.jpg)
Waldsteinia geoides valdštajnka kuklíkovitá
Waldsteinia
Rod Waldsteinia je docela malý – obsahuje jen asi 5 druhů a nese jméno po českém šlechtici a mecenáši přírodních věd, hraběti Františku z Valdštejna (1759–1823), který podporoval botanické výpravy a sbírky v době, kdy se Evropa teprve učila rozpoznávat bohatství své flóry. Právě díky jeho podpoře se rod dostal do povědomí vědecké obce, a to i přesto, že zahrnuje jen několik málo druhů. Přirozeně se vyskytuje ve střední a jihovýchodní Evropě, kde obývá světlé listnaté lesy, skalní výchozy a humózní svahy. Jeho příbuznost s jahodníkem je patrná na první pohled, ale zatímco jahodník láká na plody, Waldsteinia sází na listovou eleganci a květy jako z miniaturního herbáře. V češtině se rod někdy označuje jako valdštajnka, ale ustálené jméno pro celý rod se v běžné zahradnické praxi příliš nevyskytuje.
Valdštajnka kuklíkovitá je jedním z mála zástupců svého rodu, ale zároveň tím nejznámějším. V přírodě se s ní setkáme především ve střední Evropě, kde obývá světlé listnaté lesy, kamenité svahy a humózní půdy s dobrou drenáží. Na rozdíl od některých příbuzných druhů netvoří plazivé porosty, ale drží se v kompaktních trsech, které působí jako drobné ostrůvky zeleně. Její vzhled může na první pohled připomínat jahodník, ale bez plodů a bez ambice šířit se do okolí. V některých oblastech bývala považována za léčivou rostlinu, jinde se jí přisuzovala schopnost „držet půdu pohromadě“, jako by měla v kořenech zakódovanou touhu chránit svahy před rozplaváním.
Valdštajnka kuklíkovitá roste v pevných, kompaktních trsech, které působí jako drobné zelené ostrovy v klidném moři půdy. Její listy jsou opadavé, hluboce laločnaté, lesklé, s jemně pilovitým okrajem a opravdu připomínají listy kuklíků. Drží si svěží zelenou barvu po většinu roku a na podzim na plném slunci nabírají trochu nachových tónů. Květy se objevují brzy na jaře, obvykle v dubnu, a mají zářivě žlutou barvu, která kontrastuje s temnou zelení listů. Jsou jednoduché, pětičetné, uspořádané jednotlivě nebo po několika na krátkých stoncích, a působí jako drobné sluneční odlesky v podrostu. Rostlina roste pomalu, bez expanze do okolí, a tvoří husté bochánky. Na první pohled může působit docela nenápadně, ale buďte si jistí, že jakmile se zakoření, zamilujete si jí a budete se na ní chodit dívat, protože kypí zdravím a dělá viditelné, pěkné přírůstky a díky ní je každý záhon vždy tak nějak hezčí a svěžejší.
V zahradní kompozici působí valdštajnka kuklíkovitá jako decentní, ale velmi spolehlivý prvek, který nekřičí okázalostí. Hodí do podrostu pod keře a stromy, kde vytváří klidné zelené ostrůvky s drobnými drahokamy žlutých kvítků zjara. Skvěle se kombinuje s kapradinami, poměnkovci, tmavolistými ploštičníky nebo pestrolistými plicníky, jimž poskytne kontrastní texturu i barvu. Dobře vypadá i vedle jarních cibulovin, které nad ní vykvétají jako nad pevným zeleným podkladem. V přírodně laděných zahradách dokáže navodit atmosféru lesního zákoutí, zatímco v pečlivě udržovaných výsadbách působí jako nenápadný, ale elegantní doplněk, který drží linii a přináší harmonii. Je to rostlina, která se nevnucuje, ale když se na ni zadíváte, zjistíte, že právě ona dává celku pocit vyváženosti a klidu.
Valdštajnka kuklíkovitá není na péči vůbec náročná. Nejlépe prospívá v polostínu až stínu, kde má dostatek vláhy a humózní, dobře propustnou půdu. Snese i těžší jíly, pokud nejsou trvale přemokřené, a v delším suchu ocení občasnou zálivku. Hnojení není nezbytné, ale lehké přidání kompostu na jaře jí dodá sílu a podpoří bohatší kvetení. Mrazuvzdornost je výborná až do cca -34 °C, bez problémů přežívá i tuhé zimy střední Evropy a není třeba ji chránit. V nádobách roste pomaleji, ale zvládne je, pokud jsou chráněny před úplným promrznutím.
Poslední revize 18-09-2025
