Cedrus libani libanonský cedr
Ectovit (ektomykorhizní)Cedrus
Rod cedrů patří k těm několika málo dřevinám, které provázejí lidskou paměť tak dlouho, až se zdá, že tu byly odjakživa. Fosilie pylu i zkamenělého dřeva dokazují, že cedry kdysi pokrývaly rozsáhlé oblasti Eurasie, než se jejich areál během třetihor a čtvrtohor zúžil do horských pásem východního Středomoří a západní Asie. Už samotné jméno rodu, odvozené z řeckého kedros a latinského cedrus, připomíná jejich vonné, pryskyřičné dřevo, které se stalo symbolem trvanlivosti, posvátnosti a moci. Za zmínku stojí i občasný jazykový omyl: ruské slovo кедр – kedr neoznačuje cedr, ale borovici sibiřskou (Pinus sibirica), tedy zcela jiný rod jehličnanů. Cedry se objevují v eposech, biblických textech i antických mýtech; jejich dřevo neslo střechy chrámů, kýly lodí i trůny králů. Když stojíte pod starým cedrem, máte pocit, že čas se zpomalí – jako by strom věděl, že lidský život je jen krátká epizoda v jeho vlastním příběhu, který trvá staletí.
Cedr libanonský je ze všech cedrů nejznámější nejen díky majestátu, ale i kulturnímu významu. Pochází z pohoří Libanon, Antilibanon a Taurus; moderní zdroje uvádějí přirozené výskyty především v Turecku, Sýrii a Libanonu. Druh je znám od dob Linného, který jej zmínil, formální binomické jméno Cedrus libani publikoval A. Richard (1823). Cedr libanonský byl po tisíciletí vyhledávaný pro své dřevo – pevné, odolné, vonné a téměř nezničitelné. Právě tato vlastnost se mu však stala osudnou. Starověké civilizace jej kácely v takovém množství, že původní cedrové lesy v Libanonu téměř zmizely. Z kdysi rozsáhlých porostů zůstaly jen malé ostrůvky, z nichž nejznámější je rezervace Arz ar-Rabb, „Boží cedry“, která se stala symbolem libanonské identity, dodnes figuruje na státní vlajce. Cedr libanonský tak není jen stromem, ale i kulturním dědictvím, připomínkou vztahu člověka a krajiny, který se může během staletí změnit z úcty v nenasytnost.
Cedr libanonský je nádherný stálezelený jehličnan, který působí aristokraticky a zároveň přirozeně. Nabídne hustý klad téměř horizontálních, pevných větví a pravidelnou, široce kuželovitou korunu, jejíž výrazný terminální výhon značí mladistvou eleganci. Po dosažení určitého věku a výšky se však špička často ohýbá do vodorovna a na čas ztrácí svou dominanci (díky hormonální rovnováze auxinů), aby se i koruna mohla rozložit do typických širokých pater. Někdy se znovu vzpřímí a poté opět ohne do strany, jako by strom hledal ideální rovnováhu mezi výškou a šířkou. Tento jev je pro cedr libanonský natolik charakteristický, že podle něj lze odhadnout, kdy strom vstupuje do „dospělosti“. Jehlice jsou tuhé, obvykle 2 až 3 cm dlouhé, sytě zelené bez modravého nádechu typického pro mnoho forem cedru atlaského. Ve své domovině stromy dorůstají 20 až 35 metrů, přičemž šířka koruny může být téměř stejně velká jako výška. V zahradách s omezeným místem na kořeny bývá jejich velikost o třetinu až polovinu menší. Celkový výraz stromu je klidný, monumentální a stabilní, jako by byl navržen architektem, který pracuje s horizontální linií a tíhou prostoru.
Cedr libanonský vyžaduje slunné stanoviště a dobře propustnou, spíše sušší půdu. Čerstvě vysazené stromky nesnášejí přemokření, ale dobře zakořeněné jedince občasné mokro po dlouhých deštích neohrozí, pokud půda mezi srážkami vysychá. Po zakořenění je velmi odolný vůči suchu a nepotřebuje pravidelnou zálivku. Zajímavostí je, že během roku často přirůstá dvakrát – hlavní jarní přírůst doplňuje menší pozdně letní vlna, pokud je dostatek tepla a vláhy. Stejně tak je dobré vědět, že cedr libanonský pravidelně shazuje staré jehličí, obvykle ve vlnách na konci léta nebo na podzim; jde o přirozenou obnovu jehlic, které žijí tři až šest let. Mrazuvzdornost dobře zakořeněných stromů je překvapivě vysoká, běžně kolem −29 °C, což z něj činí nejspolehlivější cedr pro chladnější oblasti Evropy. Řez se u tohoto druhu běžně neprovádí, pouze odstranění poškozených nebo křížících se větví. Má hluboký kořenový systém s výrazným kůlovým kořenem, který mu zajišťuje výjimečnou stabilitu proti vyvrácení větrem. Přestože působí mohutně, jeho kořeny nejsou agresivní a umožňují pěstování i poblíž komunikací či budov, jejichž strukturu nenarušují.
Poslední revize 15-01-2009; 25-01-2026
