Ilex latifolia cesmína velkolistá
Ilex
Stálezelené cesmíny u nás nemají dlouhou historii, ale podobně jako třeba magnólie si rychle našly cestu do našich srdcí i zahrad. Úplně první záznam o pěstování cesmíny, byla to cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium), pochází z roku 1880 ze zámeckého parku v Sychrově. O přesně 20 let později se objevila i v Královské zahradě v Praze. Byly to časy, kdy se u nás střídaly velmi chladné zimy a cesmína to vydržela. Jsme za to moc vděční, i když ve srovnání s jižní Evropou jsme docela žabaři – díky teplému klimatu, jejich blízkosti k moři a s tím spojeným výpravám do dalekých zemí, odkud se přivážely vzácnosti včetně nových rostlin, se tam objevily již někdy 500 let př.n.l. a postupně se dostaly do ostatních mírných oblastí Evropy, kde zdomácněly (Velká Británie, země Beneluxu, severní Německo). Existuje mnoho druhů s diametrálně odlišnými listy, které nejsou všechny pichlavé, a velké množství druhů a odrůd se nyní již úspěšně pěstuje i u nás, pokud jim připravíme dobré podmínky.
Cesmína velkolistá pochází z jihu Japonska a jihovýchodu Číny a všude mimo svou domovinu se pokládá za vzácnost a sběratelský klenot mezi stálezelenými dřevinami. Není divu, i pro mě to byla láska na první pohled. Druhové jméno velkolistá je nadmíru trefné, protože její listy mohou mít až 24 cm na délku a šířku až 8 cm. I když u nás bývají tak o třetinu menší, přesto jsou to nádherné šperky a ten, kdo tuto cesmínu vidí poprvé v životě, si většinou pomyslí, že je to bobkovišeň. Její listy jsou neopadavé, tmavě zelené, velmi lesklé, při krajích jen jemně pilovité = nepichlavé a výrazně tužší než na bobkovišních.
Je dvoudomá, takže každá rostlina má buď samčí nebo samičí květy, nikdy ne obě pohlaví. Kvete v první polovině jara a samčí květy (bohaté a nápadné) poznáte podle dlouhých tyčinek s pylem, zatímco samičí květy (méně nápadné a menší) mají uprostřed pestík pro sběr pylu a po opylení umí vytvořit plody. Jsou jimi sytě šarlatově červené bobule, které obsahují saponiny, jež mohou znamenat nebezpečí v případě konzumace většího množství. Pro bohatou nadílku bobulek na samičím keři je zapotřebí samčí rostlina v nejbližším okolí, ale postačí i ve vedlejší zahradě nebo v téže čtvrti – prostě kam doletí včely nebo jiný hmyz s pylem. Jeden samčí keř má dostatek pylu pro opylení 7-10 samičích keřů.
U nás roste středně rychle a tvoří poměrně kompaktní a spíše užší keře či nízké stromy. Její velikost v dospělosti se markantně liší dle lokality pěstování. Její domovinou je vlhké subtropické počasí s mírnými teplotami, což jí umožňuje vytvářet obrovské listy a růst rychle do výšky 10 metrů i více, protože je dlouhověká. V kontinentálních podmínkách mírného pásu se její dospělá velikost odhaduje na cca 6 m do výšky a asi 4 m do šířky, pokud ji neupravujete řezem. Ale lze tvarovat nebo udržovat menší – pro zachování kompaktnosti ji můžete zjara před rašením zakrátit všechny nepotřebné, nevzhledné a příliš dlouhé větve. Eventuálně v polovině léta můžete stříhat podruhé, a to pouze konce větví, aby keř více zhoustnul a získal tvar, ale většinou to nebývá potřeba.
Cesmíny pěstujte na plném slunci nebo v polostínu, porostou i ve stínu, ale ztratí tam svůj tvar. Potřebují kyselou až neutrální, lehkou a propustnou, velmi živnou zem (zejména plodící odrůdy), která bude dobře odvodněná, ale zůstane vlhká – nemají rády dlouhodobé vyschnutí. Použijte kvalitní mulč a ponechte ji zamulčovanou po celý rok. Cesmínám většinou nevyhovuje typický český jíl v horních vrstvách půdy, proto je lepší rostlinu vysadit o něco výše a dosypat směsí původní země a kvalitního kyselého substrátu. Naopak za jíl ve spodních vrstvách, kam se samy prokoření, budou vděčné. Hnojení je v chudších půdách důležité a ještě lepší je při výsadbě použít mykorhizní houby. Před zimou a během ní, pokud nemrzne a není zmrzlá zem, zalévejte. Cesmína velkolistá je bezproblémová do cca -20 °C a snáší i krátkodobé výkyvy o pár stupňů níže.
Poslední revize 30-12-2024
