Osmanthus × fortunei 'SAN JOSE' vonokvětka Fortuneova
Osmanthus
Rod osmanthus, česky vonokvětka přeloženo z řečtiny osme (vůně) a anthos (květ), zahrnuje asi 15-20 druhů a kultivarů, přičemž mnoho z nich je díky tvaru a tuhosti listů často zaměňováno s cesmínami. Vonokvětky mě upoutaly hned na první pohled roku 2004 a od té doby jsem se stal jejich sběratelem ještě dříve, než jsem se dočetl o jejich údajné choulostivosti pro naše podnebí. Znáte to rčení "nikdy neříkej, že to nejde, protože může přijít někdo, kdo to neví a udělá to"? Prostě jsem sázel jednu za druhou do své zahrady a sledoval jejich chování. Nejvíc dostaly zabrat během tuhé zimy 2006/2007, ale nezemřela ani jedna. Spálené listy znovu narostly, omrzlé větvičky se ostříhaly a některé jsou dnes větší než já. Navíc si všímám jejich genetické odolnosti vůči suchu, ale zde potřebuji ještě nějaký čas na rozdělení těch, které zvládnou sucho letní i zimní a které je nutné v zimě zalévat.
Tento druh je křížencem mezi o.heterophyllus s drobnými a velmi zoubkatými listy a o.fragrans s listy velkými a celokrajnými (= s hladkými okraji). Poprvé byl přivezen z Japonska do Evropy – konkrétně do Holandska roku 1856 Philippem Franzem von Siebold, německým lékařem, cestovatelem a botanikem. Díky nesourodé taxonomii v minulosti má rostlina ještě dnes vícero jmen. Díky její podobnosti zoubkatých listů s ostrolistými cesmínami se dříve jmenovala vonokvětka ostrolistá (o.aquifolium). Vylepšením mělo být doplnění o var.latifolius (o.aquifolium var.latifolius) odkazující alespoň na velikost listů. Ale moderní věda ve své přesnosti upřednostňuje jméno vonokvětka Fortuneova se znakem x pro hybrid (osmanthus x fortunei), pojménována k poctě skotského botanika Roberta Fortunea.
San Jose je americká odrůda vonokvětky Fortuneovy, kterou vyšlechtil a roku 1941 představil Walter Bosworth Clarke, svého času významný a průkopnický šlechtitel ze San José v Kalifornii. Nese neopadavé, kožovité listy, které jsou nápadně měkčí než na původním hybridu, při okrajích méně ostré a starší větve ve vyšších částech keře postupně trny ztrácejí úplně a zanechávají okraje listů příjemně hladké. Jsou tmavě zelené, lesklé, protáhle elipčité a pro milovníky stálezelených dřevin nesmírně atraktivní.
Na sklonku ale keř podzimu dokáže nabídnout něco ještě důležitějšího, co mu dalo rodové jméno: vůni a ne ledajakou. Droboučké kvítky se objevují ve velkém množství v paždí listů, jsou světle béžové a nádherně sladce voní po meruňkách a trošku mandarinkách. Podobně jako vonokvětky ze skupiny aurantiacus.
San Jose roste středně rychle do vystoupavého keře s rovnoměrně kladenými větvemi a dospělá velikost kolem 3,5 metru se ve středoevropských podmínkách dá očekávat za 40-50 let. Ale protože vonokvětka výborně reaguje na stříhání, pokud jí na jaře vyrostou „tykadla“ nových větviček a jsou příliš dlouhá, zakraťte je na polovinu nebo až jednu třetinu původní délky. Keř tak nabude na hustotě a stane se až neprostupný záplavou listů. Využijte ji jako solitéru nebo v kompozici s jinými stálezelenými keři. Dobře vypadá i včleněná do zelených stěn a živých plotů.
Dopřejte vonokvětce dobrou, pro sytější barvu listů kyselou, dobře propustnou = nepodmáčenou zem s dostatkem živin. Pěstuje se na plném slunci nebo v polostínu. V chladnějších regionech bude ráda za umístění takové, kde na ni v zimě nesvítí přímé slunce a naopak v létě jej má dostatek. Už jsme vyzkoušeli, že je dobře odolná na většině lokalit podobně jako běžné zelenolisté cesmíny. Doporučujeme vysazovat silnější rostliny a pokud po prvních zimách sluníčko popálí listy, zjara si vytvoří nové. Mrazuvzdornost je výborná do -20 °C bez poškození a očekává se odolnost až do -24 °C. Netrpí na choroby a po prvním roce, jakmile zakoření, je výborně odolná suchu a nevyžaduje ani zimní zálivku.
Poslední revize 04-11-2024
