
Pyrus communis 'Beurré Clairgeau' hrušeň - středně podzní
Pyrus
Rod hrušeň (Pyrus) popsal Carl Linné (1707-1778) ve svém přelomovém díle Species Plantarum roku 1753. Počet uznávaných druhů kolísá podle použité taxonomické koncepce. Zatímco Flora of China rozlišuje přibližně 25 druhů, databáze Plants of the World Online spravovaná Královskou botanickou zahradou v Kew jich uznává více než 70. Jsou to stromy a keře rozšířených od západní Evropy přes Kavkaz, Malou Asii a Himálaj až po Čínu, Koreu a Japonsko. Fosilní nálezy dokazují, že zástupci rodu provázeli severní polokouli již během třetihor, dávno před příchodem člověka. Přestože si většina lidí pod hrušní představí především ovocný strom obsypaný plody, do stejného rodu patří i některé z nejvýznamnějších okrasných stromů současnosti, například Pyrus calleryana, vysazovaná v ulicích měst po celém světě. Charakteristickými znaky rodu jsou bílé pětičetné květy, malvice nejrůznějších velikostí a mimořádně tvrdé, jemnozrnné dřevo, které bylo po staletí ceněno při výrobě pravítek, rýsovacích pomůcek, hudebních nástrojů, dřevorytových štočků i jemných řezbářských prací. Botanické vymezení rodu přitom nebylo vždy jednoznačné a zejména vztahy mezi evropskými a asijskými druhy zaměstnávají taxonomy dodnes.
Hrušeň obecná, Pyrus communis, patří k nejstarším ovocným druhům pěstovaným člověkem. Její původ sahá do oblasti od Balkánu přes Malou Asii a Kavkaz až po severní Írán, a právě zde vznikl genetický základ tisíců pozdějších odrůd. Už Theofrastos (asi 371-287 př. n. l.), bývající označován za otce botaniky, rozlišoval plané a pěstované hrušně a o několik století později popsal Plinius starší (23-79 n. l.) desítky tehdejších odrůd pěstovaných v římské říši. Ve středověku se hrušně staly pevnou součástí klášterních i selských sadů a během 18. a zejména 19. století zažily doslova zlatý věk zásluhou belgických a francouzských pomologů. Právě tehdy vznikla většina slavných máslovek, jejichž jména se ve starých pomologických knihách opakují dodnes a z nichž některé stále patří k tomu nejlepšímu, co může hrušeň nabídnout. Jen málokterá ovocná dřevina je tak úzce spjata s běžným životem člověka. Její plody se jedly čerstvé, sušily se na křížaly, lisovaly na mošt, pálily na hruškovici a v některých oblastech Evropy daly vzniknout i tradičnímu perry, hruškovému protějšku jablečného cideru.
Hrušeň Beurré Clairgeau patří mezi nejvýraznější podzimní odrůdy 19. století, především díky svým velkým a nápadným plodům. Často bývají poněkud nestejné, nejčastěji hruškovité až protáhle kuželovité, mírně nepravidelné nebo zahnuté. Ve sklizňové zralosti mají zelenožlutou až žlutou základní barvu, kterou na osluněné straně překrývá atraktivní oranžově červené líčko. Slupka je jemně rzivá, zejména v okolí stopky. Dužnina je bílá až krémově bílá, šťavnatá, navinule sladká a příjemně aromatická. V optimálních podmínkách je polomáslovitá až rozplývavá, v horších stanovištích však může být hrubší a lehce zrnitá kolem jádřince. Jde o středně pozdní podzimní odrůdu. Plody se sklízejí na přelomu září a října a na rozdíl od letních hrušek nejsou nejlepší ihned po sklizni – nejchutnější jsou po krátkém odležení v chladném sklepě či spíži. V dobrém sklepě vydrží zpravidla do listopadu, v průmyslových chladírnách až do konce zimy. Díky pevnější slupce dobře snášejí přepravu i manipulaci, což z nich v minulosti učinilo významnou tržní odrůdu. Strom roste středně bujně až silně, do plodnosti vstupuje poměrně brzy a je oblíbený pro vysokou a pravidelnou úrodnost.
Odrůda vznikla ve francouzském Nantes, kde ji kolem roku 1838 získal zahradník Pierre Clairgeau náhodně ze semenáče. Poprvé byla představena veřejnosti roku 1848 a brzy vzbudila značný zájem pěstitelů díky velikosti a vzhlednosti plodů. Matečný strom byl následně odkoupen belgickými školkaři, kteří se zasloužili o její rozšíření po celé Evropě, takže se z původně francouzské novinky stala jedna z nejpěstovanějších hrušní své doby. Setkat se můžeme také s názvy Clairgeau de Nantes nebo jednoduše Clairgeau. Přesný původ odrůdy není znám, sám Pierre Clairgeau vyslovil domněnku, že by mohla pocházet z opylení odrůdy Duchesse d'Angoulême. 'Beurré Clairgeau' je cizosprašná odrůda a ke spolehlivé úrodě vyžaduje vhodného opylovače. Na rozdíl od některých jiných ovocných druhů (muďoul, mišpule, některé třešně a slivoně), které dokážou vytvořit alespoň menší množství plodů i samostatně, jsou klasické evropské hrušně na cizím pylu závislé mnohem více. Přítomnost jiné současně kvetoucí odrůdy proto významně zvyšuje násadu plodů, celkovou úrodu i často i kvalitu sklizeného ovoce – větší, vyrovnanější a lépe vyvinuté plody. Vhodnými opylovači jsou například Williamsova, Konference, Boscova lahvice nebo Doyenné du Comice.
