Pyrus communis 'WILLIAM'S RED' hrušeň
Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)Pyrus
Rod Pyrus – hrušeň – patří k nejstarším ovocným rodům pěstovaným člověkem a jeho historie sahá tisíce let zpět do oblasti Kavkazu, Malé Asie a Íránu, odkud se hrušně šířily do Evropy i Číny. Divoké druhy obývají světlé lesy, horské svahy i suché kamenité stráně a sdílejí několik společných rysů – hluboký kořenový systém, dlouhověkost a schopnost vytvářet pevné, pružné dřevo. Z těchto vlastností vychází i hrušeň Pyrus communis, která byla během staletí domestikace šlechtěna a selektována do desítek růstových typů, od mohutných vysokokmenů až po moderní zakrslé tvary vhodné do malých zahrad.
Historie červenodužninových hrušní je však mnohem mladší. Zatímco jabloně s červenou dužninou známe už od 19. století, u hrušní se podobné odrůdy objevují až v novější době. V Německu se začaly objevovat výběry s výrazným antokyanovým zbarvením, které byly pro svou neobvyklost zařazeny do série Vampira – kolekce ovocných dřevin s červenou dužninou.
Williams je jednou z nejznámějších a nejpěstovanějších hrušní mírného klimatu po celém světě. Nedlouho po jejím uvedení na trh v 18.století se objevila i červenoplodá odrůda stejné chuti ale zajímavější barvy s názvem William' s Red
Jedná se o středně rannou odrůdu s nápadně načervenalou a v plné zralosti až lehce vínovou slupkou. Dužina je světlá, velmi šťavnatá a při plné zralosti měkká. Chuť je velmi sladká a aromatická. Doba zrání – září. Je obtížně skladovatelná, nejlépe chutná utržená čerstvě ze stromu, nebo utržená před dozráním může být ponechaná pár týdnů v chladnu. Zralé plody jsou určeny k okamžité konzumaci, snadno se kazí od jádřince.
Není samosprašná a potřebuje opylovače. Vhodnými odrůdami jsou např. Conference nebo Clapp's Favourite. Plodí spolehlivě, přestože stromek je v porovnání s klasickou zelenou Williamsovou slabší s tenčími větvemi.
Vytváří širokou korunu. Není náročná na půdní typ, zem nesmí být kamenitá ani podmáčená. Přidáním kompostu vylepšíte kvalitu dřeva i plodů. Mladé stromky po výsadbě dobře ukotvěte k opoře, aby se dobře uchytily. Naprosto mrazuvzdorná, snáší severní stěny i průvan, pokud má dostatek slunce.
Poslední revize 12-04-2010
Hrušně nejsou na pěstování náročné. Nejlépe prospívají na slunném stanovišti, ale snesou i polostín. Půda by měla být hlinitá až hlinitopísčitá, dobře propustná a mírně vlhká, ale nikdy trvale podmáčená, s pH od slabě kyselého po neutrální. V prvních letech po výsadbě je potřeba malé stromky vyvázat ke kůlu a vysokokmeny do pevného zavětrovacího úvazu, aby se vytvořil rovný kmen a stabilní kořenový systém. Hnojení stačí mírné, spíše organické, ale není nutné. Řez hrušní není nutný, jen lehké prosvětlení koruny je možné na konci zimy, ale spíše se jedná jen o estetický zákrok. Strom je mrazuvzdorný minimálně do –34 °C a nevyžaduje žádnou zimní ochranu.
