Cupressus sempervirens 'TOTEM' cypřiš stálezelený

Toto je odrůda Totem, už samotný název leccos napovídá. Totem je extrémně úzký, sloupovitý kultivar cypřiše stálezeleného, který připomíná zelený meč zapíchnutý do země. Roste pomalu, ale vytrvale, a drží tvar jako voják na stráži. Jehlice jsou sytě zelené, bez modrozeleného nádechu typického pro základní druh, a působí živěji než u kultivaru ‘Pyramidalis’. Jsou hustě přitisklé k větvičkám, které jsou kratší a pevnější, takže se nevylamují při vichřicích ani po zatížení sněhem. Plodí velmi málo a až v dospělém věku. Totem je zřejmě nejštíhlejší známý jehličnan, což ocení každý, kdo nemá místo na široké stromy. Vznikl roku 1984 na Novém Zélandu díky šlechtitelům Trevoru Daviasovi a Cyrilu Watsonovi. Jejich cílem bylo vytvořit kultivar, který obstojí i v moderních zahradách, kde je prostor vzácný – a podařilo se jim to. Od té doby se Totem stal naprostým bestsellerem všude tam, kde lze stálezelený cypřiš pěstovat.

Díky obzvláště štíhlé formě je cypřiš Totem ideální pro formální zahrady, kde potřebujete přísně vertikální akcent – třeba po obou stranách vstupu, aby vytvořil slavnostní rám. Skvěle se hodí do řad podél cest, kde působí tak trochu jako alej palem na Sunset Boulevard. V moderních minimalistických zahradách se uplatní jako solitér v trávníku nebo v nádobě na terase, kde dodá prostoru architektonickou čistotu. Ve středomořsky laděných aranžmá navodí letní atmosféru a výborně vypadá buď vysazený ve třech kusech vedle sebe, nebo v trojkombinaci opačně tvarovaných keřů: štíhlý + plochý + kulatý, což je ikonickou signaturou středozemního stylu. 

Cypřiš stálezelený se v Evropě i na Blízkém východě přirozeně nachází v rámci středomořského tvrdolistého lesa, nejčastěji v jeho keřových formacích zvaných makchie (macchia), kde se považuje za nepůvodní, ale díky svým nárokům snadno přizpůsobený. Tyto porosty tvoří převážně stálezelené keře a roztroušené stromy na suchých, horkem vyprahlých pláních a skalách s minimem kvalitní půdy a omezeným přísunem vláhy. Cypřiš dokáže vytvořit hluboké kořeny mezi kameny, kde hledá živiny a trochu podzemní vody, a umí načerpat vzdušnou vlhkost (zejména v noci a nad ránem) díky velké listové ploše. Pokud mu podobné podmínky vytvoříme i u nás, bude spokojený.

Cypřiš stálezelený poroste pouze v dobře odvodněné půdě – ideálně suché až mírně vlhké, s přednostně alkalickou nebo neutrální reakcí, nesnáší trvale zamokřená stanoviště. Vyžaduje plné slunce; při jeho nedostatku začne na zastíněných partiích řídnout. Je přirozeně úzký, ale lze jej lehce tvarovat či krátit – nejlépe koncem zimy po odeznění mrazů, případně v polovině léta. Nikdy neřežte do starého dřeva bez jehličí, protože neobrazí. Při výsadbě vzrostlých exemplářů nebo těch s menším kořenovým balem použijte šikmé kůly jako oporu na první 2–3 roky, aby jej vítr nevyvrátil, než zakoření. Zálivku omezte jen na nezbytně nutnou dobu po výsadbě; později zalévejte pouze při dlouhém suchu. Hnojení není nutné, případně pouze k dovyživení slabších rostlin, ideálně pomalu rozpustnými hnojivy pro jehličnany na jaře. Je odolný vůči chorobám i škůdcům a dlouhověký. V nádobách jej lze pěstovat jen jako přenosná rostlina ve velkých nádobách s perfektní drenáží do doby, než přeroste. Zatím byl vyzkoušen v teplejších oblastí Česka v teplých nížinách (Praha až Mělnicko), jižní Moravy a jižního Slovenska, kde je bezproblémový při teplotách do –18 °C při dobrém zamulčování během silnějších zim. Ale nadšení pěstitelé již hlásí i silnější odolnost, kterou právě ověřujeme. 

Poslední revize 09-11-2025