.jpg)
Prunus salicina 'SANGUE DI DRAGO' japonská švestka
Prunus
Japonská švestka je ovocný druh, který se do Evropy dostal teprve v průběhu 20. století, ale jeho původ sahá hluboko do asijské historie. Pochází z oblasti mezi Čínou a Koreou, kde byla pěstována už před více než dvěma tisíciletími. Do Japonska se rozšířila jako kulturní plodina, a právě tam získala své jméno – „salicina“ odkazuje na její vrbovité listy. Botanicky se řadí do rodu Prunus, stejně jako evropské švestky, meruňky či třešně, ale od svých evropských příbuzných se liší nejen vzhledem, ale i chutí a strukturou plodů. Vyznačuje se rychlým růstem, časným kvetením a kulatými, často velmi šťavnatými plody, které dozrávají už v první polovině léta.
Její šlechtění výrazně ovlivnil americký botanik Luther Burbank (1849–1926), který na přelomu 19. a 20. století vytvořil desítky hybridních odrůd kombinací s dalšími druhy rodu Prunus. Jeho cílem bylo zlepšit chuť, velikost plodů, odolnost vůči chorobám i skladovatelnost, čímž položil základy pro moderní komerční pěstování švestek po celém světě. V samotném Japonsku je švestka známá jako ume a její květy, které rozkvétají už v zimních měsících, symbolizují sílu, obnovu a nový začátek. V tradiční kultuře se objevuje jako motiv poezie, výtvarného umění i slavností – dříve než sakury byly právě švestky květinou jarních hanami. Plody původních odrůd byly malé a výrazně kyselé, ideální pro výrobu umeboshi (nakládané švestky) či umeshu (švestkové víno), zatímco moderní kultivary jsou větší, šťavnaté a příjemně sladké, určené především k přímé konzumaci. Švestka tak spojuje svět šlechtění s estetikou, filozofií a každodenním životem japonské společnosti.
Sangue di Drago, tedy „dračí krev“, je odrůda, která si své jméno nevysloužila náhodou. Plody této čínsko-japonské slívy mají totiž dužninu tak sytě rudou, že připomíná právě krev bájného tvora. Jsou velké, kulaté, s tmavě červenou slupkou pokrytou jemným ojíněním. Dužnina je pevná, středně šťavnatá, sladkokyselá, s výraznou aromatickou linkou, která připomíná lesní ovoce. Šťáva je intenzivně karmínová, a právě díky ní se tato odrůda výborně hodí do kuchyně – nejen do marmelád a kompotů, ale i do ovocných omáček, sorbetů, domácích limonád nebo jako přírodní barvivo do pečiva a dezertů. Dozrává obvykle v srpnu, ale v chladnějších oblastech může sklizeň probíhat až koncem léta. Plody nejsou náchylné k praskání.
Výnosy jsou a pravidelné a pro domácí pěstování nevyžaduje opylovače, protože je částečně samosprašná. Ale pokud má strom vhodné opylovače, nabídne vysoký hospodářský výnos. Vhodní partneři jsou například ‘Golden Japan’, ‘Morettini 355’ nebo ‘Santa Rosa’. Strom roste bujně, tvoří širokou, rozložitou korunu a dorůstá výšky až 6–9 metrů. Listy jsou široce vejčité až kopinaté, tmavě zelené, květy jednoduché, hvězdicovité, bílé, objevují se v dubnu. Díky své atraktivitě láká nejen zahrádkáře, ale i motýly, včely a ptáky. Vzhledem ke své velikosti se hodí spíše do větších zahrad nebo sadů, kde má dostatek prostoru pro rozvoj kořenového systému. Pěstování v nádobách se nedoporučuje – strom potřebuje hlubokou půdu a stabilní mikroklima. V Evropě se japonské švestky nejčastěji roubují na myrobalán, který vyniká silným růstem a výbornou přizpůsobivostí různým půdám. Pro menší stromy se využívá St. Julien A s mírnějším vzrůstem, zatímco Marianna 2624 nabízí dobrou odolnost vůči chorobám a Citation kompaktní růst a ranou plodnost, byť je v Evropě méně běžná a používá se zejména na rarity typu pluot apod.
Japonská švestka není náročná na pěstování. Nejlépe se jí daří na slunném stanovišti, chráněném před silným větrem, zejména v prvních letech po výsadbě. Půda by měla být hlinitá až písčitohlinitá, dobře propustná, v těžších půdách je nutné zajistit drenáž nebo strom vyvýšit. Strom potřebuje pravidelnou zálivku, zejména v období růstu plodů, ale nesnáší trvale přemokřenou půdu. Hnojení je vhodné provádět na jaře a začátkem léta – ideálně organickým hnojivem s vyšším obsahem draslíku. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi -27 až -29 °C. V nádobách o objemu minimálně 50 litrů plodí spolehlivě, pokud je pravidelně zalévaná a přihnojovaná. Strom není náchylný k chorobám, ale v deštivých letech může být citlivý na moniliovou hnilobu – prevencí je vzdušná koruna a včasná sklizeň.
Poslední revize 20-10-2025
