Thalictrum 'BLACK STOCKINGS' žluťucha
Thalictrum
Bravo botanickým jazykozpytcům, kteří této trvalce nadělili jméno žluťucha. Už jen přidat žluťucha poťouchlá a můžete si být jistí, že to žádný přistěhovaný cizinec nevysloví napoprvé správně. Možná ani napotřetí. Za tímto starobylým českým názvem se však skrývá jeden z nejrozsáhlejších rodů čeledi pryskyřníkovitých. Rod Thalictrum popsal Carl Linné roku 1753, navázal však na mnohem starší označení thaliktron, které používal již Pedanius Dioscorides (asi 40–90 n.l.) pro léčivé byliny antického světa. Dnes zahrnuje přibližně 120 až 200 druhů, podle toho, jak široce jednotliví taxonomové rod vymezují. Žluťuchy obývají téměř celou severní polokouli, od vlhkých evropských luk přes lesnaté svahy Himálaje až po severoamerické prérie. Botanici je považují za pozoruhodnou vývojovou větev pryskyřníkovitých, která během své historie opakovaně experimentovala s přechodem mezi opylováním hmyzem a větrem, což je mezi kvetoucími rostlinami poměrně neobvyklý jev.
Samotné názvosloví je stejně zajímavé jako rostliny. České jméno žluťucha nejspíš odkazuje na žluťuchu žlutou (Thalictrum flavum), tradičně spojovanou se žlutým zbarvením kořenů a dalších částí rostliny. Za zmínku stojí, že právě žlutý pigment získávaný z kořenů se v minulosti používal také k barvení látek. Angličané se vydali úplně jinou cestou. Jejich meadow rue, tedy luční ruta, vznikla díky podobnosti jemně členěných listů s pravou routou (Ruta graveolens), ačkoli z botanického hlediska jde o velmi vzdálené příbuzné. Přirovnání je natolik výstižné, že se udrželo po staletí. Mnohé žluťuchy totiž skutečně působí, jako by si vypůjčily listy od routy a květy od úplně jiné rostliny.
V moderním zahradnickém šlechtění žluťuch se využívají především druhy, které spojují atraktivní květy s pevnějším vzrůstem a lepší zahradní spolehlivostí. Mezi nejvýznamnější rodiče patří především T. rochebrunianum z Japonska, ceněná pro elegantní levandulově růžové květy, a T. flavum ssp. glaucum, známá mohutností, modravým olistěním a mimořádnou vitalitou. Právě jejich spojení dalo vzniknout legendárním hybridům jako 'Elin', které dokážou spojit vzdušnost orientálních druhů s robustností evropských populací. Často se využívá také genetický podíl druhů T. aquilegiifolium a T. delavayi, protože přinášejí intenzivnější zbarvení, kompaktnější růst nebo bohatší kvetení. Cílem šlechtitelů není vytvořit rostlinu s nápadně většími květy, jak bývá běžné například u růží či denivek. U žluťuch je ceněna především schopnost vytvářet lehkou průsvitnou strukturu, která se v zahradě vznáší mezi ostatními trvalkami jako oblak barevné mlhy. Současné hybridy proto směřují k pevnějším stonkům odolným proti poléhání, delšímu období kvetení, sterilním nebo jen omezeně plodným rostlinám, které energii investují do květů, a v mnoha moderních případech také k nižšímu vzrůstu vhodnému do menších zahrad. Zatímco starší druhové žluťuchy bývaly často doménou sběratelů a milovníků přírodních výsadeb, zejména klasických anglických trvalkových záhonů, dnešní hybridy se staly důležitou součástí současného přírodního designu inspirovaného pracemi Pieta Oudolfa, kde fungují jako jemné vertikály propojující traviny a další trvalky do jednoho vzdušného celku.
Největším kouzlem žluťuchy Black Stockings nejsou květy, ale stonky. V době, kdy se od konce jara začínají zvedat nad listy, mají tak temně vínovou barvu, že z určité vzdálenosti působí téměř černě a vytvoří dramatický kontrast k éterickým květenstvím. Z hustého trsu vyrůstají jemně skládané, až trojnásobně zpeřené listy nápadně připomínající orlíček, po němž odrůda zdědila značnou část svého vzhledu. Jejich svěže zelená barva s lehce modrozeleným nádechem tvoří klidné pozadí pro květy, které se rozvíjejí od června do srpna v širokých vzdušných latách. Nejpůsobivější bývá období plného rozkvětu, kdy se nad tmavými stonky vznáší souvislý oblak bledě purpurových květů, zatímco později rostlina pokračuje v kvetení již volnějším a vzdušnějším způsobem. Barva bývá nejčastěji popisována jako růžově levandulová, ve skutečnosti však často působí spíše bledě purpurově, podobně jako u některých sadců, jen s jemnějším a průsvitnějším výrazem. Drobounká kulatá poupata se postupně otevírají do chmýřitých květů tvořených především nápadnými tyčinkami, takže celé květenství připomíná okamžik těsně po explozi drobné ohňostrojné petardy. Výška stonků bývá běžně mezi 120 a 140 cm, ale v živých půdách při dobré vlhkosti umí dosáhnout až 180 cm. Není proto divu, že jako bonus poskytuje i kvalitní materiál k řezu, protože stonky sklizené těsně před plným rozkvětem vydrží ve váze překvapivě dlouho.
