Veronica austriaca 'KNALLBLAU' rozrazil rakouský
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Veronica
Rod rozrazil – Veronica patří k nejpočetnějším a zároveň nejrozmanitějším skupinám kvetoucích rostlin mírného pásma. Zahrnuje několik stovek druhů rozšířených téměř po celém světě, od alpínských luk přes lesní podrosty až po suché stepi a pobřežní skály. Botanicky byl rod popsán v 18. století Carlem Linném, který převzal už zavedené jméno spojené s legendou o svaté Veronice. Ta podala Ježíšovi během jeho těžké pouti do Golgoty kousek plátna, jímž si mohl setřít pot a krev z obličeje. Na látce se měl zázračně otisknout jeho obraz, takzvaný vera icon, tedy „pravý obraz“, a právě tento motiv věrného, nechtěného otisku skutečnosti se v předmoderní botanice symbolicky přenesl i na rozrazily, jejichž drobné, jasně vykreslené květy byly vnímány jako dobře čitelné a nevyžadující přikrášlení.
Rozrazil rakouský je náš domácí středoevropský druh, který pochází z oblastí dnešního Rakouska, Maďarska, Slovenska, Česka a Balkánu. Jeho domovem jsou suché, slunné svahy, skalní stepi a lesostepi, které byly po staletí formovány pastvou, sečí a tradičním hospodařením, a vytvořily tak otevřená stanoviště s bohatou stepní flórou. Jeho zrod se odhaduje na postglaciální období před 10–12 tisíci lety a dodnes ukazuje místa, kde se po tisíciletí střídala pastva a seč, případně byla krajina ponechána svému osudu – neboť si nežádá pražádnou péči. Tam, kde tato místa dnes mizí, mizí z volné přírody i on a stěhuje se do udržovaných zahrad a městských výsadeb, kde jsou vítány jeho nenáročnost na pěstování i odolnost vůči chudším půdám a nedostatku závlahy. Přestože dnes existuje řada krásných kultivarů, stále si dokáže udržet charakter prosté a neokázalé trvalky, která propojuje divokou přírodu svého původního domova s domácími výsadbami, jež tato prostředí často imitují.
Knallblau patří mezi ranější odrůdy rozrazilu rakouského a představen byl roku 1950. Vykvétá již koncem května, obvykle na dobu 4-6 týdnů, a nese sytě bouřkově modré květy uspořádané ve vzpřímených klasovitých květenstvích, v nichž se nová poupata postupně tvoří směrem vzhůru; délka kvetení závisí na stáří a vitalitě rostliny. Květy jsou atraktivní pro motýly. Před květem i po odkvětu rostlinu zdobí výrazné listy, které tvarem lehce připomínají listy ořechoplodců – jsou široce oválné až srdčité, při okrajích nápadně pilovité, svěže zelené a lesklé. Nevoní ani listy, ani květy. Rostlina tvoří husté a bohaté trsy, které v době kvetení přitahují pozornost mnoha kolemjdoucích.
Odrůda Knallblau je spojena se jménem Karla Foerstera, jedné z nejvýznamnějších osobností evropského zahradnictví 20. století. Německý šlechtitel, zahradník a myslitel trvalkových výsadeb se proslavil především výběrem a šlechtěním dlouhověkých, odolných rostlin, které obstály nejen v zahradách, ale i v krajině. Jeho práce byla založena na hlubokém porozumění přirozeným společenstvům a na přesvědčení, že dobrá zahrada má být udržitelná, čitelná a krásná i bez nadměrné péče. Právě v tomto duchu vznikla v polovině 20. století i odrůda Knallblau jako trvalka pevně zakořeněná v místě i čase. Dodnes je považována za klasickou odrůdu, která nese Foersterův rukopis jednoduchosti, spolehlivosti a trvalé hodnoty.
Poslední revize 07-06-2019; 27-12-2025
Na pěstování je rozrazil rakouský nenáročný a dlouhověký. Nejlépe prospívá na plném slunci v dobře propustné, spíše sušší půdě – špatně snáší dlouhodobé zamokření, zejména v zimě. Jediné, co pomáhá spíše jeho vzhledu než praktickému růstu, je ostříhání celého trsu až k zemi těsně po odkvětu, čímž jej zmladíte a do konce vegetační sezóny nemáte v zahradě unavený odkvetlý trs, ale pěkný a hustý kopeček drobných, svěže zelených listů. Je spolehlivě mrazuvzdorný minimálně do −34 °C, takže bez problémů přezimuje i v chladnějších oblastech střední Evropy. Pěstování v nádobách je možné, vyžaduje však velmi dobrou drenáž a spíše minerální substrát; nádoby je vhodné umístit na chráněné, suché místo, aby v zimě nedocházelo k přemokření kořenového balu.
