Sedum rozchodníky - půdopokyrvné odrůdy a druhy
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Sedum
Rozchodníky, latinsky Sedum, tvoří rozsáhlý rod sukulentních rostlin z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae), který zahrnuje stovky druhů rozšířených po celé severní polokouli – od horských štěrbin až po středomořské svahy. Jsou to mistři přežití a to pro sebe i své okolí: jejich dužnaté listy uchovávají vodu, květy nabízejí nektar pro své opylovače i v době sucha a jejich růstová strategie se přizpůsobila extrémním podmínkám. Rod byl zevrubně a celistvě popsán až švédským botanikem Carlem Linném v roce 1753 v díle Species Plantarum, kde zahrnul 15 druhů včetně dnes ikonického Sedum acre. Jméno rodu pochází z latinského sedere – sedět, což odkazuje na jejich přízemní, přisedlý růst. Ale české jméno rozchodník se objevilo už v Matthioliho herbáři z roku 1562, kde popisuje několik druhů tohoto rodu, aniž by byly označeny za Sedum a jeho české jméno mu přisoudil v překladu Tadeáš Hájek z Hájku.
Rozchodníky patří mezi evolučně velmi staré rostliny. Fosilní nálezy z eocénu (před cca 40 miliony let) v oblasti dnešního Wyomingu, konkrétně v Green River Formation, dokládají existenci rostlin s morfologií nápadně podobnou dnešním druhům Sedum – dužnaté listy, hvězdicovité květy, přízemní růst. Ačkoliv nebyly klasifikovány přímo jako Sedum, jejich znaky odpovídají raným zástupcům čeledi tlusticovitých. To naznačuje, že sukulentní strategie těchto rostlin se vyvíjela už v době, kdy se klima začalo měnit směrem k větší sezónnosti a suchu.
Půdopokryvné rozchodníky patří ke skalničkovým trvalkám a je jich takové množství, že si vybere úplně každý. Liší se barvami, tvarem a velikostí listů, habitem a většina z nich kvete. Některé jsou přísně bochánkové, jiné se rozrůstají rozvernými výběžky mezi kamením, mnoho zůstává stálezelených a na podzim umí měnit barvu listů, některé jsou opadavé.
Rozchodníky najdete na téměř každém kontinentu včetně jejich okrajových, nejchladnějších částí, vyjma Antarktidy a Austrálie. Jejich tučné listy mohou bít světlounce modrošedé až stříbřité, žluté, ve všech odstínech zelené, narůžovělé i načervenalé, dokonce vínové a hnědavé. Na podzim přibudou i ohnivé a korálové tóny oranžové, šarlatové, červené i fialové. Květy se objevují v různém období – podle druhu a odrůdy – od jara do konce léta a mají bílou, žlutou, nebo růžovou barvu. Ostatní rozchodníky, které nemáme v této skupině, najdete zde.
Půdopokryvné rozchodníky vytváří překrásné koberce v zahradách a skalkách, nebo převisy na zídkách a nad palisádami, kde se často kombinují s jinak vybarvenými trvalkami se stejnými nároky ale odlišným habitem pro atraktivní kontrast. Výborně prospívají i v odvodněných korytech a jiných nádobách.
Poslední revize 10-10-2019
Půdopokryvný rozchodník potřebuje velmi dobře propustnou půdu a nesnáší přemokření – těžká zemina nebo trvale vlhká místa vedou ke hnilobě stonků a kořenů. Péče je jinak minimální: není třeba hnojit, řezat ani chránit před zimou. Zjara odstraňte staré stonky seříznutím těsně nad zemí a nechte rostlinu vyrašit ze spodních partií. Loňské stonky raději nevylamujte, ale opravdu odřežte, abyste nepoškodili mladé puky na jejich patkách, které se často tvoří již na podzim předchozího roku. Ty mladé listy jsou stočené do malých hlávek, díky kterým se rostlině dříve říkalo zelíčko nebo zaječí zelí. Častěji kontrolujte, zda je neobjevili slimáci a včas zakročte. Je mrazuvzdorný do min. -34 °C a je vhodný i do květináče (bez podmisky).
