Acer palmatum (syn. 'Chishio') 'SHISHIO' japonský javor, javor dlanitolistý
Acer
Japonské javory jsou velmi dekorativní a většinou nízké keře, výjimečně stromky s efektními listy a malebnou stavbou. Existuje množství odrůd v několika odstínech zelené, žlutozelené, červené až tmavě vínové, popřípadě i vícebarevné (panašované). Pochází z Asie (Japonsko, Čína, Korea), kde se pěstují již 2 tisíciletí a možná i déle, avšak do Evropy se dostaly až začátkem 19. století, konkrétně do Velké Británie roku 1820. Zajímavé je, že botanicky je popsal Carl Peter Thunberg mnohem dříve, už roku 1784, protože sám podnikl výpravu do Japonska v letech 1775-1776, kde poznával nové druhy a sbíral semena i celé rostliny. Dřevinu nazval javor dlanitolistý ve vztahu ke tvaru listu připomínající lidskou dlaň s prsty, přestože údajně mu nejdřív připomínaly žabí prsty, což je zároveň jedno ze dvou jeho nejstarších japonských jmen: kaede. To druhé je momiji (dětské dlaně). Krása barev a tvarů listů i stromů se odráží v mnoha uměních, např. v nejstarší dochované sbírce japonské poezie z 8. století Man'yōshū (Sbírka tisíce listů), čínský básník Wang Wei (699-759) za svého života mnohokrát opěvoval jejich krásu ve svých dílech a přirozeně se javory často objevovaly na starobylých obrazech, tapiseriích, porcelánu a všude tam, kde se žádala klasická a tradiční výzdoba spojená s uctíváním symboliky těchto javorů: krásou, elegancí, klidem, odolností, vitalitou a proměnlivostí.
Shishio je japonský javor pravidelného růstu s víceméně plochými, dlanitými listy s 5 cípy. Zjara jsou zářivě červené, v létě středně zelené a na podzim se mění na červenou. Větvičky rostou vzpřímeně v úhlu cca 45° a keř má takřka uhlazený tvar. Velmi hezky vypadá pěstovaný na kmínku s korunkou. Roste pomalu. Ideální jako samostatně stojící menší solitér nebo vhodně zakomponovaný do skupinového aranžmá. Bude se vyjímat nad nižšími japonskými azalkami nebo v sousedství s kompaktními a zakrslými jehličnany. Ale necháme vaši fantazii vytvořit místo přímo unikátní.
Japonské javory nejlépe prospívají v propustné, humózní a mírně kyselé půdě, která zůstává rovnoměrně vlhká, ale nezamokřená – v těžkém jílu onemocní a brzy hynou. Kořeny jsou uložené mělce, proto není vhodné půdu po výsadbě narušovat další výsadbou; kombinační rostliny je nejlepší vysadit hned a poté prostor zamulčovat, ideálně na celý rok. Zálivka je nutná po výsadbě, než rostlina zakoření, a poté v dlouhých obdobích sucha – krátkodobé sucho snášejí hůře než chladnější, vlhkou půdu, avšak přelití je stejně nebezpečné. Hnojení se nevyžaduje ani nedoporučuje. Nároky na světlo se liší podle typu: nejodolnější plnému a celodennímu slunci jsou vzpřímené červenolisté formy, které dobře zvládají i letní přísušky. Zelenolisté vzpřímené formy snášejí slunce v mírném klimatu, ale v zemích se spalujícím letním horkem je nutné jim dopřát alespoň částečný odpolední stín nebo pravidelnou závlahu. Jemně stříhané dissectum formy a převislé kultivary obecně lépe prospívají v polostínu nebo ve filtrovaném světle, i když červenolisté a panašované odrůdy potřebují dostatek světla, aby si udržely barvu i kresbu; vždy je vhodné sledovat konkrétní požadavky dané odrůdy. Zaschlé konce listů bez zvadnutí a černání mladých větviček nejsou projevem sucha, ale moniliové spály, která častěji napadá červenolisté odrůdy a kultivary s barevnými stonky – je nutné co nejdříve zasáhnout vhodným fungicidem. Řez se omezuje na nezbytné tvarování a odstraňování suchých či poškozených větví, nejlépe v pozdním létě nebo během zimy, kdy je riziko silného výtoku mízy minimální. Mrazuvzdorný do min. -28 °C.
Poslední revize 20-02-2010
