Quercus myrsinifolia bambusový dub, čínský stálezelený dub
Quercus
Rod Quercus – duby – je jedním z nejbohatších rodů stromů severní polokoule a zahrnuje přibližně 450 až 600 druhů. Vyskytují se převážně v mírném a subtropickém pásu, nejvíce druhů roste v Severní Americe a ve východní Asii, ale zasahují i do tropických horských oblastí. Duby mohou být opadavé i stálezelené, od mohutných stromů až po menší keře. Jsou jednodomé, s nenápadnými květy v jehnědách, které opyluje vítr, a jejich typickým plodem je žalud – jednosemenná nažka obklopená miskovitou číškou. Listy dubů jsou střídavé a velmi rozmanité: mohou být laločnaté, zubaté, pilovité i celokrajné, navíc bývají velmi variabilní i v rámci druhu, což často ztěžuje jejich určování. Duby mají tvrdé a trvanlivé dřevo, a schopnost vytvářet dlouhověké, majestátní stromy. Hrají významnou roli v ekosystémech i kultuře – poskytují potravu pro zvěř, dřevo pro stavebnictví, korek, třísloviny i léčivé látky. Rovněž jsou považovány za symbol síly a vytrvalosti v mnoha mytologiích a náboženstvích a jsou spojovány s mužským elementem.
Dub bambusový byl vědecky popsán v roce 1851 německo-nizozemským botanikem Carlem Ludwigem Blumem v díle Museum Botanicum Lugduno-Batavum. Patří do sekce Cyclobalanopsis, známé jako „kruhově číškaté duby“, jejichž žaludy mají číšky tvořené nápadnými soustřednými kruhy. Druhové jméno odkazuje na podobnost listů s rodem Myrsine, což jejich úzký a lesklý vzhled vystihuje docela přesně. V Japonsku je znám pod jménem shirakashi (白樫), tedy „bílý dub“, a jen málokterý strom se tam těší takové oblibě. Po staletí se vysazoval u chrámů a svatyní, dnes patří k nejpoužívanějším městským stromům, a to i v opravdu malých prostorech, kde Japonci udělají vše pro to, aby se vešel 😊 Když člověk vidí, co dokážou vměstnat mezi silnici, chodník a dům, pochopí, proč má tento elegantní dub takové postavení. Jeho dřevo je tvrdé, pružné a velmi ceněné. Používá se na výrobu tradičních cvičných mečů bokken, nábytku, nástrojů i některých stavebních prvků.
Dub bambusový má šarm, který se na fotografii vysvětluje jen těžko a který člověk naplno pochopí až ve chvíli, kdy pod ním poprvé stojí a vnímá šepot jeho listů. Jedná se o menší až středně velký stálezelený strom, jehož neopadavé listy svým vzhledem připomínají listy bambusu. Jsou úzké, podlouhlé až kopinaté, s jemně pilovitým okrajem a na stromě vydrží 3-4 roky. Nové rašení patří k jeho největším ozdobám a může se výrazně lišit rostlinu od rostliny. Objevují se odstíny bronzové, lososové, červené i vínové, někdy tak tmavé, že působí téměř černým dojmem. Jakmile listy dozrají, získávají svěže až středně zelenou barvu, zůstávají mírně lesklé a hlavně spolehlivě neopadavé. To stojí za zmínku, protože řada jiných stálezelených dubů v chladnějších podmínkách střední Evropy během zimy část listů ztrácí, zatímco bambusový dub si korunu ponechává zelenou po celý rok.
Ještě výraznější rozdíl však spatříte v celkovém vzezření stromu. Mnohé stálezelené dřeviny, které lze pěstovat v našich podmínkách jako stromy, například bobkovišně nebo cesmíny, jsou sice krásné, ale často působí spíše jako „keř na kmeni“. Bambusový dub nic takového nepřipomíná. Od mládí se chová jako skutečný strom a také tak vypadá. Klade větve způsobem, který známe od dubů, buků nebo javorů, pravidelně se větví a bez zásahů vytváří elegantní, přirozeně vyváženou korunu. Díky mírně svěšeným listům navíc působí klidným, téměř zenovým dojmem. Obvykle dorůstá výšky 5 až 10 metrů a vytváří hustou, kompaktní a zaoblenou korunu, která si zachovává atraktivní vzhled po celý rok.
