Osmanthus fragrans

Rod osmanthus, česky vonokvětka přeloženo z řečtiny osme (vůně) a anthos (květ), zahrnuje asi 15-20 druhů a kultivarů, přičemž mnoho z nich je díky tvaru a tuhosti listů často zaměňováno s cesmínami. Vonokvětky mě upoutaly hned na první pohled roku 2004 a od té doby jsem se stal jejich sběratelem ještě dříve, než jsem se dočetl o jejich údajné choulostivosti pro naše podnebí. Znáte to rčení "nikdy neříkej, že to nejde, protože může přijít někdo, kdo to neví a udělá to"? Prostě jsem sázel jednu za druhou do své zahrady a sledoval jejich chování. Nejvíc dostaly zabrat během tuhé zimy 2006/2007, ale nezemřela ani jedna. Spálené listy znovu narostly, omrzlé větvičky se ostříhaly a některé jsou dnes větší než já. Navíc si všímám jejich genetické odolnosti vůči suchu, ale zde potřebuji ještě nějaký čas na rozdělení těch, které zvládnou sucho letní i zimní a které je nutné v zimě zalévat.

Botanický druh vonokvětky libovonné, nebo také olivy libovonné, je teplomilný keř, který do naší klimatické zóny údajně nepatří. To vykládejte nadšenému sběrateli, který je vážně chce. Pochází z Asie, kde okupuje široký areál výskytu od západního Himálaje až po Indočínu a mezi velkolistými vonokvětkami vyniká jedním důležitým znakem – má dokonalé hladké okraje listů bez jediného ostnu. Pouze na mladých keřích se mohou objevit mírně pilovité okraje. Listy jsou neopadavé, oválné, kožovité ale ne tak tuhé jako u pichlavých druhů, středně zelené, částečně lesklé a zdobí je jemná žilnatina. Mladé mají výrazný bronzově červený přeliv. Na úplném sklonku vegetační sezóny, nejčastěji od začátku října, vykvétá množství drobných, silně a sladce vonných, krémově bílých kvítků, které nabízí poslední pastvu pro včely a čmeláky.

Tvoří středně velký až velký, vzpřímeně vystoupavý keř s hladkými, šedými větvemi. S věkem se jeho tvar zaobluje do širokého oválu a lze jakkoli stříhat a tvarovat, nejlépe zjara po mrazech. Zde se letní, tvarovací střih nedoporučuje. Na řez reaguje dobře a vždy obráží i po razantním zásahu. Využijte ji jako solitéru nebo v kompozici s jinými stálezelenými keři. Dobře vypadá i včleněná do zelených stěn a živých plotů. Vonokvětka libovonná je dlouhověký keř či strom a existují záznamy o exempláři starém přes 1200 let.

Dopřejte vonokvětce dobrou, pro sytější barvu listů kyselou, vlhčí ale nepodmáčenou zem s dostatkem živin a určitě ji bohatě zamulčujte jako ochranu proti rychlému promrzání. Pro bohaté kvetení doporučujeme pěstovat výhradně na plném slunci, ale máte-li obavu o její odolnost, protože bydlíte v chladnějším regionu, dopřejte jí takové umístění, kde na ni v zimě nebude svítit přímé slunce a naopak v létě jej bude mít dostatek.

Doporučujeme vysazovat silnější rostliny se zralým dřevem a pokud jí zejména po první zimě venku sluníčko popálí listy, zjara si vytvoří nové. Pořídíte-li si mladou rostlinu, přenášejte ji na několik prvních zim dovnitř, než jí zesílí větve a vyzraje dřevo. Doposud vyzkoušená mrazuvzdornost je do -17 °C bez poškození a naše testování pokračuje. Při neobvyklém silnějším mrazu může dojít k poškození dřeva, ale po jarním řezu výborně obráží a brzy vytvoří novou, zelenou hmotu. Netrpí na choroby, ale chutná lalokonoscům, tak bacha na něj!

Poslední revize 05-02-2024