Fotoblog
 | |
Právě kvete02.07.2024 Série zakrslých motýlích keřů BUTTERFLY CANDY začíná kvést jako první a je skandálně překrásná. Toto je Little Purple. | |
 | |
 | |
Právě kvete02.07.2024 Nejen květy, ale už i barevnými bobulkami jsou obsypané třezalky ze série MIRACLE®. Toto je Miracle® Grandeur. | |
 | |
Právě kvete02.07.2024 Miracle® Night má tmavě vínové nové listy a květy jsou spíše pomerančově zlatavé. | |
 | |
 | |
Právě kvete02.07.2024 |  |
Právě kvete02.07.2024 Parádní keř do smíšených výsadeb i nízkých kvetoucích plotů je zanice. Zde je zelenolistá odrůda Butterfly. | |
 | |
Právě kvete02.07.2024 |  |
 | |
Právě kvete02.07.2024 A spodek listů je modrostříbrný. | |
 | |
Právě kvete02.07.2024 Roste pomalu do pěkných keřů nebo menších stromků. | |
 | |
Kveteme24.06.2024 | |
 | |
Kveteme24.06.2024 kohoutek Hill Grounds | |
 | |
Kveteme24.06.2024 |  |
Kveteme24.06.2024 dymnivka kalíškatá | |
 | |
Kveteme24.06.2024 |  |
Kveteme24.06.2024 mnohokvěty | |
 | |
Kveteme24.06.2024 |  |
Kveteme24.06.2024 |  |
Kveteme24.06.2024 |  |
Kveteme24.06.2024 |  |
Kveteme24.06.2024 kakost | |
 | |
Kveteme24.06.2024 |  |
Kveteme24.06.2024 | |
 | |
Kveteme24.06.2024 | |
 | |
Kveteme24.06.2024 |  |
Kveteme24.06.2024 | |
 | |
Kveteme24.06.2024 | |
 | |
Kveteme24.06.2024 | |
 | |
Kveteme24.06.2024 kontryhel | |
 | |
Kveteme24.06.2024 |  |
Kveteme24.06.2024 trýzel | |
 | |
Kveteme24.06.2024 | |
 | |
Kveteme24.06.2024 úplín | |
 | |
Kveteme24.06.2024 |  |
Kveteme24.06.2024 rozrazil | |
 | |
Kveteme24.06.2024 lýkovec | |
 | |
Kveteme24.06.2024 |  |
Kveteme24.06.2024 plamének |  |
Kveteme24.06.2024 kokarda | |
 | |
Kveteme24.06.2024 chrpa | |
 | |
Kveteme24.06.2024 |  |
Růžové jaro02.06.2024 Víte, kolik existuje odstínů růžové? Melounová, lososová, pastelová, starorůžová, baby růžová, žvýkačková, třešňový květ, neonová a další a další až k purpurové. Bez ohledu na jména, všechny jsou krásné. Již ve starověké Číně byla růžová symbolem mládí, svěžesti, krásy a něžnosti. Růžové barvivo bylo tehdy vzácné a do Evropy se dováželo za velké peníze. Trvalo dlouho, než se růžová dala vyrábět levně a stala se dostupnou barvou. Tím se změnila nejen její cena, ale během vývoje lidské rasy i její role hlavně ze sociologického pohledu. Po druhé světové válce byl zejména v USA vyvíjen tlak na ženy, aby se vzdaly pracovních míst a „mužských“ principů s cílem vrátit se do „ženských rolí“ manželek a domácích paniček. Chytře se k tomu využívaly růžově natřené kuchyňské spotřebiče a ostatní bytové doplňky, které by si ženy koupily. Ale zpracovat se musí i malé holčičky, takže roku 1959 Mattel představuje svou absolutně disproporční panenku Barbie celou v růžovém, která má symbolizovat vše, po čem dívka může toužit. Není tudíž divu, že během počátků používání ultrazvuku v porodnictví v 80. letech feminizaci růžové barvy jen potvrdilo označování děvčátek růžovou barvou. S podobným škatulkováním, které ale vedlo k diskriminaci i fyzickému násilí, se setkávali homosexuální vězni během druhé světové války, když je nacisté v táborech označovali nápadným růžovým trojúhelníkem, čímž dávali nevyřčený souhlas k jejich ponižování a šikaně ostatními vězni i bachaři. Otevřeně o tom mluví první autobiografie jednoho z přeživších koncentračního tábora vydaná roku 1972. Růžová se stává barvou LGTB+ hnutí, kterému se podařilo odstranit homosexualitu ze zákona jako trestný čin. |  |
