Coreopsis grandiflora 'RISING SUN' krásnoočko velkokvěté

Rod Coreopsis, krásnoočko, popsaný Carlem Linném v roce 1753, zahrnuje téměř čtyři desítky převážně severoamerických druhů, které se vyvinuly v otevřených prériích, na suchých svazích i ve vlhkých okrajích mokřadů, a právě tato ekologická rozkročenost vysvětluje jejich dnešní zahradní spolehlivost. Linné zvolil jméno odvozené z řeckého koris a opsis, tedy „pohled na ploštici“, protože suché nažky připomínají drobný hmyz, což je drobný doklad jeho pozorovatelského humoru. Taxonomie rodu nebyla vždy ustálená a v 18. a 19. století se objevovala synonyma jako Calliopsis či Acispermum, než ji sjednotily moderní revize, zejména práce Ernesta E. Sherffa (1882–1966). Coreopsis má v americké kultuře překvapivě silné postavení: Coreopsis tinctoria sloužila domorodým obyvatelům k barvení textilu a několik států USA si různé druhy zvolilo jako své oficiální květiny – Florida, Mississippi, Tennessee a Maryland.

Coreopsis grandiflora, krásnoočko velkokvěté, se stal symbolem severoamerických prérií. Pochází z centrálních a jižních oblastí USA, kde roste na slunných, lehkých půdách a přirozeně se objevuje v mozaice travnatých porostů, kamenitých strání a okrajů cest. Přestože se jedná o významný druh, ve volné přírodě není nejrozšířenější. Avšak v zahradách je tomu naopak – patří k nejoblíbenějším a zároveň je nejpoužívanějším druhem pro křížení s jinými druhy. Popsal jej Thomas Nuttall (1786–1859), britský botanik a cestovatel, který strávil velkou část života putováním po americkém vnitrozemí. Jeho deníky ukazují, že ho zaujala nejen velikost květů, ale i schopnost rychle obsazovat narušená místa, což bylo v době osidlování Západu běžným jevem – rostlina se objevovala tam, kde se krajina měnila pod lidskýma rukama. Právě tato blízkost člověku vysvětluje, proč se druh tak brzy dostal do zahrad: byl snadno dostupný, spolehlivý a působil jako kousek prérie přenesený do civilizovaného prostoru.