Syringa vulgaris 'ANDENKEN AN LUDWIG SPÄTH' šeřík obecný
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Syringa
Šeříky, byť u nás nepůvodní, patří mezi naše nejběžnější domácí dřeviny, které máme většinou spojené s májem ať už podle kalendáře nebo umělecky (např. Vítězslav Nezval, Mezi šeříky, 1949). Jedná se o bohatě kvetoucí opadavé keře nebo nízké stromky, které nejsou náročné na pěstování ani údržbu, proto zdomácněly v mnoha zahradách mírného pásu po celém světě a často zplaňuje i mimo udržované plochy. Náleží do nesmírně bohaté čeledi olivovníkovitých, kde vás mnohdy překvapí až protichůdnost ve vzezření i odolnosti těch asi 615 druhů, které sem patří. Krom estetiky byl ceněný v léčitelství a dodnes se využívá ve farmacii, jeho pevné a pružné dřevo se používá v nábytkářství na menší prvky, a hlavně se věřilo, že šeřík odhání zlé duchy, proto byl vysazován blízko obydlí, zejména poblíž vstupních dveří, což se děje dodnes i bez víry na zlé duchy.
Šeřík obecný pochází z jihovýchodní Evropy a Malé Asie a historicky první kus, který se v Evropě objevil, má zajímavou historii. Roku 1566 jej z Konstantinopole v Osmanské říši (dnešní Istanbul v Turecku) přivezl do Vídně na královský dvůr osmanský císařský velvyslanec Ogier Ghislain de Busbecq králi a císaři Maxmiliánu II. Habsburskému jako dar během diplomatických jednání, zatímco se osmanský sultán Sulejmán I. snažil dobýt pevnost Szigetvár, která byla jeho vojskům v cestě při postupu na Vídeň. Šeřík to přežil, sultán ne.
Andenken an Ludwig Späth (nebo Souvenir de Luis Spaeth) je sytě purpurově fialový šeřík, jehož květenství jsou protáhlejší než u ostatních šeříků a o něco užší. Jednotlivé květy jsou trubkovité, doširoka rozevřené a vydávají nezaměnitelnou, sladkou vůni od začátku do konce května. Opadavé listy jsou cca 7 cm velké, široce srdčité, středně zelené a před opadáním téměř nemění barvu. Řez není nutný, ale pokud chcete rostlinu krátit nebo tvarovat, udělejte to co nejdříve po odkvětu. U mladých rostlin doporučujeme odstříhávat odkvětlá květenství.
Poslední revize 08-02-2012
Šeříky jsou vcelku nenáročné na půdní typ, ale nejlépe jim vyhovuje živná, hluboká půda, dobře odvodněná. Reakce by měla být neutrální až mírně zásaditá (lehce vápenitá půda jim prospívá). Velmi dobře snášejí řez do starého dřeva, snadno regenerují. Dospělé rostliny často odnožují poblíž rodičovské rostliny a vytváří tak hustší a širší keř. Pokud o to nestojíte, použijte kolem keře černou tkanou agrotextílii, která zamezí odnožování a rozrůstání. Botanicky se řadí mezi teplomilné dřeviny, kterým pro nejbohatší kvetení dělají dobře výhřevné polohy, ale není to nutné, protože paradoxně jejich mrazuvzdornost je velmi silná a sahá až k cca -37 °C.