Růžové jaro02.06.2024 Později se růžová promítla do aktivistických akcí po celém světě. Roku 2017 po inauguraci Donalda Trumpa, známého svou misogynií, se růžová pletená čepička PussyHat stala symbolem Pochodu žen za solidaritu a zrovnoprávnění žen. Tento pochod se stal největší jednodenní demonstrací v historii USA a byl růžový. Barva symbolizovala příběh sesterství a solidarity tváří v tvář mnoha hrozbám pro práva žen. V Latinské Americe (Brazílii, Argentině, Uruguayi, Ekvádoru, Bolívii a Venezuele) mediální růžová způsobila tzv. růžový příliv, který měl za úkol zlidštit politické spektrum, jen jemnějším způsobem, než jak se o to kdysi snažila komunistická červená s veškerým svým radikalismem. Svět se ale točil dál a s příchodem nových technologií a sociálních médií se všechno opět mění, a to závratným tempem. Začátkem třetího tisíciletí zažívá růžová vzkříšení. Muži nosí růžové košile a kravaty, aniž by se hlásili k homosexualitě, iPhone vydává roku 2015 svůj ikonický Rose Gold case a objevují se termíny jako tumblr růžová a mileniálská růžová. Výkonná ředitelka institutu barev Pantone Leatrice Eisman prohlásila, že barvy souvisí s kulturní náladou. Barvy, které oslavují naši touhu prolomit hranice, uspokojují naši vroucí potřebu hravé kreativity a neomezeného vizuálního vyjádření. K nim růžová bezesporu patří a je úplně jedno, v jakém spektru se nacházíte vy. V zahradě je nejtypičtějším obdobím pro růžovou jaro – rané i pozdní. Nechte ji na sebe působit a poznejte její hravost i léčivé schopnosti. Může být něžná a světlá jako dlaně batolete nebo křiklavá a ostrá jako noční neon. Pomůže vám odpoutat se od starostí a vnořit se do světa krásy, klidu a mladistvé svěžesti. Slibuju. |  |
Růžové jaro02.06.2024 úplně nahoře pivoňka Alexander Fleming, pod ní dvojostice a zde kohoutek Hill Grounds | |
 | |
Růžové jaro02.06.2024 pivoňka Alexander Fleming | |
 | |
 | |
 | |
 | |
Růžové jaro02.06.2024 sasanka Spring Beauty |  |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
 | |
Právě kvete10.05.2024 Letošní brzké jaro přimělo i choísie - mexické pomerančovníky vykvést dříve a jsou zase krásné a nesmírně voňavé. Toto je WHITE DAZZLER. |  |
Právě kvete10.05.2024 | |
 | |
Právě kvete10.05.2024 | |
 | |
 | |
Právě kvete10.05.2024 | |
 | |
 | |
Právě kvete10.05.2024 | |
 | |
Právě kvete10.05.2024 | |
 | |
Právě kvete10.05.2024 A pro mě v současnosti nejoblíbenější s největšími listy i květy a schopností kvést v létě podruhé GREENFINGERS. |  |
Právě kvete10.05.2024 | |
 | |
Právě kvete10.05.2024 |  |
Jaro se vrací28.04.2024 Minulý týden nás pěkně potrápil. Do krásně narašených a kvetoucích keřů a stromů nám seslal ostrý noční mráz, který ty nejměkčí listy a květy popálil. Pěkné to není, ale už jsme zvyklí a víme, že se to může stát. Proto se kupříkladu choulostivé sazenice zeleniny vysazují až po tzv. zmrzlých. Tak to u nás prostě chodí a musíme se umět zařídit a nebojovat s větrnými mlýny, protože je stejně nepřemůžeme, viď, Quijote? 😊 Dobré na tom je, že pokud se nejedná o keřík velmi mladý, který předtím hodně narašil ve vyhřátém skleníku, mráz poškodil jen listy nebo květu, ale celou rostlinu neohrozil. Ta si vytvoří nové listy ze záložních pupenů a poroste dál. U mladých dřevin, kde mráz mohl zničit měkká pletiva kmenů a větviček si musíte víc držet palce, aby to zvládly. Hlavně teď nepřelévat a být trpěliví. U nás už je vidět, že keře a stromy po oteplení znovu začaly rašit a pokud měly náhradní květní poupata, ta se kvapem otevírají a opět dělají parádu. Na magnóliích je to znát nejvíc. Pojďte si prohlédnout ty zázraky jara. Mnohé jsem stihl vyfotit ještě před mrazy v jejich největší kráse 😉 Toto je magnólie Susan, jedna z pozdních a nejdéle kvetoucích se sytě růžovými květy. |  |
