Elaeagnus x ebbingei
Elaeagnus x ebbingei
hlošina Ebbingeova
hlošina Ebbingeova
VZRŮST | vyšší keř |
---|---|
střední keř | |
BĚŽNÁ VÝŠKA | 2-4m |
BĚŽNÁ ŠÍŘKA | 1-3m |
KATEGORIE LIST | listnatý stálezelený |
BARVA LISTŮ | zelená |
KATEGORIE KVĚT | nevýrazné květy / nekvete |
BARVA KVĚTŮ | krémová |
DOBA KVETENÍ | září - říjen |
NÁROKY NA SLUNCE | slunce a polostín |
NÁROKY NA PŮDU | jakákoli (od kyselá po zásaditou) |
NÁROKY NA VLHKOST PŮDY | rovnoměrně vlhká (nevysychavá) |
USDA zóna (nejnižší) | 6 (do -23°C) |
KÓD ZIMNÍ OCHRANY | |
PRO ZÓNY 5+6 | |
PRO ZÓNU 7 | |
ZAŘAZENA DO KATEGORIÍ |
Stálezelené listnáče Živé ploty |
V západní Evropě nazývají hlošiny díky stříbřité barvě olistění ruská oliva, i když toto přízvisko platí spíše pro hlošinu úzkolistou s opadavými úzkými listy, který se s úspěchem vysazuje v nehostinných podmínkách jako imitace olivy. Hlošina Ebbingeova vznikla samovolným zkřížením e. macrophylla s velkými, zakulacenými, neopadavými listy a divoce a beztvaře rostoucím e. pungens s užšími listy a mnoha trny. V encyklopedii se dozvíte, že ji objevil roku 1929 holandský botanik Simon Doorenbos (1891-1980) a pojmenoval ji na počest jiného botanika J.W.E. Ebbinge, rovněž z Nizozemí. Mnoho let poté se ale zjistilo, že už roku 1909 vzniklo jméno elaeagnus x submacrophylla, které keři dala švýcarská botanička Camille Servettaz (1870-1947), která tuto mutaci zaregistrovala o více než 20 let dříve. Přesto celý svět doposud zůstává u jména ebbingei.
Základní forma hlošiny Ebbingeovy má až 10 cm dlouhé listy vejčitého tvaru, tenké a přesto velmi pevné, tmavě zelené s šedým tečkováním, takže rostlina vypadá jako posypaná stříbrným prachem. Nové výhony jsou až do úplného rozevření listů béžově olivové.
Květy se objevují na podzim. Jsou velmi drobné a vyrůstají spíše uprostřed keře, takže jsou málo vidět. Zato voní do dálky, hlavně navečer. Vůně je velmi příjemná a sladká, něco mezi šeříkem a karafiáty. Pokud je běžná zima, plody dozrávají zjara – duben až květen. Jsou to sytě červené, cca 1,5 cm dlouhé oválky s peckou. Chuť připomíná sladké višně. Nejlepší jsou, když začnou samy opadávat.
Keř roste vcelku rychle a divoce (30-70 cm za rok), lze od jara do podzimu kdykoli a kdekoli stříhat. Není náročný na živiny v půdě ani na pH reakci. Každopádně potřebuje na zimu zamulčovat, aby se omezilo rychlé promrzání horních kořenů. V regionech se silnějšími mrazy doporučujeme sázet do zimního stínu. I po silných zimách výborně a silně obráží z nepoškozeného dřeva. Nesnáší zamokřená místa. Je odolný min. do -20°C, při silnějších mrazech doporučujeme na nezbytně nutnou dobu přikrýt bílou textílií (max. 14 dní). Pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte.
Poslední revize 19-02-2010.
VELIKOSTI A CENY
MOMENTÁLNĚ NENÍ V PRODEJI
Vysvětlivky
|