Acer palmatum japonský javor, javor dlanitolistý
Acer
Japonské javory jsou velmi dekorativní a většinou nízké keře, výjimečně stromky s efektními listy a malebnou stavbou. Existuje množství odrůd v několika odstínech zelené, žlutozelené, červené až tmavě vínové, popřípadě i vícebarevné (panašované). Pochází z Asie (Japonsko, Čína, Korea), kde se pěstují již 2 tisíciletí a možná i déle, avšak do Evropy se dostaly až začátkem 19. století, konkrétně do Velké Británie roku 1820. Zajímavé je, že botanicky je popsal Carl Peter Thunberg mnohem dříve, už roku 1784, protože sám podnikl výpravu do Japonska v letech 1775-1776, kde poznával nové druhy a sbíral semena i celé rostliny. Dřevinu nazval javor dlanitolistý ve vztahu ke tvaru listu připomínající lidskou dlaň s prsty, přestože údajně mu nejdřív připomínaly žabí prsty, což je zároveň jedno ze dvou jeho nejstarších japonských jmen: kaede. To druhé je momiji (dětské dlaně). Krása barev a tvarů listů i stromů se odráží v mnoha uměních, např. v nejstarší dochované sbírce japonské poezie z 8. století Man'yōshū (Sbírka tisíce listů), čínský básník Wang Wei (699-759) za svého života mnohokrát opěvoval jejich krásu ve svých dílech a přirozeně se javory často objevovaly na starobylých obrazech, tapiseriích, porcelánu a všude tam, kde se žádala klasická a tradiční výzdoba spojená s uctíváním symboliky těchto javorů: krásou, elegancí, klidem, odolností, vitalitou a proměnlivostí.
Základní druh dlanitolistého japonského javoru má zelené listy a i když jsou v zahradnickém světě velmi populární jeho červené varianty, mám za to, že je to jeden z nejelegantnějších stromů vůbec. Díky přirozené barvě olistění „si na nic nehraje“ a nabízí skvostnou podívanou na solitérní strom keřovitého růstu s několikanásobně rozdvojeným kmenem blízko u země.
Jeho tvar je široce rozkladitý, nové větve se rozrůstají hlavně do stran, kde po několika letech převisají. 5- až 7-cípé listy jsou zjara nápadně bronzové a mění se do měkce zelené během sezóny. Strom je hustě olistěn a zejména na podzim tak dá vyniknout kouzelným, měňavým odstínům zlatožluté, zářivě oranžové, růžové i purpurové barvy.
Roste pomalu do výšky cca 3-4m a přibližně stejné šíře v malých zahradách, kdežto při neomezeném prostoru na kořeny může mít až dvojnásobek. Nestříhá se, ale je možné trochu podpořit formování stromu tím, že vyholíme nejsilnější vertikální větve ze dvou třetin od země, aby co nejdříve začal přirůstat v horní partii, kde vznikne deštník z bohatého olistění. Dává přednost kyselejší půdě, vlhčí – nikoli přemokřené, propustné. Dobře prospívá i na slunečném stanovišti.
Tato impozantní solitéra by se měla v našich zahradách vysazovat více, neboť je u nás plně mrazuvzdorný a svým pomalým růstem a omezenou výškou vhodný i do malých zahrad.
Poslední revize 31-12-2007.