Jaro se vrací28.04.2024 | |
 | |
 | |
Jaro se vrací28.04.2024 |  |
 | |
 | |
Jaro se vrací28.04.2024 | |
 | |
 | |
Jaro se vrací28.04.2024 | |
 | |
 | |
Máme pro vás nové video - tentokrát o magnóliích14.04.2024 Máte rádi magnólie? Patří mezi naše nejdůležitější dřeviny. Jejich okouzlující květy jsou první, co začátkem sezóny potěší každého. Nevěříte? Podívejte se :-) | |
 | |
Jak správně ořezat moruši platanolistou15.03.2024 Já vím, máme to napsané v popisu stromu, ale video je video :-) Moruše platanolistá je krásný strom a stojí za to mít ho v jakékoli zahradě jakéhokoli typu i velikosti. | |
 | |
Zimě zvoní hrana19.02.2024 Taky jste se nechali probudit vlídnými teplotami posledních dnů? Hrábě, koště, možná i motyčky a nůžky, ti nejodvážnější i rýče 😊 To je příslib jara. A protože my už to taky nemohli vydržet, přivezli jsme prvnvní várku letošního nového zboží. A co jiného než právě vykvetlé a naprosto skvostné čemeřice. 8 odrůd, mezi nimi 4 novinky a jedna exluzivní, která před 2 týdny vyhrála první místo na Plantariu 2024. Co říkáte, to je krása, co? Veškeré dostupné odrůdy najdete zde a ta exkluzivní novinka se jmenuje Frostkiss Magico a je jich málo, tak na nic nečekejte (to je ta vlevo tady na obrázku ...). | |
 | |
Zimě zvoní hrana19.02.2024 | |
 | |
Zimě zvoní hrana19.02.2024 | |
 | |
Zimě zvoní hrana19.02.2024 | |
 | |
Zimě zvoní hrana19.02.2024 | |
 | |
Zimě zvoní hrana19.02.2024 | |
 | |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Chodíte na módní přehlídky? Nebo třeba na filmové festivaly, kde chcete ulovit energii aury některé významné osobnosti naživo, když se kolem projde, aby zamávala kamerám a věnovala pár úsměvů i svým fanouškům? Tak zapojte veškerou představivost a sdílejte se mnou tento obraz: právě jsme před vámi rozvinuli červený koberec na něčem, co připomíná přehlídkové molo, kolem se zhaslo, jen bodové reflektory osvítily tu uličku slávy, kde se nyní blýskne třpytivý výběr nejžhavějších kousků nadcházející sezóny. Ale neuvidíte jehlové podpatky, šifon ani krajku. Nyní vám ukážeme několik hvězdných lahůdek mezi keři a stromy, které budou na jaře k dispozici. A vy máte jedinečnou možnost si je už teď nejen prohlédnout a vzdychat nad jejich krásou, ale rovnou i objednat, protože co si budeme povídat – těch nejlepších kousků je vždycky nejméně a kdo dřív přijde …😉 Nebo se jen pokochejte pohledem na něco, co vám zaručeně v těchto mrazivých dnech zimy udělá svou šťavnatou zelení radost a přiblíží příslib nadcházejícího jara. A pokud se vám něco zalíbí, můžete klidně i zatleskat, to udělá radost zase jim. Koneckonců kdo z nás není rád ohodnocen?! Jako první na scénu přichází portugalský vavřín. Fešák náramný a stálice mezi stálezelenými keři. Ať už jako solitér nebo v živém plotě. Tohle je základní druh bez odrůdy s velkými listy a uvolněným habitem. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 A když se vytáhne, je z něj strom a moc krásnej. Tady v odrůdě Angustifolia, který vám udělá hustou a úplně neprostupnou korunu stálezeleného listí. