Sedum (Hylotelephium) 'NIGHT EMBERS' rozchodník, rozchodníkovec

Sedum

Rod Sedum je jeden z největších rodů čeledi tlusticovitých, zahrnuje více než 400 druhů s přirozeným výskytem rozsáhlé oblasti severní polokoule – od Atlantiku po Dálný východ, od arktických oblastí po subtropické hory. První vědecké sjednocení rodu provedl Carl Linné v roce 1753 v Species Plantarum, kde popsal evropské druhy na základě jejich sukulentních listů a hvězdicovitých květů. V 19. století se rod stal předmětem intenzivního botanického zájmu: Joseph Nelson Rose (1862–1928) a Nathaniel Lord Britton (1859–1934) studovali severoamerické druhy, zatímco Alwin Berger (1871–1931) upozorňoval na výrazné rozdíly mezi přízemními a stonkovými druhy. Ve 20. století se rod dále rozšiřoval díky práci evropských a asijských botaniků, kteří popisovali nové taxony z Kavkazu, Střední Asie a Dálného východu. Jednotlivé skupiny se liší podle lokálního klimatu: evropské druhy jsou převážně nízké, kobercové, často bývají stálezelené a kvetou na jaře či v létě; střední a východní Asie má druhy s pozdějším nástupem růstu i kvetení; severoamerické taxony zahrnují jak alpínské druhy, tak prérijní formy adaptované na sucho a intenzivní slunce; jižní Evropa a Malá Asie hostí druhy s extrémní tolerancí k letnímu horku, které omezují růst v nejteplejší části roku. 

Do stejného širokého rodu Sedum byly po většinu historie řazeny i vysoké, stonkové druhy, ale už v 19. století však Alwin Berger (1871–1931) upozorňoval, že tyto druhy se výrazně liší od nízkých skalničkových rozchodníků morfologií i fenologií. Analýzy chloroplastové DNA ukázaly, že „velké sedum“ tvoří samostatnou evoluční větev, zatímco rod Sedum jako celek je polyfyletický. Na základě těchto výsledků obnovil Hideaki Ohba (nar. 1948) v roce 1995 původní rod Hylotelephium, který měl platné historické jméno a odborné databáze proto upřednostňují jméno Hylotelephium telephium. V češtině se pro něj bylo stanoveno jméno rozchodníkovec, ale pravdou je, že zahradnická praxe se stále drží starých pojmenování.

Hylotelephium telephium patří k nejdéle známým a kulturně nejvýznamnějším stonkovým rozchodníkům Eurasie. V severní Evropě byl druh běžnou součástí tradičních zahrad i volné krajiny a v lidové medicíně byl ceněn jako „živá voda“ díky dužnatým listům, které se používaly na obklady. Jeho význam v zahradnictví vychází z mimořádné adaptability: roste v širokém pásu od Atlantiku po Sibiř, snáší chudé půdy, sucho i mráz a jeho atraktivita se neomezuje pouze na pozdně letní kvetení, ale často nabízí i pěkné listy ve více barvách. Když se v 19. století začaly pěstovat asijské druhy jako H. spectabile, ukázalo se, že H. telephium s nimi snadno tvoří hybridy s výrazně většími květenstvími, pevnějším habitem a atraktivnější barvou. Tito mezidruhoví kříženci se staly základem moderních kultivarů, které dominují podzimním trvalkovým záhonům. Hybridy spojují robustnost a mrazuvzdornost H. telephium s výrazným květem a pozdním nástupem H. spectabile. V lidové češtině se rostlinám díky mladým listům svinutých do malých hlávek říkávalo zaječí zelí nebo jednoduše zelíčka.