Arbutus unedo 'Bocarm' MERCURIUS

Jsem velký milovník středozemní macchie (makchie). Tímto termínem se označuje unikátní druh převážně stálezelené listnaté vegetace objevující se na vyprahlých a často skalnatých lokalitách jižní Evropy. Patří sem například vonokvětka, planika, dub cesmínový, rozmarýn, čilimník, jamovec a další druhy. Tyto rostliny si vybudovaly obranný arzenál proti extrémnímu suchu (kožovité listy jako zásobárna vody), horku (lesklý list odrážející sluneční paprsky), i zvěři (ostny nebo odpudivé vonné silice), což jim zajistilo přežití na velmi nehostinných místech. Zároveň jsme zjistili, že tato odolnost se nějak odráží i do jejich mrazuvzdornosti, tak jsme je začali jednu po druhé testovat a dnes již máme celou skupinu středozemních rostlin, kterým se u nás daří čím dál lépe, neboť s měnícím se klimatem ubývá vody v půdě a tyto keře a stromky jsou na sucho nejen zvyklé, dokonce jej vyžadují. Navíc jsou stálezelené, což je důležité plus pro naše dlouhé zimy.

Stálezelená planika je v macchii zastoupena hojně, možná stejně hojně jako dub cesmínový, neboť se úspěšně množí semeny a odolává požárům. Přirozeně tvoří nižší i vyšší střední patro středozemního lesa. Poprvé ji popsal Carl Linné roku 1753 a díky svému původu zůstala dominantou jižních krajů, kde se díky své adaptabilitě na letní sucha i zároveň i kráse často využívá v zahradách i městské zeleni. Nikdo zřejmě nepředpokládal, že by tahle kráska mohla zvládnout tuhé zimy v severněji položených zemích.

MERCURIUS je francouzská odrůda mrazuvzdorné planiky z roku 2020, kterou vyšlechtil Jean Giraudet z francouzské školky Pépinières du Bocage v Sèvremontu poblíž města Nantes na západě Francie. Jedná se o naprosto rozkošný keříček pomalejšího růstu a zakulaceného habitu, který díky svým úzkým listům planiku ani trochu nepřipomíná. Ale jen do konce léta, než vykvete a posléze když vytvoří plody.

Listy jsou stálezelené, úzce kopinaté, jen asi 4-6 cm dlouhé, nápadně přišpičatělé, kožovité a tuhé, vysoce lesklé, tmavě zelené s měděně červeným okrajem při rašení a stejně vybarvenými špičkami, díky kterým listy vypadají jako malé plamínky. Zajímavostí je, že mladé listy jsou hustě pilovité při okrajích, ale do léta se okraje téměř dokonalé vyhladí. Větvičky jsou oranžové, mladé červenavé a jakmile borka stárne, mění se na sytě červenohnědou barvu s tmavě granátově červenými vráskami.

Planika patří do čeledi vřesovcovitých, čemuž odpovídají její konvalinkové květy. Jsou drobné, seskupené v krátkých hroznech a objevují se od podzimu do jara. Odrůda MERCURIUS je výjimečná i pro načervenalou barvu svých kvítků, po kterých dozrávají jedlé plody, což jsou asi 2 cm široké kuličky, zprvu světle zelené, poté žlutavé a zralé jsou jahodově červené, což stromu dalo jeho jméno. Obsahují až 20 % cukru, ale chuť není zasyrova příliš výrazná, proto se používají spíše do marmelád, likérů a k dalšímu zpracování. Protože zrají velmi dlouho a je jich na keři hodně, často se stane, že nesklizené plody přezrají a samovolně na slunci fermentují, aniž by se kazily, proto si řidiči musí dát při jejich konzumaci pozor, neboť již obsahují alkohol. Ve Středozemí planika zraje na jaře, ale u nás podzimní květy většinou pomrznou a čekáme až na jarní kvetení, které – pokud je horké a slunečné léto, může dát plody na podzim, ale nelze na to spoléhat.

Planika MERCURIUS si zachovává pěkný tvar a není velká, přesto lze dobře stříhat. Zjara po mrazech ji můžete řezem povzbudit k hustšímu větvení. Často se tvaruje dokulata a nádherně vypadají vícekmenné formy, kdy se zachová několik silných, vzpřímených větví jako kosterní, ostatní se odřežou a letním řezem se formuje hřibovitá koruna. Takhle vyniknou její překrásné červenohnědé větve.

Potřebuje nutně dobrou, živnou, VÝBORNĚ propustnou půdu, kde jí hlavně v zimě nebudou zahnívat kořeny. S jílovitým podložím ve větší hloubce si snadno poradí. Po výsadbě zem udržujte rovnoměrně vlhkou, ale jakmile zakoření, zálivku omezte nebo úplně vynechte – je zvyklá zvládnout celé léto pouze s deštěm bez naší zálivky navíc. Pěstujte ji na plném slunci nebo v jen v lehkém polostínu a přednostně na chráněném stanovišti. Doporučujeme vysazovat silnější rostliny se zralým dřevem, aby během první zimy nedošlo k poškození mladých větviček. Zatím jsme nebyli schopni ji otestovat v nejsilnějších mrazech, ale doposud zvládla -20 °C. Netrpí na choroby ani na škůdce.

Poslední revize 18-08-2023.