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 A do party musí vzít i bratříčka z Francie se jménem Brenelia. Má červené mladé větvičky, zvlněné listy a samozřejmě ráčkuje, dyk je to Francouz! |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Červenou umí i další skupina stálezelených listnáčů a to na nových listech zjara i v létě. Říkají si blýskavky a tady se blýsknou hned dvakrát. Jednak v odrůdě Carré Rouge jako stromeček. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 A tady je asi nejznámější odrůda Red Robin, rovněž jako stromek. Opět neopadavý. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Velkou parádou je stálezelený bambusový dub, kterého je čím dál méně. A když se podaří nějaký najít, stojí dost peněz, ale jsme za každý kousek rádi. Co říkáte na tenhle vícekmen? |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Když už jsme u dubů, dub korkový znáte? Překrásná kůra a neopadavé listy, trochu svým rozcuchaným habitem připomíná olivu, na rozdíl od které snáší naše mrazy až do min. -18 °C. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Planika jako botanický druh je středozemní keř, který zvládá mrazy až -20°C a některé odrůdy i více. Tohle je nádherný keř, který když jsme viděli zblízka, museli jsme uznat, že je fakt hustej. | |
 | |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Naše zahradnictví má jako vlajkovou loď stálezelenou magnólii velkokvětou. Na našem molu samozřejmě nesmí chybět. Třeba jako strom v odrůdě Little Gem, který kvete od června až do října. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Stejně dlouho kvete a u nás asi nejprodávanější je odrůda Goliath, kterou jsme počeštili na Goliáše a čekáme na Davida, aby si to s ním rozdal. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Bude v mnoha velikostech a nejvíc z nich v keřové variantě, která nabídne květy už od země, takže si snadno přivoníte. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Zatleskat můžete i další fešné odrůdě Ferruginea, která se zdobí sytě rezavým semišem zespoda listů. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Tohle jste ještě neviděli - cesmína Impala jako stříhaný vícekmen s polokulovitou hlavou. To je parádička, co? | |
 | |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Čím dál populárnějšími se stávají stálezelené hlošiny Ebbingeovy. Na podzim jsme o nich natočili reportáž pro ČT. Jsou to spolehlivé keře i stromy se zelenými nebo panašovanými listy. Toto je botanický druh bez odrůdy se stříhanou korunou. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 A toto je odrůda Compacta, která je pomaleji a kompaktně rostoucí, zde paradoxně s nestříhanou korunou, opět jako strom. Ale co je nejkrásnější - ta cena! Tady se povedl vážně kauf :-) |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Když už mluvíme o stříhání, máte-li rádi tvarované keře, cesmína Nellie R. Stevens je v italských školkách dostupná snad ve všech tvarech i velikostech. Nedivil bych se, kdyby z ní vystříhali třeba i mamuta. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Jak se u nás mění klima a ubývá vláhy, oceníme keře a stromy, která nevyžadují moc vody a stačí jim déšť jednou za čas. Patří k nim třeba vonokvětky. Toto je speciální selekce Dentatus s velkými listy a skvělou mrazuvzdorností. A navíc je stálezelená. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Rychle rostoucím keřem rovněž do sucha, ale tentokrát s uzoučkými listy je jamovec úzkolistý. Z těchto keřů na jaře vystříháme efektní vícekmeny, těšíte se? Já už se nemůžu dočkat ... |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 A tady máme dnešního jednoho ze dvou zástupců opadavých keřů - parádní vícekmen od heptakódia. Jeho odlupující se vláknitý kmen je krásný hlavně v zimě a kvetení na úplném konci sezóny voní po medu a perníku. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Trochu exotiky do zahrady vnese juka nádherná. Toto je speciální selekce jednoho pěstitele s bohatým a opakovaným kvetením a většími listy. |  |
