Veronica 'CHRISTA'® rozrazil
Veronica
Rod rozrazil – Veronica patří k nejpočetnějším a zároveň nejrozmanitějším skupinám kvetoucích rostlin mírného pásma. Zahrnuje několik stovek druhů rozšířených téměř po celém světě, od alpínských luk přes lesní podrosty až po suché stepi a pobřežní skály. Botanicky byl rod popsán v 18. století Carlem Linném, který převzal už zavedené jméno spojené s legendou o svaté Veronice. Ta podala Ježíšovi během jeho těžké pouti do Golgoty kousek plátna, jímž si mohl setřít pot a krev z obličeje. Na látce se měl zázračně otisknout jeho obraz, takzvaný vera icon, tedy „pravý obraz“, a právě tento motiv věrného, nechtěného otisku skutečnosti se v předmoderní botanice symbolicky přenesl i na rozrazily, jejichž drobné, jasně vykreslené květy byly vnímány jako dobře čitelné a nevyžadující přikrášlení.
Veronica x media je přirozený mezidruhový hybrid vzniklý křížením rozrazilu klasnatého (V. spicata) a rozrazilu dlouholistého (V. longifolia) tam, kde se oba druhy v přírodě setkávají. Botanické jméno zavedl německý botanik Carl Ernst August Weihe (1779–1834), který jako první tento opakující se úkaz popsal. Zatímco V. spicata pochází ze suchých luk a tvoří nižší, kompaktnější trsy, V. longifolia roste na vlhčích stanovištích a je vyšší, s delšími a bohatšími květními klasy. Hybridní skupina Veronica x media si z obou rodičů bere to nejlepší: střední výšku, pevný, nepovalující se habitus, výrazný vertikální efekt v záhonu a dlouhé období kvetení, díky čemuž se stala oblíbenou součástí evropských zahrad už od 19. století.
Christa je moderní nizozemská odrůda rozrazilu prostředního z roku 2005. V létě nese množství klasovitých květenství v odstínu tak sytě modrém jako nebe před bouřkou. Jejich vrcholky jsou typicky zploštělé – tzv. kristátní, hřebenovitě rozšířené – takže připomínají drobný hřeben, podle něhož je odrůda na první pohled rozpoznatelná. Podobné srůsty najdete i u některých rozrazilovců a možná znáte oblíbený jehličnan japonskou kryptomérii Cristata s totožnými srůsty mladých větviček. Kvete spolehlivě od začátku července do konce srpna, zvlášť pokud odkvetlé klasy včas odstraníte. Vytváří kompaktní trsy s pevnými stonky vysokými až 60 cm, což z ní společně s dlouhou trvanlivostí květů činí výbornou květinu k řezu.
Listy jsou opadavé, protáhle kopinaté, při okrajích výrazně zúžené, středně zelené a matné. Vyrůstají hustě podél celého stonku až ke květům, takže trsu dodávají plnější, souvislý vzhled. Odrůdu vyšlechtil nizozemský šlechtitel Jaap Fokker a na trh ji uvedla společnost Green Works International (EU patent 20439 z roku 2007, platný do roku 2019). Ačkoli je v patentu vedena pod botanickým jménem hlavního rodiče Veronica longifolia, její habitus, větvení i stavba květenství odpovídají mezidruhovému kříženci Veronica × media.
Hybridy Veronica × media patří k nejspolehlivějším letním trvalkám mírného pásma a nevyžadují žádnou zvláštní péči. Nejlépe rostou na plném slunci, ale snesou i lehký polostín, pokud mají dostatek světla alespoň půl dne. Vyhovuje jim propustná, mírně vlhká půda, která v létě úplně nevysychá, a na jaře ocení tenkou vrstvu kompostu. Po prvním kvetení je vhodné odstranit odkvetlá květenství, protože tím podpoříte další vlnu květů a udržíte trs kompaktní. V nádobách je lze pěstovat jen krátkodobě, protože rychle vyčerpají prostor a hůře snášejí přesušení. Vítr jim nevadí, stonky jsou pevné a nepovalují se. Rostlina není jedovatá ani alergenní a v našich podmínkách spolehlivě přezimuje bez jakékoli ochrany. Mrazuvzdornost se u jednotlivých odrůd může mírně lišit, ale hybridní skupina jako celek snáší zimní minima kolem –34 °C.
Poslední revize 08-08-2013; 29-12-2025
.jpg)
