Rhododendron 'VARIEGATUM'
![Rhododendron](https://www.havlis.cz/img/572_1.jpeg)
Rhododendron 'VARIEGATUM'
pěnišník, rododendron (sk. Ponticum)
pěnišník, rododendron (sk. Ponticum)
VZRŮST | střední keř |
---|---|
BĚŽNÁ VÝŠKA | 1.3-1.8m |
BĚŽNÁ ŠÍŘKA | 1.5-2.5m |
KATEGORIE LIST | listnatý stálezelený |
BARVA LISTŮ |
![]() ![]() |
KATEGORIE KVĚT | nápadné květy |
BARVA KVĚTŮ |
![]() ![]() |
DOBA KVETENÍ | květen - červen |
NÁROKY NA SLUNCE | polostín a stín |
NÁROKY NA PŮDU | kyselá (s vysokým obsahem rašeliny) |
NÁROKY NA VLHKOST PŮDY | mírně vlhká ale s dobrou drenáží |
USDA zóna (nejnižší) | 6 (do -23°C) |
KÓD ZIMNÍ OCHRANY | |
PRO ZÓNY 5+6 |
![]() |
PRO ZÓNU 7 |
![]() |
ZAŘAZENA DO KATEGORIÍ |
Rododendrony, azalky a mamoty Stálezelené listnáče |
Rododendrony (pěnišníky) jsou spolehlivé, překrásně kvetoucí stálezelené keře pocházející z jihozápadní Asie, Himalájí, Severní Ameriky a dokonce Evropy. Z volně rostoucích druhů byly kříženy nové odrůdy, u kterých se neustále zdokonalují jejich přednosti. V polovině 20.století bylo zaevidováno již přes 10 tisíc kultivarů a jejich počet přibývá.
Pěnišníky ze skupiny Ponticum (Pontus = Černé moře => pěnišník černomořský) pochází z jihozápadní Evropy, Velké Británie, Kavkazu a západní Asie a dochované fosilie z doby před posledním ledovcovým maximem (před cca 20.000 lety) dokazují jejich ještě rozsáhlejší rozšíření. V moderní historie nacházíme první záznam o jeho pěstování pro okrasné účely z roku 1763 v Británii. Většinou vynikají úzkými listy a do stran se rozšiřujícím habitem. Botanický druh tvoří bohaté oddenky, kterými se šíří do prostoru, a díky tomu je mnoha zemích jeho domoviny považován za invazní druh. Naštěstí většina odrůd, které do této skupiny spadají, nemá 100 % jeho genů, protože jsou křížené s jiným druhem. Tuto nectnost tudíž postrádají a s plevelením všude kolem si netřeba dělat starosti.
Variegatum, často rovněž nazývaný Ponticum Variegatum je nadmíru atraktivní selekce či hybrid pěnišníku černomořského s panašovanými okraji listů. Na první pohled je zřejmé, že tato barevná anomálie vznikla nejspíše nějakou virovou mutací, neboť krémově bílé okraje listů jsou mírně stočené, nestejné a často list lehce deformují, což celému keři paradoxně přidává na zajímavosti. Důležitým faktem zůstává, že toto olistění nesnáší plné slunce, zejména v zimě. Listy jsou kožovité, neopadavé, 10-15 dlouhé. Květy jsou široce zvonkovité, sytě růžové, ale neobjevují se pravidelně a spolehlivě. Keři se musí dobře dařit, aby byl ochotný kvést pravidelně ob rok. Roste středně rychle do hustého, vystoupavě zploštělého keře.
