.jpg)
Agapanthus 'ANDbin' EVERPANTHUS® EVER SAPPHIRE kalokvět
Agapanthus
Rod Agapanthus, známý jako kalokvět nebo africká lilie, zahrnuje osm uznaných druhů vytrvalých bylin původem z jižní Afriky, zejména z oblastí Kapska, Lesotha a KwaZulu-Natalu. První rostliny byly do Evropy přivezeny již v roce 1679 z okolí Kapského Města do botanických zahrad v Nizozemí, což je vzhledem k tehdejší koloniální nadvládě Nizozemců v oblasti dnešní Jihoafrické republiky zcela pochopitelné. Botanicky byl rod poprvé popsán Janem Commelinem v roce 1707, ale oficiální taxonomické zařazení provedl až francouzský botanik Charles Louis L’Héritier de Brutelle v roce 1788, kdy jej ustanovil jako samostatný rod v rámci čeledi Amaryllidaceae. Rostliny Agapanthus se vyznačují trsnatým růstem, řemenovitými listy a nápadnými květenstvími tvořenými trubkovitými květy, nejčastěji v odstínech modré a bílé. V přírodě rostou na slunných svazích, v travnatých stepích i na skalnatých výběžcích, kde jsou vystaveny výrazným teplotním výkyvům. Přestože tehdejší botanici a sběratelé rostlin, pohánění touhou po exotice a prestiži, přiváželi z jižní polokoule rostliny, které měly ohromit evropské dvory i univerzitní zahrady, vzhledem k jeho nízké odolnosti se v evropských botanických zahradách začal objevovat až od 19. století, a to postupně, jak se zjišťovala mrazuvzdornost jeho jednotlivých druhů.
Tím nejodolnějším druhem se ukázal být Agapanthus campanulatus, který pochází z vyšších nadmořských výšek v jihoafrickém vnitrozemí. Právě jeho schopnost přežít chladné zimy inspirovala britského botanika Lewise Palmera, tehdejšího viceprezidenta anglické Královské zahradnické společnosti (RHS) z Headbourne Worthy Grange v Hampshiru, k vytvoření slavné linie Headbourne hybridů. V polovině 20. století začal křížit A. campanulatus s dalšími opadavými druhy, jako je A. inapertus, aby získal trvalky schopné přežít bez skleníku i v britském klimatu. Tyto hybridy se staly základem moderního šlechtění, které dnes pokračuje v USA, Evropě i na Novém Zélandu. A dnes už samotní šlechtitelé často ani netuší, že při dodržení správných podmínek tyto hybridy můžeme pěstovat i u nás, kde přežívají mrazy o síle -20 °C, někdy i o něco více.
Kalokvět EVER SAPPHIRE je jako modrý plamen, který se vynoří z trsu svěže zelených listů a rozhoří se do plné krásy uprostřed léta. Jeho květy mají hluboký, sametově modrý odstín s nádechem fialové, který připomíná noční oblohu těsně po západu slunce. Jsou uspořádány do pevných okolíků na štíhlých, ale pevných stoncích, které vyrůstají z kompaktního trsu listů. Listy jsou středně zelené, řemenovité, s mírným leskem, který dodává rostlině svěží vzhled i mimo dobu květu. Celkový habitus je nízký a pevný – rostlina tvoří husté trsy vysoké kolem 50-60 cm, které působí upraveně a zároveň přirozeně. Kvete v červenci a srpnu. Tato odrůda patří do série EVERPANTHUS® vznikla v roce 2007 v Hartebeespoortu v severozápadní provincii Jihoafrické republiky jako výsledek šlechtitelské práce botanika Quinton Beana, který zkřížil hybridní formu Agapanthus caulescens s hybridem Agapanthus campanulatus. Je chráněna patenty č. PP26336 (USA – 2015) a EU 55541 (Evropa – 2016).
Kalokvěty v zahradě působí sebevědomě a aby ne – jejich modrá barva květů je v našem klimatu výjimečná, tak ji využijte co nejlépe. Kalokvět EVER SAPPHIRE můžete zkombinovat s rostlinami jemnějších textur, jako jsou kompaktní šanty nebo bochánkově rostoucí mateřídoušky a tymiány, které navodí pocit středozemní zahrady. Trochu více stepní rytmus nabídne kombinace s kostřavou, kavylem a svíčkovcem. A maximální estetiky i moderního šmrcu dosáhnete v ambiciózní kompozici se stříbrolistými trvalkami či polokeři typu smil, pelyněk, svatolina nebo starček.
Kalokvět pěstujte ve výživné zemi, která musí být velmi dobře odvodněná, aby kořeny přes zimu neshnily. Od pozdního jara do konce léta rostlina uvítá hnojení a občasnou zálivku, přestože díky dužnatým kořenům výborně zvládá i dočasné sucho. Ve Středozemí patří k nejoblíbenějším letním rostlinám jak do nádob, tak do zahrad. U nás je výborný do letních kompozic k bazénům a letním terasám, kde si léto užíváte nejdéle. Nechutná slimákům. Jako ochranu před mrazy mu v zóně 7 postačí zamulčování suchou kůrou nebo listím na konci podzimu, ale v chladnějších oblastech s tuhými zimami můžete rostlinu zasypat větším množstvím kůry, a navíc ochránit nepromokavým krytem. Na konci zimy, co nejdříve po nebezpečí nejsilnějších mrazů, odstraňte kryt a polovinu kůry a vyčkejte do opravdového jara (březen/duben), kdy můžete odhrabat i kůru, odstranit zbytky listů a nechat rostlinu opět vyrašit. Doposud vyzkoušená mrazuvzdornost je -17 °C a předpokládá se, že snese ještě o něco více.
Poslední revize 26-10-2025