Nejhezčí kousky20.01.2024 A mezi očekávané novinky pro 2024 bude patřit i impozantní odrůda fíkovníku Ice Crystal s výjimečně vykrajovanými listy. | |
 | |
Nejhezčí kousky20.01.2024 Nezapomínáme ani na milovníky jehličnanů. Borovice hustokvětá Umbraculifera. Pokud jí během zimy vítr nevyfouká ty staré jehlice, očistíme je zjara sami a uvidíte její překrásnou kostru šupinatých větví a svěže zelené jehličí připomínající středozemní pinie. | |
 | |
 | |
 | |
 | |
Nejhezčí kousky20.01.2024 A kdo přichází jako poslední: Slíbený David. Ale prát se s Goliášem nebude, není to jeho brácha, je to tis 😊 Tak co? Zalíbilo se vám něco? Nezapomeňte, že tohle je jen malá ochutnávka, máme toho v rukávech mnohem víc. Tak brouzdejte a prohlížejte, zatímco naši manekýni a modelky si půjdou odpočinout, než se na ně zjara vrhnete. |  |
Novoroční pohádka o cestě za lepším životem01.01.2024 Bylo nebylo, za mnoha horami a řekami ležela velká zem s hlavním městem a spoustou menších měst a vesniček a v nich lidé jako my. Ta zem byla opředená legendami a pověstmi o blahobytu a rozkvětu, a protože byla tak daleko v době, kdy cestovat tam by znamenalo životní pouť, všichni kolem věřili povídačkám, jak krásně se jim tam žije a docela jim záviděli. Sám jsem slyšel, že jejich vládce má nádherný palác a krásnou ženu, kterou by mu mohl každý závidět, ale že všichni jejich muži i ženy oplývají takovou fyzickou krásou, že vlastně není důvod. Že jejich pole jsou velmi úrodná a podnebí tak příznivé, že si téměř bez námahy vypěstují třikrát víc, než sami potřebují. Že jsou tak odříznutí od světa, že se u nich neválčí, protože žádný nepřítel se k nim pořádně nedostane. Že tím dosáhli mnohem rychleji vyššího stupně vývoje a mají mnohem víc vynálezů, které jim ulehčují i zpříjemňují život. Že mají vše, na co si jen vzpomenou – od moudrosti starých předků až po moderní vymoženosti a jsou tak soběstační, že ani sami nemají potřebu cestovat za vlastní hranice. Znáte ten příběh? Povím vám ho, třeba se rozpomenete. Byl jsem tehdy velmi mladý a právě přijatý cechem do nového řemesla. A stalo se, že jsem potkal muže. Na první pohled mu mohlo být tak 80 let, možná i víc, ale co to říkám, nebylo mu více než 60, ale jeho tvář byla pokrytá únavou a utrpením a jeho vlasy i vousy protkané šedí starostí. Přišel k nám zdaleka a nikdy předtím jsem ho neviděl. Byl to poutník, tak jsem mu nabídl přístřeší a pohostil ho, protože to se u nás sluší. Nabídku přijal a já ho uvítal v mém skromném domě. Když se najedl a odpočinul si, začal jsem se vyptávat, odkud a kam jde. K mému údivu to byl našinec a na cestě zpět z oné země, kam se kdysi vydal za lepší budoucností, když přišel o celou rodinu, protože už neměl co ztratit. Velký kus života strávil obtížnou cestou tam, nějakou dobu v oné zemi žil a další kus zase strávil cestou zpátky. Dychtil jsem se dozvědět úplně všechno, protože takové zprávy z první ruky na rozdíl od pouličních povídaček slibovaly punc vzácnosti. Díval se na mě svým unaveným vrásčitým obličejem, z něhož stále ještě planuly dvě velké hnědé oči, které se chtěly podělit o to, co viděl a zažil. Nejdřív mi pověděl o