Quercus acutissima

Duby neodmyslitelně patří do naší krajiny, ať už pocházejí z Ameriky, Asie nebo jižní Evropy. Lemují naše rybniční hráze, zdobí smíšené lesy a zvláštní druhy a kultivary se těší oblibě ve velkých parcích a botanických zahradách. Osobně se musím přiznat, že je mám moc rád, proto jich u nás nabízíme tolik.

Dub nejšpičatější je velký parádník pocházející z oblastí JV Asie (Japonsko, Čína, Korea i Himaláje). U nás se vidí málo a jde o nezvyklý druh, neboť jeho listy se dubu moc nepodobají. Většinou se přirovnávají k listům kaštanovníku. Jsou úzce kopinaté až podlouhlé, výjimečně úzce obvejčité, jen asi 3-5 cm široké, zato až 20 cm dlouhé a jejich lem zdobí výrazné zoubkování. Jsou opadavé, lesklé, svěže zelené v létě a zářivě žluté na podzim, přičemž na stromě zůstávají velmi dlouho. Samičí rostliny, ještě před rašením listů, vykvetou bohatými jehnědami žlutozelené barvy, po nichž koncem léta následují zakulacené žaludy. Starší a dospělé rostliny ukazují výrazně vrásněný kmen s až korkovitou strukturou borky tmavě šedé barvy.

Koruna je v mládí kuželovitá se zaoblenou špičkou a s věkem se celá zakulacuje do oválného tvaru se širší základnou. V mládí roste docela rychle a jakmile nabere na hustotě větví, růst se zpomalí a začíná se tvarovat. Koruna již většího stromu trochu připomíná 2 stálezelené duby: quercus myrsinifolia a lithocarpus edulis a to jak stavbou větví, tak úzkými a lesklými listy. Protože se množí semeny, mezi jednotlivými rostlinami v různých zemích mohou být viditelné rozdíly ve velikosti a tvaru listů, rychlosti růstu i konečné výšce. Přesto se za průměrnou výšku v dospělosti uvádí údaje oscilující kolem 10m (přirozeně až za mnoho let). Proto jej lze pěstovat i ve větších zahradách, nejenom v parcích. V naší zahradě je prostor také omezený a protože vysadím každý pěkný dub, který potkám, krotím je razantním řezem zjara, čímž je udržuji ve snesitelné velikosti a rostliny vyraší ještě bohatší násadou větví a olistění.

Dub nejšpičatější zvládne širokou škálu půdních typů, přesto se mu nejlépe daří v neutrální až lehce kyselé půdě. Nemá rád mokrou zem, ale za rovnoměrné vlhko se odvděčí šťavnatým olistěním. Pěstujte jej přednostně na plném slunci nebo v lehkém polostínu. Plně mrazuvzdorný do cca -27°C, ale krátkodobě zvládne i silnější mráz.

Poslední revize 08-01-2013