Liquidambar styraciflua 'THÉA' ambroň západní
Liquidambar
Rod Liquidambar - ambroň zahrnuje přibližně 15 druhů listnatých stromů, které se přirozeně vyskytují v mírném pásu Severní Ameriky, Střední Ameriky a jihovýchodní Asie. Nejznámější zástupce, ambroň západní – Liquidambar styraciflua, pochází z jihovýchodních oblastí USA, kde tvoří součást smíšených listnatých lesů. Rod byl formálně popsán Carlem Linném v roce 1753, ale první evropský záznam o ambroni pochází již z roku 1615, kdy ji ve svém díle zaznamenal španělský lékař a přírodovědec Francisco Hernández. Stalo se to během jeho expedice v Novém Španělsku – Virreinato de Nueva España, což bylo rozsáhlé koloniální území Španělského impéria v Severní a Střední Americe s hlavním městem Ciudad de México (dnešní Mexico City). Popsal ji jako vysoký strom s aromatickou pryskyřicí, která připomíná tekutý jantar – odtud jméno celého rodu: „liquidus“ (tekutý) a „ambar“ (arabsky jantar). Přestože fosilní nálezy dokládají přítomnost ambroní v Evropě již v třetihorách, dnes se zde vyskytují výhradně jako introdukované okrasné dřeviny.
Ambroně se mezi laiky často zaměňují s javory, a to díky podobně tvarovaným – hluboce vykrajovaným, dlanitým listům, nejčastěji s pěti cípy. Co si ale určitě nespletete, je jejich vůně při rozemnutí – za ni je zodpovědná právě ta tekutá aromatická pryskyřice, které je nejen vonná, ale i mírně nasládlá. Původní obyvatelé Severní Ameriky – například Cherokee nebo Choctaw – ji sbírali, nechali ztuhnout a žvýkali ji jako přírodní sladkost. Právě její nasládlá chuť dala stromu anglické jméno „sweet gum“. A co se podzimní barvy listů týče, ambroně vyhrávají na plné čáře, protože nabízí širokou škálu zářivých barev a umí si vybarvené listy udržet snad nejdéle ze všech listnáčů. V oblastech jako Nová Anglie nebo Apalačské pohoří patří mezi hlavní lákadla tzv. „leaf peepingu“ – podzimních výletů za barvami listí, kdy lidé vyrážejí na cesty, dnes již organizované cestovkami, aby spatřili koruny barevných stromů a potěšili se jimi. Je to taková americká obdoba japonské slavnosti momijigari, snad jen obohacená hamburgery namísto jasmínové rýže.
Théa je velice atraktivní varieta ambroně, která byla vyselektována pro svou podzimní barvu listů a menší vzrůst. Její opadavé listy jsou o dost větší než u běžných ambroní, typicky pěticípé, středně hluboce vykrajované, v létě jsou temně zelené, mírně lesklé a na podzim se mění ponejvíce na rudou až temně vínovou. Mimochodem napadlo vás někdy, proč byla pojmenována právě Théa? Při pohledu na její barvu podzimních listů se nabízí příměr k jednomu horkému nápoji :-)
Roste kompaktně, pomalu až středně rychle do pyramidálního tvaru. Můžete ji pěstovat jako keř zavětřený od země, nebo jako stromek s korunou, pokud větve podél kmene odřežete. Finální velikost kolem 8 m v dospělosti umožňuje umístit tento strom i do středně velké zahrady nebo do užší ulice. Na konci zimy jej pro udržení v menší velikosti můžete zastříhnout.
Sympatickým doplňkem ambroní jsou jejich plody, což jsou cca 3 cm široké, mírně pichlavé kuličky. Nejsou v žádném případě nebezpečné, ale pokud je tak do půl roku neuklidíte z trávníku nebo cestiček, po seschnutí mohou být docela nepříjemné při letním běhání naboso.
Ambroně mají rády středně živnou, hlubší a propustnou půdu, která by měla být přednostně kyselejší reakce a pokud možno nevysychavá. Po dobrém zakořenění snáší dobře i občasný letní přísušek stejně jako krátkodobé zamokření, ale pro hustý habitus radíme zamulčovat a omezit vysychání kořenů. Stanoviště určitě plně osluněné a dostatek prostoru do šířky – podle odrůdy. Rostliny zakoupené ve velikosti vyšší než cca 1,5m je dobré na 1-3 roky připevnit do úvazu (3 kůly do trojnožky nebo 1 kůl šikmo k hlavnímu kmeni), aby jej vítr zbytečně netrápil. Plně mrazuvzdorná do cca -27°C.
Poslední revize 25-02-2010
.jpg)
