Liquidambar styraciflua 'SILVER KING' ambroň západní
Liquidambar
Rod Liquidambar - ambroň zahrnuje přibližně 15 druhů listnatých stromů, které se přirozeně vyskytují v mírném pásu Severní Ameriky, Střední Ameriky a jihovýchodní Asie. Nejznámější zástupce, ambroň západní – Liquidambar styraciflua, pochází z jihovýchodních oblastí USA, kde tvoří součást smíšených listnatých lesů. Rod byl formálně popsán Carlem Linném v roce 1753, ale první evropský záznam o ambroni pochází již z roku 1615, kdy ji ve svém díle zaznamenal španělský lékař a přírodovědec Francisco Hernández. Stalo se to během jeho expedice v Novém Španělsku – Virreinato de Nueva España, což bylo rozsáhlé koloniální území Španělského impéria v Severní a Střední Americe s hlavním městem Ciudad de México (dnešní Mexico City). Popsal ji jako vysoký strom s aromatickou pryskyřicí, která připomíná tekutý jantar – odtud jméno celého rodu: „liquidus“ (tekutý) a „ambar“ (arabsky jantar). Přestože fosilní nálezy dokládají přítomnost ambroní v Evropě již v třetihorách, dnes se zde vyskytují výhradně jako introdukované okrasné dřeviny.
Ambroně se mezi laiky často zaměňují s javory, a to díky podobně tvarovaným – hluboce vykrajovaným, dlanitým listům, nejčastěji s pěti cípy. Co si ale určitě nespletete, je jejich vůně při rozemnutí – za ni je zodpovědná právě ta tekutá aromatická pryskyřice, které je nejen vonná, ale i mírně nasládlá. Původní obyvatelé Severní Ameriky – například Cherokee nebo Choctaw – ji sbírali, nechali ztuhnout a žvýkali ji jako přírodní sladkost. Právě její nasládlá chuť dala stromu anglické jméno „sweet gum“. A co se podzimní barvy listů týče, ambroně vyhrávají na plné čáře, protože nabízí širokou škálu zářivých barev a umí si vybarvené listy udržet snad nejdéle ze všech listnáčů. V oblastech jako Nová Anglie nebo Apalačské pohoří patří mezi hlavní lákadla tzv. „leaf peepingu“ – podzimních výletů za barvami listí, kdy lidé vyrážejí na cesty, dnes již organizované cestovkami, aby spatřili koruny barevných stromů a potěšili se jimi. Je to taková americká obdoba japonské slavnosti momijigari, snad jen obohacená hamburgery namísto jasmínové rýže.
Silver King je další odrůdou ambroně s panašovanými listy. Oproti svému předchůdci – odrůdě Albomarginata Manon – nese o něco větší listy s nápadnější kresbou a o trochu rychleji roste. Listy jsou většinou 5-cípé, ostře vykrajované. Barva je v základu tmavě zelená, přechází ve světle hráškově zelenou až ke krémově bílým okrajům, které jsou s postupem sezóny čím dál širší a nápadnější. S příchodem chladnějších dnů konce léta a nástupu podzimu se okraje barví do lehce růžové.
Sympatickým doplňkem ambroní jsou jejich plody, což jsou cca 3 cm široké, mírně pichlavé kuličky. Tato odrůda roste pomalu až středně rychle do široce pyramidálního tvaru. Jedná se o menší strom nebo vysoký keř. Není potřeba stříhat, ale lze výborně tvarovat a udržovat jej menší řezem na konci zimy před rašením. Raší pozdě.
Ambroně mají rády středně živnou, hlubší a propustnou půdu, která by měla být přednostně kyselejší reakce a pokud možno nevysychavá. Po dobrém zakořenění snáší dobře i občasný letní přísušek stejně jako krátkodobé zamokření, ale pro hustý habitus radíme zamulčovat a omezit vysychání kořenů. Stanoviště určitě plně osluněné a dostatek prostoru do šířky – podle odrůdy. Rostliny zakoupené ve velikosti vyšší než cca 1,5m je dobré na 1-3 roky připevnit do úvazu (3 kůly do trojnožky nebo 1 kůl šikmo k hlavnímu kmeni), aby jej vítr zbytečně netrápil. Plně mrazuvzdorná do cca -27°C.
Poslední revize 23-08-2009
