Rhododendron stenopetalum 'SCHÖNBRUNN' azalka dřevitá
Rhodovit (erikoidní)Rhododendron
Rhododendron stenopetalum je ojedinělý druh opadavé azalky, avšak některé zahradní selekce a hybridy mohou být polo‑opadavé až stálezelené. Pochází výhradně z japonských ostrovů Honšú a okrajově také ze Šikoku. Jeho úzké, nitkovité květní laloky, jemné listy a lehký habitus působí graficky čistě, což dobře ladilo s estetickými principy tradičních japonských zahrad. Druh popsal botanicky přesně Siebold (Philipp Franz von Siebold, 1796–1866), když v první polovině 19. století shromažďoval rostliny z japonských zahrad a horských oblastí; jeho sběry dodnes tvoří základ evropského poznání japonských azalek.
Stenopetalum roste přirozeně ve světlých horských lesích, kde se jeho úzké, hluboce dělené květy objevují v době, kdy se les teprve probouzí, a působí jako jemné papírové stužky zavěšené mezi nízkými větvemi okolní vegetace. Tento tvar květů je v rámci rodu naprosto unikátní a v jiných skupinách azalek se téměř nevyskytuje. O tento druh se zajímali japonští učenci dávno před Sieboldem; záznamy o jeho pěstování se objevují už v období Edo (1603–1868). V chrámových a samurajských zahradách jej udržovali jako ceněnou dřevinu a své poznatky zapisovali do zahradních deníků. A protože cizincům nebylo v minulosti umožněno volně se pohybovat po území Japonska ani za vědeckými účely, Sieboldovi rostlinu přinesli právě oni – místní lékaři a učenci rangaku jako jednu ze zvláštností jejich flóry.
Schönbrunn je po všech stránkách unikátní a krásná forma polo-opadavé azalky. Nese sytě růžové květy, jejichž okvětní plátky jsou tenoučké, jako by byly rozstříhané do uzoučkých proužků. Nádherně sladce voní. Kvete od konce dubna do asi poloviny května a na polostinném stanovišti se doba kvetení může až zdvojnásobit. Listy jsou stejně úzké, středně zelené, matné a na zimu jsou mírně pokroucené. Během mírných zim zůstávají pěkné až do jara, po horší zimě uschnou, opadají a po odkvětu si rostlina vytvoří nové. Roste pomalu, cca 15-20 cm za rok do miskovitě rozložitého keře. Pokud některé větvičky přerostou a vytvoří nehezká tykadla, není problém je po odkvětu odstřihnout hlouběji v keři a keř se tak pěkněji vytvaruje. Díky jemným listům keř vypadá nadýchaně a nezvykle, až exoticky. Mrazuvzdornost ještě nebyla vyzkoušena do všech extrémů, ale zatím je ověřená do -24°C.
Poslední revize 02-04-2019
Stálezelené a polo-opadavé azalky jsou vřesovištní rostliny, které preferují polostín před celodenním sluncem a lehkou, kyselou, stále mírně vlhkou, ale dobře propustnou zem. Při výsadbě jim dopřejte lehkou, propustnou zem s rašelinou, nevápněným kompostem a listovkou. Vytvořte vždy mělké lože a nikdy je nesázejte do hluboké jámy nebo těžké jílovité půdy. Snášejí i krátké letní proschnutí, ale jejich listy pak bývají slabší a náchylnější k houbovým chorobám. Pokud se na listech objeví skvrny, kroutí se nebo ztrácejí barvu, je vhodné bez prodlení použít fungicid; obvykle stačí jeden až dva postřiky, aby rostlina zůstala zdravá až do zimy. Azalky se běžně nestříhají – pouze pokud potřebujete upravit tvar nebo zmladit rychle rostoucí keř, udělejte to brzy na jaře, aby stihly vytvořit nové výhony s květními pupeny pro další rok. Spolehlivě obrážejí. Mají množství povrchových kořenů, kterými čerpají vláhu i živiny, proto ocení celoroční mulčování.
