (severní mírné pásmo) i stálezelené (jižní subtropické pásmo směrem k rovníku). Řešetlák proměnlivý patří do té druhy skupiny a jeho domovinou je velká oblast všech pobřežních států kolem Středozemního moře, a to nejen evropských zemí, ale i velké části severní Afriky, zemí Blízkého Východu i Krymu. Množství druhů nese trny, ale tento nikoli. Jedná se o stálezelený keř odolný suchu, horku i větru a přirozeně roste do nadmořské výšky cca 1300 m. Poprvé ho botanicky popsal roku 1753 švédský botanik Carl Linné (1707-1778) ve svém díle Species Plantarum, ale zároveň uznává, že známý je již z předchozího 17. století.

Argenteovariegata je půvabná panašovaná forma (r. 1922) řešetláku proměnlivého, která až později získala statut odrůdového jména, pod kterým se dnes prodává na celém světě. Mimochodem ženský rod s koncovkou -ata je správně, přestože Rhamnus zdánlivě končí na mužskou koncovku, ale původní řecká forma rhámnos (‚trnový keř‘) je ženského rodu. Původ odrůdy není dochovaný a je známo, že zatímco zelená forma může být mírně variabilní jako semenáč, samovolná barevná mutace není běžná. Předpokládá se tedy, že mohl vzniknout jako botanický pokus, jehož autoři zmizeli v propadlišti dějin. Já keř poprvé uviděl roku 2000 v Anglii, kde skromně vyplňoval živé ploty v bujných zelených stěnách a remízcích a svou elegantní barvou rozrážel jednolitou zeleň. Fascinoval mě svou barvou i stavbou, tak jsem ho jednou zkusil i u nás a hle: ono se mu daří i tu!

Řešetlák Argenteovariegata je stálezelený a rychle rostoucí keř se spolehlivě panašovanými listy. Jsou oválné až vejčité, střídavé, tmavě zelené se stříbrošedými mapami a výraznými, krémově bílými okraji. Jsou drobné, jen asi 3-4 cm dlouhé a hustě poseté kolem sytě mahagonově červenohnědých větviček. Na jaře bohatě kvete drobnými, málo nápadnými, ale příjemně vonnými, žlutými květy a opylené samičí rostliny tvoří drobné, nejedlé, červené plody. Keř je dvoudomý, takže samčí a samičí květy jsou na oddělených rostlinách, ale plody nejsou esteticky významné, proto se pohlaví vesměs neudává.

Charakter růstu je krom krásných listů druhý důvod, proč keř musíte mít. Oproti botanickému druhu je mnohem úhlednější – kosterní větve jsou vzpřímené, poskládané vedle sebe jako vojáci na přehlídce a dál se bohatě větví postranními větvemi, které v dalším roce keř ještě více zahustí do téměř neprostupného a atraktivního houští. Nemá trny a já mám chuť ho pohladit pokaždé, když jdu kolem a zabořit ruce do té masy jeho listů. Zkuste ho zasadit jako my – jako doplněk mezi keře s velkými a sytě zelenými nebo červenými listy, nebo z něj udělejte solitér, který budete řezem udržovat v žádaném tvaru. Stříhat a řezat jej můžete jakkoli od jara do půlky léta a zvládá i hlubší zmlazovací řez. V domovině dorůstá výšky až 5 metrů, u nás zatím nevíme, ale očekáváme kolem 3.

Stálezelený řešetlák je velmi odolný suchu, jakmile jednou zakoření a je typickou dřevinou křovinatých porostů středozemní macchie, kde může být o vodu velká nouze hlavně v období nejvyšších teplot. Paradoxně bylo zjištěno, že v sezóně mu nevadí pravidelná zahradní zálivka při kombinované výsadbě s druhy, které vlhko mají rády a je o to hezčí. Vždy je velmi důležité, aby zem byla dobře propustná a přebytečná voda dokázala rychle odtéct, aby kořeny nenapadaly plísně. Nezáleží na pH reakci, ani není náročný na množství živin v půdě. Máme vyzkoušeno, že výborně reaguje na použití mykorhizy při výsadbě. Miluje plné slunce, v polostínu ztrácí tvar. Zatím jsme byli schopni ověřit jeho mrazuvzdornost do -20 °C bez sebemenšího poškození a očekává se, že zvládne ještě o trochu nižší teploty. V chladných regionech hlavně mladé rostliny ocení bohatou zimní nastýlku mulče proti výkyvům teplot.

Poslední revize 20-01-2025