Coreopsis grandiflora 'PRESTO' krásnoočko velkokvěté
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Coreopsis
Rod Coreopsis, krásnoočko, popsaný Carlem Linném v roce 1753, zahrnuje téměř čtyři desítky převážně severoamerických druhů, které se vyvinuly v otevřených prériích, na suchých svazích i ve vlhkých okrajích mokřadů, a právě tato ekologická rozkročenost vysvětluje jejich dnešní zahradní spolehlivost. Linné zvolil jméno odvozené z řeckého koris a opsis, tedy „pohled na ploštici“, protože suché nažky připomínají drobný hmyz, což je drobný doklad jeho pozorovatelského humoru. Taxonomie rodu nebyla vždy ustálená a v 18. a 19. století se objevovala synonyma jako Calliopsis či Acispermum, než ji sjednotily moderní revize, zejména práce Ernesta E. Sherffa (1882–1966). Coreopsis má v americké kultuře překvapivě silné postavení: Coreopsis tinctoria sloužila domorodým obyvatelům k barvení textilu a několik států USA si různé druhy zvolilo jako své oficiální květiny – Florida, Mississippi, Tennessee a Maryland.
Coreopsis grandiflora, krásnoočko velkokvěté, se stal symbolem severoamerických prérií. Pochází z centrálních a jižních oblastí USA, kde roste na slunných, lehkých půdách a přirozeně se objevuje v mozaice travnatých porostů, kamenitých strání a okrajů cest. Přestože se jedná o významný druh, ve volné přírodě není nejrozšířenější. Avšak v zahradách je tomu naopak – patří k nejoblíbenějším a zároveň je nejpoužívanějším druhem pro křížení s jinými druhy. Popsal jej Thomas Nuttall (1786–1859), britský botanik a cestovatel, který strávil velkou část života putováním po americkém vnitrozemí. Jeho deníky ukazují, že ho zaujala nejen velikost květů, ale i schopnost rychle obsazovat narušená místa, což bylo v době osidlování Západu běžným jevem – rostlina se objevovala tam, kde se krajina měnila pod lidskýma rukama. Právě tato blízkost člověku vysvětluje, proč se druh tak brzy dostal do zahrad: byl snadno dostupný, spolehlivý a působil jako kousek prérie přenesený do civilizovaného prostoru.
Krásnoočko Presto nabízí zářivě zlatožluté květy na krátkých stoncích o délce kolem 15 až 20 cm a v úhledných, téměř dokonale kulatých trsech o šířce 20-30 cm (1 rostlina). Květy jsou jednoduché až poloplné - mívají 2 řady okvětních plátků. Vykvétá již v půlce června a v zahradě dělá parádu neuvěřitelně dlouho a to až 5 měsíců - do posledních teplých dnů podzimu. Pravidelné otrhávání květů (odstříhávání stonků) pomáhá tvorbě nových poupat. Sytě zelené, úzce kopinaté listy působí jako pěkná dekorace ještě předtím, než trs vykvete. Pouze je nutné dávat pozor na letní padlí. Během jedné sezóny dokáže rostlina zdvoj- až ztrojnásobit svůj objem.
Odrůda Presto patří k těm nemnoha, jež se mohou pyšnit kvetením v témže roce po výsevu a není tudíž divu, že v roce 2007 získala zlatou medaili Fleuroselect. Již přibližně 100 dnů od výsevu nasazuje první květy a do podzimu se rozroste v pěkný a bohatý trs.
Poslední revize 09-11-2017.
Krásnoočko velkokvěté je spolehlivá trvalka, pokud respektujeme jeho původ: slunné a vzdušné lokality. Vyžaduje plné slunce a propustnou půdu, která nesmí být trvale mokrá, jinak ztrácí vitalitu a v zimě snadno vyhnívá. Zalévání je potřeba jen v období extrémního sucha, protože druh je přirozeně přizpůsobený střídání vlhkých a suchých období. Hnojení nevyžaduje, případně pouze mírné ve formě kompostu na jaře, protože příliš bohatá půda a používání umělých hnojiv vede k bujnému, ale méně stabilnímu růstu a vysílení rostliny. Odkvétající květy je vhodné průběžně odstraňovat i se stonky, čímž se prodlouží kvetení a podpoří esteticky čistý vzhled trsu. Celou rostlinu sestřihněte cca 3-5 cm nad zemí až zjara po odeznění všech mrazů. V nádobách není dlouhodobě spolehlivé. Nevadí mu vítr, ani exponovaná stanoviště. Mrazuvzdornost se mezi odrůdami může lišit, ale většinou se pohybuje kolem -29 °C, takže v běžných podmínkách střední Evropy zimuje bez problémů a nevyžaduje žádnou zvláštní ochranu.