svém utrpení s rodinou. Jeho mladá žena porodila dvojčata, ale osud jim nedopřál ani spatřit světlo prvního dne na Zemi. Žena se trápila natolik, že se zanedlouho rozhodla od manžela odejít, protože jí jejich smutný osud připomínal. Už jí nikdy nespatřil. Neměl pro co žít, tak se rozhodl odejít na pouť do té daleké země, o které mluvil každý mladý muž, ale nikdo se na ní nikdy nevydal. Cesta mu přišla nekonečná. Každý, koho potkal, se chvástal tím, že dobře ví, kde ona zem leží a že mu poradí, kudy má jít. Jenže málokdo byl ochotný poradit jen tak – z dobré vůle. Mnohdy musel za informace zaplatit nebo si je odpracovat, aby stejně zanedlouho zjistil, že byly mylné nebo dokonce smyšlené. Nakonec se přestal ptát a řekl si, že má-li tam dojít a je to jeho osudem, dojde i bez nich. A šel. Trvalo mu to deset let. Byl jsem nadšený z jeho vyprávění a nemohl se dočkat, až mi popíše, jak dorazil do země zaslíbené. Viděl to na mě, moc dobře to viděl a v klidu pokračoval dál. Jednoho dne dorazil do města, kde opravdu bylo všechno jiné. Byl naprosto ohromen tou velkolepostí, nádherou a vyspělostí, která byla patrná na první pohled. Bylo mu jasné, že mezi ně jen tak nezapadne, přitom po tom tak moc toužil. Odebral se do ústraní ve víře, že ho přijmou lépe lidé na venkově nebo na předměstí a pomohou mu se začlenit. Nemýlil se, ujala se ho rodina, která mu s radostí vysvětlila, jak to u nich funguje a vyptala se na jeho domov. Byl jejich očividným zájmem potěšen a vyprávěl, co mu síly stačily, a pak dalším a dalším lidem. Měl pocit, že se mu splnil sen. Ale jenom mluvit ho nebavilo, našel si práci, na kterou stačil a začalo se mu dařit. Spřátelil se s novými lidmi a byl až u vytržení z toho, jak mu visí na rtech, když ho opakovaně vyzývali k dalším vyprávěním o jeho domovské zemi. Dokonce si ho oblíbila i jedna krásná svobodná žena z města, která mu poskytla více než jen nový domov a stal se z nich pár. Zprvu se můj poutník rozhlížel všude kolem a srovnával, co oni měli a co neznal. Poznával to a učil se s tím pracovat. Chtěl dokázat, že na to má, že to chápe a může jim být roven. Těšilo ho, jak jej každý přijímal s radostí a úsměvem a vůlí pomoci. Po několika letech tvrdé práce na začlenění se v novém světě si uvědomil, že úsměvů i vlídnosti kvapem ubývá. Tak se snažil ještě víc. O to víc se od něj noví přátelé vzdalovali. Nechápal to. Hledal útěchu u své partnerky, která bývala čím dál častěji ve společnosti svých přátel a pro jeho otázky neměla pochopení. Kdykoli to jen bylo možné, začal se vydávat ven z města na výpravy do dalších městeček a vesnic oné země, aby trochu pookřál a možná pochopil, co dělá špatně. Všude jej přivítali a povídali si s ním. Ale vždycky jen tolik, co bylo třeba. Pak se všichni stáhli zpět do svých ulit a můj poutník byl osamělejší než dřív. Sledoval tu krásu a vyspělost kolem sebe a byl přesvědčený, že dorazil do té správné země zaslíbené. Jen mu nešlo na rozum, co se kolem něj děje. Až se jednou při svých víkendových výpravách dostal na farmu, která vůbec nevypadala jako ostatní vyspělé podniky, které doposud poznal. Farmář mu nabídl, že ho vezme do lesa a na pole a ukáže mu jejich krajinu. Byl také přátelský, ale nebyl zvědavý. Nezdálo se, že by dychtil po poutníkových historkách. Vydali se ven a cestou si povídali. Farmáře zajímalo, co poutníka v jejich zemi tak zaujalo. Ten se rozpovídal chvíli nadšeně, chvíli smutně, a nakonec bezradně přiznal, že si připadá ztracenější, než když přišel o svou rodinu. Farmář si ho prohlížel a pak mu položil jedinou otázku: „Proč si myslíš, že by to u nás mělo být tak jiné nebo snad lepší?