Viburnum tinus 'Anvi' SPIRIT

Kalina modroplodá pochází ze Středozemí, a to jak z jeho euroasijského pobřeží (od Pyrenejí po Turecko), tak i ze severních zemí Afriky (Maroko, Alžír, Tunis, Libye) a samozřejmě je doma i na přilehlých ostrovech (Kanárské o., Baleáry atd.). Jedná se o užitečnou stálezelenou rostlinu, která výborně zvládá sucho, horko a absolutní zanedbání – roste sama od sebe a svou zelenou hmotou, která na rozdíl od mnoha jiných rostlin typických pro vyprahlé klima, není ostnitá nebo jinak nepříjemná, nabízí svěžest i tam, kde již máloco roste. Jedná se o dřevnatý keř často označovaný za choulostivý v podmínkách středoevropského klimatu, ale ono je to trochu jinak. Nejprve se ale podívejme na její odrůdy.

SPIRIT je kompaktní, pomaleji rostoucí odrůdou kaliny modroplodé z Holandska od firmy Antigone Plantvermeerdering B.V. z roku 1997 a je chráněna evropským patentem č. EU 2352. Nabízí husté, zakulacené keříky s atraktivními listy a květovými poupaty. Listy jsou vejčité, 4-6 cm dlouhé, tmavě zelené, kožovité ale tenčí, mírně lesklé a s nápadnou, jemnou žilnatinou. Jejich barva přetrvává svěže zelená až do zimy, kdy na osluněných místech mohou za silně mrazivého počasí stáhnout chlorofyl (zelené barvivo) do kořenů a ukázat červenohnědé odstíny. Na podzim rostliny tvoří záplavu vínově červených poupat, jejichž barva se při otevírání mění do světle mahagonově hnědé a poté vykvétají vrcholíky čistě bílých, drobných květů. SPIRIT kvete velmi dlouho a často na keři najdete společně zralé plody i nové květy. Ty se otevřou buď začátkem prosince, pokud je teplý nástup zimy, nebo počkají až do konce zimy. V zemích s mírnými zimami kvete spolehlivě od prosince do března. Po květech (nezmrznou-li) následují drobné, modře ojíněné, nejedlé ale nejedovaté plody. Na podzim a v zimě se větvičky zbarvují do červena. Je ceněná pros svůj kompaktní habitus a tvoří husté, dokonale neprostupné keře, jejichž výška se liší dle lokality – v teplejších regionech zóny 7 a výše umí vyrůst až 1,5m výšky i šířky a v chladnějších regionech očekávejte přibližně necelý metr či méně.

Nyní se podíváme na její otužilost v souvislosti s možnými způsoby pěstování, protože ji máme v zahradě již od roku 2004 a přežila všechno včetně hrůzné zimy 2006/2007 (-27 °C), kdy omrzla až k zemi, odkud opět vyrašila. Listy jsou choulostivé na silný mráz (pod -17 °C) jen v kombinaci s přímým zimním sluncem. Tomu se vyhnete, pokud ji zasadíte na místo chráněné před sluncem a ideálně do zápoje s jinými keři, kde bude chráněná z více stran. I když to neuděláte, to nejhorší, co se může stát, je poškození horní části větví, které na jaře ostříháte a necháte keř znovu narašit. Obráží bujně a spolehlivě, protože její kořenová mrazuvzdornost sahá až k cca -27 °C. Takže v chladných regionech ji můžete pěstovat jako trvalku, která při poškození větví bude rašit ze spodní, nepoškozené báze či z kořenů a bude tvořit malé a vždy extrémně husté keříky. Tvarovací řez nevyžaduje, ale můžete ji jakkoli stříhat, nejraději zjara po odkvětu.

Kalina modroplodá u nás netrpí na choroby ani škůdce. Má ráda živnou půdu, na pH není přímo závislá, ale kyselejší půda zajistí sytější barvu listů. Zem musí být propustná (nesnáší podmáčení) a nevyžaduje zálivku před zimou jako mnoho ostatních tučnolistých stálezelených keřů. Určitě ji na zimu dobře zamulčujte, malé rostliny můžete při zemi zakrýt chvojím.

Poslední revize 31-01-2021