Vysoké žluťuchy patří k docela omezenému množství trvalkových druhů, které dokážou dodat záhonu výšku a vzdušnost současně, a navíc spokojeně rostou na místech bez celodenního slunce. Jsou to takové rozevláté víly, které tančí mezi sluncem a stínem a své barevné vlasy nechávají jen občas zalesknout v paprscích pronikajících korunami stromů, aby se ze slunečné mýtiny vzápětí zase spokojeně ztratily v polostínu. Květenství žluťuch, která vypadají až průsvitně, levitují nad okolním porostem a vnášejí lehkost do prostoru nad hustší masou nižších pater záhonu, kde si můžete dovolit společnost i velkolistých trvalek, jako jsou například bohyšky nebo bergénie. Avšak pokud pro jejich tanec hledáte vhodného partnera, který se nezalekne jejich výšky, sáhněte po popelivkách nebo ploštičnících – ostatně ne každý tanečník se odváží požádat o tanec vyšší partnerku. Popelivky nabídnou listy velké a ploštičníky listy tmavé. V obou případech vznikne dynamický kontrast mezi jemností květů a výraznou hmotou olistění. Ve vlhčích partiích zahrady, kam žluťuchy přirozeně patří, působí velmi harmonicky také vedle rodgersií, japonských sasanek nebo čechrav. Cenné jsou i v menších zahradách, protože na rozdíl od mnoha vysokých trvalek nezabírají opticky prostor. Pohled přes ně zůstává částečně průhledný, takže záhon nepůsobí uzavřeně. Ve větších kompozicích mohou nahradit menší okrasné keře a vytvořit sezónní vertikálu tam, kde by dřeviny působily příliš těžce. Díky pevným stonkům a dlouhé výdrži květů jsou skvělé i k řezu, kde jejich vzdušná soukvětí dodávají kyticím lehkost.
Poslední revize 09-01-2014; 20-09-2026
Žluťuchám ze skupiny orlíčkolistých a jejich hybridům vyhovují humózní, živné půdy, které během vegetace zcela nevysychají. Nejlépe prospívají v lehkém polostínu, kde si jejich květy déle uchovávají svěží barvy, případně i na slunci, máte-li zajištěnou pravidelnou závlahu. Na rozdíl od mnoha jiných vysokých trvalek dobře snášejí i stanoviště pod řídkými korunami stromů, pokud zde netrpí silnou konkurencí kořenů. Přestože jsou jejich květenství mimořádně jemná, stonky bývají pevné a opora je nutná jen výjimečně u nejvyšších odrůd pěstovaných v příliš výživné půdě, kde mají tendenci přerůstat svou přirozenou výšku. Odkvetlá květenství lze odstranit pro čistší vzhled rostliny, avšak pro jejich zdraví ani další kvetení to není nezbytné. Na jaře odřežte všechny suché stonky těsně nad zemí. Jarní přihnojení kompostem nebo organickými hnojivy bývá pro bohatý růst přínosnější než vysoké dávky rychle působících průmyslových hnojiv. Většina kultivarů je vhodná i pro pěstování ve větších nádobách, vyžadují však důslednější zálivku než rostliny vysazené ve volné půdě. Rostliny obsahují látky typické pro čeleď pryskyřníkovitých, a řadí se proto mezi mírně jedovaté, netvoří však nápadné plody ani jiné části, které by lákaly ke konzumaci. Většina odrůd této skupiny spolehlivě snáší zimní teploty mezi -34 °C a -40 °C.
Veškeré zboží si můžete vyzvednout osobně v prodejně, nebo nechat dodat zvolenou formou dopravy - KURÝREM / AUTEM. Zde je ceník přepravného. Dodáváme i na Slovensko.
Položky označené KURÝREM lze zabalit do krabice a odeslat kurýrem, nebo v případě větší objednávky je odeslat naší dopravou, pokud by balíková služba přesáhla cenu dodání naším vozem. Více o dopravě zde.
Nevíte si rady s objednávkou? Zkuste informace jak objednávat.
Nezáleží na tom, ve které prodejně se rostlina právě nachází. Pokud si ji předem objednáte, připravíme vám ji tam, kde si ji přejete vyzvednout.
Chcete využít slevy pro objednávky listopad / únor? Více informací zde.
- STANDARD - Rostliny této kategorie jsou 1.jakosti s hustotou větví a celkovou šířkou přiměřenou věku a způsobu pěstování v kontejnerech.
- DE LUXE - Do této kategorie patří speciálně vybrané kusy, které na svůj věk a výšku mají velmi husté větvení a celkový luxusní vzhled, zpravidla díky pravidelnému stříhání nebo jiné speciální péči.
- EXTRA - Tyto rostliny jsou již velmi rozrostlé a věkově zralé se solitérním vzezřením.
- HOBBY - Hobby rostliny jsou stejně kvalitní jako naše běžná standard kvalita, ale jsou mladší a tím pádem menší a levnější.
- KEŘ - dřevina, která houstne zejména větvemi rostoucími od země.
- STROM - kmenová dřevina s korunou, kdy kmen má výšku 190-210 cm, není-li v popisu uvedeno jinak. Za obchodní velikost se u stromů považuje obvod kmene ve výšce 1m.
- POLOKMEN, MINIKMEN - kmenová dřevina s nižším kmenem než má strom, výška kmene je uvedena v popisu velikosti.
- ZAVĚTVENÝ OD ZEMĚ - znamená dřevinu, která neroste jako klasický keř, ale má kmen a větve se objevují již od země a pokračují vzhůru podél kmene.
- u TRAV a TRVALEK se většinou uvádí průměr květináče nebo průměr trsu, čímž se odkazuje na hustota trsu.
