Veronicastrum virginicum 'APOLLO' rozrazil viržinský, rozrazilovec
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Veronicastrum
Rod Veronicastrum je malá skupina vytrvalých a poměrně mohutných trvalek z čeledi jitrocelovitých o 5–6 druzích, známá svou vzpřímenou stavbou a přesleny listů, které vytvářejí patrovou siluetu připomínající některé keřovité druhy – často se přirovnávají k drmkům nebo ke konopí setému. Český svaz perenářů jí udělil pěkné jméno rozrazilovec nejspíš proto, aby „rozrazili“ rozdíl mezi pravým nízkým rozrazilem a touto vysokou trvalkou, a v roce 2016 zvolil rod Veronicastrum Trvalkou sezóny. Rozrazilovce rostou v Severní Americe a východní Asii, nejčastěji na okrajích lesů, v prériích a na vlhčích loukách. V americké tradici se některé druhy označují jako Culver’s root (Culverův kořen), protože podle starých herbářů je používal lékař jménem Dr. Culver, který z jejich kořene připravoval hořké tonikum. Květenství rodu je tvořeno jedním terminálním klasem a několika postranními, což rostlinám dodává výraznou architekturu a vysokou atraktivitu pro hmyz. Nejznámějšími a v zahradách pěstovanými druhy jsou zejména rozrazilovec sibiřský a rozrazilovec viržinský, oba pojmenované podle své domoviny.
Rozrazilovec viržinský pochází ze Severní Ameriky, kde roste od Ontaria po Texas, nejčastěji v lehce vlhkých loukách, na okrajích lesů a v přirozeně živných prériích. Druh popsal Carl Linnaeus v roce 1753 a díky jeho práci se stal jedním z prvních severoamerických druhů, které vstoupily do evropské botaniky. V raných amerických herbářích se objevuje jako léčivka, například u lékaře a botanika Williama P. C. Bartona (1786–1856), který jej popisoval pod tehdejším jménem Leptandra virginica a uváděl jeho tonizující účinky. V zahradách je nejčastěji pěstovaným druhem rodu, ceněným pro svou štíhlou, přirozeně elegantní stavbu a dlouhé období kvetení, které dodává výsadbám stavbu, hmotu, ale i lehkost. Díky své výšce a patrové stavbě listů působí v kompozici jako přirozená vertikála, která se dobře kombinuje s vyššími trvalkami, okrasnými travami a jinými trvalkami pro podobná prostředí (prérijní typy).
Odrůda Apollo má šmolkově modré květy v květenstvích, která ční viditelně nad úrovní listů. Roste do kompaktnějšího habitu oproti botanickému druhu, do výšky jen lehce přes jeden metr. Květenství jsou sestavená z drobných, trubkovitých květů, jimž z květového kalichu trčí dlouhé bílé tyčinky s béžovými prašníky. Bílé tyčinky po odkvětu zůstávají a díky nim celé květenství budí dojem, že je chlupaté.
Poslední revize 09-03-2020
Rozrazilovce jsou nenáročné trvalky, které porostou v jakékoli běžné zahradní půdě, kde mají dostatek světla a vláhy. Nejlépe se jim daří na slunci, ale snesou i lehoučký polostín, kde se však mohou táhnout za sluncem a ohýbat. Ideální půda je středně živná, humózní a mírně vlhká; dlouhodobé přemokření jim nesvědčí, ale naopak snesou krátká období sucha a nevyžadují častou zálivku. Pouze v sušších zahradách je vhodné přidat kompost, mulč nebo vodu-absorbující minerály do půdy, což pomůže udržet vláhu. Po výsadbě rostliny rychle zakoření a od druhého roku vytvářejí plnohodnotné trsy. Hnojení není nutné, ale v chudých půdách ocení jarní dávku kompostu nebo lehké přihnojení organickým hnojivem. Nejvyšší kultivary někdy potřebují oporu, aby udržely pěkný tvar, i když mají pevné stonky = květenství mohou být mohutná a těžká. Po odkvětu je můžete odstřihnout, pokud chcete podpořit čistý vzhled záhonu, ale není to nezbytné. Všechny rozrazilovce jsou dlouhověké a po několika letech vytvářejí široké trsy, které lze na jaře nebo na podzim snadno rozdělit. Netrpí na choroby ani škůdce a dobře snášejí i chladné zimy – snáší až -40 °C. Na podzim je možné je seříznout, ale stejně dobře lze ponechat suché stonky přes zimu a odstranit je až na jaře. Všechny druhy i kultivary jsou atraktivní pro hmyz, takže se hodí do přírodních a biodiverzitních výsadeb.
