.jpg)
Acer negundo 'AUREOMARGINATUM' javor jasanolistý
Acer
Rod javorů (Acer) patří k dřevinám, které se na severní polokouli objevily velmi brzy a jejich základní podoba se od té doby, na rozdíl od mnoha jiných stromů, příliš nezměnila. Už třetihorní fosilie z Evropy, Asie i Severní Ameriky ukazují listy a plody, které bychom bez váhání poznali i dnes, včetně typických dvounažek. Z českých nalezišť je známá například Bílina, kde se v mladších třetihorách zachovaly zkamenělé listy a plody javorů, svědčící o tom, že tyto stromy byly součástí zdejší krajiny dávno před příchodem člověka. Vědecky rod popsal Carl Linné (1707–1778) ve svém zásadním díle Species Plantarum z roku 1753, ale jeho vnitřní členění se od té doby opakovaně proměňovalo. Právě východní Asii, zejména Čínu, Japonsko a oblast Himálaje, dnes botanici považují za skutečné centrum druhové rozmanitosti rodu. Javory obývají mimořádně pestrou škálu stanovišť, od horských lesů subtropů až po chladné oblasti mírného pásma. Patří k dřevinám, které člověka provázejí krajinou i kulturou po velmi dlouhou dobu.
Acer negundo - javor jasanolistý pochází ze Severní Ameriky, kde byl po staletí součástí každodenního života původních obyvatel i pozdějších evropských osadníků. Roste přirozeně podél řek, na záplavových územích a v otevřených lesích, kde se uplatňuje jako rychle rostoucí, přizpůsobivý strom. V době, kdy nebyl všude dostupný cukrový javor, se z jeho mízy běžně získával cukr, byť s nižší výtěžností a jemnější chutí. Do Evropy byl zaveden roku 1688 do zahrad ve Fulhamu u Londýna, kde jej pěstoval Henry Compton (1632–1713), jeden z nejvýznamnějších introduktorů severoamerických dřevin své doby. Odtud se javor jasanolistý postupně šířil do botanických zahrad a parků po celé Evropě. Na území dnešního Česka je doložen od roku 1835, kdy se objevil v pražské Královské oboře ve Stromovce, odkud se rychle rozšířil do zámeckých parků, městské zeleně i volné krajiny. A často ani ne záměrně: u javoru jasanolistého byla na základě dlouhodobých odborných studií prokázána vysoká míra invaznosti, kvůli níž byl botanický druh vyloučen z doporučených výsadeb a v řadě lokalit je cíleně odstraňován. V zahradní praxi se proto používají pouze vybrané, převážně sterilní kultivary, které nepředstavují srovnatelné riziko pro okolní vegetaci.
Aureomarginatum je další z barevných forem javoru jasanolistého a zde je potřeba opatrnost, aby nedošlo k záměně s podobnou Aureovariegatum. Odrůda Auremarginatum, přeloženo „zlatě lemovaná“, nabízí kontrast tmavě zeleného středu lístku a světle až sytě žlutého okraje. Tyto lístky v počtu 3-7 jsou uspořádané do velkého, lichozpeřeného o běžné délce kolem 20-25 cm (výjimečně až 30 cm). Celkový efekt působí ostře a graficky, protože světlý lem rámuje tmavé jádro listu. Jde o velký keř až středně vysoký strom s vitálním růstem; v běžných zahradních podmínkách dosahuje přibližně 5-7 m na výšku při podobné šířce koruny, výjimečně může být větší na velmi výživných stanovištích. Panašování bývá výrazné a dobře čitelné i z dálky, někdy se objevují i listy zcela žluté; u některých jedinců se může projevit i panašování plodů. Jako u většiny panašovaných forem je Aureomarginatum náchylný k reverzi, tedy k výskytu zelených větví, které je třeba odstraňovat u paty větve, pokud chcete zachovat barevnost. Semena bývají často sterilní nebo málo životaschopná.
Aureomarginatum má v literatuře poměrně dlouhou historii; byl zaveden před rokem 1885 školkami Dieck a v odborných pramenech je uváděn pod synonymem 'Gold Edge'. V různých zdrojích se někdy překrývá až míchá s jinými žlutě panašovanými selekcemi, ale botanická nomenklatura uznává každou odrůdu zvlášť pro jejich důležité rozdíly jak ve vzhledu listu, tak někdy i k charakteru růstu a tvaru koruny v dospělosti.
Javor jasnolistý nevyžaduje žádnou péči. Je odolný silným mrazům, větru, suchu i dočasnému podmáčení. Netrpí na nemoci a prospívá na plném slunci i v polostínu. Nejlépe se mu daří v hlubších, vlhčích, ale dobře propustných půdách, snese však i sušší stanoviště a městské prostředí. V prvních třech letech po výsadbě je nutné strom pevně zavětrovat, aby se dobře ukotvil a kmen rostl rovně. V tu dobu nenechte nad kořeny růst trávu ani jiné rostliny. Řez není nutný, ale je možný – ideálně koncem zimy, než vystoupá míza. Stromy či keře s pravidelně prováděným zpětným řezem vykazují hosté větvení s velkými listy, což jim přidá na estetice. Mrazuvzdornost je výborná – snáší až cca -45 °C.
Poslední revize 08-02-2011; 22-02-2026
