Aucuba japonica 'ANGELON'

Aukuba japonská je nižší až středně vysoký stálezelený keř s velkými listy. Do Evropy byla z Japonska dovezena poprvé v roce 1783. Je velmi oblíbená zejména v Anglii, ve státech Beneluxu a ve vlhčích oblastech Německa, kde vysoká vzdušná vlhkost a mírné zimy fungují jako výborný katalyzátor a keř roste do výšky i šířky. Probarvené odrůdy jsou nápadné a vypadají luxusně. Umísťují se zejména na místa pod vyšší stromy nebo mezi tmavé keře, které svou barvou rozzáří.

Původ této odrůdy se mi nepodařilo dohledat, neboť se zdá, že jde o poněkud letitou dámu. Naposledy ji zmiňuje ve své knize o panašovaných dřevinách Variegated Trees And Shrubs nizozemský botanik Ronald Houtman roku 2004, kde dokonce připouští i italsky znějící formu odrůdového jména Angeloni, což by mohlo odkazovat na případnou selekci v některé z mnoha italských školek, kde se aukuby hojně pěstují a přirozeně vznikají i nové mutace. Zároveň byla tato odrůda zařazena mezi 22 ohrožených variet, na které záchranný projekt vytvořila Kalani Seymour z britské charitativní organizace Plant Heritage spolupracující s významnými ikonami ostrovní hortikultury, jako jsou např. RHS, The National Trust, Královské botanické zahrady v Kew a další.

Angelon je další z panašovaných odrůd japonské aukuby. Ve srovnání s jejími staršími sestrami vykazuje pomalejší růst a kompaktnější habit pěkného, pevného keře se vzpřímenými větvemi. Její neopadavé listy mají temně zelený základ a nabízí až 70 % povrchu pokrytého zářivě žlutou barvou v různě velkých skvrnách. Jsou velké (až 20 cm dlouhé a 10 cm široké) a přestože jsou kožovité, na dotek jsou měkké, když je porovnáme s jinými stálezelenými dřevinami (bobkovišně, cesmíny). Jsou velmi lesklé, čímž rostlině propůjčují obzvlášť luxusní vzhled. Jedná se o samičí odrůdu, která je-li opylena jinou samčí odrůdou, na konci léta tvoří velké, lesklé, sytě červené, nejedovaté ale nejedlé bobule. Keř vypadá nádherně před vchodem do domu, kam příliš nesvítí slunce, v rododendronové zahradě a mezi jinými, tmavě zelenými, stálezelenými keři, které poskytnou ochranu proti přímému slunci.

Přestože vypadá jako interiérová rostlina a většinou je pěstována spíše v nádobách v bytech či kancelářích, dobře se jí daří v našem klimatu i venku. Doporučujeme ji sázet do stínu nebo na místo, kde bude chráněná před zimním a jarním sluncem, které by jí mohlo spálit vrchní vrstvu listů. Při silnějších mrazech (pod cca -20 °C) rostlinu můžete na pár dní zabalit do bílé netkané textilie, abyste omezili omrzliny. Rostlina ale mráz velmi dobře snáší a i po silném omrznutí stačí ostříhat nevzhledné listy nebo vrchní části měkkých výhonů a spolehlivě regeneruje ze spodních, nepoškozených větví. Její olistění navíc zhoustne.

Panašovanou aukubu máme v zahradě již několik let a bez zimního zábalu přežila i hrůznou zimu 2005/2006, kdy minimální teplota klesla na -27 °C na 3 noci, s cca třetinovým omrznutím. Stříhejte ji, pokud potřebujete, kdykoli od dubna do konce června. Nejlépe se jí daří na závětrném místě v polostínu či úplném stínu, kde dojde k plnému kontrastnímu vybarvení listů. Půdu potřebuje vlhkou, živnou, dobře propustnou, normální až kyselou. V zimě, pokud nemrzne, zalévejte! Spolehlivě mrazuvzdorná do cca -20 °C, s ochranou do -24°C. Není vhodná do venkovních kontejnerů, kde by jí v zimě zmrzly kořeny.

Poslední revize 23-11-2020