Dnes se pěstuje především v teplejších částech USA a Asie, v Evropě zatím zůstává spíše sbírkovou lahůdkou. Jeho neobvyklý vzhled i doposud ověřená odolnost jej však postupně přivádějí také do našich zahrad, kde progresivní zahradní architekti dokážou ocenit jeho osobitý charakter. Díky mírně svěšeným listům působí strom klidným dojmem, aniž by přitom vypadal jako exot, který se sem zatoulal omylem. Přestože v Japonsku historicky patří k často stříhaným a tvarovaným dřevinám, jehož listy se používají k vytváření takzvaných kashi-no-igakaki (樫の生垣) – zelených stěn velmi podobných našim živým plotům – jako strom je natolik osobitý, že většina zahradníků nechává při pohledu na jeho malebnou korunu nůžky raději v klidu. Jeho žaludy jsou po úpravě jedlé a v minulosti sloužily jako nouzová potravina nebo náhražka kávy. Obsahují však třísloviny, a před konzumací je proto nutné je důkladně vyluhovat.
Quercus myrsinifolia bývá často zaměňován s druhem Quercus glauca, protože oba patří do sekce Cyclobalanopsis a mají podobné stálezelené listy i žaludy s kruhovými šupinami. Přesto se od sebe dají poměrně dobře odlišit. Myrsinifolia má (nejčastěji – ale mohou existovat výjimky) listy užší, podlouhlé až kopinaté, s jemně pilovitým okrajem, které často mírně svěšují a připomínají bambus. Naproti tomu glauca má listy širší, eliptické až obvejčité, s výraznějším zubatým okrajem, které jsou na líci tmavě zelené a na rubu šedozelené až modravé a jemně plstntaté. Nové rašení u glauky bývá bronzové až purpurové, zatímco u myrsinifolie se odstíny liší mezi jednotlivými jedinci a mohou být i vínově černé. Žaludy obou druhů jsou podobné, ale u glauky bývají o něco kratší a číšky obvykle kryjí menší část plodu. Quercus glauca má navíc tendenci růst jako keř nebo vícekmenný strom, zatímco myrsinifolia si přirozeně udržuje jasně stromový habitus s kompaktní korunou.
Bambusový dub není náročný na pH půdy, ale pro sytější barvu listů se doporučuje mírně kyselé prostředí. Nejlépe prospívá v dobře propustné, živné a vlhké půdě, která nesmí být těžká, ale jíl ve spodním profilu půdy (30 cm a níže) mu vyhovuje, protože funguje jako zásobárna živin. Stanoviště by mělo být chráněné – nikoli otevřená krajina vystavená větru nebo vrchol kopce, ideálně s mírným mikroklimatem, slunné až polostinné. V prvních třech letech po výsadbě je nezbytné strom opatřit pevným zavětrovacím úvazem, který mu pomůže zakořenit a stabilizovat se. Kořenová zóna musí zůstat volná – nesmí se nad ní vysazovat trávník ani jiné konkurenční rostliny, aby nedocházelo k vysychání a stresu. Zálivka je důležitá zejména v období bez mrazů během zimy, kdy strom stále transpiruje. Roste poměrně rychle (30–40 cm za rok), dobře reaguje na řez a po tvarování houstne. Tvarování je vhodné provádět na jaře po odeznění mrazů. Mrazuvzdornost jsme doposud otestovali jako spolehlivou do –23 °C, s občasnou zimní zálivkou (1× měsíčně), aby nevyschnul, a krátkodobě snese i silnější mrazy. Pěstujte jej bohatě zamulčovaný.
Poslední revize 20-06-2010, 19-02-2012; 13-10-2025; 15-11-2026



















































.jpg)
.jpg)


Ectovit (ektomykorhizní)



