.jpg)
Agapanthus 'ANDbin' EVERPANTHUS® EVER SAPPHIRE kalokvět
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Agapanthus
Rod Agapanthus, známý jako kalokvět nebo africká lilie, zahrnuje osm uznaných druhů vytrvalých bylin původem z jižní Afriky, zejména z oblastí Kapska, Lesotha a KwaZulu-Natalu. První rostliny byly do Evropy přivezeny již v roce 1679 z okolí Kapského Města do botanických zahrad v Nizozemí, což je vzhledem k tehdejší koloniální nadvládě Nizozemců v oblasti dnešní Jihoafrické republiky zcela pochopitelné. Botanicky byl rod poprvé popsán Janem Commelinem v roce 1707, ale oficiální taxonomické zařazení provedl až francouzský botanik Charles Louis L’Héritier de Brutelle v roce 1788, kdy jej ustanovil jako samostatný rod v rámci čeledi Amaryllidaceae. Rostliny Agapanthus se vyznačují trsnatým růstem, řemenovitými listy a nápadnými květenstvími tvořenými trubkovitými květy, nejčastěji v odstínech modré a bílé. V přírodě rostou na slunných svazích, v travnatých stepích i na skalnatých výběžcích, kde jsou vystaveny výrazným teplotním výkyvům. Přestože tehdejší botanici a sběratelé rostlin, pohánění touhou po exotice a prestiži, přiváželi z jižní polokoule rostliny, které měly ohromit evropské dvory i univerzitní zahrady, vzhledem k jeho nízké odolnosti se v evropských botanických zahradách začal objevovat až od 19. století, a to postupně, jak se zjišťovala mrazuvzdornost jeho jednotlivých druhů.
Tím nejodolnějším druhem se ukázal být Agapanthus campanulatus, který pochází z vyšších nadmořských výšek v jihoafrickém vnitrozemí. Právě jeho schopnost přežít chladné zimy inspirovala britského botanika Lewise Palmera, tehdejšího viceprezidenta anglické Královské zahradnické společnosti (RHS) z Headbourne Worthy Grange v Hampshiru, k vytvoření slavné linie Headbourne hybridů. V polovině 20. století začal křížit A. campanulatus s dalšími opadavými druhy, jako je A. inapertus, aby získal trvalky schopné přežít bez skleníku i v britském klimatu. Tyto hybridy se staly základem moderního šlechtění, které dnes pokračuje v USA, Evropě i na Novém Zélandu. A dnes už samotní šlechtitelé často ani netuší, že při dodržení správných podmínek tyto hybridy můžeme pěstovat i u nás, kde přežívají mrazy o síle -20 °C, někdy i o něco více.
Kalokvět EVER SAPPHIRE je jako modrý plamen, který se vynoří z trsu svěže zelených listů a rozhoří se do plné krásy uprostřed léta. Jeho květy mají hluboký, sametově modrý odstín s nádechem fialové, který připomíná noční oblohu těsně po západu slunce. Jsou uspořádány do pevných okolíků na štíhlých, ale pevných stoncích, které vyrůstají z kompaktního trsu listů. Listy jsou středně zelené, řemenovité, s mírným leskem, který dodává rostlině svěží vzhled i mimo dobu květu. Celkový habitus je nízký a pevný – rostlina tvoří husté trsy vysoké kolem 50-60 cm, které působí upraveně a zároveň přirozeně. Kvete v červenci a srpnu. Tato odrůda patří do série EVERPANTHUS® vznikla v roce 2007 v Hartebeespoortu v severozápadní provincii Jihoafrické republiky jako výsledek šlechtitelské práce botanika Quinton Beana, který zkřížil hybridní formu Agapanthus caulescens s hybridem Agapanthus campanulatus. Je chráněna patenty č. PP26336 (USA – 2015) a EU 55541 (Evropa – 2016).
Kalokvěty v zahradě působí sebevědomě a aby ne – jejich modrá barva květů je v našem klimatu výjimečná, tak ji využijte co nejlépe. Kalokvět EVER SAPPHIRE můžete zkombinovat s rostlinami jemnějších textur, jako jsou kompaktní šanty nebo bochánkově rostoucí mateřídoušky a tymiány, které navodí pocit středozemní zahrady. Trochu více stepní rytmus nabídne kombinace s kostřavou, kavylem a svíčkovcem. A maximální estetiky i moderního šmrcu dosáhnete v ambiciózní kompozici se stříbrolistými trvalkami či polokeři typu smil, pelyněk, svatolina nebo starček.
Poslední revize 26-10-2025
Kalokvět pěstujte ve výživné zemi, která musí být velmi dobře odvodněná, aby kořeny přes zimu neshnily. Od pozdního jara do konce léta rostlina uvítá hnojení a občasnou zálivku, přestože díky dužnatým kořenům výborně zvládá i dočasné sucho. Ve Středozemí patří k nejoblíbenějším letním rostlinám jak do nádob, tak do zahrad. U nás je výborný do letních kompozic k bazénům a letním terasám, kde si léto užíváte nejdéle. Nechutná slimákům. Jako ochranu před mrazy mu v zóně 7 postačí zamulčování suchou kůrou nebo listím na konci podzimu, ale v chladnějších oblastech s tuhými zimami můžete rostlinu zasypat větším množstvím kůry, a navíc ochránit nepromokavým krytem. Na konci zimy, co nejdříve po nebezpečí nejsilnějších mrazů, odstraňte kryt a polovinu kůry a vyčkejte do opravdového jara (březen/duben), kdy můžete odhrabat i kůru, odstranit zbytky listů a nechat rostlinu opět vyrašit. Doposud vyzkoušená mrazuvzdornost je -17 °C a předpokládá se, že snese ještě o něco více.
