Picea glauca 'RAINBOW'S END' zakrslý smrk bílý
Ectovit (ektomykorhizní)Picea
Smrk sivý (bílý) je severoamerický druh, kterému se díky jeho původu rovněž přezdívá smrk kanadský. Ve své domovině se jedná zřejmě o nejmrazuvzdornější smrk, jehož rozšíření sahá až k Severnímu ledovému oceánu. Botanický druh je velmi vysoký strom dosahující 30 metrů do výšky, výjimečně i více, ale v Evropě bývá menší a pěstuje se zřídka. Dříve patřil k atraktivním vánočním stromkům, ale Evropa má svých druhů smrku dostatek, navíc se v novém miléniu na Vánoce dává přednost jedlím s neplichlavým a lesklým jehličím. Avšak k jeho atraktivním formám patří zakrslé verze, zejména varieta albertiana, která byla nalezena na přelomu 19. a 20. století v kanadské Albertě jako vrcholový čarověník a roku 1903 představena jako odrůda Conica. Od té doby vzniklo několik desítek odrůd různé barvy a habitu, většinou nízkého vzrůstu.
Rainbow’s End je oblíbená odrůda notoricky známého kuželovitě rostoucího smrku bílého. Přestože byla vyšlechtěna již v roce 1978, stále patří spíše mezi málo viděné speciality. Roste pomaleji než nejznámější Conica a nové výhony jsou zjara jásavě béžové až nažloutlé a v polovině léta nabídne druhou rundu rašení, tentokrát již s nazlátlými konci.
Kónické odrůdy smrku sivého, více než bujně rostoucí druh a odrůdy, mohou častěji trpět na sypavku smrkovou, která napadá jehličí a posléze usychají celé větévky. Většinou se tak děje u nějak oslabených rostlin a pokud zasychání jehliček a větviček odhalíte, nejenže ošetřete vhodným přípravkem proti houbovým chorobám, ale pokuste se upravit pěstební podmínky stromku – zkontrolujte vlhkost a přidejte výživu. Častějším problémem, zejména když je keř v přílišném suchu, nebo je přehnojen dusíkatými hnojivy, bývá sviluška smrková, která vysává šťávu z jehlic, ty pak rovněž seschnou a opadají. Napadení poznáte zanedlouho, když si na rostlině vytvoří pavučinky, po kterých se pohybuje. Funguje na ni více přípravků na hubení savých škůdců.
Poslední revize 07-01-2013; 26-12-2023
Zakrslý smrk bílý není náročný na půdní typ, ale nemá rád extrémy, tedy ani příliš mokré podloží, ani moc suchou zem. Nejlépe se mu daří v zahradách s výživnou půdou a rovnoměrným vlhkem na plném slunci, ale zvládá i rozptýlené světlo či lehký polostín. Je to krásná rostlina do nádob, která je dostatečně otužilá, aby mohla stát venku na terase nebo na balkóně po celý rok. Mrazuvzdorný do cca -40°C.
