.jpg)
Prunus Pluot® 'DAPPLE DANDY' švestkomeruňka
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Prunus
Když se japonská švestka rozhodla spojit síly s meruňkou, vznikl z toho jeden z nejlahodnějších experimentů moderního šlechtění – pluot. Tento mezidruhový kříženec, odborně označovaný jako interspecifická slivoň, v sobě nese přibližně tři čtvrtiny genetické výbavy švestky a jednu čtvrtinu meruňky [(Prunus salicina×(Prunus salicina×Prunus armeniaca))×Prunus salicina]. Jeho hladká slupka, šťavnatá dužnina a cukernatost, která často překonává oba rodiče, z něj dělají sladkého šampiona mezi peckovinami. Pluot není výplodem náhody, ale výsledkem cíleného šlechtění, které v 80. letech 20. století dovedl k dokonalosti americký pěstitel Floyd Zaiger (1926–2017). Ten navázal na práci legendárního Luthera Burbanka (1849–1926), jenž už na přelomu století experimentoval s tzv. plumkoty – prvními kříženci švestek a meruněk. Zatímco Burbankovy výpěstky byly příliš choulostivé pro komerční pěstování, Zaiger šel dál: zkřížil plumkot se švestkou a dal tak vzniknout nové generaci hybridů, které dnes známe pod chráněným názvem Pluot®.
Jestli Luther Burbank otevřel dveře k mezidruhovému křížení peckovin, Floyd Zaiger je s neúnavnou precizností rozrazil dokořán. Jeho celoživotní vášní bylo šlechtění ovocných dřevin – zejména broskvoní, nektarinek, meruněk, třešní a švestek – s cílem vytvořit odrůdy s vyšší chutností, delší skladovatelností a lepší adaptací na klimatické podmínky. V rodinné firmě Zaiger’s Genetics, kterou založil v kalifornském Modestu, vyšlechtil přes 400 patentovaných odrůd, a to výhradně klasickým křížením – bez genetických manipulací. Pluot považoval za svůj největší úspěch: výsledkem tisíců ručně provedených křížení byl plod, který nejenže chutnal lépe než jeho rodiče, ale zároveň se dal pěstovat i přepravovat v komerčním měřítku. Na rozdíl od plumkotu, který vznikl jako přímý kříženec švestky a meruňky, je pluot výsledkem opakovaného zpětného křížení plumkotu se švestkou, čímž získal výrazně švestkovější charakter – hladkou slupku, intenzivní barvu a cukernatost, která často přesahuje 20 °Brix.
Švestkomeruňka Dapple Dandy dostala v USA velmi atraktivní obchodní jméno Dinosaur Egg® – Dinosauří vejce. Marketingová fantazie tu pracovala na plné obrátky: zkamenělá vejce prehistorických tvorů známe jen jako fosilie s nerovnoměrnou kresbou, takže představa strakaté slupky není vůbec od věci. A když se k tomu přidá jemné mramorování, které připomíná křepelčí vejce, vznikne vzor, jaký svět peckovin opravdu neviděl. Plody jsou velké, běžně 55–60 mm a 100–150 g, pevné a při lehkém stisku jen nepatrně povolí – přesně v tom okamžiku se jejich chuť otevře naplno. Dužnina je růžová až červená, šťavnatá a překvapivě svěží: sladkost kolem 17–18 °Brix se tu potkává s jasnou kyselinkou, takže první sousto působí jako kombinace švestky a malin s lehkým citrusovým závěrem. V chladném skladování slupka dále červená, což někdy potlačí typické „dapple“ skvrny, ale chuť zůstává stabilní a výrazná. Ve střední Evropě dozrává obvykle na začátku až v polovině září, kdy se barva slupky ustálí do žlutozeleného základu s červenými tečkami.
Strom roste středně silně, vytváří širokou, dobře tvarovatelnou korunu o výšce i šířce mezi 3,5 a 4,5 m. Kvete brzy na jaře záplavou bílých květů, které nejsou samosprašné, ale výborně reagují na přítomnost jiných švestek nebo pluotů, jež výrazně zvyšují násadu plodů. Nejčastěji se pěstuje na podnoži Citation, která podporuje ranou plodnost a kompaktnější růst, zatímco myrobalán poskytuje větší vitalitu v těžších půdách. Dapple Dandy vyšlechtil tým Zaiger’s Genetics vedený Chrisem F. Zaigerem (1926–2020) a uvedl ji na trh Dave Wilson Nursery v polovině 90. let. Patent PP9254 přesně popisuje její původ jako křížence japonské švestky 58GA338 (Laroda × Queen Ann) s plumcotem neznámého původu.
Poslední revize 28-06-2026
Pluot vyžaduje slunné stanoviště chráněné před ostrým nebo trvalým větrem a hlubokou, dobře propustnou půdu s pH mezi 6,0 a 7,0. Nesnáší přemokření, proto je v těžších půdách nutná drenáž nebo výsadba na vyvýšené záhony. Strom roste středně bujně, v prvních letech je vhodné jej vyvazovat ke kůlu. Pravidelná zálivka v suchých obdobích a přiměřené hnojení podpoří zdravý růst i násadu plodů. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi -27 až -29 °C, což umožňuje její pěstování ve většině oblastí střední Evropy. Strom není náchylný k chorobám, ale v deštivých letech může být citlivější na moniliovou hnilobu. Co se řezu týče, názory se různí, ale my doporučujeme pouze občasný prosvětlovací řez přehuštěných větví v koruně v letním období. Semena skrytá v peckách obsahují stopové množství amygdalinu, proto se nekonzumují.
.jpg)
