Cornus kousa 'SATOMI' svída japonská
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Cornus
Cornus je rod, který botanici řadí mezi skutečné aristokraty dřevin. Zahrnuje přibližně 50–60 druhů stromů a keřů rozšířených převážně v mírném pásmu severní polokoule, s těžištěm výskytu ve východní Asii a Severní Americe. Fosilní nálezy dokládají jeho existenci už v třetihorách a první vědecký popis rodu publikoval Carl Linnaeus (1707–1778) v roce 1753 ve svém díle Species Plantarum. Člověka provázejí už po staletí nejen jako okrasné dřeviny, ale i jako zdroj tvrdého dřeva, léčivých látek a symbolických významů v lidové kultuře, kde často představují pevnost, řád a dlouhověkost. V češtině se pro rod Cornus používají dvě jména – dřín a svída – což není náhoda, ale výsledek historického vývoje botanického názvosloví. Původně se celé skupině říkalo dřín podle nejznámějšího evropského druhu Cornus mas, jehož tvrdé dřevo dalo jménu slovanský základ. S rozšířením asijských a severoamerických druhů v 19. století však botanici začali rozlišovat plodící dříny a převážně okrasné svídy, které se liší stavbou květů, plodů i růstem.
Svída japonská (Cornus kousa) pochází z východní Asie – přirozeně roste v Japonsku, Koreji a v částech Číny. Vědecky byla popsána v 19. století na základě materiálu z Asie, který zpracoval Henry Fletcher Hance (1827–1886) pod jménem Cornus kousa. Do sbírkových evropských a severoamerických zahrad a později i do školek se dostala v souvislosti s vlnou botanického sběru a výměny rostlinného materiálu na přelomu 19. a 20. století. Oceňována byla především pro výraznou sezónní proměnlivost – atraktivitu od jara do podzimu – a pro jedlé plody. Japonští a čínští botanici se věnovali studiu její variability ve volné přírodě a v minulosti popsali místní formy, z nichž byly vymezeny dva poddruhy: ssp. kousa a ssp. chinensis. Zatímco někteří autoři považovali ssp. chinensis za výraznější, volněji kvetoucí formu s většími květenstvími, v moderní taxonomii se dnes preferuje pouze druhové označení Cornus kousa bez dalšího rozlišení.
„Satomi“ je jedním z nejvyhledávanějších japonských dřínů. Jeho květy jsou sytě růžové, přičemž barva není jednolitá, ale je nepravidelně rozprostřená. Abychom byli úplně přesní, nejedná se o květy, ale barevné listeny, které vyrůstají v počtu čtyř kolem středu s droboučkými, nevýraznými květy. Jsou až 10 cm široké a velmi nápadné, neboť na rozdíl od dřínů květnatých se objevují až na začátku léta (v červnu), když je již keř plně olistěný. Čerstvě přesazené rostliny mohou první a druhý rok po výsadbě nést bílé květy pouze s růžovými skvrnami, ale po dobrém zakořenění budou růžové celé.
Listy jsou tmavě zelené, podlouhle vejčité a přišpičatělé, nepravidelně zvlněné s nápadným, načervenalým žilkováním a červenými okraji. Většinou jsou mírně svěšené. Na podzim nabízejí spolehlivou show okázalých barev, když se zbarví do ohnivě až karmínově červené a sytě vínové. Velmi atraktivní jsou rovněž plody, které se tvoří z opylených květů. Mají sytě růžovou barvu a vypadají jako malé litchi na dlouhé stopce. Jsou jedlé, ale chuť není nijak závratná.
Roste velmi pomalu a v mládí bývá subtilnějšího tvaru. Teprve vyšší patra větví se rozrůstají mírně do stran, přesto se dá říci, že na rozdíl od dřínů květnatých se jedná o kompaktnější keř. Běžná výška u nás nepřesáhne 3m, vyšší rostliny jsou velmi letité a jsou k vidění pouze v arboretech, kde mají prostor na rozsáhlý kořenový systém.
Poslední revize 21-12-2007.
Svídy mají rády velmi kyselou, živnou, lehkou zem, která nebude vysychat. Neosvědčilo se sázet je do polostínu, kde by údajně měly být chráněny před vysycháním v horkém létě. Raději je řádně zamulčujte a v případě velkého sucha nezapomeňte zalít, ale rozhodně je vysazujte na plné slunce. Pokvetou bohatěji a budou hustší a zdravější. Pokud hnojíte, pak používejte výhradně hnojiva na tvorbu květů a zeleň listů. Nikoli na podporu rychlosti růstu. Stříhání se nedoporučuje, aby se nepoškodil přirozený tvar, ale je možné okamžitě po odkvětu. Plně mrazuvzdorné do cca -29 °C.
.jpg)
