Cornus kousa 'DWARF PINK' svída japonská
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Cornus
Cornus je rod, který botanici řadí mezi skutečné aristokraty dřevin. Zahrnuje přibližně 50–60 druhů stromů a keřů rozšířených převážně v mírném pásmu severní polokoule, s těžištěm výskytu ve východní Asii a Severní Americe. Fosilní nálezy dokládají jeho existenci už v třetihorách a první vědecký popis rodu publikoval Carl Linnaeus (1707–1778) v roce 1753 ve svém díle Species Plantarum. Člověka provázejí už po staletí nejen jako okrasné dřeviny, ale i jako zdroj tvrdého dřeva, léčivých látek a symbolických významů v lidové kultuře, kde často představují pevnost, řád a dlouhověkost. V češtině se pro rod Cornus používají dvě jména – dřín a svída – což není náhoda, ale výsledek historického vývoje botanického názvosloví. Původně se celé skupině říkalo dřín podle nejznámějšího evropského druhu Cornus mas, jehož tvrdé dřevo dalo jménu slovanský základ. S rozšířením asijských a severoamerických druhů v 19. století však botanici začali rozlišovat plodící dříny a převážně okrasné svídy, které se liší stavbou květů, plodů i růstem.
Svída japonská (Cornus kousa) pochází z východní Asie – přirozeně roste v Japonsku, Koreji a v částech Číny. Vědecky byla popsána v 19. století na základě materiálu z Asie, který zpracoval Henry Fletcher Hance (1827–1886) pod jménem Cornus kousa. Do sbírkových evropských a severoamerických zahrad a později i do školek se dostala v souvislosti s vlnou botanického sběru a výměny rostlinného materiálu na přelomu 19. a 20. století. Oceňována byla především pro výraznou sezónní proměnlivost – atraktivitu od jara do podzimu – a pro jedlé plody. Japonští a čínští botanici se věnovali studiu její variability ve volné přírodě a v minulosti popsali místní formy, z nichž byly vymezeny dva poddruhy: ssp. kousa a ssp. chinensis. Zatímco někteří autoři považovali ssp. chinensis za výraznější, volněji kvetoucí formu s většími květenstvími, v moderní taxonomii se dnes preferuje pouze druhové označení Cornus kousa bez dalšího rozlišení.
Dwarf Pink se řadí k menším odrůdám japonského dřínu, neboť dorůstá jenom asi 1,2 metru ve věku 10 let a v dospělosti přibližně o metr více. Od konce května bohatě kvete po dobu téměř 2 měsíců. Tou hlavní atrakcí jsou 4 barevné, výrazně přišpičatělé listeny, které se rozvinou kolem 2-3 cm širokých kuliček, kde jsou ty pravé, miniaturní květy. Listeny jsou smetanově bílé s růžovými okraji a narůžovělým nádechem. Po opylení se z nich na konci léta a začátku podzimu tvoří atraktivní, jedlé plody.
Listy jsou opadavé, středně velké, sytě zelené s tenkým, purpurově červeným okrajem. Jsou přirozeně svěšené jako například listy na hrušních. Jejich podzimní barva je druhý důvod, proč si tento krásný strom pořídit: barví se do několika odstínů vínově červené a purpurové s příměsí zlatavě oranžové. Dwarf Pink tvoří husté, spíše užší a vystoupavé, pěkně tvarované keře, proto není potřeba jej stříhat. Kdybyste přeci jenom chtěli provést nějaký řez, učiňte tak co nejdříve po odkvětu.
Poslední revize 21-01-2019.
Svídy mají rády velmi kyselou, živnou, lehkou zem, která nebude vysychat. Neosvědčilo se sázet je do polostínu, kde by údajně měly být chráněny před vysycháním v horkém létě. Raději je řádně zamulčujte a v případě velkého sucha nezapomeňte zalít, ale rozhodně je vysazujte na plné slunce. Pokvetou bohatěji a budou hustší a zdravější. Pokud hnojíte, pak používejte výhradně hnojiva na tvorbu květů a zeleň listů. Nikoli na podporu rychlosti růstu. Stříhání se nedoporučuje, aby se nepoškodil přirozený tvar, ale je možné okamžitě po odkvětu. Plně mrazuvzdorné do cca -29 °C.