“ „No“, nevěděl poutník, jak začít. „Jste na takové úrovni, mnohem vyšší než my, tak jsem si myslel, že jste ve všem dál. A že tu kromě nového života najdu třeba i vysvobození z vlastní přízemnosti“, přiznal nakonec. „Vážně si myslíš, žes tady našel někoho, kdo by byl víc než ty a nějakým evolučním zázrakem by uměl spravit všechny bolesti, kterými člověk trpí bez ohledu na vyspělost svojí země? Třeba závist, lakomství, nepřejícnost, zloba, lhaní a mnoho dalších?“ Poutník zalapal po dechu a okamžik za okamžikem si srovnával všechny příhody, které se mu v oné zemi staly. Postupně z nich sundával závoj novoty a výjimečnosti, než si uvědomil, koho vlastně potkal a jak se k němu zachovali. Farmář mlčel a čekal, až se poutník sám rozmluví. „Nebyl jsem pro ně nic víc než opička z atrakce, která přestala být atraktivní v momentě, kdy nechtěla zpátky do klece, ale naopak mezi ně“, řekl nakonec pomalu. Bavil je, dokud jim ukazoval svou jinakost, ale když byla studna překvapení vyčerpaná, byl pro ně stále jenom cizinec, který ohrožuje jejich pracovní místo a zvyky. Farmář se sehnul a nabral do ruky hrst země z kraje pole, u kterého seděli a řekl: „Podívej. Tohle je základ. Na tom záleží ze všeho nejvíc. Přesto to nikoho nezajímá, dokud má co jíst. Není to téma ke konverzaci u kávy, nedá se to inovovat a hrst země z tohohle pole je tak podobná té z támhletoho, že nikoho ani nenapadne se jí věnovat umělecky. Ale když uděláš, co máš a je úplně jedno, kdo jsi, pokorně se sehneš a zaseješ nebo zasadíš, dá ti zase ona, co má a ty můžeš sklízet. A nemusíš u toho říct ani slovo.“ Tím skončil. Ještě tam chvíli seděli a než se rozloučili, poutník věděl, co má udělat. Poděkoval farmáři za jeho málo slov, která byla moudřejší než evoluce jeho země. Rozhodnutí vydat se zpátky domů možná vypadalo náhle, ale o to silněji ho cítil jako něco, co bylo dávno předurčeno jako další nutný krok. O všem, co viděl a zažil, měl spoustu času přemítat na dlouhé cestě domů. A já byl první, kdo ho vyslechl. Měl jsem asi tisíc otázek, ale viděl jsem, že vyprávění bylo vyčerpávající a to, co bylo v tuto chvíli mou povinností, bylo nabídnout mu přenocování a dál se nevyptávat. Ráno jsem se přeci jenom osmělil a zeptal se, jak souvisí jeho hledání nového života s půdou, kterou mu farmář ukázal. Řekl mi jen toto: „Když se dereme moc vzhůru a dál, někdy zapomínáme na to, co máme přímo před sebou a kolem. Tak se vydáváme pryč ve víře, že někde jinde nás čeká lepší život. A na té cestě potkáváme stejné lidi – také se derou vzhůru a dál. Takže se snadno my staneme tím, co oni mají před sebou, ale nevidí to. Tak moc věříme, že až TAM dojdeme, bude líp, takže nikdy neuskutečníme naše TADY. A to je chyba, protože z tam se nikdy nestane tady, jako se z potom nikdy nestane teď. Ten farmář to věděl. Zem ho to naučila. Věděl, že musí zasít tady a teď, aby se něco zrodilo. Že mu bude k ničemu, když bude stále hledat jinde a jindy něco, co by mohlo být lepší. Co pro mě může být lepší než to všechno, co mám tady a teď? Mám tu čistou postel, ve které jsi mě nechal přespat, snídani na stole, cos nám připravil a možná i nového přítele. Za to všechno jsem ti moc vděčný a rád s tebou budu mlčet, zatímco ty si to budeš chtít přebrat.“ Přeji vám všem hodně moudrosti a víry v dobrý život tady a teď! © Milan Havlis | |
 | |
