Prunus laurocerasus 'PIRANHA'® bobkovišeň lékařská
Prunus
Rod Prunus je docela obsáhlý a hlavně rozmanitý – zahrnuje na 350 různých druhů, z nichž některé byste do stejného pytle rozhodně nehodili. Jeho zástupce najdete od Asie přes Evropu a severní Afriku až po severní Ameriku. Jedná se o stromy a keře ceněné většinou pro bohaté a atraktivní kvetení nebo ovocné dřeviny s lahodnými plody, a v tomto konkrétním případě o stálezelený druh, jehož neopadavé listy jsou důležitým prvkem hlavně v období vegetačního klidu, kdy ostatní dřeviny jsou bez listí. Jmenuje se bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) a jeho starší jméno, které možná lépe vystihovalo její charakter, znělo střemcha vavřínolistá. Pochází z oblastí kolem Černého moře, z Kavkazu a severního Turecka, kde roste v podhorských lesích a na vlhkých, stinných svazích. Její lesklé, kožovité listy připomínají vavřín, a právě díky této podobnosti získala své jméno — „lauro cerasus“, tedy „vavřínová třešeň“. Do Evropy se dostala už v 16. století a díky své mrazuvzdornosti i u nás patří k nejzásadnějším stálezeleným druhům.
Bobkovišeň byla vědecky popsána v roce 1753 Carlem Linném ve slavném díle Species Plantarum, kde získala své dodnes platné jméno Prunus laurocerasus. Pozdější, dnes již zastaralé označení Laurocerasus officinalis však odkazuje na mnohem starší historii jejího pěstování a využívání. Rostlinu podobnou vavřínu, ztotožňovanou s bobkovišní, zmiňují již Theofrastos, Dioskoridés i Plinius, kteří upozorňovali na její zvláštní účinky. Listy obsahují kyanogenní glykosidy, především prunasin a v menší míře amygdalin, z nichž se při vhodném zpracování uvolňuje kyselina kyanovodíková. Právě tyto látky stály za vznikem destilátu známého jako aqua laurocerasi, který se s patřičnou opatrností využíval jako sedativum – a odtud také pozdější latinské označení officinalis, tedy lékařská.
U některých odrůd rostlin je už na první pohled zřejmé, s čím byly kříženy pro dosažení kýženého efektu. Při podrobném prozkoumání listů této bobkovišně jsme přesvědčeni, že byla křížena s jihoamerickou dravou rybou piraňou! Jistěže si děláme legraci, ale i šlechtitel musel mít smysl pro humor, když svou bobkovišeň pojmenoval Piranha®. Odrůda vznikla selekcí ze semenáče bobkovišně ‘Otto Luyken’ a tím vtipálkem byl německý šlechtitel Frank Schnupper. Je chráněna evropskými šlechtitelskými právy (PBR) pod registrací CPVO č. 41686 z roku 2015.
Listy jsou středně velké, přibližně 5–9 cm dlouhé, vejčité, kožovité, tmavě zelené, vysoce lesklé a neopadavé. Jejich výrazně pilovitý okraj je nápadným a hlavním rozlišovacím znakem této odrůdy, avšak na rozdíl od opravdové zubaté hororové rybičky jsou zcela neškodné. V květnu rostlinu zdobí bohatá násada voňavých květů uspořádaných v kratších, vzpřímených hroznech, po nichž následují drobné, černé plody. Ty jsou vyhledávanou potravou ptactva; jedovatost bobkovišní se týká především listů a semen nezralých plodů. Pokud o plody nestojíte, lze rostlinu po odkvětu lehce sestřihnout – vytvoří nové, čisté výhony a ještě více zhoustne.
Tvarem i růstem lze keř přirovnat ke starším odrůdám ‘Otto Luyken’ či ‘Mano’. Roste spíše do šířky než do výšky, je přirozeně hustý a kompaktní. Piranha® patří k nové generaci bobkovišní s vysokou odolností vůči mrazu i běžným chorobám. Osvědčila se i v extrémních zimních podmínkách střední Evropy, včetně holomrazů kolem −20 °C, a je tak spolehlivou volbou pro většinu oblastí České republiky i chladnější regiony Slovenska.
Bobkovišně vyžadují vlhkou, ale dobře propustnou, ideálně kyselou až neutrální půdu bohatou na živiny. Neprodyšnou, těžce jílovitou, bahnitou či trvale podmáčenou zem netolerují. Jsou citlivé na vápno v půdě, což se nejčastěji projeví tzv. chlorózou – listy ztrácejí zeleň a vystupuje kresba žilnatiny. K podobným příznakům může dojít i při nedostatku živin. V obou případech pomůže přidání hořké soli, organických živin (hnojení) nebo úprava půdní reakce směrem ke kyselé. Lze je jakkoli stříhat; výborně snášejí i zmlazovací hluboký řez do starého dřeva, ze kterého ochotně regenerují. Nejvhodnější doba řezu je zjara po mrazech, tvarovací střih se provádí v polovině léta. Protože mají listy po celý rok – i v zimě – a neustále z nich odpařují vodu, potřebují dostatečný přísun vláhy. Než si vytvoří hlubší kořenový systém, je vhodné je během suché zimy alespoň jednou za měsíc zalít, aby netrpěly vysoušením a následným popálením listů ostrým zimním sluncem. Pro udržení vlhkosti i jako ochranu proti teplotním výkyvům doporučujeme celoroční mulčování. Mrazuvzdornost Piranha je ověřená do cca -25 °C a očekává se ještě silnější.
Poslední revize 12-02-2013; 31-12-2025