Poslední revize 19-11-2026
Hrušeň obecná prospívá nejlépe na plném slunci a v hlubokých, dobře propustných půdách s dostatkem živin. Díky hlubšímu kořenovému systému snáší po zakořenění sucho zpravidla lépe než většina jabloní, dlouhodobě zamokřené a utužené půdy jí však nesvědčí. Nejlépe roste v půdách neutrálních až mírně zásaditých, zároveň však patří k poměrně přizpůsobivým ovocným druhům. Hrušně mají přirozenou tendenci vytvářet vzpřímeně rostoucí větve, a proto se zejména ve specializovaných výsadbách někdy využívá jejich vyvazování nebo ohýbání do širších úhlů pro dřívější nástup plodnosti, ale běžný zahrádkář to dělat nemusí. Hrušně nevyžadují pravidelný řez a příliš časté zkracování větví obvykle vede spíše k zahušťování koruny než k jejímu zlepšení. Je-li potřeba strom prosvětlit, odstranit poškozené větve nebo jej zmladit, provádí se řez po sklizni nebo koncem zimy před rašením. Silně rostoucí odrůdy na semenáčových podnožích vytvářejí mimořádně dlouhověké stromy schopné plodit i několik generací, zatímco na kdouloňových podnožích zůstávají menší a dříve nastupují do plodnosti. Mladé stromky a polokmeny vyžadují jednoduchou oporu alespoň po dobu prvních 2-3 let po výsadbě, vysokokmeny potřebují pevný zavětrovací úvaz na minimálně 3-4 roky. Okolí kmene by mělo zůstat bez trávy a vytrvalých plevelů během této doby, než si strom vytvoří dobrý kořenový systém. Většina odrůd pěstovaných ve střední Evropě je plně mrazuvzdorná přibližně do −34 °C.

1 176 Kč
Veškeré zboží si můžete vyzvednout osobně v prodejně, nebo nechat dodat zvolenou formou dopravy - KURÝREM / AUTEM. Zde je ceník přepravného. Dodáváme i na Slovensko.
Položky označené KURÝREM lze zabalit do krabice a odeslat kurýrem, nebo v případě větší objednávky je odeslat naší dopravou, pokud by balíková služba přesáhla cenu dodání naším vozem. Více o dopravě zde.
Nevíte si rady s objednávkou? Zkuste informace jak objednávat.
Nezáleží na tom, ve které prodejně se rostlina právě nachází. Pokud si ji předem objednáte, připravíme vám ji tam, kde si ji přejete vyzvednout.
Chcete využít slevy pro objednávky listopad / únor? Více informací zde.
- STANDARD - Rostliny této kategorie jsou 1.jakosti s hustotou větví a celkovou šířkou přiměřenou věku a způsobu pěstování v kontejnerech.
- DE LUXE - Do této kategorie patří speciálně vybrané kusy, které na svůj věk a výšku mají velmi husté větvení a celkový luxusní vzhled, zpravidla díky pravidelnému stříhání nebo jiné speciální péči.
- EXTRA - Tyto rostliny jsou již velmi rozrostlé a věkově zralé se solitérním vzezřením.
- HOBBY - Hobby rostliny jsou stejně kvalitní jako naše běžná standard kvalita, ale jsou mladší a tím pádem menší a levnější.
- KEŘ - dřevina, která houstne zejména větvemi rostoucími od země.
- STROM - kmenová dřevina s korunou, kdy kmen má výšku 190-210 cm, není-li v popisu uvedeno jinak. Za obchodní velikost se u stromů považuje obvod kmene ve výšce 1m.
- POLOKMEN, MINIKMEN - kmenová dřevina s nižším kmenem než má strom, výška kmene je uvedena v popisu velikosti.
- ZAVĚTVENÝ OD ZEMĚ - znamená dřevinu, která neroste jako klasický keř, ale má kmen a větve se objevují již od země a pokračují vzhůru podél kmene.
- u TRAV a TRVALEK se většinou uvádí průměr květináče nebo průměr trsu, čímž se odkazuje na hustota trsu.


































Symbivit Tric (arbuskulární)
Symbivit (arbuskulární)