Odrůdu poprvé popsal roku 1837 francouzský botanik Louis-Victor Lefèvre (1810-1878). Panuje domněnka, že Variegatum je nejspíš totožný s odrůdou Silver Edge, ale dle našich zkušeností má Silver Edge o tón světlejší květy a plošší listy s méně stočenými okraji, což může být legitimní znak odrůdové odlišnosti nebo klidně jen mírná mutace odvislá od matečnice, ze které byly rostliny množeny. Kdo ví? Rozhodnutí necháme na vás 😊
Pro pěknější vzhled doporučujeme po odkvětu opatrně otrhat zvadlé květy tak, abyste neporušili nové výhony. Kořeny rostou mělce a nadále se rozrůstají pod povrchem země do stran, kde hledají živiny = nikdy je nesázejte příliš hluboko. Půdu potřebují kyselou (pH 4,5-5,5), bohatou na živiny, chladnou a neustále vlhkou. Ideální směs ke kořenům je rašelina smíchaná s lehkou, vápno-prostou zahradní zemí, zasypaná tlejícím listím či drcenou kůrou. Mrazuvzdorný je do cca -23 °C.
Poslední revize 11-02-2009; 15-01-2024
Pěnišníky ze skupiny Ponticum (Pontus = Černé moře => pěnišník černomořský) pochází z jihozápadní Evropy, Velké Británie, Kavkazu a západní Asie a dochované fosilie z doby před posledním ledovcovým maximem (před cca 20.000 lety) dokazují jejich ještě rozsáhlejší rozšíření. V moderní historie nacházíme první záznam o jeho pěstování pro okrasné účely z roku 1763 v Británii. Většinou vynikají úzkými listy a do stran se rozšiřujícím habitem. Botanický druh tvoří bohaté oddenky, kterými se šíří do prostoru, a díky tomu je mnoha zemích jeho domoviny považován za invazní druh. Naštěstí většina odrůd, které do této skupiny spadají, nemá 100 % jeho genů, protože jsou křížené s jiným druhem. Tuto nectnost tudíž postrádají a s plevelením všude kolem si netřeba dělat starosti.
Variegatum, často rovněž nazývaný Ponticum Variegatum je nadmíru atraktivní selekce či hybrid pěnišníku černomořského s panašovanými okraji listů. Na první pohled je zřejmé, že tato barevná anomálie vznikla nejspíše nějakou virovou mutací, neboť krémově bílé okraje listů jsou mírně stočené, nestejné a často list lehce deformují, což celému keři paradoxně přidává na zajímavosti. Důležitým faktem zůstává, že toto olistění nesnáší plné slunce, zejména v zimě. Listy jsou kožovité, neopadavé, 10-15 dlouhé. Květy jsou široce zvonkovité, sytě růžové, ale neobjevují se pravidelně a spolehlivě. Keři se musí dobře dařit, aby byl ochotný kvést pravidelně ob rok. Roste středně rychle do hustého, vystoupavě zploštělého keře.
Odrůdu poprvé popsal roku 1837 francouzský botanik Louis-Victor Lefèvre (1810-1878). Panuje domněnka, že Variegatum je nejspíš totožný s odrůdou Silver Edge, ale dle našich zkušeností má Silver Edge o tón světlejší květy a plošší listy s méně stočenými okraji, což může být legitimní znak odrůdové odlišnosti nebo klidně jen mírná mutace odvislá od matečnice, ze které byly rostliny množeny. Kdo ví? Rozhodnutí necháme na vás 😊
Pro pěknější vzhled doporučujeme po odkvětu opatrně otrhat zvadlé květy tak, abyste neporušili nové výhony. Kořeny rostou mělce a nadále se rozrůstají pod povrchem země do stran, kde hledají živiny = nikdy je nesázejte příliš hluboko. Půdu potřebují kyselou (pH 4,5-5,5), bohatou na živiny, chladnou a neustále vlhkou. Ideální směs ke kořenům je rašelina smíchaná s lehkou, vápno-prostou zahradní zemí, zasypaná tlejícím listím či drcenou kůrou. Mrazuvzdorný je do cca -23 °C.
Poslední revize 11-02-2009; 15-01-2024
VELIKOSTI A CENY
MOMENTÁLNĚ NENÍ V PRODEJI
Vysvětlivky
|