Viburnum davidii 'ANGUSTIFOLIA' kalina Davidova
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Viburnum
Rod Viburnum zahrnuje kolem 150 druhů rozšířených v mírném pásu severní polokoule, od východní Asie přes Kavkaz a Evropu až po Severní i Jižní Ameriku. Botanicky jde o mimořádně různorodou skupinu: zahrnuje opadavé i stálezelené keře, druhy s výrazně vonnými květy i takové, které voní jen slabě nebo vůbec, a také některé pěstované především pro plody. Toto rozdělení odpovídá i běžné zahradnické praxi a několika neformálním skupinám – vonné zimní kaliny (V. farreri a V. × bodnantense), plodové kaliny (V. opulus, V. trilobum), stálezelené asijské kaliny (V. davidii, V. tinus, V. cinnamomifolium), velkolisté dekorativní kaliny (V. plicatum, V. japonicum) a mnoho dalších včetně kříženců nesoucích znaky z více skupin. Rod je známý už od starověku a jeho latinské jméno Viburnum se objevuje v textech římských autorů z přelomu letopočtu, například u Vergilia a Plinia staršího, zatímco české slovo kalina pochází ze slovanského kořene kalъ označujícího červenou barvu a je doloženo až ve 14. století. V češtině se začalo používat pro keře s nápadně červenými plody, zejména kalinu obecnou, a jeho kulturní význam se odrazil i ve zrodu příjmení Kalina / Kalinová – onomastické slovníky je vykládají především jako označení člověka, který žil poblíž kalin, a jen okrajově jako metaforu pro někoho s rumělci ve tvářích
V botanice se výraz Angustifolia používá pro rostliny s úzkými listy a nejinak je tomu u této odrůdy kaliny Davidovy. Její listy jsou velmi elegantní a opravdu až o polovinu užší než u základního druhu. Jsou neopadavé, středně lesklé, úzce elipčité, s výraznými 3 žilkami a co se barevnosti týče, jsou přibližně o stupeň tmavší, tedy tmavě zelené. Květy jsou sdružené v drobných okolících a nejsou příliš výrazné. Řapíky a mladé větvičky mají výrazně karmínově červený až svěže vínový odstín, zejména před příchodem zimních měsíců.
Paradoxem je, že i když se jedná o malolistou odrůdu, výška kaliny Angustifolia je větší než u původního druhu. Můžete počítat až s metrem a půl do výšky i šířky, což velikostně i esteticky tvoří přechod mezi kalinou Davidovou a kalinou skořicovou. Hodí se do jakýchkoli skupinových aranžmá se stálezelenými rostlinami, nebo jako doplněk mezi vyššími stromy a použít ji můžete rovněž jako menší solitérní keř do malé zahrádky.
Poslední revize 15-10-2012
Potřebuje humózní, rovnoměrně vlhkou a přednostně mírně kyselou půdu. Ideální umístění je v polostínu nebo tam, kde v zimě nebude svítit ostré slunce, které by jí vysušovalo stálezelené listy. Je až o třídu odolnější mrazům ve srovnání se základním druhem a snese bez poškození krátkodobě mrazy až -25°C.
