.jpg)
Cedrus atlantica f. FASTIGIATA GLAUCA cedr atlaský
Ectovit (ektomykorhizní)Cedrus
Rod cedrů patří k těm dřevinám, které si lidé pamatují déle než jména králů a města, jež dávno zmizela z map. Dnes zahrnuje jen několik málo druhů rozšířených v horských oblastech Středomoří a západní Asie, přestože fosilní nálezy pylu i dřeva dokládají, že cedry byly v minulosti rozšířeny mnohem šířeji a jejich historie sahá hluboko do třetihor. Už samotné jméno rodu, odvozené z řeckého kedros a latinského cedrus, připomíná vonné, pryskyřičné dřevo, které bylo po tisíciletí symbolem trvanlivosti, moci a posvátnosti. Cedry se objevují v biblických textech, antických mýtech i v architektuře starověkých civilizací, kde jejich dřevo sloužilo ke stavbě chrámů, lodí i paláců. Když se projdete pod vzrostlými exempláři nebo sledujete jejich úctyhodné a někdy až dechberoucí siluety vystupující proti obloze, snadno pochopíte, proč vzbuzují respekt i láskyplnou úctu. Majestátnost cedrů nepůsobí okázale, ale klidně a navodí pocit zpomalení a zvláštního klidu, protože je vám jasné, že tyhle stromy pamatují nikoli desítky, ale stovky let.
Cedr atlaský pochází z pohoří Atlas v severní Africe, z míst, kde se horské svahy v létě rozpálí sluncem a v zimě dokážou být překvapivě chladné a nehostinné. Roste tam v rozmezí 1300 až 2600 metrů nad mořem, na kamenitých půdách, v řídkých lesích, kde světlo proniká až k zemi a vzduch je suchý a průzračný. Právě tahle kombinace slunce, větru a chudé půdy vtiskla cedru atlaskému jeho charakter – odolnost a schopnost obstát i tam, kde jiné stromy váhají. Botanicky byl tento druh vymezen a popsán francouzským botanikem Élie‑Abelem Carrièrem (1818–1896), jedním z nejvýznamnějších znalců jehličnanů 19. století, který se systematicky věnoval jejich vědecké taxonomii i praktickému pěstování. Carrière odlišil cedr atlaský od již známého cedru libanonského na základě populací z marocké a alžírské části Atlasu a pojmenoval jej podle jeho přirozeného areálu. Už první odborné popisy upozorňovaly na rozdíly ve stavbě koruny, jemnějším větvení a často výrazně zbarvených jehlicích. Právě tyto znaky, spolu s dobrou přizpůsobivostí mimo původní stanoviště, způsobily, že se cedr atlaský v druhé polovině 19. století rychle rozšířil v evropských parcích a zahradách, kde byl vnímán nikoli jako botanická kuriozita, ale jako přirozeně působící jehličnan, srozumitelný oku i zkušenosti tehdejších zahradníků. Do Severní Ameriky se dostal až na přelomu 19. a 20. století, již jako zavedený jehličnan s potvrzeným renomé.
Fastigiata Glauca je modrostříbrná až modrozelené verze málo známé, téměř raritní formy cedru atlaského s přísně sloupovitým růstem. A výraz přísně myslím přísně. Je to taková hustá, cedrově ježatá tyčka se středně dlouhými, neopadavými jehlicemi. Roste spíše pomalu a jeho přirozený tvar je úzce sloupovitý. Pokud se nějaká větvička pomátne a vyroste příliš dlouhá a v nehezkém směru, není žádný problém ji kdykoli zastřihnout. Jiný řez není nutný ani žádoucí.
Zatímco zelená forma Fastigiata se výborně hodí jako plnohodnotná náhražka italského cypřiše, který u nás není mrazuvzdorný, tato modrostříbrná varianta bude užitečná pro každého, kdo v zahradě vítá další barvy jehličí. Jeho subtilní figura nádherně vynikne v kombinaci s naprosto odlišnými tvary jako jsou například polštářovitě rostoucí azalky a levandule, nebo do kulata stříhané buxusy či podobné keře.
Poslední revize 16-02-2010.
Cedr atlaský je strom, který se o sebe tak nějak postará sám, pokud mu dáte správné místo. Nejlépe prospívá na plně osluněných stanovištích, kde může koruna rovnoměrně vyzrávat a jehlice si udržují typické zbarvení. Vyhovují mu propustné, spíše sušší půdy, chudší na živiny, zatímco těžké a dlouhodobě zamokřené půdy snáší špatně. Po zakořenění je dobře odolný i vůči déle trvajícímu suchu a běžně si vystačí bez zálivky. Mrazuvzdornost dospělých stromů se většinou udává kolem −25 °C; mladé stromky však mohou v prvních letech citlivě reagovat na holomrazy a prudké teplotní výkyvy, zatímco starší jedinci s vyzrálým dřevem dobře snášejí i krátkodobé poklesy teplot až k −27 °C
