Liquidambar styraciflua 'BURGUNDY' ambroň západní
Liquidambar
Rod Liquidambar - ambroň zahrnuje přibližně 15 druhů listnatých stromů, které se přirozeně vyskytují v mírném pásu Severní Ameriky, Střední Ameriky a jihovýchodní Asie. Nejznámější zástupce, ambroň západní – Liquidambar styraciflua, pochází z jihovýchodních oblastí USA, kde tvoří součást smíšených listnatých lesů. Rod byl formálně popsán Carlem Linném v roce 1753, ale první evropský záznam o ambroni pochází již z roku 1615, kdy ji ve svém díle zaznamenal španělský lékař a přírodovědec Francisco Hernández. Stalo se to během jeho expedice v Novém Španělsku – Virreinato de Nueva España, což bylo rozsáhlé koloniální území Španělského impéria v Severní a Střední Americe s hlavním městem Ciudad de México (dnešní Mexico City). Popsal ji jako vysoký strom s aromatickou pryskyřicí, která připomíná tekutý jantar – odtud jméno celého rodu: „liquidus“ (tekutý) a „ambar“ (arabsky jantar). Přestože fosilní nálezy dokládají přítomnost ambroní v Evropě již v třetihorách, dnes se zde vyskytují výhradně jako introdukované okrasné dřeviny.
Ambroně se mezi laiky často zaměňují s javory, a to díky podobně tvarovaným – hluboce vykrajovaným, dlanitým listům, nejčastěji s pěti cípy. Co si ale určitě nespletete, je jejich vůně při rozemnutí – za ni je zodpovědná právě ta tekutá aromatická pryskyřice, které je nejen vonná, ale i mírně nasládlá. Původní obyvatelé Severní Ameriky – například Cherokee nebo Choctaw – ji sbírali, nechali ztuhnout a žvýkali ji jako přírodní sladkost. Právě její nasládlá chuť dala stromu anglické jméno „sweet gum“. A co se podzimní barvy listů týče, ambroně vyhrávají na plné čáře, protože nabízí širokou škálu zářivých barev a umí si vybarvené listy udržet snad nejdéle ze všech listnáčů. V oblastech jako Nová Anglie nebo Apalačské pohoří patří mezi hlavní lákadla tzv. „leaf peepingu“ – podzimních výletů za barvami listí, kdy lidé vyrážejí na cesty, dnes již organizované cestovkami, aby spatřili koruny barevných stromů a potěšili se jimi. Je to taková americká obdoba japonské slavnosti momijigari, snad jen obohacená hamburgery namísto jasmínové rýže.
Burgundy je v Evropě zatím málo rozšířená odrůda ambroně, jejíž velkou předností je mimořádně syté vybarvení podzimních listů ve spojení s korkovitě brázděným kmenem a větvičkami. Jedná se o středně vysoký, opadavý strom s atraktivními, jasně zelenými listy v létě, dělenými do pěti cípů; u největších listů se navíc mohou objevit drobné „parůžky“ na třech hlavních cípech. Už při letmém doteku listů ucítíte příjemnou vůni ambroňové pryskyřice, která je přítomná v celé rostlině. Podzimní barvy nesou hluboce purpurově karmínové tóny a patří k nejtrvanlivějším mezi ambroňemi – v Kalifornii byly zaznamenány na stromě až do ledna. Habitus je široce pyramidální, strom dorůstá běžně 10–15 m, přičemž v Sir Harold Hillier Gardens ve Velké Británii byl v roce 2018 zaznamenán exemplář vysoký 13,5 m.
Kultivar Burgundy byl vybrán v roce 1963 Saratoga Horticultural Foundation v Kalifornii a od té doby se stal jedním z nejznámějších kultivarů ambroně západní v USA. Jeho popularita vedla k uvádění dalších klonů s podobným podzimním zbarvením: Burgundy Blush (Willoway Nurseries, USA), očekávaný s omezenou plodností; Dark Autumn (Larch Cottage Nurseries, Cumbria); Summer Storm, jehož listy na plném slunci od pozdního léta černají; Black Beauty, zastoupený v Cherry Tree Arboretum v Shropshiru; a Burgundy Spider, prodávaný Handy Nursery Company v Oregonu a zastoupený v Dawes Arboretum v Ohiu. Tyto formy ukazují, jak bohatá je variabilita ambroní a jak často se spontánní mutace či selekce uvádějí na trh pod novými jmény, přičemž všechny sdílejí základní rys – temně purpurové, dlouhotrvající podzimní barvy.
Ambroně jsou poměrně tolerantní ohledně výsadbového stanoviště, ale mají své preference, pokud chcete, aby vypadaly co nejlépe a dařilo se jim. Vždy jim dejte plné slunce – právě dostatek světla je klíčem k podzimnímu vybarvení. Zvládnou běžnou zahradní půdu, ale hezčí a vitálnější budou v kyselé a hluboké půdě, která nebude úplně vysychat. Přesto, jakmile zakoření, jsou výborně suchovzdorné – umí se napít ze zkondenzované vlhkosti na listech během noci. Na druhou stranu jsou schopné zvládnout i vyšší dávky vody a vyzkoušeli jsme, že porostou i na místech s občasným podmáčením, kde budou dříve barvit a dříve na podzim opadávat. Stromové formy s kmenem vyžadují na první 3 roky pevný zavětrovací úvaz, než zakoření, a zem nad kořeny udržujte bez trávníku či jiné konkurence, ideálně zamulčovanou. Stříhat je možné na konci zimy nebo v polovině léta. Velmi mladé rostliny je vhodné chránit před silnými mrazy, protože jejich odolnost se pohybuje kolem –20 °C, ale stromky a keře se zralými pletivy snadno zvládnou až -29 °C.
Poslední revize 20-08-2013; 16-11-2025
