.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Liquidambar styraciflua 'GUM BALL' ambroň západní
Liquidambar
Rod Liquidambar - ambroň zahrnuje přibližně 15 druhů listnatých stromů, které se přirozeně vyskytují v mírném pásu Severní Ameriky, Střední Ameriky a jihovýchodní Asie. Nejznámější zástupce, ambroň západní – Liquidambar styraciflua, pochází z jihovýchodních oblastí USA, kde tvoří součást smíšených listnatých lesů. Rod byl formálně popsán Carlem Linném v roce 1753, ale první evropský záznam o ambroni pochází již z roku 1615, kdy ji ve svém díle zaznamenal španělský lékař a přírodovědec Francisco Hernández. Stalo se to během jeho expedice v Novém Španělsku – Virreinato de Nueva España, což bylo rozsáhlé koloniální území Španělského impéria v Severní a Střední Americe s hlavním městem Ciudad de México (dnešní Mexico City). Popsal ji jako vysoký strom s aromatickou pryskyřicí, která připomíná tekutý jantar – odtud jméno celého rodu: „liquidus“ (tekutý) a „ambar“ (arabsky jantar). Přestože fosilní nálezy dokládají přítomnost ambroní v Evropě již v třetihorách, dnes se zde vyskytují výhradně jako introdukované okrasné dřeviny.
Ambroně se mezi laiky často zaměňují s javory, a to díky podobně tvarovaným – hluboce vykrajovaným, dlanitým listům, nejčastěji s pěti cípy. Co si ale určitě nespletete, je jejich vůně při rozemnutí – za ni je zodpovědná právě ta tekutá aromatická pryskyřice, které je nejen vonná, ale i mírně nasládlá. Původní obyvatelé Severní Ameriky – například Cherokee nebo Choctaw – ji sbírali, nechali ztuhnout a žvýkali ji jako přírodní sladkost. Právě její nasládlá chuť dala stromu anglické jméno „sweet gum“. A co se podzimní barvy listů týče, ambroně vyhrávají na plné čáře, protože nabízí širokou škálu zářivých barev a umí si vybarvené listy udržet snad nejdéle ze všech listnáčů. V oblastech jako Nová Anglie nebo Apalačské pohoří patří mezi hlavní lákadla tzv. „leaf peepingu“ – podzimních výletů za barvami listí, kdy lidé vyrážejí na cesty, dnes již organizované cestovkami, aby spatřili koruny barevných stromů a potěšili se jimi. Je to taková americká obdoba japonské slavnosti momijigari, snad jen obohacená hamburgery namísto jasmínové rýže.
Gum Ball je zakrslá odrůda ambroně západní, která si získala oblibu díky svému kompaktnímu až zakrslému vzrůstu a atraktivnímu vzhledu bez nutnosti tvarování. Její listy jsou hluboce vykrajované, pěti až sedmilaločné, s výraznou kresbou žilek, které se na podzim zbarvují do naprosto fantastické směsi ohnivě červené, oranžové, purpurové a temně vínové, až oči přecházejí. Barvy jsou syté a na stromě či keři vydrží velmi dlouho, často až do Vánoc a zároveň začínají barvit nejpozději ze všech. Nutno dodat, že Gum Ball má nejvyšší nároky na celodenní slunce právě proto, aby na podzim dobře vybarvila – bude-li mít jen o pár hodin méně, zůstane zelená, a to by byla velká škoda.
Na rozdíl od botanického druhu téměř neplodí, takže se vyhnete pichlavým tobolkám, které bývají v městském prostředí neb na udržovaném trávníku nevítaným problémem, hlavně když na ně šlápnete bosou nohou. Celkový habitus je nepravidelně zploštěle kulovitý. Můžete ji pěstovat jako keř dorůstající kolem 1,5 metru výšky i šířky nebo ve formě polokmenu či stromu, jehož celková výška se rovná součtu výšky kmene plus cca 1,5 m. Roste pomalu a hustě. Odrůdu objevil kolem roku 1965 Hiram B. Stubblefield z Forest Nursery v Tennessee v USA jako náhodnou mutaci, což je mezi ambroněmi běžné – rády mutují a samovolně tvoří tzv. čarověníky s odlišnými vlastnostmi.
V zahradní kompozici působí ‚Gum Ball' jako živý ornament – malý, ale výrazný. Díky své kompaktní velikosti se hodí i do malých zahrad a předzahrádek. Výborně kontrastuje s rostlinami s jemnou texturou – okrasné trávy a ve stromkové formě nejenže nabídne další patro, ale zároveň perfektně naváže dalším obdobím atraktivity v kombinaci například s hortenziemi latnatými, které budou zářit v létě, zatímco ambroň na podzim. Díky pomalému růstu a kompaktnímu tvaru se tato odrůda snad jako jediná výborně hodí i pro pěstování v nádobách – například na terasách, balkonech nebo u vstupů do domu. V takovém případě je důležité zajistit dostatečně hlubokou nádobu, kvalitní substrát a pravidelnou zálivku bez přemokření.
Ambroně jsou poměrně tolerantní ohledně výsadbového stanoviště, ale mají své preference, pokud chcete, aby vypadaly co nejlépe a dařilo se jim. Vždy jim dejte plné slunce – právě dostatek světla je klíčem k podzimnímu vybarvení. Zvládnou běžnou zahradní půdu, ale hezčí a vitálnější budou v kyselé a hluboké půdě, která nebude úplně vysychat. Přesto, jakmile zakoření, jsou výborně suchovzdorné – umí se napít ze zkondenzované vlhkosti na listech během noci. Na druhou stranu jsou schopné zvládnout i vyšší dávky vody a vyzkoušeli jsme, že porostou i na místech s občasným podmáčením, kde budou dříve barvit a dříve na podzim opadávat. Stromové formy s kmenem vyžadují na první 3 roky pevný zavětrovací úvaz, než zakoření, a zem nad kořeny udržujte bez trávníku či jiné konkurence, ideálně zamulčovanou. Stříhat je možné na konci zimy nebo v polovině léta. Velmi mladé rostliny je vhodné chránit před silnými mrazy, protože jejich odolnost se pohybuje kolem –20 °C, ale stromky a keře se zralými pletivy snadno zvládnou až -29 °C.
Poslední revize 12-02-2008; 06-11-2025
